Pavel Zelinka | 20.12.2025 19:06

Pavel Zelinka a Ezechiel vyrazili zkontrolovat, jak se podařilo během krátké doby v Liberci vybudovat velký, tvrdě elektronický festival. A toto jsou jejich zjištění:

Pavel Zelinka: Na Sever Synth Fest jsem měl naplánováno vyrazit už minulý rok, ale nemoc tomuto plánu vystavila na poslední chvíli stopku. Místo mne tedy dojmy z festivalu sepsal Kootcha Koo a jeho dojmy vzbudily poměrně velký rozruch. Pojďme se tedy podívat, co se od loňského roku změnilo. Festival se, na rozdíl od loňska, odehrával pouze v jednom, hlavním sále. Ubylo tedy domácích interpretů, naopak větší množství zahraničních hvězd jasně kralovalo modře vyvedenému plakátu. A ani smrt Douglase McCarthyho s line-upem festivalu nezahýbala.

Ezechiel: Pro naší sestavu to byl už druhý výlet na Sever Synth Fest, a pokud se hned zkraje reportu vrháme rovnou do srovnání s minulým rokem, můžeme to vlastně vzít celkem šmahem – drtivá většina šrámů na kráse loňského ročníku (kolísavý zvuk, tak trochu zbytečná druhá stage...) byla letos odstraněna, takže palce nahoru a level up, dobrá práce. Hlavně to zbavení se druhé stage s doprovodnými umělci a soustředění pozornosti jen na hlavní stage a áčková jména našťaveného lineupu byl rozhodně krok správným směrem. Navíc ještě víc otevřel prostory toho krásného kulturáku, který jsme si zamilovali hned od první návštěvy. Takhle pěkná venue je prostě radost a třeba takovým S.P.O.C.K i vizuálně sedla jako Klingon na Federaci. Tak šup na první rundu jablíček a první projekty.

Zynic - My Darkness (live @Sever Synth Fest 2025), courtesy of Uwe Göhler

Pavel Zelinka: Osobně přijíždím do Liberce autobusem krátce po čtvrté odpoledne a první klad kvituji umístění Domu kultury jen pár desítek kroků od centra. Hned po vstupu se vizuálně vrátím někam na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století, ale ze zamyšlení mne už vytrhují pravidelné rytmy z hlavního sálu, kde zábavu večera dostal za úkol rozehřát německý projekt ZyniC. Bohužel, než se zorientuji v prostoru, pozdravím se všemi známými, zvukově krotký set projektu končí. Každopádně klub už je velmi slušně zaplněn a další návštěvníci se valí do prostor Domu kultury ve velkém. Je jasné, že letos bude znovu plno!

Ezechiel: ... a přiom ZyniC převedl poslechově příjemnou show. Pravda, předák H.P. Siemandel si s pódiovou prezentací moc hlavu neláme, ale to je tak trochu klasický nešvar (zejména těch starších) elektronických sestav typu "zpěvák + někdo na klávesy". Nicméně pokud jste trochu statickou performance brali jako spíš takový podkresový rozjezd, splnil ZyniC svůj úkol se ctí. A určitě i díky dobře se poslouchajícímu zpěvu.

Pavel Zelinka: To se jasně ukázalo už u setu druhého vystupujícího – slovinských Torul, pro které, stejně jako pro řadu dalších vystupujících, byl koncert na Sever Synth Festu českou koncertní premiérou. A trojice se do setu opřela pěkně zkrátka. Především zpěváka Maje Valerije bylo plné celé, velké pódium a i celkové pojetí jejich elektropopu bylo ostřejšího charakteru. Na kapele, ale i publiku bylo na konci vidět, že tohle nebyla marně prožitá padesátiminutovka.

Ezechiel: Ve srovnání s letošním odpoledním vystoupením Torul na žhnoucím slunci M'era Luny to trojici v interiéru velké haly slušelo víc. Jasně, image Torul se vymyká klasickému goth/electro dresscodu, což může puristy pohoršovat, ale Slovincům to pěkně hraje a funguje energeticky jak mezi sebou, tak s fanoušky. A taková "Saviour of Love" je prostě vždycky pecka. Jen s tím reverbem na zpěvu nemusel Maj tolik čarovat, protože chvílemi vokál mizel až kamsi do ztratcena. A to je škoda, protože má dobrý hlas, zpívat umí a nemá se proč schovávat. Niícméně i tak opět dobrá show.

Pavel Zelinka: Třetím vystupujícím už byla první z hvězd – švédští S.P.O.C.K, kteří se ze své intergalaktické mise vrátili po roce do Česka. Tentokrát jsem si je mohl mnohem více užít než v krátkých pauzách mezi povinnostmi v rámci pořádání Prague Gothic Treffen. A musím říct, že trio nám naservírovalo zábavný set se všemi Startrekovskými a jinými mezihvězdnými hity, do toho vtipně glosovali dění mezi písničkami a došlo i jako kropení fanoušků z vodní pistole. Na přepadení zelenými mužíčky nakonec nedošlo. Asi se ztratili v útrobách kulturního svatostánku.

Ezechiel: Stejně je super, že něco tak bezvadně ulítlého jako S.P.O.C.K našlo svůj domov zrovna na gotické scéně. Tahle banda je srdcovka už od doby, kdy jsme je někdy před půlkou aeónů viděli poprvé v úplně nacpané hale na WGT a zcela propadli jejich nadpozemské show. A i když to na jejich premiérovém českém koncertu loni na PGT byl energeticky o něco větší mazec, velký prostor brutalistního retro-futuro kulturáku trojici vyloženě slušel. Plus ta veliká orbitální projekce, žeano. U té bylo extra zábavné pozorovat, jak nám postupně docházelo, na co to vlastně koukáme. A nepřišli jsme ani o klasické vtípky, ani klasické hitovky ("Astrogirl", "Dr. McCoy", povinní "Klingoni" a další). Zasloužený klenot soupisky!

Forced To Mode - New Life (live @Sever Synth Fest 2025), courtesy of David Krčmář

Pavel Zelinka: Říkáte si, ještě nepadlo ani slovo o zvuku, světlech apod. Máte pravdu! Zatímco v loňském roce jeho kolísavá kvalita (alespoň podle Kootchova reportu), byla velkým tématem festivalu, tentokrát nebyl důvod ke stížnostem. Konstantně nadprůměrný sound, který v rámci vystoupení některých kapel dosáhl až téměř dokonalosti (za mne například Forced To Mode nebo Lakeside X) byl silným bodem celého podujatie. Když máme mluvit o vrcholu festivalu, pak za něj můžeme, alespoň mírou naplnění hlavního sálu, považovat vystoupení depešáckého cover bandu Forced To Mode. Osobně tenhle typ představení nemám moc rád. Pást se na popularitě materiálu jiných umělců? Jenže tahle německá trojka vytáhla proti mému pochybování s bezchybným bestof setem. Co bezchybným, když člověk zavřel oči, ihned se mu před očima vyrovnala parta z Basildonu, a na rozdíl od pravých autorů, těmto muzikantům nedělalo problém zahrát hromadu písniček, které jsme od pravých Depešáků už léta neslyšeli. Navíc ve strhujícím podání. Klobouček!

To už jsme se přehoupnuli do poloviny menu Sever Synth Festu a člověk musel ocenit praktičnost, s jakou byl místní Dům kultury vystavěn. Čtvercový půdorys sálu neudělal ze sledování vystoupení lovení minipostaviček někde v dálce, ze sálu to bylo pár kroků na toaletu, na bar nebo ke stolkům s merchem, které rozhodně, co se týče nabídky, nebyly neošizené. Ale nazpět do sálu. Svou premiéru si zde kroutí Sven Fridrich a jeho parta Solar Fake. Přiznám se, že tenhle projekt ze studiových nahrávek moc nemusím. Řadím je šuplíku "předvídatelný německý temný mainstream" vedle Blutengel nebo třeba Melotron. Jenže pánové na nás vystartovali ve složení zpěv, akustické bicí a baskytara, kterou čiperný Andre Feller měnil za klávesy a zase nazpět. Už tímto dostal trochu unylý sound kapely nečekanou jiskru a samotného mne překvapilo, jak mne této poloze Solar Fake ne nenudili, ale dokonce bavili!

Ezechiel: Ale jako asi jo... Já Solar Fake většinou míjel na německých nebo polských festivalových stagích po cestě na pivo, ale vždycky to po mne tak nějak steklo. Pamatuju si, že jsem do některého z reportů napsal, že mi značná sláva Svena Fridricha zejména v Německu prostě nejde na rozum. To sice zůstává, nicméně je fér si přiznat, že pokud člověk nemá (kromě baru na miliontou rundu jablíček) kam jinam odcházet a tím pádem zůstává vystaven setu Solar Fake déle, dá se na něj celkem namotat. Navíc Sven ve své frontmanské roli působí upřímně dost sympaticky a to celou věc usnadňuje. Plus sál byl plný a bylo poznat, že spousta lidí dorazila explicitně kvůli Solar Fake a vypadala nadšeně. A to je stejně nejdůležitější.

Suicide Commando - Die Mother*ucker Die! (Live @ Sever Synth Fest 2025), courtesy of David Krčmář

Pavel Zelinka: Johan van Roy vystoupení svých Suicide Commando shrnul na Facebookovém profilu kapely trefně – „během Solar Fake a Forced to Mode jste si užili dostatek LÁSKY. Je dobře, že jsme vám mohli přinést i trochu NENÁVISTI!“ A kopec temné energie nebyl malý. Ba naopak! Zatímco bubeník Solar Fake dodával synthpopovému základu rockovější šmak, bicí Suicide Commando v rukou Maria Vaerewijcka byly rockovým válcem, který už tak hlučnou a nekompromisní mašinu tlačit zběsile kupředu. Trojice byla obdařena hutným soundem místního zvukaře a posluchačům se odvděčila smrští, která byla dalším vrcholem festivalu.

Dalším velkým neznámým, alespoň pro mne, bylo vystoupení EBM pionýrů Nitzer Ebb, které jsem měl možnost vidět poprvé bez Douglase McCarthyho za mikrofonem. Jak obstojí Bon Harris, o kterém víme, že není špatný zpěvák, ale přeci jen jiného, jemnějšího charakteru? Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše – obstál. Také si k sobě přivolal pomocníka z nejpovolanějších – bubeníka Tima Krokera z Front 242! Ten si v řadách kolegů v Liberci odbyl svou koncertní premiéru. Přídavek přinesl něžnou poctu Douglasovi "How Time Flies" v duchu Bonova „Lemon Tree“ sólového programu. Závěr v podobě léta neprezentované osobní libůstky "I Give To You" byl třešničkou na perně vydřeném dortu. I když, průraznost a suverénnosti Douglasova výjimečného vokálu se řízná hudba Nitzer Ebb už naživo nikdy nedočká….

Nitzer Ebb - Control I’m Here / Hearts And Minds (Live @ Sever Synth Fest 025), courtesy of David Krčmář

Ezechiel: Když to je těžké téma – měly by vůbec kapely po smrti frontmana vlastně ještě pokračovat? Že spíš ne? Ale co když jsou přeživší členové zároveň spoluautory hudby a vlastně by tak s odchodem hlavní tváře byl pohřben i jejich vlastní celoživotní vklad? Je to fér? A celý tenhle dichotomický problém se vlastně projektuje i do pocitu z vystoupení Nitzer Ebb. Bon Harris je showman, srdař, rozhodně do toho dává všechno, aniž by se snažil přemlátit Douglasův odkaz. Vlastně to celé dělá super a z tohoto pohledu, kdyby v Nitzer Ebb nikdy nebyl pan McCarthy, chválil bych tuhle EBM mašinu až po balkóny. Jenže on tam pan McCarthy byl, tak je to srovnání prostě těžký. Zvlášť když jsme to předtím viděli live. Ale i tak Bonovi fandim a respekt, jak se s touhle nelehkou situaci vypořádává. Muscle and hate!

Pavel Zelinka: Večer se přehoupl svižně přes půlnoc. I když ještě před chvílí plný VIP balkón zel prázdnotou, fanoušci si na českou koncertní premiéru Solitary Experiments počkali. Kapela, která se pohybuje na území mezi future popem VNV Nation a přiostřenějším synthpopem dorazila do Prahy ve tříčlenném složení a předložila posluchačům asi nejvíc „německý“ zážitek, včetně občasného komunikování zpěváka Dennise Schobera s početným zástupem krajanů v hledišti v rodném jazyce. Zatímco Solar Fake si u mne šplhnuli díky zrockovatění svého soundu, Solitary Experiments hráli na jistotu, což v mém případě znamenalo, jisté otupění na konci jejich setu.

Ezechiel: Já myslím, že set Solitary Experiments vlastně nejlépe vystihuje ona zmíněná "německost". Což je, přesně jak píše pan kolega, chvíli prima, ale po čase se to začne (zvukově i performance) trochu slévat a člověk asi musí být vyloženě fanoušek, aby ho to vzhledem k pokročilé hodině a počtu kapel, které už během dne viděl (+ vypitých jablíček) nějak strhlo. Mně se to třeba nestalo. A tak někde v půlce setu definitivně zvítězila únava.

Pavel Zelinka: Černého Petra poslední kapely třetího ročníku Sever Synth Festu si vylosovali domácí Lakeside X, jediná kapela, která se objevila na loňském ročníku festivalu. Čtveřice se, od doby, co jsem jí viděl naposledy, evidentně sehrála, a tak jejich více než 45minutový set, který končil krátce před třetí ráno, nebylo těžké vstřebat. Zpěvák Janne opakovaně děkoval všem fanouškům, kteří vydrželi pod pódiem, a tak více než 10hodinový maratón se podařilo organizátorům dokormilovat do cíle bez jediné výrazné kaňky, které by dopadla na fanoušky po hudební nebo organizační stránce.

Sever Synth Fest se podařilo během tří let dostat po pozice výrazného, evropského stylového setkání, které snese srovnání s podobně koncipovanými akcemi kdekoliv jinde. Také výrazné zastoupení fanoušků, jak z Německa, tak z Polska svědčí o tom, že geograficky vlivné umístění festivalu v Liberci, navíc ve velmi dobrém sálu, má dobře našlápnuto do dalších let. Sestava kapel čtvrtého pokračování už je známá….