Zajímá vás, jak může vypadat Castle Party očima návštěvníka, který sem zavítá poprvé? Tady je slíbený report z pera Victora Victorianse (díky!).
ČTVRTEK
Cesta do Bolkówa utekla poměrně rychle, kupodivu bez komplikací, výluk a zpoždění vlaku, kterým jsem s několika přáteli dojel do Trutnova, odkud nás minibusem odvezl velice milý řidič přímo až ke kempu. Před námi se rozléhal velký plac se spoustou stanů a bazénem. Tento rok byl však kvůli rekonstrukci bazén vypuštěn. Hned při vstupu do areálu nás přivítali známé tváře ostřílených gotiků od Sanctuary, ke kterým jsme se s nadšením připojili a začali stavět stan, zatímco se z repráků našich milých DJů valila hudba mých oblíbených gotických kapel. Všude vládla dobrá nálada a kluci vesele popíjeli na dekách před svými stany...
Hurá, máme postavený stan, jde se na průzkum města. Cestou jsme míjeli vyhlášenou hospodu Hacjenda, která se těšila velkým počtem gotických strávníků. Vzhledem k mým alergiím jsem ale žádný z pokrmů neokusil. Můj přítel Kryštof však sebral odvahu a zašel si na oběd. Podle jeho slov byl řízek, který si dal, jen stouhanka ochucená masem z dálky projíždějícího vlaku. Bohužel nebylo moc možností, kde v malém městečku Bolkówě sehnat teplé jídlo.
Kousek od Hacjendy stojí obchod velikostně asi jako Billa, či Tesco. Moc široký sortiment nenabízí, ale nakoupit se v něm dá. Poláci bohužel hrají na biblický - sedmý den se prostě nemaká - a v neděli mají zavřeno, což mnoho lidem způsobilo jisté komplikace.
Coby úplné nováčky na Castle Party nás doprovázeli veselí kluci od Sanctuary až pod hrad, kde nám usměvavá paní po předložení vsupenky nandala na ruku červený náramek. Do prvního koncertu bylo ještě daleko, tak jsem šel s Kryštofem na průzkum města.
Na náměstí stojí krásný kostel, před ním socha papeže Jana Pavla II. Ve výlohách obchůdků s oděvy začalo mizet barevné oblečení a rychle jej vystřídalo černé, což mě pobavilo. V obchodech, ve kterých se dal sehnat alkohol, lidé kupovali ve velkém Soplici všech možných příchutí. Sám jsem ze zvědavosti ochutnal kávovou, kupodivu nebyla vůbec špatná.
Trochu jsem se bál reakcí místních lidí na naše výstřední oblečení a líčení, ale naopak lidé z Bolkówa působili velice mile, úsměvavě a spoustě gothickým kolemjdoucím pochválili jejich povedené outfity. Dokonce jedna rodina prodávala domácí pirožky přímo z okna obýváku a o kus dál tomu tak bylo se zapékankami. Bohužel nic z toho jsem si kvůli alergiím dát nemohl, i když obě pochutiny vypadaly naprosto mňamózně a já věřím, že také byly. Poslouchal jsem o nich totiž celý fesťák. Každý se na tenhle žvanec těší celý rok a lidé stojí několikametrové fronty, aby domácí pirožky a zapékanky mohli ochutnat. Cestou zpátky do kempu jsme se prošli parkem ve stínu stromů a kolem zahrádek, ze kterých vonělo plno květin a ovocných stromů. Pociťoval jsem klid maloměsta, který v uspěchaném životě velkoměsta není. Klid a zároveň napětí, vzrušení a očekávání z koncertů.
A bylo to konečně tady! Čtvrteční koncert na malé stage zahájili polští Moonlight Meadow se svými jemnými cold-waveovými rytmy, které se střídaly s o něco víc hopsavějším postpunkem. Už tato kapela mě nadchnula. Její hudba příjemně naladila na další polskou kapelu Decadent Fun Club, která mě na vlně alternativního rocku příjemně ukolébala do vnitřní pohody. Oproti tomu další polská kapela Nowomowa, hrající podle vzoru Joy Division, rozhýbala mé kosti k tanci. Ten, kdo miluje Joy Division, tak si tuto polskou bandu určitě hned zamiluje. Úžasně by se tancovalo i na kapelu Funhouse, kdyby ovšem nepřišel brutusní slejvák a všichni se nenahňácali do stanu, kde se nacházela malá stage a kde se tak z kapacitních důvodů nedalo ani hnout. I přes tuto nepříjemnost jsem si vynikající goth rock/goth'n'roll užil. Jestli jste příznivcem tohoto hudebního žánru, mohu kapelu Funhouse jen doporučit. Zlatým hřebem večera byli snad všem známí Inkubus Sukkubus, zpívající o čarodějkách, démonech a upírech, kteří svým pohanským goth až pagan rockem roztancovali i poslední řady, kde jsem tančil v bahně i já a vychutnával jsem si plnými doušky hlas krásné divoženky Candii. Po těchto naprosto úžasných vystoupení následovala od půlnoci až do pozdních ranních hodin after party v duchu všech hudebních žánrů, které gothická subkultura nabízí.
Se slámou a bahnem na botách, jsme se nakonec v záplavě deště dostali zpátky do kempu a ulehli do stanu. Blesky se proháněly po obloze, hromy otřásaly zemí, voda se valila po silnicích a déšť bubnoval na plachty stanů. Já však usínal spokojený s myšlenkou na výborné kapely, které jsem ten den viděl a které uvidím zítra.
PÁTEK
Páteční ráno nám asi v devět hodin zazvonil budíček v podobě písně "Elizabeth" od české kapely XIII. Století, kterou pouštěli Poláci z druhé strany bazénu přímo ,,na plný koule“. Když se tato píseň vyvalila z repráků potřetí za sebou v doprovodu polského kempového chorálu, bylo mi jasné, že je čas vstávat. Celý rozespalý, rozlámaný a podrážděný jsem vylezl ze stanu. Vzhledem k tomu, že první kapela začínala hrát až ve čtyři hodiny odpoledne, nezbylo lepšího způsobu trávení času než se procházet po klidném městečku a prohlížet si zboží festivalových stánků. Nejprve ale sprcha a sehnat něco k jídlu! Nečekal jsem od sprch v kempu žádný zázrak, za tu cenu jsem ale doufal v teplou vodu alespoň po ránu. Ne, že by teplá voda netekla vůbec, jen netekla pořád a dámy ji vyplácaly tak rychle, že se chodily sprchovat do pánské sprchy na druhé straně kempu. Ačkoliv uklizečky pravidelně doplňovaly toaleťák a vytíraly záchody, tak kupodivu byly čistější Toi-Toiky, kterých bylo po kempu naštěstí hodně.
Následovala mise – sehnat jídlo. Pokud jste nechtěli jít do vyhlášené (a věčně narvané) restaurace Hacjendy, byla možnost si dát nějakou mňamku po cestě na hrad, nebo přímo v areálu obou stageí. Tento rok naštěstí nebyla o jídlo nouze a po cestě na hrad se to hemžilo stánky se suvenýry, ve kterých prodávali sice trička především metalových kapel, což mě trochu zamrzelo, ale daly se sehnat alespoň trika s logem Depeche mode, Sisters of Mercy, nebo Clan of Xymox. Samozřejmě všude nechyběly stánky se šperky všech druhů. Pod hradem se rozprostírá malé náměstí a na něm se nacházelo plno stánků s občerstvením. Oblíbené byly ledové tříště mnoha příchutí, nadýchané vafle a stánek s korejskými nudlemi, u kterého jsem se stravoval já. Ideální pro alergiky na lepek a lakózu a zároveň milovníky asijské kuchyně. Na malém náměstíčku se též nacházela mapa města Bolków s historií a legendami, například o tamní upíří ježibabě (bohužel jen v polštině).
Prostor hradu se otevíral v 15:00 a první kapely začaly hrát až v 16:00. Na nádvoří se nacházely stánky se suvenýry, jídlem a pivem alá Polsko - zkrátka pivo, do kterého se lije malinová šťáva. Jen tak ze zvědavosti jsem tu šílenost ochutnal a nedivil jsem se, že pivo čepují s malinovkou, aby ho vylepšili. Bez ní mělo chuť zvětralou a zředěnou. Blivajz, ale proti gustu... Prostor, kde se nacházela stage, byl kapacitně docela dost velký.
Jak jsme se tak s Kryštofem procházeli nádvořím, odchytla si mě žena oděná jako pirátka a začala mě jen tak z ničeho nic šněrovat do jednoho z korzetů, které měla na prodej, až jsem ztrácel dech, se slovy že „dýchání se moc přeceňuje“.
V pátek jsem se těšil na koncert mých dvou oblibených kapel, hrající až ve večerních hodinách – Selofan a Clan of Xymox, kteří byly hlavní hvězdou minulého ročníku Prague Gothic Treffen.
Odbila sedmá hodina večerní a dav lidí se začal shlukovat k pódiu. Rozezvučely se první tóny a ze zákoutí se vynořila drobounká postava Joanny ze skupiny Selofan a začala pět ve zvucích cold a minimal-wave hudby. Se svým typickým extravagantním líčením a natupírovanými blond vlasy tančila jako plápolající plamínek se svým umělým, červeným humrem v náručí, zatímco Dimitris hrál na svůj leskle zlatý saxofon. Teskné melodie se střídaly s více energickými songy a drobná Joanna vysílala svou energii k posluchačům. Bylo vidět, že kapela Selofan má spoustu příznivců, kteří si koncert úžasně užili, stejně tak jako já.
Následující polská kapela Artrosis hrála spíše v metalovém duchu, než v klasických goth žánrech, a ačkoliv kapely tohoto typu neposlouchám, Artrosis mě příjemně překvapili. Tato banda vysílala do diváků příval energie elektrických kytar a metalových rifů v čele s půvabnou Magdalenou, zpívající v polštině texty inspirované fantasy. I tady si posluchači rozhodně přišli na své.
V deset večer konečně nastal okamžik, na který jsem netrpělivě čekal. Bylo cítit napětí a vzrušení. Když se rozsvítily reflektory a na pódiu se objevila známá postava Ronnyho Mooringse a za ním zbytek kapely, publikum začalo jásat. Ano, řeč je o Clan of Xymox, úžasné kapele z Nizozemska, hrající převážně dark-wave. Když se rozezněly první tóny, zaplavila mě vlna silné energie a já se dal do jásání a tance. Hodinový koncert byl pro mě naprosto úžasný možná i proto, že Clan of Xymox je jedna z prvních kapel, kterou jsem poslouchal jako malý baby-bat goth. Songy z nejnovější desky se střídaly se starými, dobrými, všemi milovanými písněmi jako "Jasmine and Rose", "Emily" a "Louise". Byl jsem naprosto nadšený, když mi zahráli mou nejoblíbenejší píseň "There's no tomorrow", kterou na loňském Prague Gothic Treffen bohužel vynechali. Právě tenhle song mě vtáhnul na scénu temné hudby a já si Clan of Xymox zamiloval na první poslech.
Cestou z koncertu na malém náměstíčku přímo pod hradem hořely ohně rozmístěné do kruhu, kolem nich se shlukoval dav lidí. Bylo zcela očividné, že se něco chystá, proto jsme se Kryštofem rozhodli chvilku počkat. A skutečně! Mé promrzlé tělo rozehřál pohled na ohnivou show polské grupy Prototype. Tři mladící a dvě dívky ladně tančili s ohnivými kruhy, hořícími tyčemi a pochodněmi v ruce, spolu se svým mistrem. Tato ohnivá podívaná pro nás byla příjemnou, hřejivou tečkou za dnešním krásným dnem.
SOBOTA
První sobotní koncert, na který jsem s Kryštofem ze zvědavosti zašel, byla pro nás zatím neznámá polská kapela Them Pulp Criminals, která nám představila žánr dark country. Ano, skutečně to existuje. Westernová hudba se snoubila s jemnými gotickými melodiemi, což pro mě bylo něco až nepředstavitelného a zvláštního. Musím říct, že by mě nikdy ani nenapadlo, že tuto kombinaci dvou naprosto odlišných žánrů opravdu někdo zkusí spojit dohromady, a co víc - že to bude znít tak dobře. Nicméně toto odvážné polské duo se téhle myšlenky nebojácně ujalo a opravdu se jim tento nápad povedl. Koncert pro mě byla příjemná změna a zkouška něčeho úplně nového. Kapela Themp Pulp Criminals se těšila docela velké účasti posluchačů, převážně těch z Polska.
V 23:00 se na pódiu odehrálo něco, co na Castle Party ještě nebylo. Čeští Fly High Tribe Suspension předvedli nevídanou, vzrušující a pro někoho (Poláky) až děsivou show. Hodně nadšených zvědavců se nahrnulo před stage a strnule s otevřenou pusou hleděli na scénu před sebou. Nejprve krásná Rikka, vypadající jako něžná baletka, posadila milého Filipa na židli, rozepnula mu bílou košili, natáhla si rukavice a začala mu propichovat dlouhými, tenkými jehlami kůži na břiše skrz na skrz. Když známý FouSage a Filip Rikku chytili a začali ji propichovat paže a koleno háky, bylo na polských sledujících kolem nás vidět, že na tuhle podívanou nejsou zvyklí a ani dostatečně připravení. Když dívku začali postupně vytahovat do vzduchu, před námi nějaký chlap omdlel. Jakmile se Rikka vznášela zavěšená na hácích vysoko nad pódiem, omdleli kolem nás další dva lidé. Rikka se rozhoupala a létala nad pódiem jako krásná bílá holubice. V tu chvíli sledující kolem nás - převážně ti z Polska- padali k zemi jako mouchy. S otrlými Čechy, kteří jsou už na ledacos zvyklí, to samozřejmě takhle nezamávalo. Naopak, touhle scénou jsem se náramě bavil. Show byla úžasná a velice působivá. Myslím, že Fly High Tribe Suspension si teď získali spoustu zahraničních příznivců.
Poslední účinkující sobotního večera nebyl nikdo jiný, než Juno Reactor. Na pódium přišel chlápek, vypadající úplně jako Beetlejuice a ze svého noťasu pouštěl svůj playlist, a ačkoliv jen občas něco málo do mikrofonu zazpíval rozhodně to stálo za to. Pohltila mě magická vlna elektronického dark psytrance a odnesla mou uvolněnou mysl kamsi do vesmíru a neznáma. Nebyl to sice takový zážitek, jako sledovat celou kapelu hrající na nástroje ale každopádně jsem si tohohle DJ Beetlejuice hodinu a půl skutečně naplno užil.
NEDĚLE
Nedělní koncertování odstartovala jedna z českých kapel na Castle Party - Das Funus. Pro mě jedna z nejlepších darkwave kapel. Milovníci právě tohoto hudebního žánru si ji rozhodně museli hned zamilovat. Nejprve jsem se šel ještě před koncertem pozdravit s jejími členy a mými milými přáteli, a pak si šel ještě procházet stánky se suvenýry na hradním nádvoří, protože zbývala ještě hodina času do vystoupení. Na koncertě jsem byl samozřejmě v první řadě. To by bylo, aby ne, vzhledem k tomu, že Das Funus naprosto zbožňuju. Na počest letního slunovratu se členové kapely nejprve oblékli do rouch pohanských druidů, pódium pokrývala spousta umělých květin a ve výzdobě nechyběla ani umělá kostra kaloně. Krátkým rituálem započali svůj koncert. Po pár písních ze sebe shodili hábity a zpěvák Pavel Ice přišel na pódium elegantně oděný do černé a se svým účesem a celkovým vzezřením připomínal filmového hraběte Draculu. Plnými doušky jsem hltal každý tón syntetizátorů, na které hráli Willy Absinth a milá Valggrind. Darkwave hudba v podání této kapely uplně pohltila mou mysl. Byl jsem nadšený, když mi zpěvák Pavel Ice s úsměvem hodil umělou květinu. Právě koncert Das Funus jsem si užil asi ze všech nejvíce. I když přišlo dost lidí, kolem byla spousta místa na tancování. Žádné strkání procházejících lidí v davu a darkwave inspirovaný mými nejoblíbenějšími kalepami The Frozen Autum a Clan of Xymox je pro mě zkrátka přesně to pravé.
Následoval přesun na malou stage, kde hrálo polské duo Uncarnate. Zpěvák vypadal úplně jako člen kapely Depeche Mode za mlada, a když spustili svou hudbu, ani jsem se tomu nedivil. Zněla mi právě jako Depešáci hození do darkwave melodií. Zajímavá kombinace, kterou jsem si zamiloval hned s první písní. Tancoval jsem na seně a bahně na jejich podmanivou hudbu a naplno si užíval koncertu, až mě zamrzelo, že po čtyřiceti minutách bylo po všem. S chutí bych si dal ještě nejmíň hodinový přídavek.
Lebanon Hanover je jedna z kapel, které jsem chtěl už léta vidět a konečně se mi naskytla příležitost je uzřít naživo. V záři reflektorů se objevil William se svou kytarou a Larissa se svým typickým napůl zasněným a napůl pohřebním výrazem a já už se nemohl dočkat, až začnou hrát. Hudba spustila a já se dal do tance. Pokud se vám naskytla příležitost vidět mě tancovat třeba na Batsave, či PGT a víte, jak tančí William - což jste mohli vidět na koncertě této vynikající kapely - je vám naprosto jasné, od koho jsem taneční kreace pochytil. Stejný způsob ,,šlapání zelí a třesoucího se strašáka ve větru“ jsem odkoukal právě od Williama (:D). Larissa zpívala a občasně hrála na kytaru a stejně tak William. Ponuré coldwave melodie se nesly k uším posluchačů, kteří si vychutnávali koncert tohoto jedinečného dua, stejně tak jako já. Jejich hudba mě uchvátila a já se jí naprosto poddal. Bylo zcela očividné, že Lebanon Hanover mají skutečně úspěch, bylo na ně vyloženě narváno. Doufám, že budu mít jestě přiležitost tuto dvojci opět vidět na pódiu, protože můj zážitek z koncertu je nezapomenutelný.
PONDĚLÍ
Je načase se rozloučit a jet domu. Vracíme se stejně, jako jsme sem přijeli. V Bolkóvě nás opět vyzvedl milý řidič minibusu a odvezl nás do Trutnova na nádraží, ze kterého jsme se vrátili vlakem do Prahy. Měli jsme i vítěze zvracení při cestě na Castle Party i z ní. Nebudeme ho jmenovat, ale stejně všichni ví, že to byl Mikuláš. (:D) Celí rozlámaní jsme se s nacpanými kufry plnými suvenýrů doplazili domu takřka po čtyřech a byli jsme rádi, že už je ta únavná cesta konečně za námi. Ani dva volné dny mi nestačily na plnou regeneraci. Nicméně jsem si krom krásných triček goth kapel a hrnků s kočičkami odnesl spostu krásných vzpomínek, úžasných zážitků z mých oblíbených kapel, které jsem chtěl už léta vidět. Rozhodně se těším na další ročník!
Vzhledem k momentální proticovidové situaci spousta kapel jako Drab Majesty, She past away a Blutengel bohužel nemohla přijet a mnoho kapel na festivalu mělo třeba poloviční sestavu, což naštěstí neplatilo alespoň u domácích kapel. I tak můžeme být více než rádi, že se Castle party na rozdíl od jiných hudebních festivalů a koncertů letos vůbec konala. Nezbývá, než věřit, že na příští rok se situace zlepší a budeme se moci těšit tentokrát na všechny účinkující ze seznamu. Tak příští rok opět v Bolkówě!
Přidat komentář