Čtvrté a zároveň poslední ohlédnutí za letošním ročníkem Wave Gotik Treffen.
Nephilim: Pondělní ráno je už trochu smutnější než ta předchozí v Lipsku. Wave Gotik Treffen jde do finále, část výpravy už dokonce putuje směr domov za pracovními povinnostmi. Ale v nůši letošního ročníku ještě pár aktivit zbývá, tak se do nich pojďme ponořit.
Po včerejší tuplované katarzi od The Cassandra Complex a Cat Rapes Dog ale nespěcháme. Jednak už je dnešní program výrazně střídmější než předchozí dny, navíc únava si začíná vybírat svou daň (pokud si teď brbláte něco o bábovkách, tak počkejte, až budete mít přes čtyři křížky na hřbetu!). Před Haus Leipzig dorážím až po sedmé večerní, ale řada známých tváří mě zdrží ještě před vchodem. Do útrob kulturního domu proto doklopýtám až v poslední čtvrtině setu moskevské formace Human Tetris. Na rozdíl od loňské návštěvy v Praze teď pánové hrají ve třech, nicméně na výkonu to není znát. Pokud patříte k fanouškům klidnější postpunkové hipsteřiny, rozhodně na ně někdy zajděte. Osobně se přiznám, že mi jejich vystoupení moc nesedlo, ale možná že ten problém byl spíš ve mně.
Na následující The Foreign Resort jsem se těšil velmi a soudě dle narvaného a řádně vydýchaného sálu jsem nebyl sám. Kodaňská partička se s tím moc nemazala a na úvod zvolila parádně gradující "Onto Us", kterou dříve koncerty uzavírala. Tím se trojice zahřála na provozní teplotu a zároveň upozornila dav pod pódiem, že dnes to bude bez kompromisů. Pánové přivezli v ranečku čerstvou desku "Outnumbered" (recenze ZDE), takže téměř polovinu setu věnovali jejímu představení. Kapelu jsem naživo viděl naposledy před dvěma lety, ale zdálo se mi, že jejich aktuální živý projev je ještě dravější a živelnější, než kdy předtím - ale zároveň se sluší podotknout, že mnohdy je to na úkor melodie a líbivosti. O vokální party se dělí rovným dílem celá kapela, osobně ale za mikrofonem preferuji kapelníka Mikkela.
Pokud patříte k fanouškům kapely delší dobu, samozřejmě jste registrovali největší zářezy jako "Dead End Roads", "Flushed", moji oblíbenou "Orange Glow" i "She Is Lost", která je také součástí nové desky, i když ve video verzi už internetem koluje půldruhého roku. Odezva publika byla náležitě vřelá a jednalo se rozhodně o velmi povedený koncert, v mých očích ale dánští kralevicové svůj premiérový český koncert (once upon a time in Basement, pamatujete?) nepřekonali.
The Foreign Resort
Následující Sad Lovers and Giants nikdy nepatřili k mým oblíbencům, ale ze zvědavosti zůstávám na místě. Kapela fungující téměř čtyřicet let se loni po delší pauze vrátila s dlouhohrající deskou "Mission Creep", ze které představila i několik věcí naživo (například "Biblical Crows"), ale spíše se vzpomínalo na léta dávno minulá. Oproti plnotučnému setu TFR je ale řetěz napůl spadlý, a tak se brzy ocitám znovu před klubem a věnuji se konverzaci.
Sad Lovers And Giants
Pavel Zelinka: Daniel Myer má během WGT tradičně napilno. Jako resident je technickou spojkou mnoha zahraničních spřátelených projektů, sám se snaží být během domácího festivalu být maximálně vidět. I v letošním roce jsme na něj mohli narazit denně. A to buď jako na výkonného umělce nebo jako DJe. Poslední den se prezentoval v rámci sdružení Radioaktivists, které uzavíralo program letošního ročníku v klenutém prostoru Moritzbastei. Tři elektronická esa – vedle Daniela ještě Frank M. Spinath ze Seabound, Edge Of Dawn nebo sólového projektu Lionhearts a Krischan Jan-Eric Wesenberg nejvíce známý jako polovina Rotersand nebo nového sdružení Future Lied To Us. Čtveřici pak doplňuje ještě nenápadný zpěvák Sascha Lange a na pódiu se do „operativní řady“ vedle Daniela a Krischana zařadil ještě mně neznámý VJ. Inteligentní temný pop loni vydaného debutu dostal v živém provedení sympaticky přiostřenou podobu. Sasha s Frankem se pravidelně střídali za mikrofonem, Krishan s Danielem poctivě pracovali za svými mašinkami, to vše v přátelské atmosféře publika, které nečekalo tvrďácké šílenství, na druhou stranu jasně dávalo najevo, že tenhle způsob konce WGT není vůbec k zahození.
Nephilim: A pak už je najednou po všem. Hloučky gotiků sice potkáte v Lipsku i druhý den, ale ve vzduchu už cítíte změnu nálady. Každoroční svátek je prostě u konce a na ten další si musíme víc jak deset měsíců počkat. A na závěr ještě tradiční shrnutí nejdůležitějších poznatků:
- Postpunková retro vlna stále nekončí, to je bez debat. Mohli jsme tu potkat i řadu synthwave kapel či různých fúzí elektroniky a kytar, ale všeobecně je nyní elektronika ve výrazné menšině.
- Počet koncertních míst se sice oproti loňsku o něco zvýšil, ale stále to nestačí. Absence jedné větší stage (jako byl např Kohlrabizirkus nebo Werk II) je prostě pořád znát a na řadě míst se tvořily fronty na očekávaná jména. Jinými slovy: Pokud jste na vašeho oblíbeného interpreta nevyrazili hodinu před koncertem, měli jste často smůlu.
- Překvapivým problémem letoška byl zvuk. Na řadě míst se zvukaři s nazvučením prali a některé koncerty trpěly i nedostatečnou hlasitostí. Tradičně nejhorším zvukem se honosilo (?) největší koncertní místo, hala Agra na výstavišti.
- WGT je opravdovým svátkem pro všechny, kdo se zabývají gotickou subkulturou. Atmosféra je nepřenositelná a to těžko pochopíte, pokud akci alespoň jednou nenavštívíte. Pojedete příště s námi?
Devětadvacátý ročník WGT proběhne ve dnech 29. května až 1. června 2020. Pokud chcete být u toho, v prvé řadě si zajistěte ubytování - ve stejném termínu se v Lipsku totiž bude konat velký mezinárodní kongres o udržitelném rozvoji a aby toho nebylo málo, v pátek 29. května na místním stadionu zahrají Rammstein. Ale nezoufejte a v případě nouze nám napište na redakční mail, možná pro vás máme řešení.
Přidat komentář