Návrat na scénu po 16 letech může být taky pěkný průšvih. Zvlášť když ho kapela doprovodí deskou, která je matným odleskem bývalé slávy. Legendární dvojici Dead Can Dance tato situace nehrozí. Jejich nové album Anastasis ukazuje duo v nové, a přesto důvěrně známé pozici. Recenzi pro vás připravil Pavel Zelinka.
Dead Can Dance – Anastasis
Vydavatel: Play It Again Sam! rec. (www.pias.com)
Myslím, že po nárazovém turné, které proběhlo před sedmi roky a které kromě série koncertů nepřineslo žádnou nadstavbu, už asi mnoho fanoušků z národa milovníků Dead Can Dance v plnohodnotný návrat dvojice nedoufalo. Přesto se v loňském roce začalo blýskat a výsledkem obnoveného přátelství mezi Lisou Gerrard a Brendanem Perrym je další návrat nejslavnější kapely legendárního labelu 4AD. Původně australská dvojice ještě před sérií koncertů přináší posluchačům novou řadovou desku Anastasis.
„Před sedmi lety jsme udělali chybu, že jsme se před natáčením nových písní Dead Can Dance nejdříve vydali na roční turné a teprve poté chtěli novinky zhmotnit ve studiu. Po turné byly naše vztahy mnoha okolnostmi tak pošramocené, že jsme se k písničkám, které jsme měli připraveny, vůbec nedostali“, vysvětlila nedávno v rozhovoru pro montrealský časopis The Gazette Lisa Gerrard. Teprve kouzlo internetové komunikace protrhlo hráz několikaletého mlčení a nastartovalo současný reunion legendy. Oba protagonisté konečně z šuplíků vytáhli demo verze připravených skladeb, přihodili pár čerstvých skic a s pomocí spoluhráčů jí zhmotnili v kolekci, symptomaticky nazvanou Anastasis.
Přiznám se hned zkraje, že po prvním poslechu osmé řadovky Dead Can Dance se ve mne rozhostil mírný zmatek. Tohle je ten klenot, na který tisíce posluchačů čekali celých 16 let? Kolekce pomalých, roztahaných skladeb, kde jediné, co zůstalo na svém místě, jsou vokály obou protagonistů a typická zadumaná atmosféra? Ano, takoví jsou Dead Can Dance léta Páně 2012. O generaci starší a tudíž usazenější, sázející na jiné hodnoty. Ty začínají vylézat na povrch teprve s dalšími poslechy. Smiřme se s tím, že minulost patřila stejným umělcům, ale dvacátníkům-třicátníkům, zatímco s novou deskou se nám prezentují jako muzikanti, kteří načali pátou dekádu svého života. Věřím tomu, že pokud by duo vydávalo své desky v kratších intervalech, současný sound by nám nepřišel tak šokující. Pokud jste nepřestali tvorbu obou polovin dua sledovat ani na jejich sólových drahách, pak pro vás vyznění Anastasis takovým překvapením není.
A teď k pozitivům letošní novinky Dead Can Dance. Zatímco dříve bylo jednoduché rozeznat Brendanův přemýšlivý, usazenější rukopis od Lisina divočejšího, etnicky zabarveného, na nové desce už mezi nimi velký rozdíl není. Obě poloviny se především soustředí na detail a celkovou atmosféru nahrávek. A právě opakovaný poslech tyto priority dua postupně poodkrývá. Pokaždé, když se posluchač do osmidílné skládanky zaposlouchá, zde nalezne nové motivy, melodické linky nebo drobné ornamenty, které jasně ukazují, že původně spíše syntetický pocit z Anastasis je nutné přehodnotit. Dříve okázalé etnické zabarvení tvorby Dead Can Dance je prostě upozaděno.
Přesto zde zásadní roli hraje kromě signifikantního čínského cimbálu Yangqin, který provází sound kapely od její první desky, i řada perkusivních nástrojů, mezi nimi v Anabasis hang, švýcarský průsečík indického steel drumu a indonéského gamelanu, v singlové Agape se naladíme v 6/8 taktu na severoafrickou notu, zatímco díky Return of the She-King s dudy zacílíme do Irska.
Dead Can Dance na nové desce neohromují žánrovým novátorstvím. Pouze klidně využívají zlatodol prostředků, který si nashromáždili v osmdesátých a devadesátých letech. Po šestnácti letech přednesli posluchačům desku, která poctivě reflektuje jejich stárnutí a v textové rovině, stejně jako u poslední sólovky Brendana Perryho, depresi ze současného stavu světa. Co se ale nezměnilo a co dělá i v 21. století dvojici nezaměnitelnou, je senzitivita, kterou dokáží své skladby naplnit. Tenhle návrat se, i přes původní značné rozpaky, nakonec vydařil.
Hodnocení: 75%
Komentáře
Přidat komentář