Report z Night Side vol. 5

night_ilustrPravidelní návštěvníci festivalu Night Side a našich stránek si jistě vzpomenou na loňský ročník této akce. Čtvrté pokračování „pod novým managementem“ mezi svými žánrovými sourozenci vynikalo především precizní přípravou, kterou dokládalo svižné tempo večera. Snad na žádné loňské akci se nezačalo opravdu hrát podle plánu v půl osmé, jak bylo avizováno, a kapely se tak poctivě nedržely stanovené hrací časy. Škoda, že Night Side 5 ukázal, že ani sebepoctivější příprava nezmůže nic proti hrátkám Osudu.

 

O tom se mohl na vlastní kůži přesvědčit nejeden návštěvník, který, poučen loňským festivalem, dorazil do klubu na sedmou. Zůstal totiž stát v předsálí (naštěstí s barem) až do téměř půl deváté, než byl vpuštěn dovnitř. Důvodem ale nebyla pořadatelská liknavost, ale řada nepříznivých událostí – absencí zvukového aparátu počínaje. slabou výdrž elektrické sítě klubu, kterou bylo potřeba posílit agregátem (s nedostatkem paliva) konče. Tak či tak se nakonec mohla půldruhá stovka návštěvníků, kteří si čekáním evidentně nenechali zkazit náladu, rozestavit „na značkách“ na první kapelu večera.

Nevděčné role prvního vystupujícího se ujala osvědčená brněnsko-pražská formace Depressive Disorder. Léta koncertování v Praze se kapele dle stálé fanouškovské základny skutečně vyplácí. Od prvního hrábnutí do synťáků se před pódiem pohupuje slušná řádka návštěvníků festivalu, za což je celá kapela odměňuje storpocentním nasazením včetně intenzivních a dnes již opravdu provařených hitů jako je "Insane" nebo "Slave". Celou kapelu ovšem trochu brzdil přiškrcený zvuk, zejména kytaře by určitě slušela větší hlasitost.


DD na NS5


Po delší době jsme mohli v Praze také vidět slovenské deathpunkové bratry The Last Days of Jesus. Ti publikum rozdělili na solidní nadpolovinu, která se nadšeně seřadila pod pódiem, a druhou část, která se odebrala k baru. Jejich škoda. Přišli totiž o skvělou show, které nechybělo nasazení a energie, a to i navzdory trochu rozháranému zvuku. A skladba setu? Deathrock, prvky punku, „gothic Motorhead“ i new wave, kondenzované do osvědčených pecek („Positive“, „London Bridge Is Falling Down“, „Everyday Is Halloween“ či „Revolution Of Sick Brains“), čerstvých předělávek („Genový Inženier“ či závěrečná „Zubatá“) i příslibů nové desky („She Died At My Wedding“). Vynikající, dnes o něco punkovější set opět potvrdil pozici The Last Days of Jesus jako nejsilnějšího vývozního artiklu Československa. Teď už by to chtělo jen tu novou desku – a podle ukázek se opět máme na co těšit.



The Last Days of Jesus - Zubatá


Tentýž pocit mohli sdílet návštěvníci Night Side i tehdy, když se na pódiu objevila dvojice dívek (Snowflame navíc v příléhavé lackové uniformě), které dělaly garde zpěvákovi Marcusovi. Pod přinesenou korouhev Deadcell se nakonec celá čtveřice namačkala na pódium (včetně téměř neviditelného bubeníka) a spustila svůj set. Jejich mix tvrdých kytar a tanečních beatů dal rychle vzpomenout dance/metalové spolky typu Rammstein či Pain a poskytla jasnou odpověď na to, proč že právě tato kapela jede jako posila turné Gothminister. Stylový obrat zároveň zcela vyměnil složení publika pod pódiem, poměr ovšem zůstal, a tak na Deadcell pařila ta menší polovina účastníků. Formace jela hodně na efekt, který podtrhovala i nenásilná projekce.

I hráčskou suverenitu nelze než ocenit, a to zejména u dámského složení kapely. To ani v nejmenším není míněno jako podceňování muzikantskými schopnosti něžného pohlaví, ale spíše úvaha na základě zkušeností. Až příliš mnoho kapel totiž zařazuje do svých sestav sexy dívky jako vizuální bonbónek, předstírající hru na hudební nástroj. To však evidentně nebyl případ Deadcell.

Deadcell na NS5

Kvůli zdržení nakonec dochází ke změnám v pořadníku večera. Namísto plánovaných Lacrimas Profundere tedy nyní nastupuje norský bubák Gothminister s doprovodem. Pompézní zvuk, předtočené smyčcové aranže, metalové kytarové hradby, hlas z hlubin pekla – stejně jako z desek se „zaprášený“ Bjørn Alexander Brem prezentoval i živě. A právě to přitáhlo do sálu další část lidí, která se přišla pozdravit se svým headlinerem. Nutno uznat, že pozice „star“ se skupina zhostila uvěřitelně (možná i proto, že už v zákulisí působila tak trochu „hvězdně“).

Pravda, pokud jste se nenechali vtáhnout do světa Gothminister, mohlo na vás Bjørnovo kazatelské vystupování na schůdky působit trochu úsměvně. Formace to zkrátka vzala stylem: „Přišli jste na show, tak tady ji máte. Užijte si to“. A dav si doopravdy užíval, ani pak svého oblíbence nechtěl pustit ze schůdku/pódia. Každý set ale někdy musí skončit. Skalní fanoušci tedy utíkali k baru zjevně spokojení, ačkoliv se zbytkem osazenstva set Gothminister nic zvláštního neudělal. Zkrátka vystoupení v barvách slušného standardu – nic víc, nic míň.



Gothminister - End of the show


Máme ale před sebou ještě jednu zahraniční kapelu, německé Lacrimas Profundere, které jsme prvně viděl před dvěma lety na festivalu Into Darkness. Těžko říct, jestli vystoupení čtveřice na Night Side 5 poznamenala víc pozdní hodina, nebo nedostatek zájmu českých posluchačů. Pravdou však zůstává, že pod pódiem zůstalo už jen pár desítek srdcařů, které se snažily kapelu povzbudit. Dařilo se jim to tak napůl. Skupina sice hrála profesionálně a hlas Roba Vitaccy zněl dostatečně záhrobně, ale bylo znát, že pánové nejsou z vývoje situace zrovna nadšeni. Přesto se (s proměnlivou úspěšností) odhodlali ke klasickým výzvám: „A teď, všechny holky v Praze, zakřičte“.

Celý set tak působil introvertně, zádumčivě, a to nejen díky mixu odkazů HIM, The 69 Eyes, Tiamat a doom metalových kořenů. Došlo však i na hybnější hity typu „A Pearl“ a nakonec se tedy dá říci, že z toho Lacrimas Profundere vyvázli bez ztráty cti. V půl druhé už je ale po všem, kapela se děkuje a definitivně balí.

 


Lacrimas Profundere - My Mescaline

Část účastníků vyráží na zteč barů přímo v klubu Hoo Doo, zatímco další se přesouvá zabrat nejlepší místa do klubu Necropolis, kde má probíhat neoficiální afterparty.

I když si tedy s letošním Night Side Štěstěna poněkud zahrála, z tváří většiny návštěvníků šla vyčíst spokojená únava. Pravda, nesešlo se jich sice tolik, kolik by jich bylo třeba (lineup,cílený spíše na milovníky tvrdších kytar, zjevně odlákal starší generaci goths a milce klasických formací), ale věřme, že letošní Night Side nebyl poslední. Ať už totiž se svou dramaturgickou skladbou experimentuje jakkoliv, stále se jedná o největší tuzemský festival pro příznivce gotické scény. A byla by škoda o něj přijít.

Fotoreport z festivalu najdete v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář