Report z Psychobilly Night

PhotobucketJaké to příjemné zjištění, že týden před největším hororovým mejdanem tohoto roku poskytla skupina lidí kolem Mighty Sounds vyznavačům psychobilly a hororových maškar příležitost pro skvělou neoficiální warm-up party. Byl jí návrat kanadské čtyřky The Creepshow, vedené jednou z ikon současného dívčího psychobilly, Sarah Sin. O doslovné rozvaření přecpaného Crossu se postarali vídenští Bloodsucking Zombies from Outerspace, k afterparty a odchodu zahráli brazilští pankáči Juventude Maltida.

 
Sepsal: Paesant

Šestadvacátý říjen v Crossu nám přinesl hned několik poznatků:
  • Psychobilly už, zdá se, zdaleka není tak sub-subkulturní záležitostí, jak tomu bývalo.
  • Není dobré startovat koncert ostrých rock´n´rollových kapel divadelním představením od půl deváté večer.
  • Kotel se může vytvořit i v narvaných prostorách, které působí pocitem, že se nemůžete podrbat na nose, abyste někomu za vámi nevydloubli oko.
  • Dámské záchodky jsou nejlepší útočiště před přecpaným klubem.

Ačkoliv jsem žánr psychobilly považoval za subkulturu, která je v našich poměrech ještě mnohem méně probuzená, než subkultura gotická (zní to neuvěřitelně, že?), zájem, který probudil koncert Creepshow, mě tuto domněnku minimálně na jeden den drsně vyvrátil.

Celý večer byl ve znamení tlačenic a front, počínaje frontou na šatnu a lístky, která se (naštěstí poté co už jsme odbavení spokojeně třímali kelímky s pivem v ruce) protáhla přes schody až k přízemnímu vstupu. Přestože vevnitř nebylo k hnutí, na stagi zredukované na lavičkové sezení probíhalo divadlo a bar byl obléhaný trojřadým valem žíznivých, vyplatilo se dorazit na start o půl deváté. Kapacita klubu byla minimálně jednou přečerpána a jak se k nám později dostalo - počet prodaných lístků byl omezen na 180, což společně s lidmi na guestu tvořilo něco kolem 220. Že to není moc? Představte si to všechno naskládané při koncertě v místnosti asi o 5x10 metrech.

Opravdu hrozné zjištění a nával únavy se ale teprve projevily až poté, co jsme tvrdě vybojovali po skončení divadla (pořád nevím, co to vlastně hrálo, ale měli tam pěkný kostlivce na kulisách...) a sklizení lavic pozice před pódiem, něco před desátou hodinou - na stagi nebylo k hudební produkci postaveno zhola nic. Letmým odhadem člověka, co tuší, co všechno se ke koncertu musí postavit a nazvučit to tedy vypadalo na dobrou hodinu čekání v mačkanici. A měl jsem napůl pravdu - napůl proto, že jsem zapomněl přidat čas, během kterého se "opravdového zombie" (jak uváděla tiskovka) ještě musely nalíčit. Zkrátka hrát se začalo asi o půl jedenácté, ale stálo to za to...

Bloodsucking Zombies from Outerspace je bandou jak vystřiženou z osumdesátkového "zomBéčka". Po třetí skladbě šly kožené bundy dolů a na podiu to sypala čtveřice nemrtvých komiksáckých antihrdinů v uplých bílých nátělnících, za které by se ani Jack Burton nemusel stydět. Bloodsucking Zombies jsou ostrý, hopsavý horror´n´roll s typicky pleskavou basou a bubeníkem, který má vážně neuvěřitelný cit pro kombinaci rytmu se zpěvem.
Na bicí hraje vestoje, v několika skladbách přechází dopředu k publiku a jeho frontmanství je nepopiratelné. Ze všech odehraných skladeb zaujala publikum nejvíc bezkonkurenčně hitovka Monster Mutant Boogie.
Asi po půlce koncertu se v ukrutně nahuštěném prostoru rozehnalo místo a začal se utvářet zatím decentní kotel. Ne všichni z toho byli nadšení, ale zkuste stát na jednou místě s dvoumetrovým ramenatým kartáčem, kterého nebaví jen strnule přihlížet takovému nášupu. Před pódiem to konečně začalo vřít stejně jako na pódiu a já jsem i s foťákem v ruce vržen o pár řad dozadu. Až tam si uvědomuji, jak rychle a dobře se podařilo vlastně zvukaři vyhnat z beden tak vhodný a čistý zvuk a jak jsou, pár kroků od podia, všechny nástroje i zpěvy perfektně čitelné.

Photobucket
Vesmírní zombíci hráli necelou hodinu a následující kapele předali pořádně nažhavené publikum, jehož žízeň nemohl uhasit nikdo jiný než očekávaná psychobilly kráska - Sarah Sin s napomádovaných bubeníkem za zády, reverendem/klávesákem a urostlým kontrabasákem po boku. K našemu velkému uklidnění byla režie večera (odstartovaná tou nekonečnou technickou pauzou) v tento moment milosrdnější - druhou kapelou byly naštěstí rovnou headlineři The Creepshow.

Pohledy v publiku zbystřily, když se drobnější, ale rozhodně nepřehlédnutelná zpěvačka/kytaristka objevila poprvé na podiu. A ještě než kapela začala hrát už se z pánských řad ozývaly pokřiky nesoucí se v duchu "I loove yooou!!!", které vydržely po celou dobu až do konce. Samozřejmě v různě komicky perverzních provedeních.

Photobucket
Ale nebyla to jen vizuální přednost kapely, co udrželo přecpaný Cross v bdělosti. Creepshow se prezentovali tvrdší formou než na desce a vyjma jediného "akustického" přídavku The Garden nenechali dav odpočinout. Díky syrovosti kytary, sypajících se bubnů a vykřičené Sarah koncert sklouzával více k punku než "rollu". Energie v sále neutichala.

Photobucket
Pokud bych měl vypíchnout tři skladby, které se ve více jak hodinovém setu nejvíce povedly - byla by to hned první oblíbená Zombies Ate Her Brain, potom výše zmíněné romantické podání The Garden bez basy a bicích a úplně poslední přídavek večera, skladba na kterou jsem se těšil ze všech nejvíce a už ani nevěřil, že přijde - jeden z nejvydařenějších coverů vůbec - Pet Sematary od Ramones.

Creepshow se unaveně, ale zjevně spokojení s vystoupením, stáhli z podia a ku nadšení většiny přítomných se ihned objevili u stánku s merchem. Tam se okamžitě vytvořila poslední, ale za to pořádná mačkanice večera - jak jinak než kvůli všemi opěvované zpěvandě připravené s lihovkou zkrášlit nakoupené plakáty (u některých vysloveně obsesivních fanoušků i části těla...zúčastnění tuší :D).

Přes to všechno veselí, vypité drinky a nepřestávající "I dont wonna be burry in a pet sematary" znějící v hlavě, bychom málem zapomněli na zbývající, poslední kapelu večera.
Brazilský chuligánský punk Juventude Maltida, kterého nám bylo zprvu dost líto (neznámá kapela hrající k odchodu většiny klubu po tak silném vystoupení headlinerů) si svůj poslední hřebíček do rakve zatloukl zahájením koncertu dost špatným výběrem ze svého repertoáru - krkolomý song s basou a bicími, do kterého kytarista vykřikoval mimo rytmus revoluční hesla nás ujistil v tom, že po odbyté první hodině pondělní je na čase vyklidit pozice. Zombie vyžraly poslední zbytky našich mozků, dokonce i zvířecí hřbitov už šel spát a tak ospale, ale spokojeně nastupujeme do noční tramvaje za ostatními mrtvolami...

FOTOREPORT Z KONCERTU NALEZNETE ZDE

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Já si teda myslím, že Garden se jim moc nepovedla na živo. Přišlo mi, že to Sarah nemohla nějak vyzpívat 8-O
Byla dost vykricena (a mozna i upocena :D :D) Ale mi se to libilo moc jako takova decentni romanticka vlozka :-)
[2]To byla:D ale na desce to zní prostě líp :-)
Prostě já Creepshow ři jmám moc rád a ikdyby to bylo špatně zazpívané ^...^ tak jsem si tam šel zazpívat se Sarah a zahráli snad největší pecky co zahrát mohli.Atmosféra byla výborná podle mě a celý jejich koncert byl příjemně odlehčen vtipnými komentáři kapely, tak i lidí v hledišti :-) a jinak samozřejmě 10 z 10 pro Pet Sematary :-)
[4] Souhlasím, .. Pet Sematary bylo moc povedené, peknéj cover ..
[5]Jeden z mála songů,který jsem toužil slyšet naživo... :-) a splnili mi to
mám problém, vstupenka se mi velice nešikovným způsobem při hledání jiného lístku odtrhla od toho lístku na moonlight m.fest, ale obojí má vzadu stejné číslo, takže nemám se čeho bát?????? :-?
Copak mi nikdo neodpoví ???? :-?

Přidat komentář