Report Kootchy a Zu Synthie z výjezdního koncertu Vanessy v Chomutově.
„Cože? Cumbajšpíl?? Chomutov??? Vanessa?? Jsi se zbláznila?“
„Ne-e, vždyť tam hráli už před čtyřmi roky. To je fesťák, který už má desáté pokračování.“
„To budou hrát v paneláku, né?“
Zase moje tupé předsudky – to krásné náměstí, zapadané čerstvým sněhem, opravdu nepřipomínalo průmyslový severozápad. Tyhle evangelizující výjezdy jsou obyčejně veselé a pravidelně se dějí divnověci.
Vlezli jsme do hospody a hned u prvního stolu sedí bratři Hauser, Papež, Horák a Stuchlý. Možná i díky absenci pražské galerky bylo přivítání obzvláště srdečné. „Ty vole kde to jsme? V prdeli a navíc tu zapadneme sněhem a zdechnem“. Na Jakubovi bylo vidět, že cesta nebyla z nejjednodušších, a když i Samir přiznal, že se kurva trochu bál, musel sem ho vzít na uklidněnou. Na podiu kroutil poťáky Sifon a jeho WWW, a my čekali, až vypukne ta pekelná mše. Než dohráli, tak se stalo spousty věcí!
Zu dementně ztratila ten den nový telefon za 15 táců. Horák šel spát. My se šli zase uklidnit. Zu (díky mě) našla ve sněhu svůj nový telefon za 15 táců. Horák se probudil. A my se šli se Samirem zase uklidnit. „Tak když si našla telefon, tak bys mohla zatancovat diskopíču né?“ Už dlouho jsem jí neviděl takhle hezky se stydět. „Opovaž se to před kapelou říct ty vole, mě buší srdce, jenom si to představím“.
„Hele, když Jarda Stuchlý už před dvaceti minutami odešel k podiu, nehraje už náhodou Vanessa?“ přiblble se ptáme rozespalého Horáka, který samozřejmě netuší, ale i přesto se po chvíli zvedáme a hromadně míříme na místo činu.

Klub je maličký, tuším, že bývalé divadlo. Představa, jak den po Vanesse nastoupí parta ochotníků a dmouce se pýchou nacvičují Prodanou Nevěstu pro kulturně-průmyslové dny regionu, mě pobavila moc. Ale nejsměšnější část večera byl jednoznačně light-set! Pouze na pravé straně pódia byl jeden stojan a na něm pět parkových světel s červeným filtrem… jenom to! Přísahám! To znamená, že všechny fotky vypadají podobně ne proto, že jsme debilové, ale protože celý koncert vypadal stejně. Kdyby všichni pořadatelé přinesli světýlka, která používají při klácení svých manželek, bylo by tam světla jako v Las Vegas a né tyhle neměnící se červánky. U zvukové aparatury se zdálo, že nám to lépe hraje i v autě, ale nakonec z toho místní zvukař vykroutil celkem uspokojující sound.
Kluci se tentokrát postavili do obráceného gardu než v Rock Café – Horák vpravo, Pope vlevo. Kytary měl tentokrát na starost Papež, protože Tuzex měl šolich se Sunshine a do Chomutova nedorazil, tudíž veškerá strunná distorze vycházela z Popeho mašinek. Podotýkám, že jenom velcí muzikanti mají v sobě tu nezbytnou pokoru a sounáležitost s publikem, Moimir to předvedl hned ze začátku, protože se před spuštěním prvního kytarového samplu normálně omluvil, řekl „pardon“ a spustil ten mazec. Fakt mu rozumím a velmi si ho za to vážím!
Samir, i když měl problémy s garderobou kněze, opět předvedl bezchybný pěvecký a herecký výkon. Prostě, jak stárne, tak se mu ta hlava nějak rovná a už nezapomíná texty jako dřív. Dokonce bych řekl, že se naučil pracovat s dechem a dokáže svému zhuntovanému tělu domluvit přesný timing, jak dlouho musí vydržet.
Nesmím zapomenout vyseknout celé naší EBM-elektro-partě z Prahy největší poklonu, protože widláci nechodí na koncerty ani když stojí 50 Kč. (Zuzana: Co kecáš, dyť tam bylo narváno! Nedalo se tam skoro projít! 150 lidí… v Chomutově! Stejně jako v Praze na Klinik ty poklono…) Ti, co dorazí, si to nějak neumí udělat jako my. Umíte si někdo představit, že bychom si dali před Hausera židle, a koukali v sedě (Zu: jenom než začli hrát neasi)? V Chomoutově to není problém. Naštěstí je „Dobře organizovaná tlupa“ zvedla a sesle letěly bokem. Mě by bytostně sralo přijít na koncert, tupě stát a s Krušovicema v plasťáku koukat od baru, jak to kapele hraje. Opravdu se nedivím, že se k nám do Práglu vrací i velká jména častěji než by bylo pro tak málo lidí přirozené a je to URČITĚ tím, že my si to prostě CHCEME UDĚLAT HEZKÝ a oni to z nás cítí!

O to víc mě potěšila kapela, která to fakt neodflákla a hrnula to, jako by byli doma v Praze (ježíš, úplně slyším, jak se Brňákům ježí beďary na zádech z těch keců). Tímto je jasné, že poslední dva koncerty srovnávat nebudu, protože rovnat Davida s Goliášem nejde. Kdo čekáte na detaily jednotlivých songů, nedočkáte se, protože křest desky byl nedávno a v tomto podrobném reportu (četli jste tady) je řečeno vše.
„Nejsme dneska na nějakém queer večůrku? Tady jsou samý lesby… no jo, fakt jo," všude kam jsem se mrknul, holky co po sobě šly (mě to samozřejmě nevadí, ale když vlezete na koncert Vanessy, tak tam čekáte třeba Marka Prchala, ale né partu vožralejch leseb). Velmi vtipný moment byl, když se za dvěma asi patnáctiletýma holčinama v první řadě přišli podívat táta s mámou. Obě byly navlečené v tričkách Antidotum a mohly nechat oči na děsuplném Samirovi a robotickém Moimirovi, a zrovna ze svých deep throatů zpívaly „Opovrhuje tebou – pro něj jsi obyčejnej šmejd“. Rodiče se potutelně usmívali tomu, jakou šílenost jejich děti poslouchají a holky byly zpruzelé, že jim to staroušové kazí.
Já si tentokrát nejvíc užil „Holky z Gymplu“, protože „Ostravou brouzdá elegán – nagelovaný jak ďábel sám – nalákal na sladká slova – ubohé děvče z Kyjova,“ je v Samirově interpretaci opravdu úlisně naturální popis práce pasáka. Hned mě napadlo, že kdybych byl kurva, tak bych radši šlapal pro negerský pimpy jako je Snoop Doggy Dogg než pro ten albánskej ksindl. „Kokain a speed – pomáhá udržet rytmus těla – zákazník je tvůj pán – už nejsi dítě, už jsi žena“. Papež frontmanovi mocně vokálně pomáhá, což je na intenzitě velmi znát. Fakt podařená pecka.

Osvětový výlet do Chomutova se chýlí ke konci a je nad slunce jasné, který song si místní ostentativně vydupávali, dokud nezazněl. Kdybych kapelu za posledních X let nenásledoval v podstatě po všech koncertech, chtěl bych ji taky. „Prokopat se Ven“ je prostě Rodného majstrštyk, který už nebude překonán, protože ta doba, která utvořila sílu tohohle songu, je pryč a nikdy se nevrátí. Každé slovo jasně připomíná divoké devadesátky, kdy všechno bylo nové a všechno se smělo. Snad proto tu pecku lidi tak milují. Než jsme si stačili uvědomit, že asi nebude stejný playlist jako doma, zpívali jsme „Snad na tebe kámo něco zbyde – snad na tebe zbyde“ a byl konec.
Domácí nám ještě předvedli bitku místního securiťáka s místním ožralou a následnou bitku místních securiťáků s tím samým ožralou. Tímto celá akce značně připomínala vesnickou tancovačku a Vanessa se tak po právu přiřazuje do ranku zábavových kapel po bok Keksu nebo Argemy. Hned sem si představil ten rozhovor: „Pepóó, ty si mě poprvé přefiknul, když hrál v Kraslicích Brutus viď? Néé to bylo u nás v Lahůvkách, když u kampeličky hrála Vanessa“. No, nechám toho.
Jakub rychle utekl do auta, Pope s Jardou balili equipment, takže se zbývalo jen rozloučit, poobjímat Samira a vydat se sněhem a mrazem zpátky do stověžaté matky. Celá kapela předvedla na dané podmínky nadstandardní výkon a kvituji, že jsem je mohl vidět v takové ratejně bez vybavení, předvést plnohodnotný výkon a jak jsem již psal na xychtknížce – potvrdili jste pozici krále. AVE ANTIDOTUM!
Playlist
01 - Intro
02 - Dobře Organizovaná Tlupa
03 - Zrcadla
04 - Fuck B
05 - Necro Disco
06 - Holky z Gymplu
07 - Tragikomix
08 - Jimmy Jones
09 - Smutný Pán
10 - Flashback
11 - Spolkni Ďábla
12 - Prokopat se Ven
13 - Jedu do Pekla
Komentáře
Přidat komentář