Trojrecenze XIII. století - Dogma

XIII. století DogmaPřinášíme Vám tři nezávislé autorské pohledy na novou desku XIII. století "Dogma".









XIII. století - Dogma
Vydal a CD k recenzi poskytl: EMI

Ignorujte STO-LE-TÍ
Pohled: Paesant

Třináctky - každý je zná, každý na nich začínal a kdo ne, poslouchá je dodnes. Ostatně proč ne. Po velikém pódiovém comebacku přicházejí s překvapením (ovšem dlouho očekávaným) v podobě desetistopého alba s moderním, hutným zvukem, výraznými riffy a hromadou strašidelného klišé. „Dogma“ slovník wikipedie definuje jako „tvrzení čili teze, o němž se v dané oblasti nebo v určitém společenství nepochybuje“ a já nepochybuji o tom, že se legendární smečce Petra Štěpána podařilo srovnat upadající křivku poslouchatelnosti jejich posledních studiových počinů. Jakoby se stárnoucí gothic-rocková legenda z Jihlavy posílila hektolitry lektvaru z netopýřích slin a hadích ocasů, aby pak v plné síle a maximální temnotě duše fanouškům navařila čistokrevný rockový všelék. Obměna sestavy a mladý vítr v trouchnivějících plachtách této bárky dvou starých rockerů, se na desce podepsal silnou měrou. Konečně můžeme vychutnávat výraznou basovou kytaru, která nás nenechá ztratit se v labyrintu slok a refrénů a nechybí ani průzračné, stoprocentně gotické klávesy.

Přes to všechno nadšení je třeba držet chladnou hlavu. Již po druhém poslechu desky totiž začínáte vnímat Štěpánovy texty a silně pochybovat o tom, že by nešlo znovu jen o vyžírání vlastních nápadů, frází a klišé. Čerstvost a novota v hudební rovině naráží na ztuchlost a otřepanost v textové části. Na druhou stranu, XIII. století bylo nutné vždy brát s jistou „českou“ rezervou a moment překvapení nad kvalitou nového alba stále převládá. Faktem zůstává, že pokud mají jihlavští upíři v plánu útočit na studia nadále, se sebevyžíráním tvorby to do budoucna lehké mít rozhodně nebudou.

75%



Nosferatu…is back?

Pohled: Ezechiel

I přes uštěpačné poznámky odpůrců Petra Štěpána objektivně nelze XIII. století upřít vedoucí postavení na nepříliš početné tuzemské gothic rockové scéně. Spousta českých i zahraničních (zejména polských) fanoušků tak zajásala, když se „Třináctka“ dala počátkem roku 2008 po třech letech mlčení znovu dohromady, a hned rok poté mají další důvod k radosti. Jihlavský kvartet (posílený o nové členy Mirka „Paldu“ Palečka na postu baskytaristy a klávesistku Janu Havlovou) totiž ve svém tajuplném hudebním kotlíku přichystal čerstvou potravu pro temnotou dlážděné sluchovody svých posluchačů. Menu o deseti chodech (včetně instrumentálního předkrmu i zákusku) se podává na podnose 46 minut, zabalených do tradičního „Třináctkovského“ bookletu. Tomu by se však dala vytknout jistá stručnost – pokud se těšíte na texty, nebo nové fotografie kapely, nechte si zajít chuť. Krom stylizovaného chrliče na přebalu, vzkazu od kapely (nutno podotknout, že font není lehké přečíst) a strohých informací o desce (kdo, kdy a kde desku nahrál) nenajdete na čtyřech stránkách nic navíc. Škoda, neboť v době masivního stahování hudby může ke koupi fyzického nosiče motivovat právě i atraktivní a bohatý obal s bookletem.

Ale soustřeďme se na to nejdůležitější – obsah. Po padesátivteřinovém zvukovém intru nás uvítá poměrně „moderní“, nezvykle tvrdý, lehce zkreslený zvuk basy, který se vedle kopáku a zpěvu prosazuje velmi razantním způsobem. Na první poslech by se mohlo zdát, že navýškovaný, drnčivý zvuk postrádá basové frekvence, ale to trvá jen po tu krátkou dobu, než si ucho zvykne. Naopak ihned sluch pohladí šťavnatý sound zpěvu a především kytar. Klávesy na rozdíl od minulých nahrávek ustoupily trochu do pozadí, více si jich posluchač všimne až v klidnějších pasážích, a tak máme co do činění především s „poctivým rockovým“ zvukem, opřeným o kytary, basu, bicí a zpěv, který je ve výsledku díky nesmlouvavé kompresi řádně „natlačený“, ale přesto příjemný. Z hlediska muzikantského není příliš co vytknout, „Třináctce“ to šlape, je na ní poznat vyhranost, a potěší, že ani noví členové v instrumentální vybavenosti nezaostávají (samozřejmě nečekejte nějaké exhibice – maximálně funkční kvákadlová kytarová sóla).

Hudebně se opět nezapřou inspirační vlivy především Sisters of Mercy a… XIII. století. Ač se může tato charakteristika zdát poněkud matoucí, je to prosté - Petr Štěpán se opět přidržel svého klasického rukopisu – tak, jak to mají jeho fanoušci rádi. Zůstávají i podobné aranže, a to včetně podivných lo-fi samplíků (konec „Kabaret Voltaire“, syntetičtí dravci v „Prokletí domu slunečnic“). Některé songy se však podařilo rozmanitými zvuky (houkačka v „Katakombách“ apod.) obarvit celkem vhodně. Tím bychom ovšem skromnou škatulku progrese mohli uzavřít, ale vadí to někomu? „Dogmatu“ zkrátka vládne gothic rockové poselství, ač například použití zvonů a varhan v písni „Hypnotizér“ dají náladou vzpomenout i na Mistra(yni) darkwave Sopor Aeternus. Nechybí šlapavky („Kabaret Voltaire“, „Černé slzy“, atmosférická „Měsíc Lovce“ s minimalistickou, ale pěknou kytarovou vyhrávkou), trojčtvrťové valčíčky („Prokletí domu slunečnic“), vzpomínka na album Werewolf („Dogma“), ale i klidnější polohy („La Femme Fatale“). Právě posledně jmenovaná skladba je asi nejzřejmějším pokusem o vytvoření „Sistersí“ balady v celé diskografii XIII. století – škoda, že si spolu se zvukem a erotizující aranží Petr Štěpán nepohlídal i správnou francouzskou výslovnost. Celkově drží písně pohromadě, i když by některým songům možná nezaškodilo trochu přistřihnout stopáž (dlouhé intro u „Černých slz“ a naopak roztáhnuté outro „Hypnotizéra“).

Ani textová část se nijak zvlášť nevymyká standardu XIII. století. Hlavním opěrným bodem zůstává obrazotvornost, podpořená proudem řádně temných slov (někdy možná až příliš plánovitě hororovými, či děsivými), mezi kterými lze najít pár velmi pěkných obratů, ale i křečí, násilného šroubování verše na verš, a občasných přešlapů. Kapitolou samou pro sebe je Štěpánova poetika, pro jednoho kýčovitá sbírka klišé, pro druhého pokladnice černých klenotů – a „Dogma“ plně uspokojí oba tyto tábory. Málokoho ale zřejmě raní, že jsme se tentokráte obešli bez celých písní v angličtině.

Sečteno a podtrženo, reklamní slogan „XIII. století je zpět v plné síle“ nepřehání - fanoušci budou spokojení a reptalové budou mít opět na co nadávat. Objektivně máme před sebou (a opět to ospravedlňující zaklínadlo) na české poměry dobře zvládnutou desku, které nechybí zvuk, instrumentální zdatnost, melodie a soudržnost. Občas zakulhají texty, nebo některé „zvukové ozdoby“, ale celkově přidala jihlavská parta do své diskografie poměrně důstojného pokračovatele své více než patnáctileté cesty pod korouhví XIII. století – nic víc, nic míň.

75 %



Vítr z Karpat zadul poosmé
Pohled: Nephilim

Jihlavská smečka vlkodlaků po pěti letech vyvrhla novou placku "Dogma". Najdeme na ní deset skladeb (včetně intra a outra), které by se daly odbýt dvěma slovy: Typická Třináctka. A co tedy na desce najdeme? Tak především návrat ke kytarám. Po poměrně synteticky znějícím albu "Vendetta" přichází XIII.století se soundem připomínajícím jejich tvorbu z poloviny 90.let. Celým albem se jako červená nit vine baskytarová linka a překvapivě invenční bicí. Právě drnčící basa mi v klidnějších skladbách přišla až příliš v popředí ("Hypnotizer"). Klávesám sice zůstává místy archaický zvuk, přesto znějí přirozeněji, než na starších nahrávkách. Zpěvák Petr využívá širokou škálu hlasového projevu od klasického „mručení“, přes prostou deklamaci textu, šepot a místy vokál tlačí do dlouho neslyšených poloh (v některých momentech připomíná punkový křik z debutu).

Deska postrádá výraznější vrcholy, působí spíše koncepčním dojmem. Přesto bych vyzdvihl několik skladeb ("Hypnotizer", "Černé slzy" a především "Měsíc lovce"), u kterých jsem skrytý potenciál objevil až po několikerém poslechu. Textová složka tradičně sklízí nejbouřlivější reakce. Z mého pohledu bych vytkl jen poněkud neumětelsky působící použití cizích jazyků ("Katakomby", "La Femme Fatale"), obsahově nechám texty na subjektivním posouzení každého posluchače.

XIII.století nemá ambice bourat touto nahrávkou hitparády. Nemá potřebu hledat nové cesty, nepouští se cestou zvukových experimentů. Z alba ale cítím prostou radost z hraní a proto je mi tato nahrávka opravdu sympatická.

75%

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Já vám nevím drazí kolegové, poté, co mi dnes dorazila Dogma od EMI poštou se nestačím divit, jaké slátaniny jsem svědkem, návrat ke kytarám, pravda, ale skoro prosím o synthpopový základ...Skladby jako Katakomby - vystavěná na nejjednoduším basovém základě jaký jsem kdy viděl/slyšet, či Le femme Fatale (pokus o Werewolfa?) jsou skutečně podivné. Stejně tak jsem od autora několika knih čekal lepší texty, které se mi "avšak pravda dle vzoru minulosti" zdají jako smíchané ze všeho možného, texy takový dort pejska a kočičky. XIII. Století mám rád, ale tohle mě zklamalo...z mého pohledu tak 50% max.
Tak mě osobně Dogma nezklamalo, ale ani výrazně nenadchlo. Prostě mě příjde, že třináctka už nevěděla kudy, neb jít v kolejích Vendety už by asi nebylo to pravé, ovšem retro na počítek let devadesátých se také nekoná. Něco mezi tím a to je dle mého skromného názoru ta chyba, nemá to takový ten šmrc, tu hlavní linku alba. Ovšem uvidíme, co přijde (doufám!)v budoucnu.
ja myslim ze kapela udelala desku anis by zradila fanousky souhlasim spis s recenzenty ze je to proste dalsi nova trinactka takova jak ji zname a jina nebude mozna jenom my starneme a chceme vic :D
Me tam vadi jedina vec - Ten priblblej vers "Temne casy prichazi - ignorujte MTV" (nebo jak ze to je).. to proste zni naprosto retardovane :-)<br /><br />Jinak pekny album, nelituju penez (az na tu dobirku..)
Sirael: To máš pravdu, že stárneme, naopak to nějak nejde...<br />Třeba mě se nové album docela líbí (jak jsem psal, nenadchlo, ale líbí), prostě je to trošku jinak než jsme třeba očekávaly. A Prokletí domu slunečnic se mi líbí a nevim proč :-)
Aladar: Jak je možná poznat z nadpisu Pezovy části recenze, je právě tahle věta už dobrých deset dní jednou z hlavních hlášek u nás v redakci :D <br /><br />Ale jinak si taky myslím, že v intencích český gothic rockový scény je tahle deska zkrátka nad průměrem. Z toho si ostatně každý může udělat svůj závěr, jak to s kapelami tohoto ranku v ČR vypadá... B)
Ale jinak si taky myslím, že v intencích český gothic rockový scény<br />je tahle deska zkrátka nad průměrem. Z toho si ostatně každý může<br />udělat svůj závěr, jak to s kapelami tohoto ranku v ČR vypadá... // opravdu mi nad touto logikou zustava rozum stat, kdy se uz konecne na Trinactku zacnou lidi divat ne z pohledu kvantity, ale kvality? Nj, tak v CR neni moc poradnych kapel, budme radi alespon za to, ze mame aspon tu jednu, kterou muzeme bez premysleni adorovat, at uz se da o umeleckych ambicich Stepana pochybovat nebo ne.. :o <br />PS: na Trinatce jsem opravdu nezacinala, stihla mi zacit lezt na nervy jeste driv, nez by se zacatkem vubec dala nazvat :D<br />tak, a ted se po tom, co se onnea po nekolika mesicich dokopala k tomu se ozvat, do ni vsichni pustte :D
Nebuď naivní, koho by jsi dnes zajímala :-)
:D :D :D
oo, muj mily stormiku, vzhledem k tomu, ze jsi na me reagoval, jako jediny (cemuze se tak moc nedivim, koukam, ze tady se tech diskuzi posledni dobou moc nevede), asi to nebude az tak jedno coz? Aneb, jak to bylo s tema husama?<br />Holt, sranda musi bejt, i kdyz fotra veseji.. :silly:
onnea jako vždy vtipná a s tradičním: o muj milý... :woohoo: :evil:
no jasne ze tradicnim, me bavi nektere lidi takto oslovovat, tak nevidim duvod, proc bych to mela menit :-) a o vtipnosti mam ponekud jine predstavy :-)
Je to prostě BOMBA! Neštourejte se tolik v tom, bu´dte rádi, že zas hrajou! B) Q B)
Poněkud mne zklamal zvuk. Myslím, že ke gotickému roku se takovýto zkreslený zvuk zejména basy (jak ze syntetizátoru) moc nehodí. Vytratila se mi z toho ta atmosféra, která je typická pro starší alba. Stejně tak díky kompresi zvuku dostala dynamika nafrak, což si myslím, že v rámci žánru také není vhodné. Ale jestli to byl umělecký záměr... Po hudební stránce jinak výborné album.
Recenze na všechna oficiální alba XIII.Století, si můžete přečíst na Panda Zinu. http://zine.pandamusic.eu

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.