Otevřený ponor do duše Chrise Cornera: o psychické nemoci a katarzi, nahrávání v poušti, Gary Numanovi, událostech v Paříži…
SANCTUARY.CZ: AHOJ CHRISI, DOHNAT TĚ NA TELEFONU TENTOKRÁT BYLO CELKEM NÁROČNÉ, TAK NEZTRÁCEJME ČAS A POJĎME ROVNOU NA PRVNÍ OTÁZKU – SNAD KAŽDÝ, KDO BYL NA TVÉ POSLEDNÍ TOUR ŘÍKAL, ŽE OD TEBE JEŠTĚ NIKDY NEVIDĚL TAK TEMNÉ VYSTOUPENÍ… JAK NA TUHLE ŠNŮRU VZPOMÍNÁŠ TY?
Chris Corner: Ahoj. Vzpomínám na to jako na celkem těžké turné. Tou dobou už mi začínalo být poměrně špatně, už jsem byl dost nemocný. Měl jsem veliké problémy se spánkem. Myslím, že tohle všechno se nějak promítlo i do mých koncertů. I tak se mi ale turné moc líbilo, ačkoliv jsem byl v dost složitém psychologickém nastavení. Teď už je to úplně jiné. Pamatuju si ale, že mne i tak ty koncerty moc bavily – ale já pokaždé strašně rád koncertuju… Vždycky je to úžasná příležitost a zkušenost, být na pódiu a dělat to, co dělám. Vlastně ani nevím, jestli se mi kdy nějaký koncert nelíbil…
SANCTUARY.CZ: …I KDYBY BYLY BĚHEM SETU TECHNICKÉ PROBLÉMY NEBO PŘIŠLO DO KLUBU JEN PÁR LIDÍ?
Chris Corner: No, myslím, že technické potíže by do představení mohly vnést nějakou negativitu. Ale co se týče těch pár lidí na koncertě, někdy to může být fakt skvělé, stane se z toho taková domácí party, protože show prostě musí pokračovat. Co je zajímavého na tom, když máš pod pódiem jenom nějakých deset lidí, je určitý pocit osvobození. Nejsi totiž pod takovým tlakem, kdy máš zaujmout stovky diváků. Koncert pak může být velmi intimní a výjimečný. Tedy samozřejmě pokud by člověk pořád dělal koncerty jenom pro deset lidí, asi by se na to měl vykašlat, ale když se ti to stane jednou za čas, může to být vlastně dost zajímavé.
SANCTUARY.CZ: POJĎME SE TEĎ PODÍVAT ZA TVOU AKTUÁLNÍ STUDIOVOU PRACÍ. V MATERIÁLECH K DESCE SE PÍŠE, ŽE „PSYCHICKÁ NEMOC DÁVÁ SPOUSTU NÁMĚTŮ KE PSANÍ“. ANIŽ BYCHOM CHTĚLI BÝT DRZÍ NEBO VTÍRAVÍ – ŘEKNEŠ NÁM O SVÉ NEMOCI NĚCO?
Chris Corner: Před pár lety mi diagnostikovali chronickou depresi a jedním z hlavních symptomů u mne byla chronická nespavost. Po mnoho a mnoho měsíců jsem bojoval se spánkem a začalo to být velmi vážné. Došlo to až do stavu nouze, kdy jsem musel úplně přestat pracovat a dělat muziku. Musel jsem se v Anglii nechat hospitalizovat a pak odjet domů. Tam jsem vyhledal profesionální pomoc.
Dva roky jsem s touto psychickou nemocí – nebo jak depresi nazvat – válčil. Bylo to celkem děsivé, ale nakonec jsem se tím vypořádal. Teď už mám různé duševní nástroje, vytvořené spoustou terapií a vlastní práce, se kterými se mi nemoc daří většinu času držet pod kontrolou.
SANCTUARY.CZ: BYLO SOUČÁSTÍ TVÉ TERAPIE I STĚHOVÁNÍ DO LOS ANGELES?
Chris Corner: Ano, to bylo. Ale já jsem se v podstatě vždycky stěhoval. Dalo by se říct, že jsem tak trochu kočovník v tom smyslu, že se stále poohlížím po nových místech, dalších zkušenostech a dalších kulturních podnětech. A zrovna tohle období se zdálo jako ten pravý moment na další stěhování. Spoustu času v Berlíně jsem totiž strávil celkem osamocený. Doopravdy. Měl jsem takový industriální dům, kde jsem pořád na něčem pracoval, stále jsem byl na turné a vlastně jsem ve skutečnosti kromě své hudby neměl žádný život. V L.A. pomůže už samotné počasí, mám tu společenský život, přátele – a to všechno mi opravdu pomohlo při zotavování.
SANCTUARY.CZ: TAK TO JE DOBŘE. NICMÉNĚ V JEDNOM ROZHOVORU PŘED PĚTI LETY JSI ŘEKL: „LOS ANGELES JE NAPROSTÁ DUCHOVNÍ PUSTINA, NESNÁŠÍM TOHLE MĚSTO – A NEJSPÍŠ PROTO TU MÁM TAK SILNOU ODEZVU“… PROČ SES TEDY PŘESTĚHOVAL ZROVNA SEM?
Chris Corner: (záchvat smíchu) Jo, já tohle město fakt leta nenáviděl, byl jsem vážně přesvědčený, že je to falešné, prázdné místo bez duše. Nikdy jsem se neprokopával hlouběji pod povrch, abych zjistil, co je to doopravdy za město a kdo tu žije. V průběhu posledních tří nebo čtyř let jsem tady ale začal navazovat kontakty a udělal si tu přátele – jak lidi z hudebního průmyslu, tak mimo něj.
Čím dál víc jsem sem jezdíval kvůli práci a na turné, až mi to místo přirostlo k srdci. L.A. je město, na které můžeš změnit názor poměrně rychle, určitě záleží i na lidech, které znáš, a kde přesně tu žiješ.
Jedním z hlavních lákadel, které mne přivábilo do Los Angeles, je národní park Joshua Tree a překrásná poušť, ve které jsem strávil spoustu času. Tady jsem také udělal své nové album – v malé chatce v poušti. Kalifornie a Los Angeles má spoustu věcí, po kterých v tomto životním období fakt toužím. Nabízí také spoustu pozitivity a příležitostí, které jsem v Berlíně vlastně neměl. Myslím, že jsem začal rozumět americkému přístupu a vlastně se mi začal opravdu líbit.
IAMX – Oh Cruel Darkness Embrace Me
SANCTUARY.CZ: O POUŠTI KOLEM LOS ANGELES JSI ŘEKL SPOUSTU KRÁSNÝCH VĚCÍ. CO JE NA NÍ TAK MAGICKÉHO, ŽE SIS JÍ VYBRAL ZA MÍSTO, KDE NATOČIT NOVOU DESKU?
Chris Corner: To ticho je prostě neuvěřitelné. Nevím, jestli je to tím pískem nebo čím, ale způsob, jakým se tu chová zvuk je zároveň velmi intimní, ale zároveň naprosto neomezený. To je asi jediný způsob, jak to popsat. Tady slyšíš, když na Tebe někdo mluví z dálky třeba půl míle. Máš pocit, že jsi v úplně jiném světě, na Měsíci nebo kde. A přesně nějakou takovou zkušenost jsem už delší dobu hledal. Ohromně rád jsem v přírodě, když tvořím, a poušť je prostě specifická a úžasná. Ta scenérie, západy slunce, hvězdy – to je vážně všechno, co potřebuješ k životu. Můžeš se odpojit z vnímání moderního života, je to velmi čisté a naprosto inspirativní.
SANCTUARY.CZ: POSLEDNĚ JSI NÁM V ROZHOVORU ŘÍKAL, ŽE JSI PSAL MINULOU DESKU S KAPELOU. JAK SE TENHLE POKUS VYDAŘIL? PODLE TOHO, ŽE JSI NOVÉ ALBUM NATÁČEL ZASE ÚPLNĚ SÁM, TO ASI NEBYLO ÚPLNĚ ONO…
Chris Corner: Já myslím, že jsem spíš došel k tomu, že lépe znám sám sebe. Na posledních dvou deskách jsem experimentoval s tím, že jsem do procesu tvorby zapojoval další muzikanty. Myslím, že to bylo tím, že jsem se v tom procesu cítil osamělý, vystresovaný a přepracovaný – zkrátka měl jsem dojem, že potřebuju pomoc. Ale spíš jsem se na to koukal ze špatného úhlu. Poté, co jsem prodělal toto… myslím, že byste to mohli nazvat „psychologické znovuzrození“, kdy se mi podařilo zvládnout svou nemoc a vyjít z toho boje posílený, jsem začal sám sobě rozumět lépe. Uvědomil jsem si, že vlastně pracovat sám, jednoduše a mít nad vším kontrolu je to, kým jsem. Mám dojem, že nejlepších výsledků dosáhnu, když to tak dělám – žádné kompromisy, žádná komplikovaná nedorozumění s někým dalším. Můžu čistě experimentovat se svou hudbou. To je věc, kterou jsem teď přijal za svou a nejspíš takhle budu dělat muziku i dál.
SANCTUARY.CZ: A NEBYLO PRO TEBE BOLESTIVÉ SE STÁLE HRABAT V TĚCH STARÝCH DEPRESÍCH? PŘECI JEN, TY SKLADBY SLYŠÍŠ POŘÁD DOKOLA – KDYŽ JE TVOŘÍŠ, PŘI MÍCHÁNÍ, MASTERINGU…
Chris Corner: Ne, je to právě naopak. Když jsem začal psát skladby, měl jsem většinu té těžké psychologické práce už za sebou. Díky tomu to bylo snadné. Vlastně mne to uvolnilo, protože jsem věděl, o čem psát. Měl jsem celý nový velký svět, plný jasných zkušeností, o kterých se dalo skládat. V podstatě jsem měl pocit, že píšu o někom jiném, nebyl jsem v tom tolik emocionálně zachycený. Právě to mne totiž v minulosti tolik ničilo – pokaždé, když jsem psal skladbu, jsem se do ní totálně emocionálně ponořil.
Tentokrát to bylo úplně jiné. Dal jsem si slib, že budu dělat hudbu, ale přitom budu mít i nějaký život a pokusím se tyhle dvě věci oddělit. Že když budu dělat muziku, budu prostě jen psát o zkušenostech, které mám. Samozřejmě, že to někdy může vyvolat špatné pocity, ale když podstupuješ terapii, musíš tyhle pocity stejně vytáhnout na světlo, musíš vyslovit svoje strachy. O tom to celé je. Svým způsobem mi to pomohlo, probrat tyhle věci znovu. Pokud jsem se dokázal vypořádat s tímhle, zvládnu většinu věcí, a to mne posiluje.
SANCTUARY.CZ: TO JE SUPER. MIMOCHODEM, KDYŽ MLUVÍME O DESCE, SINGL „HAPPINESS“ REMIXOVAL I SÁM LEGENDÁRNÍ GARY NUMAN. OBA JSTE ANGLIČANÉ, PŘESTĚHOVANÍ NA ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ USA, OBA DĚLÁTE TEMNOU ELEKTRONIKU S ROCKOVÝMI PRVKY… TO JE POMĚRNĚ DOST PODOBNOSTÍ, NEZDÁ SE TI?
Chris Corner: Jo, i když se přiznám, že jsem až donedávna netušil, že Gary teď dělá takovou temnou, industrialem ovlivněnou hudbou. Pamatoval jsem si ho z dětství, kdy byl jedním z idolů, kteří dělali v podstatě elekotronický pop. Když jsem tedy zjistil, že je spíš na tuhle temnou scénu a navíc i fanouškem IAMX, pokusil jsem se s ním spojit. A vlastně se z nás stali celkem dobří přátelé, což je úžasné, protože jsem samozřejmě vyrůstal na jeho hudbě a v mnohém mne inspiroval. Myslím, že vidí věci stejně, jako já. Že dokáže dělat temnou, náročnou hudbu, ale zároveň žít na Slunci (smích). Nemusí v ničem dělat kompromisy. Jsem moc rád, že jsme měli možnost se setkat a pracovat spolu. Já mu dokonce točil i klip, což dopadlo velmi dobře, a on zase pro mne udělal skvělý remix. Čili bych řekl, že v budoucnu těch spoluprací nejspíš bude víc.
IAMX – Happiness (Gary Numan Remix)
SANCTUARY.CZ: TO JSOU SKVĚLÉ ZPRÁVY! JEŠTĚ NÁS ALE ZAJÍMALA JEDNA VĚC – TEĎ JE TO DVACET LET OD VYDÁNÍ DEBUTU SNEAKER PIMPS A NA INTERNETU SE DÁ VYČÍST, ŽE BY SE SNAD TENHLE PROJEKT MĚL OŽIVIT, JE TO PRAVDA?
Chris Corner: Mohla by být, zatím je to ve fázi debat. Pro mne je hlavním problémem stejný důvod, proč jsem se rozhodl se Sneaker Pimps skončit – ke konci už jsem měl pocit, že toho kapele dávám až moc a mělo pro mne větší cenu založit si svůj vlastní projekt. Pak odešli i ostatní, aby se věnovali svým věcem, a já vytvořil IAMX. Čili k něčemu by mohlo dojít, pokud v tom plánování bude opravdové odhodlání a závazek ze strany Liama. Já jsem připravený se do toho plně zapojit, ale ne řídit a tlačit dopředu další projekt. Pořád totiž mám IAMX, do kterého dávám až příliš mnoho energie. Čili zatím se to vyvíjí celkem dobře a Liam řekl, že by určitě chtěl se Sneaker Pimps zase začít. A já bych toho byl rád součástí. Ale uvidíme.
SANCTUARY.CZ: NO, STAČÍ SE PODÍVAT NA ROZVRH TVÉHO AKTUÁLNÍHO TURNÉ A HNED JE POZNAT, KOLIK ENERGIE TĚ MUSÍ IAMX STÁT. MIMOCHODEM, KOUKÁME, ŽE JSI HRÁL V PAŘÍŽÍ JEN PÁR DNÍ PŘED TÍM ŠÍLENSTVÍM, CO SE TAM PŘIHODILO… TO’S MĚL VLASTNĚ CELKEM ŠTĚSTÍ…
Chris Corner: Jo, je to příšerné. Celá tahle událost je teď mnohem víc vidět i proto, že problém terorismu vůbec poprvé přinesla tak blízko hudbě. Zdálo se totiž, že umění a hudba představuje jakési bezpečí, protože není zapojeno do politického šílenství. Poprvé se něco takového objevilo i tak blízko mě samotného. Vidět, že do toho můžou být zataženy i kapely a milovníci hudby, je prostě něco nepopsatelného. Měli jsme velké štěstí, protože jsme to úplně klidně mohli být my. Hráli jsme v podobném typu klubu pro podobně velké publikum – jo, klidně jsme to mohli být my. Ale nebyli jsme, takže o to víc teď musíme šířit zprávu o lásce a zdravém rozumu. Proto musíme pokračovat v tom, co děláme, a ne všechno zrušit.
SANCTUARY.CZ: TO JE ROZHODNĚ SPRÁVNÝ PŘÍSTUP! I KVŮLI KONCERTU V PRAZE. DLOUHO JSME TĚ TU NEVIDĚLI A MÁME POCIT, ŽE TĚ TU ČEKÁ KLUB NARVANÝ FANOUŠKY A BUDE TO NEUVĚŘITELNÁ NOC.
Chris Corner: Nemůžu se dočkat, nemůžu se dočkat vás všech, bude to úžasné!
Přidat komentář