Recenze Mr. Kitty - A.I.

Mr. Kitty - A.I.
Vydal: Negative Gain

Pan koťátko je zjevení. Forrest LeMaire je emo jako patka s žiletkou, ale umí tuhle svou nemoc využít pro hudební tvorbu a to se potom sebevražedné tendence nedochůdčatům odpouštějí mnohem snadněji. Bez mučení se přiznám, že si mne tohle chlapátko z texaského Austinu získalo už první dlouhohrající deskou „D E Δ T H“. Jeho specifický zvuk citelně ovlivněný tvorbou Crystal Castles v hitově diskotékovějším duchu na dalších nahrávkách docházel lehkých obměn, ale i šestá dlouhohrající kolekce tasí podobné triumfy.

Proti minulé řadovce je současný zvuk jaksi zahuštěný „zespod“. I když se zrovna nedějí žádné velké diskotéky, zespodu to pořád basově tlačí a krom do tance vám tak sound tíží většinu času hruď jako syntetický balvan. Jasným příkladem je neveselá „Give/Take“, která mi svou náladou připomíná některé songy Kontrafaktu. Rapu se tu však samozřejmě bát nemusíte. Nebyl by to však Mr. Kitty, aby jeho hlavním artiklem nebyla výroba hitových melodií. A překvapivě hned ta v úvodní „Undo“ je nakažlivě pozitivní a svižně roztáčí pomyslná světla parketu v posluchačově mozkovně. 

 



Forrest miluje Japonsko a není překvapením, že si přizval několik šikmooček i na hostovačku. O 巡音ルカ vám toho opravdu moc nepovím, ale jisté je, že se společná věc „Dream Diver“ hodně povedla a i díky refrénu je jednou z mých nejoblíbenějších na albu. Na příjemně melancholické skladbě „Habits“ si pro změnu zapělo koťatkovo děvče Vivian Moon, která má vlastní elektronický projekt Pastel Ghost a i tahle kooperace zpestřuje celkový zvuk. 

Jsem rád, že tentokrát znovu došlo na několik divočin a „Crisis Point“ i „Birds of Prey“ navazují na tradici dřívějších vypalovaček s uřvaným a zkresleným vokálem. Na melodie tentokrát nevyužívá Mr. Kitty jen synťkové plochy. Místo nich do zmíněného spodního basového proudu nechává melodie pípat ve zběsilém tempu (prvně zmíněná) a při tom vás bude při tanci řezat přes záda latí neúnavných bicích. 

 



Lehce kroutit v bocích se naopak můžete při mile zamyšlené „Forget“, baladických chvil zase užijete u víenvínejšňácky baladické „Healing Waters“ a v „Malformed“ si autor zase pěkně pohrál se změnami temp, které pěkně ukazují, jak pestrou rytmiku celá nahrávka má. „Lamentation“ zase přistrčí na přetřes Crystal Castles, nemá problém s prvky witch housu a vůbec do vás sází kopu energie, což skvěle zvládají i nakopávací tracky „No Heart“ a už dříve známý singl „I Hope You Fall Apart“.

Na závěr jsem si nechal ještě dva kousky tradičně patnáctichodového menu. „Greater Than Us“ krásně ukazuje, jak variabilní vokály na albu najdete. Od příjemně hladivého, přes roboticky zkreslený až po hystericky uřvaný. Právě ve zmíněném songu je z něj cítit kopa emocí a člověk vyloženě cítí, jak těžko našemu milému Kittymu někdy musí být. A ta rytmika se mnou zase šije podobně jako u megahitu „Fall Apart“ od Necro Facility (i když v trochu vyklidněnějším duchu). 

No a „Earthstones“ je s naskakujícími poslechy hitem, který mi tolik chyběl na „fragmentech“. „A.I.“ i proto podle mého názoru tuhle předchozí desku překonalo a já točím krále self-destructive synthpopu zase dokolečka dokola a u toho si vám spokojeně předu, což je vzhledem ke kadenci Forrestem vydávaných titulů ocenění hodné.     

Hodnocení: 80%

Ash:

Na novinku od Mr.Kitty jsem se dost těšil. Jeho diskošky, ponurý synthpop, minimalistické kompozice či agresivní crystalcastlesovské vypalovačky mě hodně baví. Leckdo by mohl namítat, že kadence, s jakou vydává desky, nepůjde ruku v ruce s kvalitou, ale u Koťátka to tak neplatí. Čerstvá věc "A.I." je zase napěchována maximem synťáků, všemožných zvuků a ruchů a pořádným rancem emocí. Tak, jak to umí jen on.

 

 

Forrest LeMaire není žádný začátečník a s písničkama si dokáže pohrát. Tu máme synťákovou hitovku "Undo", která chytne a nepustí, tady zase nářez "Crisis Point", který semele a vyplivne úplně jiného člověka. Osobně mě nejvíc baví duet "Habits" s jeho milou Pastel Ghost, ve kterém to přirozeně jiskří a skladba má takový nonšalantní šmrnc. A samozřejmě hitovka "I Hope You Fall Apart", to je nádhera a jedna z nejlepších Koťátkových věcí.

"A.I." se povedlo. Patnáctka songů je taková všehochuť, mišmaš a smoothie ze všemožných elektronických žánrů, ale překvapivě to společně funguje. Není to sice nejlepší koťátkovská deska, ale já si na ní ujíždím už několikátý den v kuse a nehodlám ji jen tak pustit. Takže to asi dobrý bude. Mňau.

Hodnocení: 85%

 

 

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář