Mona Mur & En Esch zavítali před pár týdny do Prahy - mohli jsme si snad tuto příležitost nechat ujít a nevyzpovídat je? Určitě ne, a tak jsme si povídali nejen o současné hudební spolupráci těchto dvou velkých jmen, ale i o historii, důvodech rozpadu KMFDM, počítačových hrách, nebo taekwondu.
CZ SANCTUARY: AHOJ, VÍTEJTE OPĚT V PRAZE. JAK JE TO DLOUHO, CO JSTE SE TADY OBJEVILI NAPOSLEDY? JSOU TO UŽ DVA ROKY OD PRAŽSKÉHO DROP DEAD FESTIVALU...?
En Esch: Je to tak, mám pocit, že Drop Dead Festival byl v Praze přede dvěma lety…
CZ SANCTUARY: A MÁTE NĚJAKÉ ZVLÁŠTNÍ VZPOMÍNKY NA TUHLE UDÁLOST? KLUB BYL TEHDY NACPANÝ FANOUŠKY BATCAVE A DEATHROCKU...
En Esch: Určitě - poprvé v životě jsem potkal Lene Lovich, což bylo super
CZ SANCTUARY: OBA DVA JSTE VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI NĚMECKÉ INDUSTRIAL/POSTPUNK/WAVE SCÉNY JIŽ OD ODSMDESÁTÝCH LET...SPOLUPRACOVALI JSTE UŽ TEHDY?
Mona Mur: Bohužel ne, tak to doháníme teď
En Esch: (Smích) To jsme spolu chodili pařit, ale aktivně jsme spolu zatím nepracovali. To bylo tou dobou, kdy KMFDM předskakovali Mona Mur, v časech Einstürzende Neubauten.
CZ SANCTUARY: PODLE INTERNETU JSI TOHO, MONO, NAHRÁLA (ZEJMÉNA VE DRUHÉ POLOVINĚ OSMDESÁTÝCH LET), VELKÉ MNOŽSTVÍ, ALE JEN MÁLO TOHO VYŠLO A KDYŽ, TAK V MIZIVÝCH NÁKLADECH - ČÍM TO?
Mona Mur: Jo, to je pravda. Nevím proč, ale moje kariéra se tou dobou ubírala podivnými cestami. Spousta velkých vydavatelů o mne mělo a zároveň vlastně nemělo zájem. Je to vždycky tak trochu hra, jim se třeba líbil můj hlas, ale říkali: „Chceme Tě, ale mohla bys znít trochu víc jako Masive Attack, nebo něco, co je aktuálně na top příčkách v hitparádách?“ Takhle to zkrátka nejde, a tou dobou jsem na to postupně přicházela. Dnes už bych jim řekla jenom: „Díky“. Myslím, že vlivem těchto zkušeností jsem teď tím, kým jsem – daleko upřímnější, ale je samozřejmě škoda, že vzniklo spoustu dobrého materiálu, který nebyl vydán za takových podmínek, jaké by si zasloužil. Bylo to trochu jako nějaká kletba, ale pokud na mne opravdu ležela, podařilo se ji zlomit. Některé starší věci se znovu vydávají, máme nové album a na příští rok chystáme další, takže kouzlo bylo asi odvráceno a jsem zpátky, tady spolu s panem Eschem.
CZ SANCTUARY: NA ZAČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET JSI OPUSTILA HUDBU A VRHLA SE NA DRÁHU TAEKWONDA, COŽ JE POMĚRNĚ NEOBVYKLÁ ZMĚNA. JAK SES K TOMUTO SPORTU DOSTALA?
Mona Mur: Ona to v podstatě nebyla až taková změna, taekwondo paralelně probíhalo mým hudebním životem, a myslím, že jsem se jeho prostřednictvím naučila, jak správně pracovat. Když vtrhnete do toho hudebního divokého víru, říkáte si: „Ha, teď zpívám, to úplně stačí, zbytek je prostě party“, ale takhle to nefunguje, s tímhle přístupem se daleko nedostanete. Bojová umění mne fascinují už dlouho, a určitě nejsem jediná, znám spoustu kolegů, muzikantů, kteří se jimi také aktivně zabývají, protože je to dobré i pro hlavu. Třeba Jean-Jacques Burnel z The Stranglers má třetí dan v karate. Myslím, že to není zase až tak neobvyklé, jenom se o tom tolik nemluví. Mně osobně teakwondo pomohlo najít disciplínu a způsob, jak pracovat poctivě – to se hodí i v tom uměleckém životě, kdy se vyhneš sezení na zadku a čekání na polibek nějaké inspirace.
CZ SANCTUARY: V POLOVINĚ 90. LET JSI ZALOŽILA MONAMUR MUSIC PRODUCTION, CO VŠECHNO POD TOUHLE SPOLEČNOSTÍ VYŠLO?
Mona Mur: Monamur Music Production není ani tak „společnost“, jsem to zase já, produkující hudbu pro videohry. Funguje zhruba od poloviny devadesátých let a tahle práce patří k mým dalším hudebním fascinacím. Tyhle hry jsou v současnosti takový hit, jako byl kdysi třeba rock and roll - opravdu mám ten pocit. Umožňují Ti objevit další světy, ponořit se do nich a to já mám osobně moc ráda. Navíc mne práce na hrách naučila spoustu věcí o vytváření zvuků, interaktivní audioprodukci a svým způsobem se to promítá i do naší aktuální práce s En Eschem. Je příjemné, že je to zároveň práce velmi různorodá, a tak je pro mne Monamur Music Production fascinující kapitolou, která se mi za těch deset let ani v nejmenším nepřejedla.
Mona Mur & En Esch - Candy Cane
CZ SANCTUARY: PŘED DESETI LETY JSI TAKY, EN ESCHI, OPUSTIL ŘADY KMFDM, SE KTERÝMI JSI ASI NEJVÍCE SPOJOVÁN. PROČ SES TENKRÁT ROZHODL KAPELU OPUSTIT? JE TADY MOŽNOST, ŽE BYS S KMFDM JEŠTĚ NĚKDY V BUDOUCNU MOHL SPOLUPRACOVAT?
En Esch: Já to musím uvést na pravou míru – já jsem kapelu neopustil, jenom jsem se do ní potom už nevrátil. Tenkrát jsme dospěli do bodu, kdy jsme se všichni shodli, že už nechceme pokračovat, ale vrhnout se do něčeho jiného, a najednou koukám, že zničehonic je tu projekt pojmenovaný MDFMK. Vůbec jsem nevěděl, že Sascha něco takového plánoval, a upřímně jsem nevěřil vlastním očím, když jsem se to dozvěděl. Bylo to z mého pohledu dost divné, a začal jsem být poněkud opatrný. Když po dvou letech MDFMK vlastně nikam nedošli, přišel Sascha s tím: „Pojďme znovu udělat KMFDM“, a já mu na to řekl: „Víš, co, já si teď chci ještě chvilku užívat své nově nabyté umělecké svobody, dělat na svých věcech…myslím, že bych nové KMFDM chtěl zakládat až za takových pět let“. On si z toho ale evidentně nic nedělal a spustil kapelu beze mne.
CZ SANCTUARY: A JAK TO TEDY VIDÍŠ DO BUDOUCNA?
En Esch: Nebudu tvrdit, že už nikdy nebudu spolupracovat se Saschou, možné je všechno.
CZ SANCTUARY: JASNĚ. NO TAK TY MÁŠ OSTATNĚ SVÉ PRÁCE DOST, PO ROZPADU KMFDM JSI ZALOŽIL KAPELU SLICK IDIOT, SE KTEROU JSI LETOS VYDAL DESKU „S U C K S E S S“ A OBJEL CELOU AMERIKU. JAK SIS TOHLE 50 KONCERTŮ TRVAJÍCÍ TURNÉ UŽIL?
En Esch: Bylo milé potkat staré přátele a „hardcore“ fanoušky, kteří mají radost, že vidí a slyší Tvou hudbu živě. Máme tam takový okruh známých, se kterým je každé setkání velmi intenzivní a blízké, takže jsme byli samozřejmě rádi v USA. Bylo dobré být zpět, trávil jsem teď dlouhý čas v Evropě, navíc miluji hraní se Slick Idiot, doufejme, že se chytne i ta nová deska. Už by měla být k disposici i přes internet, zatím jsme ji prodávali jenom na koncertech – částečně i proto, abychom motivovali lidi k návštěvě.
CZ SANCTUARY: JE PRAVDA, ŽE POSLEDNÍ DOBOU JSI VÍC K VIDĚNÍ NA AMERICKÉ, NEŽ NA EVROPSKÉ SCÉNĚ. CO TĚ TEDY PŘIVEDLO ZPĚT DO EVROPY?
En Esch: Částečně experiment a částečně mí rodiče, kteří žijí v Německu, a kteří mi už delší dobu říkají, že by mne rádi vídali častěji. Řekl jsem si, že to zkusím, žít zase pár let tady a uvidíme, co se stane. Zatím jsem se ale nerozhodl, kde chci skončit – dost možná nikde, možná se neustále potřebuji pohybovat.
CZ SANCTUARY: A JAK JSTE SE VŮBEC SETKALI VY DVA?
En Esch: Jak jsem říkal, my jsme se spolu hrávali v polovině osmdesátých let, kdy KMFDM dělali předskok Mona Mur. Jeden ze členů téhle kapely, Nikko Weidemann, byl můj přítel, se kterým jsme bydleli kousek od sebe, když jsem žil deset let v New Yorku. Před dvěma lety jsem se vrátil do Berlína a narazil na Nikka, který se tam vracel přede mnou. Párkrát jsme si vyrazili a on mne zatáhl za Monou a řekl: „Hele, děláme s Monou hudbu a Ty bys měl dělat s námi.“ A z toho důvodu jsme spolu začali hrát.
Mona Mur: Je to tak, v lednu to budou tři roky, co spolupracujeme a přitom to bylo velmi nečekané…
CZ SANCTUARY: PŘIJDE MI, ŽE TOHLE SE NEMŮŽE STÁT NIKDE JINDE, NEŽ V BERLÍNĚ - STEJNĚ TAK BY ASI ANI NIKDE JINDE NEMOHLA VZNIKNOUT VAŠE AKTUÁLNÍ DESKA "120 TAGE" , KDYBYCHOM CHTĚLI ZACHOVAT JEJÍ "DUŠI" - NEBO SE PLETU?
En Esch: Zajímavá otázka, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale řekl bych, že je to pravda, protože si neumím představit, že bychom dosáhli stejného výsledku v jakémkoliv jiném městě na světě.
Mona Mur: Možná myslíš ten závan, feeling výmarské republiky, a další odkazy..
En Esch: Řekl bych, že je tam všechno, co se pokoušel Marilyn Manson marně dostat na svoje desky… (smích).
Mona Mur & En Esch - 120 Tage (ze hry Culpa Innata 2)
CZ SANCTUARY: DOBŘE, O NĚM RADŠI MLUVIT NEBUDEME (smích). MÍSTO TOHO MI ŘEKNĚTE NĚCO O VAŠEM NOVÉM KLIPU. PROČ JE CELÝ DĚLANÝ VE 3D ANIMACI A PROČ MÁ TEXT V RUŠTINĚ?
Mona Mur: Je to součást videohry „Culpa Innata 2 - Chaos Rising“, ve které hrajeme kapelu v Rogue Baru v Oděse - už první díl „Culpa Innata“ byl v Rusku velkým hitem. Oba příběhy se odehrávají ve světě inspirovaném románem "Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět" Aldouse Huxleyho - najdete zde celosvětový svaz, kterému vládnou velké korporace a společnosti, a pak jsou tu „ty zlé“ státy jako Indie, Rusko a Čína, které tvoří v téhle hře zbytek světa. Po těchto místech se pohybuje jakýsi hacker, který se v Oděse dostane do zaplivaného Rogue Baru, kde hraje kapela, a tvůrci nás oslovili, že by byli moc rádi, kdybychom tou kapelou mohli být my. Nám se ta myšlenka líbila, a pro mne osobně bylo ohromně zábavné, vidět nás jako hezky a přesně udělané 3D postavičky, ačkoliv jsme součástí příběhu, takže se tam nejmenujeme Mona Mur/En Esch, ale prostě „Rouge Bar Band“. Ona se totiž hlavní producentka hry, Laura MacDonald, zamilovala do písně „120 Tage“, tak si ohlídala i překlad do ruštiny, který se povedlo udělat velmi hezky, poeticky…někdy to tak hrajeme i živě…
En Esch: Navíc má tahle hra v Rusku samozřejmě velké množství fanoušků, takže od nás byl chytrý tah udělat tu píseň v ruštině, aby jí ty zástupy hráčů rozuměly.
CZ SANCTUARY: ROZUMÍM. V NEDÁVNÉM ROZHOVORU JSEM SE DDOČETL, ŽE PRACUJETE i S MONA MUR A EN ESCH NA NOVÉM MATERIÁLU – MŮŽETE ODHALIT NĚJAKÉ PODROBNOSTI?
En Esch: Určitě, mělo by to být nové album plné pěkných nových písní, zatím jsme ve fázi hrubých nápadů, čeká nás tedy celá produkce a všechny studiové práce někdy přibližně začátkem příštího roku. Podle mého by tedy v létě, nebo na podzim roku 2010 určitě mělo něco vyjít, ale budeme se to snažit trochu urychlit - nejraději bychom novou desku viděli venku už na jaře.
Mona Mur: Ale víc detailů už odhalit nemůžeme (smích).
CZ SANCTUARY: DOBŘEM TAK UŽ VÁS NEBUDU ZDRŽOVAT, DĚKUJI ZA VAŠE ODPOVĚDI A PŘEJI HODNĚ ŠTĚSTÍ S NOVOU DESKOU.
En Esch: I my děkujeme.
Mona Mur: Díky moc, že ses zastavil na koncertě.
Komentáře
Přidat komentář