Recenze Diary of Dreams – Grau Im Licht

Adrian Hates a spol. je zpět s novou deskou. Jak obstála?


Diary of Dreams – Grau Im Licht
vydavatel: Accession Records, 66:24 min.

Předchozí album „Elegies in Darkness“ sklidilo (nejen u nás) fůru pozitivních ohlasů. Diary of Dreams i po těch letech a množství nahrávek dokázali, že mají pořád co říct. Ignorovat jejich další nahrávku by tak bylo čirým diletantstvím. Nastavit sám sobě laťku příliš vysoko může být ošidné, ale zároveň silně motivující. Udělal jsem si tak jedno ospalé dopoledne kávu, sedl ke klávesnici a začal přemýšlet o tom, kterak s recenzí novinky začít. Jestli to pro změnu nezkusit třeba od konce, nebo od prostředka. 

 


V tu chvíli mi docvaklo, jak moc je minimálně první třetina novinky „Graum Im Licht“ vystavěná podobně, jako její předchůdce. Otvírák „Sinferno“ si tedy na posluchače vyšlápne monstrózní produkcí a bránu do ústavu plného depresivních nálad otevírá v podobném duchu, jako dřív „Malum“ nebo „The Wedding“. To by mi vlastně ani nevadilo, protože Diary of Dreams obecně rádi dodržují některé vlastní tradice. Že mi chvíli trvalo se do začátku novinky dostat, způsobil spíš fakt, že na mne tentokrát očekávaný příval emocí nedopadl v takové míře, jako dřív. Přemýšlel jsem nad tím tak dlouho, že recenze nešla začít jinak než "pro změnu" zase od začátku.

Na „elegiích“ se pokračovalo svižnějším intenzivním trackem a „Endless Nights“ tohle schéma nijak nemění. Tady se však úroveň nového CD zvedá a celková nálada se stává příjemně nostalgickou. Nedrásá, nesvírá – spíš člověka nutí kolébat se na lůžku a doufat, že zase brzy bude líp. To by ovšem přesně podle rozpisu nesměla v koutě zákeřně čekat mrazivá skladba „Ikarus“. Ta využívá momentálního vnitřního uklidnění a hodí vás do vany plné studené deprese. „Krank“ v tomhle směru přidá ještě odosobnění a poměrně nepříjemný pocit izolace. Ani kolébat už se to tělo není schopné.   
 

Diary of Dreams - Ikarus


Fanoušek kapely zkrátka znovu najde, pro co si přišel. Dopad každé klávesy piána v „Die My Phobia“ má svou váhu a titulní track vás zase dokáže zvednout a roztančit i se slzami v očích. Přesto mám při poslechu druhé poloviny „Grau Im Licht“ trochu šedivě nehezký pocit ztráty pozornosti. Něco mi tam hapruje, jako v případě zmíněného otvíráku. Nejspíš se i „depresiva“ (jak jinak nazvat opak antidepresiv?) musejí užívat v předepsaných dávkách, aby měla správný účinek. Bral bych to tedy spíš jako varovné memento pro příště. Asi vás totiž nepřekvapí, že v tyhle dny už Adrian pracuje na novém materiálu Diary of Dreams i .com/kill.

V žádném případě nechci říct, že se mi nová deska Diary of Dreams nelíbí. Jen se nedostavilo stejně orgastické nadšení jako minule. I když si lze tuhle kapelu stěží personifikovat jako vitálního sportovce, který se snaží skočit co nejvýš a viděl bych ji spíš jako rozechvělého pacienta, který se snaží s vypětím všech sil vstát z nemocničního lůžka do nového pošmourného dne, stejně v tuhle chvíli, v souboji s minulým výtvorem, ona pomyslná laťka padá do prachu. Pokus to však není marný. Stále se jedná o extratřídu a rozhodně na něm najdete silné momenty, které vám díky originálnímu DoD rukopisu nenabídne nikdo jiný.  

Hodnocení: 75 %

 

 

Sestava:

Adrian Hates
Gaun:A
Flex
Dejan

Tracklist:

01. Sinferno    
02. Endless Nights    
03. Ikarus    
04. Krank    
05. Die My Phobia    
06. Grau Im Licht    
07. SinnFlut    
08. HomeSick
09. Schuldig!    
10. The Hunted    
11. mitGift    
12. Schwarz

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Čistá depresia toto...ako stvorené na tieto studené dni :) už sa ich neviem dočkať na WGT :3
Jak jsem psal už jinde,mám to naopak.Mě tahle deska baví víc než Elegies in Darkness. Bohužel neumím tak pěkně popsat pocity jako ty ale mě Grau přijde taková melodičtější,skočnější,šlapavější než Elegeis. Ale musím si znovu Elegies in Darkness zase pustit,slyšel jsem to naposledy někdy v létě ,než vyšla ta Grau. První dva měsíce jsem to poslouchal fakt denně krom víkendů - poslouchám hudbu z 99% v autě když jsem sám. Teď minimálně 1 týdně jí zase protočím. Miluju Diary nejvíc ze všech hudebních interpretů. A to jsem E.B.M kář ,nicméně Adrian mě něčím uhranul a stal se mojí absolutní jedničkou! Akorát mě mrzí, že jsem nezvládl vypravit se na to tour k desce.

Přidat komentář