Vanessa – Flusnout na hrob

Vanessa. Kootcha. Naposledy...?

Napsal a fotky vybral: Kootcha
Fotil: Pablo De Sax
 

WARNING EXPLICIT CONTENT. This report contains language which some listeners may find objectionable. They can FUCK OFF and read Bravo-Girls magazine…. Pro Asiaty: „Su sprosté jak sviňa a kemu vadí na to hodit čučku, ať sere broky a lóská Mateřídóšku.“

Trvalo mi to tentokrát fakt dlouho, vůbec se mi to nechtělo psát. Možná proto, že jsem si nechtěl připustit, že další etapa mého života je v píči, protože jedna z posledních věcí, co dávala smysl a fakt mě bavila, se nenávratně sune do hrobu. Na jaké koncerty teď budu chodit? S kým si budu zatloukat další hřebíky do rakve? Jasně, že mi kluci zůstanou jako kámoši, ale ty krutopřísné výjezdy na show mimo Prahu prostě nebudou a mně chybí už teď. No nic, pojďme to zakopat, ať už prdí do hlíny.

Vážení pozůstalí, spolupracovníci, muzikanti, přátelé, fanoušci, dealeři, milenky a ostatní plebse. Můj laudatio funebris se psal velmi těžko a proto té chcípající pražské štětce přeju lehkou půdu. To, že se začalo kácet v mém lese a místo kaleb již navštěvuji i pohřby svých kamarádů, jsem byl donucen akceptovat, protože smrt nezastavíš. Ale chodit na pohřby svých oblíbených domácích kapel je novinka, na kterou si rozhodně zvykat nechci. Po Mortal Cabinet přibývá na Slavíně další rov, bohužel mé nejoblíbenější vyjeté kurvy, která k nám nejdříve dorazila s přízviskem „Del Rio“, ale ukládáme ji do hrobu s hrdým jménem Vanessa. Celý obřad proběhl v krematoriu Rock Café, které jsem poprvé viděl absolutně vyprodané a nemohoucí přijmout byť jen jediného dalšího fandu.
 

Vanessa


Možná by bylo dobře lehce zrekapitulovat, o co přicházíme. Vanessa od devadesátých let vyprodukovala šest alb. Rok 91“Disco Bastards“, 92 „Flashback“, 94 „Monogamy“, 97 „Gun“, 09 “Ave Agony“ a 13 „Antidotum“. Oficiální klipy - Prokopat se Ven, Jan Stihomam, Ahoj Chcípni, Fízl na Speedu, Dobře Organizovaná Tlupa, Smutný Pán, Holky z Gymplu. Bezpochyby legendární koncerty, například v KD Ládví, v obou Belmondech (původní na Jiřáku a druhé v KD Vltavská), v Roxy nebo Fóru Karlín. Zřejmě hodně ztuha ještě někdy zažijeme šňupání z bible a zvracení na Ježíše v přímém přenosu veřejnoprávní televize. Velmi těžko budeme za tuhle dobytčí partu hledat náhradu, protože míra jejich drogové sebedestruktivity a následné mozkové kreativity byla maximální a v českých luzích a hájích těžko opakovatelná.  

Rozhodně se nám už teď nebude dostávat té až neuvěřitelné autenticity, s jakou Samir jako výhradní textař mistrně proplouval všemi songy. Prostě zmizí ten špinavě drtivej příběh, který vyprávěl jazykem, kterému jsme rozuměli. Už si nebudeme moct užívat toho arogantního zmrda za mikrofonem, který svým neuchopitelným charismatem a nebývalou dávkou ironie a sarkasmu ničil představy -náctiletých holčiček o krásném životě bez vaginální mykózy, kapavky, směsi cizích mrdek ve vlasech a žloutenky typu B.

Celá hudební anabáze začala po revoluci, kdy se sešly dvě nejdůležitější persony pro vznik bandu. Nasraný irácký mladík Samir Hauser a v té době geniální židovský muzikant Daniel Rodný. Oba je spojoval zájem o elektronickou hudbu a obrovská spotřeba pervitinu. Poslední nezbytnou osobou, bez které by nebylo kapely, je Miroslav Papež. Vanessou se mihla řada lidí, kteří alespoň chvíli spolupracovali na muzice, koncertní show, managementu, PR, nebo si jenom koupili možnost stát na pódiu. Namátkou Zoran Stehlík, Wally Kollman, Marek Kopecký, K. Hron, Hadji Moussa, Rado Šrámek, Daphne, Dušan Vozáry, Tuzex Christ, Jarda Stuchlý, Edgar Schwarz, Rusák, Miguel Zahrádka, Karel Jarůšek, David Jahn, Pablo De Sax, Jakub Horák, Tereza Fišerová, Adam Holý, Kootcha, Ivan Jombík, Vašek Pastora, Alex Linberg, Bert Neven atd.
 

Vanessa


Tentokrát nebudu nijak podrobně popisovat koncert, neboť pohřeb a následný kar je hlavně o pocitech a ty měl každý svoje. Pochopitelně sálem vibrovalo nadšení z nabitého koncertu. Radost ze setkání s lidmi, které potkáváte celý život jenom na Vanesse. Ale zároveň hmatatelný smutek z konce něčeho spektakulárního, co se již zřejmě nebude opakovat. Nechci být sentimentální, ale i já přes ukrutnou zkalenost měl chvilku slzu v oku, protože mi sebrali mojí nejoblíbenější hračku, kterou jsem od konce dětství dostal. A to se nedělá! Hron se Staňkem sledovali ten dav před pódiem a z Rodrigueze vypadlo: „Ty vole uvědomuješ si, kolik je tu poznamenaných lidí?!“. Lépe se to vyjádřit nedá. Lidí ovlivněných devadesátkama, drogama, Prahou, Vanessou a vším tím kolem. Zaslechl jsem ve foyeru milou hlášku: „To že končej je pro můj život asi tak nepochopitelný, jako by se mi ve čtrnácti snažili vysvětlit, abych si nehonil péro, že to není zdravý.“

Musím se teď dotknout toho nepříjemného, ale podstatného. V jednom kuse slyším otázky: „Kurva, proč to zabalili?“ Odpovídám, že nevím. Nenechají se odbýt. „Nekecej, jsi insider, tak musíš vědět.“ OK, napíšu, co se děje. Samir s Řezníkem a Čestmírem Kopeckým připravují celovečerní film z devadesátých let „Prokopat se ven“ a Hauser začal vyvíjet tlak na Papeže, aby složil novou desku. Mirek s tím nesouhlasil a tvrdí, že k filmu má být soundtrack a na něm třeba dvě nové pecky od Vanessy. Na tomhle se prostě nedomluvili a tvrdošíjně si stáli za svým (jak jenom oni dva to umí), až se jim podařilo prohádat se do situace, kdy Pope rezignoval a nabídl Samirovi volnou ruku v tom, aby si našel někoho jiného, kdo s ním desku udělá, protože on na to teď sere. Samozřejmě jsou v tom ještě další aspekty, jako velké rodinné problémy, ale to nechme pod pokličkou, neboť vám je do toho hovno. Hledalo se, zkoušelo, domlouvalo (dokonce v zahraničí), ale naprosto zbytečně. Tudíž pln zklamání Hauser vyhlásil na 5. května „Judgement Night“ a je konec.

Vanessa


Je jasné, že v RC byla hora rozumbradů, kteří jsou si „jistí“, že je to jenom marketingový tah, aby přišlo víc lidí. Kéž by měli pravdu, ale nemyslím si to. Uvědomme si, že Hauser už není věkem žádný Džustyn Bíbr a je otázka, jak ještě dlouho bude schopen zpívat tak, aby nás to bavilo. Vlastně jediný, komu ještě nesmrdí z huby stářím celý den, je Tuzex a všem ostatním tluče hercna kolem půl století. Je fakt, že Rolling  Stones je dohromady asi přes 400 let a jejich dvouhodinové koncerty jsou úžasné. Ale Mick Jagger je zřejmě v lepší kondici než náš arabský frontman.

Dokonce jsem zaslechl teze, že je Papež už „vyhaslej“ a že mu už hlava na muziku nepálí. Dle mě je to úplná hovadina, protože teď dodělal Papalescu2, skládá novou tématickou desku s Magnetik (zemřel jeho kamarád básník a Mirek chce zhudebnit jeho odkaz) a s krásnou letenskou DJkou I´M Cyber připravují projekt, který již v létě uvidíme na festivalech. Zatím nejvtipnější vysvětlení, které se ke mně dostalo, mi fakt rozechcalo oči smíchem. Prej to celý zařídil Horák, protože je zhrzenej, že už s kapelou nekamaráděj! Představuji si to zcela živě, jak Jakub volá na OSU Jandovi, na Hrad Mluvčáčkovi nebo Číňanům do Pekingu aby okamžitě zrušili Vanessu, protože on je synovec Honzy Rumla a ti hajzlové z kapely nechtějí uznat, jeho producentsko-managersko-muzikantské úspěchy.

Show pochopitelně ukázala všechny koncertní propriety, které band v posledních letech nabízel. Červy, vojíždění nahé krvavé diskopíči, blití, šňupání, tančící smrtku atd. Jenom na laserovou rukavici nedošlo, neboť ji Hauser ve svém stavu nemohl najít. Nějak jsem nečekal, že se Samir před koncertem sjede jak prase, protože už přišel na to, že bez fetu vydrží v klidu a fresh až do konce, ale v obrovském pokušení naditých pytlíků všech přišedších do backstage se prostě neudržel a požil. Právě proto na konci vypadal, že chcípne na otok mozku, nebo že se udusí zvratky (fuj, jeho vomitwork, je jediná věc, kterou nesnáším a nemůžu se na ní dívat, protože z toho nekontrolovatelně dávím). Ale je nutno napsat, že ani já jsem nevydržel. Ještě pět minut před startem show jsem byl jen nalitej a přikouřenej. Než se mi podařilo projít asi dvacet metrů ze šatny do narvaného sálu, potkal jsem nezávisle na sobě tři kámoše, kteří hbitě zařídili, že jsem dovnitř vletěl se zorničkami většími než mexický pětidolar.

Vanessa


Koncert nebyl výjimečný jenom tím, že je poslední. Já byl nadšený z playlistu, protože celý život bylo „Prokopat se ven“ na konci a tentokrát jsme tím začali. My, co před vystoupením byli na Prazdroj-warm-upu, jsme hulákali: „Dé mi šancu probóchat sa na venek,“ a všechny kolem jsme tím dost srali. Naposledy jsem si užil ohýbání hlasu do robota a deklamování „Flash-Back“. Ale nejvíc jsme s Jonesem řvali: „Kolumbijééééé, Kolumbijéééé“, ta to u mě na závěr vyhrála. Nemohu nezmínit „Jimmy Jonese“, protože text „bratři a sestry, patříme k sobě jako krev a tepna“ tentokrát vyzněl trochu jinak.

Už toho nechám, myslím, že mi rozumíte. Byl jsem rozhozenej, nasranej, vožralej, nadšenej, rozčílenej, veselej, sjetej, smutnej a to všechno dohromady vytvořilo dost zvláštní atmosféru, kterou jsem vnímal od spousty ostatních elektrárníků. Přes to všechno má Samir asi pravdu, ve větě kterou nedávno pronesl: „Každý zboží má dobu spotřeby, svůj konec trvanlivosti a ten náš právě přišel.“

Po show propukla v backstage bujará oslava. Hlavně díky tomu, že na přání kapely nestál u dveří žádný securiťák. S kapelou se mohl přijít rozloučit každý a podle toho to také vypadalo. Připadal jsem si jak u Kracíka na Kostarice nebo spíše v kolumbijském Puerto Triumfo, když Escobar pořádal mecheche pro své medelínské druhy. Samozřejmě k tomu kaskády chlastu a v plicích litry kvalitního kouře. Prostě jsme na závěr královsky oslavili smrt té naší elektro-kurvy. Šatna se změnila na limbo (předpeklí) a majitelé narkosaků vcelku lehkomyslně vybírali, kdo s nimi odfičí „to the Hell“. Nevím, do kolika jsem tam byl, ale teleport domů si rozhodně nepamatuji. Podle toho, že jsem nechal boty před dveřmi (výtahovými), byla tryzna velkolepá.


Vanessa


Protože míra mého rozladění je maximální, je třeba na závěr napsat – jestliže víte o někom, kdo by spolupráci s kapelou chtěl zkusit, nebo snad vy sami, neváhejte kontaktovat Hausera přes sociální sítě, nebo se ozvěte mně přes Sanctuary.cz a hned to vyzkoušíme. Třeba se tu najde nový Rodný/Papež a sága téhle junkie elektrárny bude pokračovat.

Po kremaci si určitě všichni odnesli na památku v srdci, mozku a nosu kus kapely, ale i přesto jsem kluky požádal, ať se s námi rozloučí sami…

Moimir : „Nebylo to jednoduchý rozhodnutí, ale cítil jsem, že čas uzrál a nastala ta správná doba to ukončit. Dík všem, co jim něco říkala hudba, kterou jsem pro Vanessu dělal. Pokud se někdy do těchto vod vrátím, bude to pod praporem Gun Dreams.“

Jarda: „Co dodat? Vanessa byla, je a bude ojedinělá. Bylo mi velkou ctí hrát s klukama její hudbu pro vás všechny, kteří jste chodili… Díky!“

Tuzex: „Nevěřím na posmrtnej život, ale v případě Vanessy udělám výjimku a budu doufat, že se ta čubka jednoho dne vyhrabe z hrobu a vrátí se zpět na pódia. Ať už se mnou, nebo bez. Já se do té doby budu kámošit se Smrtislavem. Pa!“

Samir : „Za sebe můžu říct, že nevylučuji se s Vanessou ještě objevit na scéně, jenom musím najít lidi, kteří mají ještě co říct. V tuhle chvíli plánuju nového Bruna Ferrariho se supportem, který vás rozhodně překvapí. Připravuji komix „The Rape Girls“ s Yarem Pružincem a pracuji na novém scénáři z vězeňského prostředí. Také chci napsat knihu o trochu jiné lásce. S Vanessou se v nejbližší době potkáte ve filmu „Prokopat se Ven“. Takže není nic ztraceno a to nejlepší nás ještě čeká, vy zmrdi!“

VANESSA

  1. intro 2017
  2. Prokopat se Ven
  3. Alobalista
  4. Zrcadla
  5. Jidáš
  6. FuckBody
  7. Vyvrhel
  8. Král Noci
  9. Smutný Pán
  10. Holky z Gymplu
  11. Tragikomix (instrumental)
  12. Jan Stihomam
  13. Jedu do Pekla
  14. Flashback
  15. Spolkni ďábla
  16. Ahoj Chcípni

Encore

  1. Dobře Organizovaná Tlupa
  2. Jimmy Jones

encore II

  1. Kolumbie

    … a šli pryč. A já si po cestě úplně poprvé vesele nezpíval něco z koncertu, ale posmutněle broukal Jimma Morrisona: „This is the end, my only friend, THE END.“


Galerie fotek od Pablo De Saxe najdete tady.

Vanessa

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Brilantně napsáno, teď lituju, že mi zrovna tenhle čtvrtek nevyšel.. ;(
Kootcha to shrnul moc dobře. Souhlas za fandu od roku 1992.

Přidat komentář