Jaký byl pátý slet netopýrů ve Vratislavi?
Událost Return To The Batcave netřeba na stránkách Sanctuary.cz dlouze představovat, zaslouženě se stává nejvýznačnější akcí podzimu a nabývá na věhlasu. Pojďme tedy rovnou k reportu!
For non-czech readers, there will be english verison available soon!
Čtvrtek:
Role „otvíráku“ byla pro letošní ročník přidělena kanadským Blood Bitch. Nutno uznat, že to byla volba více než vydařená. Osobitý mix deathrocku a post-punku dua sourozenců Trackovskich zněl svěže a nepodbízivě. U kytaristy Philipa byla na první poslech poznat vysoká instrumentální úroveň. Amanda celý komplet doplňovala příjemně afektovaným deathrockovým hlasem. Úvodní set utekl jak voda a skrze vypalovačky jako “Acid Tongue” jsme se protančili ke zdárnému konci.
Po technické pauze nakráčeli na podium losangeleští post-punkeři Second Still. Mistrně, s až nečekanou přesností, zahraný koncert nám naservírovalo výše zmíněné americké trio doplněné o automatického bubeníka. Partě rozhodně vévodí naléhavý zpěv zpěvačky Suki, která jej doplňuje sugestivními tanečními kreacemi. I oko si tedy přijde na své. Jedna z největších post-punkových nadějí do budoucna!
Dost bylo poklidného vlnění boků. Přichází francouzské punkové peklo! Plomb před koncertem nikdo z již celkem početné české výpravy neznal. A minimálně polovina si ihned po koncertě šla koupit zatím jediné EP "Unity". Šílený zpěvák Vincent s celým ansámblem do nás od začátku hustili jednu pogovací „píseň“ za druhou. Připodobnění se slovenskými matadory The Last Days of Jesus bylo nasnadě. Jejich electro-deathrock odvážnější jedinci protančili v kotli, ostatní jej se zájmem sledovali z povzdálí. Pevně doufám, že jsem Plomb nezažil naposledy!
Asi nějvětší zklamání nese jmého Kaelan Mikla - v poslední době velmi populární trojice divoženek z Islandu, kterou většina (nejen) goth scény vynáší do nebe. Potemnělý coldwave s extatickou zpěvačkou na první pohled i poslech baví, ale s ubíhajícím koncertem se jednotlivé tracky slévaji do jednoho a kapela lehce ztratí divákův zájem Za nás z desek ano, naživo nuda!
Avšak ihned po islandském intermezzu přišel další světlý moment, možná až zářící. Belgičtí Whispering Sons hrají post-punk s prvky new wave. Když nepočítám kvalitní instrumentální stránku, tak největším "klenotem" je bezesporu zpěvačka s lookem přerostlého, vlasatého Macaulay Culkina v "havlovských" kalhotách. Její hlas byl natolik silný a uvěřitelný, že jsme se nebáli přirovnání „mladý Nick Cave“. Vzhledem k faktu, že fungují pouze pár let je až s podivem, kolik uhrančivých skladeb vypustili do světa. Za všechny bych vypíchl milou „Wall“. Rozhodně další nadějná mladá banda! Btw, po jejich desce "Endless Party" se jen zaprášilo.
Poslední hvězdný pirátský Dirty Weather Project s Frankem Vollmannem a Lucasem Lanthierem předvedli očekávané. Příjemné písničky podané suveréním hlasem Franka v dialogu doplňují psychopatické říkanky Lucase, pro fanoušky těchto dvou stálic potěšení pro ostatní možná trochu nuda.
Pak už je čas rozhýbat kosti na afterparty v režii slovenských bratov ze stáje Sunless. Zaručená zábava až do ranních hodin!
Pátek:
Druhý hrací den odpálili Dead Deer s celkem roztomilým post-punkem s osmdesátkovým feelingem ala OMD. Celé zabalené do příjemného indie kabátku. Za mikrofonem se pravidelně střídali Federico s kolegyní Sabatel, oba posypáni všemožnými zlatými i stříbrnými třpytkami. Na začátek? Proč ne!
Druhý vystoupil tanečník Ben Bloodygrave spolu s robotem, model Alobal-krabice 2.0. Nad očekávání zábavná “karaoke” show v podání dvoumetrového pankáče a jeho minimal synthových linek.
Na následující Totenwald jsme se velmi těšili, jejich dark punk je na goth scéně přeci jenom nedostatkovým zbožím. Doplnění ansámblu o saxofonistku nás vcelku překvapilo. S dechovým nástrojem působilo vystoupení mnohem urovnaněji a musíme říct, že potěšilo. Ti, co čekali berlínskou přímočarou syrovost známou z předešlých koncertů, měli však opačný názor.
Berlín na stage střídá Florencie v podobě kapely Dystopian Society. Svojí hudbu prezentuje tahle dvojka jako dark postpunk, naživo jsme se ovšem dočkali příjemného deathrocku se správně špinavou kytarou a afektovaným vokálem. Snad jen škoda, že občas bylo znát, že se kapela potřebuje trochu vyhrát.
Jestli jsme u čtvrtečních Plomb tvrdili, že vytvořili kotel hodný setkání hardcore punkerů, pak Martyr Whore rozpoutali nefalšované inferno! Již při prvním "hrábnutí" do strun bylo jasné, že žádné lovesongy nelze očekávat. Frontman Lloyd, pořízek černé pleti v pohanském úboru, od začátku tlačil na pilu. U neustálých “sestupů” do kotle začínaje a stage divingu konče. Hudebně jsme měli čest s kvalitním deathrock punkem se silným vlivem kapel jako Christian Death.
Poslední zahrála grupa rovněž ze země galského kohouta, a to bardi Charles De Goal. Kultovní kapela Patricka Blaina oscilující od minimalistického protopunku až ke coldwave ukázala, že dobrá muzika prostě nestárne a narvaný koncertní sál “žral” frontmanovi z ruky. A to i přes to, že mu hudební výkon kazily neustále padající brýle, které se co chvíli pokoušel pódiový technik fixovat k hlavě gafou ...
Sobota:
Poslední sobotní den festivalu si vyžádal první oběti a tak se na první kapely dobelhala jen hrstka z české výpravy. První European Ghost se svým darkwavem start pěkně nakopli. Zpěvák s vizáží „nesmrtelného“ Iana Curtise deklamoval texty do studeného darkwave, které občas prořízla analogová stěna, řádně zkreslené živé kytary a basy. Rozhodně daleko živelnější zážitek než z desky, darkwave prostě živé analogové nástroje sluší.
Winter Severity Index s indie pojatým coldwave nás extra nezaujali a jejich set trávíme venku u stánku s výborným seitan kebabem.
Část výpravy už očekává zlatý hřeb večera - Selofan - řecké duo s originálním coldwave podáním, ovlivněné surrealismem a místní mytologií. Kapela má natolik charismatický projev a silný repertoár, že nelze odolat. Bohužel zvuk začal poprvé za celý festival opravdu výrazněji zlobit a celé vystoupení degradoval o level níže. Naštěstí hity jako "Love Is a Mental Suicide" či "The Wheels of Love" rozpohybovaly i ta největší taneční "polena" a suchary. Na závěr potěšil povedený cover kultovního hitu “Eisbär” od Grauzone.
Ledního medvěda na stagi střídají Honeymoon Cowboys, kapela Antonia Palerma a Klaase Hoogerwaarda, bývalých členů Siglo XX. Mix dark/new wave dokrášlený hlubokým hlasem zpěváka nám neměl po několika písních co říct, a tak odcházíme omrknou merchandise kapel a poslechnout co pouští DJ v horním patře budovy.
Ale rychle zpět, protože je potřeba zabrat místa v kotli, chystá se britská legenda Skeletal Family. Asi netřeba popisovat celý koncert, kapele klubové prostředí svědčí a prakticky od prvního songu se celý klub hýbe a poguje. S hity jako “She Cries Alone” a “Deeper Blue” ani nejde jinak. Škoda, že set přeruší problém technického rázu - basákovi praskne struna a tak pár minut čekáme než se z davu vynoří zapůjčená kytara a může se jet dál! Výborné zakončení festivalu.
Return to the Batcave Festival si nadále udržuje svou jedinečnou atmosféru s vybraným line-upem. Fanoušek batcave, deathrocku či post-punku těžko ve světě najde lepší sešlost s takovou atmosférou. Nicméně i nejaké mouchy se najdou, například technické přestávky mezi kapelami nabíraly každý den větší a větší skluz. A Centrum Reanimacji Kultury, prostor kde se festival odehrává, je evidentně na hraně své kapacity. S kapacitou hlavního koncertního “sálu” těžko půjde hnout, ale alespoň pár míst na sezení či místo pro odpočinek by bylo fajn.
Tak zase za rok!
Přidat komentář