Report z WGT 2010 - sobota 22. května

WGT sobota 2010Druhá část rozsáhlé reportáže z největšího gotického festivalu na světě Wave Gotik Treffen, dnes s takovými jako jsou Sex Gang Children, Leæther Strip, Christ vs. Warhol, X Marks The Pedwalk, Ambassador 21, Bloody Dead and Sexy a dalšími.







Máloco na festivalu potěší tak, jako probudit se do slunečného dne. Sobotní teploty v Lipsku dosahovaly příjemných výšin a slunce nemilosrdně žahalo paprsky do bledých tváří dam a pánů. Nejlepším nápadem po snídani/obědu a občerstvení je tedy přesunout se do příkrovu klubu Felsenkeller, kde jsme loni prožili nejednu hezkou chvilku se Specimen, Scary Bitches, Theatre of Hate a podobnými. Ani letošek nebude výjimkou a vzhledem k tomu, že stage dnes otevírají hned dva vnitroredakčně velmi oblíbené spolky, je lépe být na místě včas.

V půl páté nastupují na scénu španělští Los Carniceros del Norte, kteří se prolínání deathrocku, horroru a punku rozhodně nebojí. Stačí se podívat na jejich děsivou image s výraznými fetish prvky a tušíme, že tihle pánové nás rozhodně laskat nebudou. A taky že ne. Drive, charisma, show – to jsou tři slova, stručně shrnující vystoupení kapely, která své tracky do zatím ještě poloprázdného Felsenkelleru vystřelila s razancí katapultu. Příjemným zpestřením bylo i zapojení různých propriet (na videu můžete například vidět nemrtvou syčící slečnu), které si tak lehce získalo posluchače a připravilo půdu pro další formaci Christ vs. Warhol. Škoda jen horšího zvuku, který místy nepříjemně bodal do uší.



Los Carniceros Del Norte - Los Muertos Vivientes (živě na WGT 2010)


Pokud to nevíte, ve formaci Christ vs. Warhol byste našli členy kapel jako Faith and The Muse, All Gone Dead, Deadfly Ensemble a především Scarlet‘s Remains. S tímto vědomím pak nemohlo nikoho překvapit, že i když má tahle partička venku teprve čerstvý debut „Dissent“ (který přehrála téměř beze zbytku), na pódium nastoupila suverénní skupina, která ví, co dělá. Ani tomuto setu nechyběla energie, hráčská jistota a především charakteristický „feel“, který nese hvězdu Christ vs. Warhol čím dál výše. Nemalou zásluhu na tom má vynikající zpěv maličké Eveghost, šlapavá rytmika a deathrockově efektované kytary. Zejména ty na desce fungují skvěle, live ovšem měly tendence výsledný zvuk trochu rozmazávat. Přesto po vystoupení Christ vs. Warhol zůstal snad ve všech zúčastněných velmi dobrý pocit a těšení na jejich další vystoupení v Bolkowě. 



Christ vs. Warhol - Paper Dolls (živě na WGT 2010)


Po splnění „osobní povinnosti“ je opět čas rozdělit se na operační skupiny, z nichž jedna zůstává ve Felsenkeller a další směřuje do Agry srovnat vystoupení Erka Aicraga a jeho Rabia Sordy s pražským koncertem před několika týdny. Formaci nacházíme v trochu obměněné sestavě, rozšířené o druhé klávesy - co však zůstává, jsou litry potu, které ze sebe číratý frontman vydává, reagující posluchači a specifický zvuk. Rozdílem je i závěr vystoupení, kdy jsou různé věci na stage shozeny na zem, jeden syntetizátor rozsekán na padrť a vhozen do roztančeného davu.

Podívejme se tedy i na druhou stage v prostoru Agry. Tu sice dříve okupovali výlučně DJové, letos je však vyhrazena i živým projektům. Dnes zde máme tu čest nechat se zválcovat vynikajícími Chrysalide, žánrově uskočit k Twinkle a dalším projektům. A jeden takový se zrovna chystá na scénu – jsou to staří známí Ambassador 21 z Běloruska, kteří přijeli do zdejšího diváctva napumpovat svůj ostrý digital hardcore set. Jenže ani Atari Teenage Riot by nemohli dělat hudební revoluci s vlastně celkem tichým zvukem, ze kterého vylézaly v podstatě jen vokály a beat. Ke cti však slouží dodat, že i přes to šli A21 do své show naplno a přední řady na svou stranu určitě strhli. Tradiční německá přesnost však tentokráte dostává za uši, a tak je kapela nucena vzhledem ke skluzu utnout svůj set dřív.



Ambassador 21  živě na WGT 2010


Podobně to vypadalo i u dalších pánů na holení, francouzských Dexy Corp, jejichž zvuk byl sice o poznání lepší a víc nahlas, ale přesto tak nějak zvláštní. To, a místy až metalový nářez, nás od delšího poslechu odradilo. Bohužel vlivem nečekaného zpoždění a zmatkům v „jízdním řádu WGT“ nestíháme vystoupení Punish Yourself, jejichž cyber-electro-punk jsme si chtěli v Agře 4.2 vychutnat – snad tedy příště.

Po ušním výplachu přichází ten správný moment změnit lokál a přesunout se na venkovní stage Parkbühne, kde se úderem deváté objevuje charismatický Alexander Veljanov. Jako vždy upravený elegán v saku s tradičním účesem na hlavě vzal diváky na procházku svou sólovou tvorbou. Kombinace uhrančivého vokálu, klidnějšího repertoáru a vlahého večera vytvořila romantickou atmosféru, které musel podlehnout snad i ten nejzarputilejší cynik.

Na druhé straně města ve stejné době stále setrvává v útrobách neobarokní galerie Fellsenkeller kytarová frakce naší výpravy, na níž se chystá hned dvojí dávka britských oldschoolových pamětníků. Do ostrovní nové vlny let osmdesátých let se poprvé vracíme ve společnosti post-punkové čtveřice Twisted Nerve. Ta v minulém století pomáhala spoluutvářet podobu skotských pokračovatelů punku a po třiceti letech na scéně přijela odsypat svůj „Divisiony“ načuchlý set i lipskému gotickému publiku. Drobné pochybnosti v otázce originality jejich vystoupení budily hlavně občasné křečovité pohyby frontmana Craiga, který mládí Curtisovsko-Rottenovského fanouška jen stěží mohl zapřít. Ale ačkoliv jeho hlavu už dávno nezdobí rozháraná blonďatá kštice, ale vokálním nasazením nateklé žíly, z vystoupení pořád vyzařovala slušná porce mladistvé revolty.

O několik stupňů výše povyskočil sobotní „partymetr“ s nástupem jejich generačních souputníků z londýnských Bollock Brothers. Asociace na pistolácké „Never Mind the Bollocks“ potvrdily chytlavé kytary v typicky britském řezavém duchu pozdních sedmdesátek a nakonec i jeden z coverů, vzdorovitá „Pretty Vacant“. Otužilí punkoví bratři sice v playlistu stavěli především na chytlavých coverech, většinu z přítomných však strhli hlavně nefalšovaným, synťákově-new wave osmdesátkovým zvukem. Fanoušky početně zastoupené horropunkové scény i všechny milovníky béčkových monster si Bollocks Brothers rozhodně získali halloweenským hitem „Horror movies“ s úžasně atmosférickými klávesami, jako vystřiženými z Carpenterova retro krváku. Po všech opěvovaných krvelačných upírech, zombies a vlkodlacích jsme na moment opustili historickou halu a odskočili nasát cigaretového kouře a nakonec i talíře boloňských špaget. Neméně šťavnatým bylo i nadcházející vystoupení velmi napjatě očekávaných tahounů domácí deathrockové scény Bloody, Dead and Sexy.



Bloody Dead and Sexy - The Upper Floor (živě na WGT 2010)


Německá čtveřice, formovaná v pozdních devadesátých letech, potvrdila, že dlouhá cesta utváření evropské kombinace rockové přímočarosti ala Skeletal Family a psychedelických vokálů ne nepodobných například Cinema Strange, sklízí v domovském Lipsku zasloužené emoce. Před pěti lety zde poprvé nahlodali černooděnecké publikum svojí vizí moderního deathrocku a letos opět úspěšně čelili v návštěvnosti paralelně probíhajícím elektronickým megakoncertům. Jen škoda, že ani přes naplněný plesový sál Fellsenkelleru nepohltily vířící se těla rezonující zvuk a několik výrazných hitů se rozplynulo kdesi v mezisloupí.

S blížící se jedenáctou hodinou se začal pomalu ozývat předchozím popíjením znavený organismus a tak jsme minuty do vystoupení batcave legendy Sex Gang Children strávili ležérním poleháváním u stěny klubu dle vzoru přímo výstavních číratých deathrockerek. Z uspokojivého kochání se přítomnými modely nás vytrhly až první hypnotické rytmy a obtěžkaná basová linka postupně nastupujícího sexgangovského rozjímání. Právě tak se dá označit hodinu se vlekoucí set utlumené hudební terapie, které vládnul charismatický Andy, vystupující z mlhy ve své zářivé hinduistické kullu čapce, vířící kolem sebe dramatická gesta. Škoda, že dramatičnost vystoupení zůstala pouze u nich, protože i námi nejočekávanější hity jako „Sebastiane“ se rozpustily v až nešťastně utlumujícím séru atmosférické hudby. Ne snad, že by se uznávané brixtonské kvarteto jakkoliv vzdálilo svých kvalit, ale zpomalení jejich už tak výrazně neuspěchané tvorby se zkrátka neprotklo s naším rozjíveným rozpoložením. Stejně tak, jak tomu bude přesně za den u ještě očekávanějšího výstupu kolegů z Alien Sex Fiend. Ale nebudeme předbíhat…



Sex Gang Children - The Dying Fall (živě na WGT 2010)


O několik zastávek dále, v hlavní hale Agry, přibližně tou dobou právě začínají X-marks the Pedwalk, jejichž pódiu dominuje trojice obrovských promítacích pláten s rafinovanou, se světly sladěnou projekcí. Novější, synthpopem načichlé věci se mísí s poctivým oldschool EBM zvukem starších desek (na který diváctvo reaguje o poznání víc), ale ani bombastická vizuální výprava a celkem dobrý sound neodvádí pozornosti od jisté vlažnosti a zdrženlivosti frontmana Sevrena Ni-Arba. Přestože tedy byl koncert pojat jako „velký“ a skalní fanoušci si přišli na své (track "Abattoir" zkrátka funguje), setu tak trochu jako by chybělo ono „něco“, co přesvědčí i ne až tak zapálené posluchače.



X Marks The Pedwalk - Abattoir (živě na WGT 2010)


Přesně „to“ však, jak jsme měli po chvilce na vlastní kůži zjistit, nechybělo Clausi Larsenovi, jehož jednočlenný projekt Leæther Strip byl vybrán jako „zavíračka“ sobotního programu v Agře. Nejprve přišly skeptické a podezřívavé pohledy na boubelatého chlapíka v červené košili, který si doprostřed velké stage postavil jenom malý notebook a skromné klávesy. „Co chce s touhle malou výbavičkou asi tak dělat, když se zhruba pětitisícový dav nepodařilo nějak výrazněji strhnout ani předchozí kapele s velkou výpravou?“ Stačilo však několik songů, aby si pařící Claus s mikrofonem zcela podmanil slušně zaplněnou halu. Zpočátku nesmělé přešlapování zadních řad se působením Larsenovy presence, nasazení a sympatické přirozenosti spolu s hitovkou „Japanese Bodies“ přehouplo do tance, který neustal až do posledního úderu chytře šroubovaného setu. A pokud to náhodou někomu nestačilo, měl možnost dorazit se v klubu Darkflower solidním electro/EBM masakrem, nebo se přesunout do Moritzbastei, kde to v podobném duchu roztáčel DJ se spoustou žárovek na těle.



Leæther Strip - Introvert (živě na WGT 2010)


Po takové dávce se toho už moc dělat nedá, a tak se jako nejlepší varianta jeví vyrazit vstříc 40 minutové cestě k základnímu táboru, svlažit hrdlo pár drinky a upadnout do spánku. Jsme teprve v polovině festivalu a nebylo by moudré zítřejší program prospat – čeká nás totiž mnoho zajímavých interpretů. 

Pokračování příště

Další videa najdete na CZ Sanctuary Youtube profilu, fotky kapel pak v naší Galerii.

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.