Fanoušci v Británii a Německu šílí. Kritika se nemůže shodnout, jsou-li Hurts důstojnými oprašiteli synthpopové tradice, nebo jen parazity na dvacet let přežívajícím žánru. Nejlepší je udělat si vlastní názor, a tak se na desku podíval Pavel Zelinka.

Hurts - Happiness
Vydal: Sony Music

Už od pohledu dvojice Hurts naznačuje svoje primární směřování. Retro casual oblečení, pečlivě nabrilantinované účesy a pečlivě stylizované promo fotografie. Na povrch primárně vychází melancholie a elegance. Oběma prvky ve velké míře disponovaly novoromantické kapely začátku osmdesátých let. I u Hurts hrají hlavní roly syntezátory a elektronika vůbec.

První singl "Wonderful Life" začal dvojici razit cestu podobně suverénním způsobem jako nedávno Němcům Polarkreis 18 kousek "Allein Allein". A když se povedl i našláplejší druhý předskokan "Better Than Love", začalo se schylovat k senzaci.

Debutová deska "Happiness" vychází distingované dvojici právě teď a už po několika posleších mohu prohlásit, že zásadní revoluce se nekoná. Na druhou stranu se ale o debutu Hurts nedá mluvit jako o propadáku. Na to je celá kolekce příliš hitová a zvukově vymazlená. Co se mi tedy na albu, které nenudí, nelíbí?

Podle prvních singlů měla deska, alespoň podle mého názoru, na víc. Mohla jako první  zkombinovat novoromantickou chladnou estetiku se současnými popovými výdobytky. Být tak dotaženým retrem, že by nastolila novou módu. Záměr dua se ale zastavil někde na půli cesty. Povedeným singlům konkurují tuctovější balady, které nechají vzpomenout například na Coldplay nebo Keane. Naštěstí podobně tuctové skladby jsou na desce v defenzívě a na konci vítězí (s odřenýma ušima) Hurts s chytlavou a vkusnou popovou deskou bez přívlastku.

Hodnocení: 65%

mohlo by vás také zajímat

Hurts vydají novou desku

Hurts na novém singlu rekapitulují krizi dvojice

Report z pražského koncertu Hurts

Hurts jsou v novém klipu decentně intimní