Recenze Covenant - The Blinding Dark

Poslední dobou dáváme v recenzích často prostor nováčkům a snažíme se vás upozornit na zajímavé desky, které by vám mohly utéct. Řekli jsme si, že je čas proklepnout i nějaké ty giganty scény a tak jsme si s Kootchou posvítili na poslední desku Covenant.

Covenant - The Blinding Dark
Vydal: Dependent Records 

Slíbil jsem Demimu, že to napíšu, ale poněkud jsem zapomněl, takže se všem omlouvám a šup na sever. Trio, potažmo kvartet těchto švédsko-německých temných melodiků, nám posílá po třech letech nový výpal s názvem „The Blinding Dark“ (oslepen temnotou) a já jsem opět zcela oslněn. Rozhodně to není deska na první poslech, ale to byl snad jen „Skyshaper“, jinak jsem se vždy k té jejich dokonalosti musel proposlouchat.

V samotné kapele proběhla personální změna, kdy odejitého Andrease Catjara nahradil dlouholetý náhradník a přítel kapely, geniální dj a muzikant Daniel Myer (Haujobb, Architect atd). Byl jsem zvědavý, jak se to projeví na výsledném soundu a z mého pohledu vůbec. To jenom potvrzuje tezi, že absolutní vládce zvuku je šedá eminence bandu, živě nevystupující spoluzakladatel Covenant - Joakim Montelius. Připadá mi na místě paralela s Depeche Mode. Gore je geniální skladatel ale jeho kníkání do mikrofonu je utrpení a proto potřebuje silný, hluboký hlas, který dokáže jeho hudbě dodat vážnost a docizelovat kvalitu. Proto je bez Gahana k ničemu. Stejné je to u Covenant. Montelius je hudební vizionář, ale bezpochyby k sobě potřebuje Eskila, protože ten tomu dokáže dodat požadovaný pel temné výjimečnosti.

 


Covenant - I Close My Eyes

 

Myslím, že si Simonsson velmi dobře uvědomuje, že umí udělat hitovky na „první poslech“ a proto je jasné, že deska začíná největší vypalovačkou „I Close My Eyes“. Je v ní zase všechno, co Covenant definuje. Úžasné melodie muziky a vokálních linek, které jdou proti sobě. Skvěle nafrázovaný zpěv a smysluplné texty vytváří ten specifický pocit, který mám jenom u velmi málo kapel. Kromě mého nesporného obdivu k hlasu a prezentování se Eskila, je rozhodně nejdůležitější Joakimova opatrně vybírající ruka, protože u Covenant není nikdy ničeho moc, nikdy to není přeplácané a nikdy nemám pocit, že se na to vykašlali. 

Nevím na čem a v jaké kvalitě to posloucháte, já to mám ve FLAC a na skvělých bednách je basová linka v „Morning Star“ neskutečná a když se k ní připojí ten hravý klavírek, pleskám štěstím půlkami o sebe. Je to opět naléhavé a krásně se to zvedá do závěrečného crescenda. Nemůžu se udržet a pouštím si to znova „I keep my eyes, On the blinding dark, To catch the light, Of the morning star“. Hned po ní je další Monteliusův majstrštyk „Cold Reading“, už se nemůžu dočkat, jak si tuhle pecku roztancuju na koncertě. A když jsem u živých show, víte, jak fantasticky bude znít naživo „Sound Mirrors“? Já jo, protože už jsem jí live slyšel a je to extáze v přímém přenosu. I přes dost temné sdělení, je to tancovačka jak má být!

Celá deska je samozřejmě velmi ponurá. Eskil se nám v textech dost jasným názorem snaží nastínit, že není ochoten akceptovat pohled na hrůzy dnešní doby přes lživé růžové brýle. Dokonce se opřel do náboženství a hněvu, který vzbuzují („Dies Irae“). Výkřiky úplné a naprosté sebezničující beznaděje („Sound Mirrors“) a zlost nad tím, jak jsme jako lidstvo v beznadějné prdeli a donekonečna opakujeme stále ty samé chyby. 

 

 

Jediné songy, co mě nechytly za srdce, jsou „A Rider On A White Horse“, protože to je tupé country šlehnuté Dead Can Dance. Slyšel jsem to naživo a tam se mi to kupodivu líbilo, ale došlo mi, že jen proto, že to s Eskilem zpívala Elena Alice Fossi z Kirlian Camera, kterou nesmírně miluji. Dále nechápu sedmou „Interlude“, ta devatá je lepší a nelíbí se mi poslední „Summon Your Spirit“. Ono je to ale přirozené. Desek jako „Pretty Hate Machine“ od NIN, kde zbožňuju každou vteřinu, je opravdu jako šafránu.

Celý počin vyšel jako dvou-disková edice s ep „Psychonaut“. Druhý disk je spíše pro ambientněji laděné posluchače a nemůžu si pomoct, kdyby ji nevydali, nic by se nestalo. Přijde mi to jako „hele, mi tu zbyly docela dobrý nápady v synťáku a je mi to líto smazat“ a samozřejmě odpověď „no jasně, dáme tomu nějakou přijatelnou formu, čupr názvy a je to na dvě cd“. Nechápu, neudělal bych to.

Jsem opět unešen tou studenou krásou, která se line z reproduktorů. Není moc kapel na světě, u kterých bych snesl a miloval směs ponurosti, něžnosti, zkázy a přitom to na mě působilo půvabně a pozitivně. Ve studiu v Helsinborgu to umí a já, i když po okraj pln „The Blinding Dark“, se neskonale těším na další pokračování.

Hodnocení:  %

Demi

Když jsme si s Kootchou psali o poslední desce Covenant, blekotal jsem něco o tom, že mne na první dojem nechytla tolik jako ta předchozí, což kolega pisálek komentoval slovy, že to tak má s každou deskou Covenant. A v tu chvíli mi došlo, že uhodil hřebík přímo do šišky, neboť u prvních poslechů „Leaving Babylon“ jsem si říkal to samé a nakonec je to snad moje nejoblíbenější deska v diskografii kapely.

 


Covenant - If I Give My Soul


Po X posleších musím říct, že jsem se i novince nakonec na kobylku dostal, ale ať je to jak chce, přeci jen se jedná o něco jiného. „Leaving Babylon“ jede. Když vás vyplivne po titulcích, jste z tance uřícení jako koňové. „The Blinding Dark“ mi přijde vícero zaměřená na sdělení. Muzikanti se nebáli začlenit tracky, které brzdí spád a narušují konzistenci nahrávky. Ano i na minulé desce byly dva songy na vydýchání, ale přesně tak i působily. Tady už je těch zpestřujících momentů tolik, že už jsou málem oživením spíš klasické taneční kusy.

V jedenácti položkách jsou zahrnuty hnedle tři intermezza, jedna rituální tribal záležitost ("Summon Your Spirit") a hodně netradiční cover Leeho Hazelwooda ("A Rider on a White Horse") a kolik je  11 – 5 si už snadno spočítáte. I proto mám z téhle desky trochu EPčkový dojem. Pravdou však je, že dokud pánové dokážou nahrát epické vály jako „I Close My Eyes“ nebo „Sound Mirrors“, pak budu mít znovu dost trpělivosti i na jejich zvukové experimenty.

Hodnocení: 80 %

 

The Blinding Dark tracklist:

1.    Fulwell (intro)
2.    I Close My Eyes
3.    Morning Star
4.    Cold Reading
5.    A Rider On A White Horse
6.    Interlude
7.    Dies Irae
8.    Sound Mirrors (Fulwell)
9.    Interlude
10.    If I Give My Soul
11.    Summon Your Spirit

The Blinding Dark – Psychonaut: 

1.    The Blinding Light
2.    Death Of Ideology
3.    Death Of Identity
4.    Death Of Superstition
5.    Death Of Spirituality
6.    Death Of Belief

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

no giganti jako dobry. I Close My Eyes je na dohled k dokonalosti
akorát ta hololebka je otřesná
proč, akorát se už na starý kolena nesnaží parukou skrejvat, že je replikant
Joakim a Eskil znovu vytvořili úžasné dílo. Mě ponejvíce zaujal konkrétní song I Close My Eyes, Dies Irae a hlavně celý projekt Sound Mirrors. Hudba v sobě skrývá v textech hlubší myšlenku, poukazuje na to, nad čím bychom se měli zamyslet, po stránce samotného průběhu vyladěná a naprosto výborná melodie i dynamika. Vždy mě fascinovalo jejich přesvědčení, že různé technické zařízení vlastně může fungovat jako generátor hudby. Jsem velmi rád, že jsme se mohl s Covenanty osobně poznat cestou ve společném zájmu přes staré strojní zařízení. PS: zaráží mě některé komentáře zde... Joakima a Eskila znám osobně už několik let... vlasy nemá z důvodu zdravotní komplikace a její léčby. Doufám, že netřeba už k tomu více dodat.

Přidat komentář