Nová deska kanadských průkopníků je venku a zanedlouho je uvidíme i u nás. Jaká tedy je novinka "Echogenetic"? A jak je to s tím dubstepem? To vše se dozvíte v recenzi Terezy Pavlíčkové.
Front Line Assembly - Echogenetic
Vydal: Dependent Records (http://www.dependent.de/)
Front Line Assembly (FLA) nám ukazují, v jaké kondici se nacházejí a upřímně – zase nabídli (myšleno v pozitivním slova smyslu) trochu něco jiného. Mluvíme o momentu překvapení, když s napětím očekáváte, co na novém albu najdete, resp. co si poslechnete. Přirovnala bych to k pocitu, kdy sledujete detektivní příběh a zhruba tušíte, že je vrahem zahradník, ale jisti si tím nejste.
O to víc, když jako návnady na nové album byly uvolněny songy Killing Ground, Ghosts nebo Deadened. Co se vám na první poslech honilo hlavou? Byla jsem svědkem diskuzí, kde byli (zejména u Killing Ground) skalní fanoušci FLA úplně otráveni a bědovali nad koncepcí písně. Přirovnání ke zvuku iPadu i mohlo být na místě. Ale!!! Nyní, když už je venku nové celé album, tak to prostě zapadá. Každý víme, že na albech máme své písně – favority a tady, myslím, je z čeho vybírat! Absence kytar zaručena.
Jsem si vědoma, že novinku „Echogenetic“ musím ještě zažít a mnohem více vstřebat. A že si budu říkat třeba po měsíci, že to hudebně cítím ještě jinak. Proto přijměte recenzi jako první vlaštovku. Čím začali FLA na novém albu „Echogenetic“? Jednička v pořadí se chlubí názvem Resonance. Jsem velmi zvědavá, jak si s ní poradili ostatní posluchači. Řekněme, že instrumentální začátek alba nás vítá v pomalém a vláčném tempu. Hrajeme si s elektronickými tóny a není kam spěchat. Možná úplný konec tracku ve vás může vyvolat trochu stísněné pocity. Ale ty byly předem očekávány :).
V úplném začátku druhého tracku (mluvím o vteřinové sekvenci) se mi okamžitě vybaví song z alba „Implode“… ty zvuky znám. Další časový posun songu mě však přesvědčuje o zcela jiné cestě. U tracku Leveled hrajeme hru, kdy je refrén poměrně melodický a to ostatní se halí do úzkostné elektroniky FLA. Druhá půlka Leveled má i gradující tendence, ale zůstáváme stále v pomalém klátivém rytmu.
Dostáváme se k písničce, která byla již zmiňována v úplném úvodu – Killing Grounds. Předpokládám, že o tomto songu budou stále diskuze a posluchači se nám rozdělují do skupin těch, kteří tuhle odpalovačku berou za velmi povedený kousek, a těch, kteří ji prostě akceptovat nebudou, ač jsou zvukově autoři jasní. Dávám za pravdu svým kolegům, že v tomto songu jsou hodně znát prvky dubstepu, který přiznává i sám B. Leeb. Rozhodně jsme však na zvukové elektronické plejádě :). Taneční a energická věc se vším všudy – až ji uslyšíte, zahopsejte si a podupejte. Myslím, že i dětské základně EBM přijde vhod.
Front Line Assembly – Killing Grounds
Blood – v začátku si zakroutíme knoflíkama zvukového filtru a máme v uších krásně przněné tóny. První zvuky vás přesvědčí, že tady jste u FLA doma. Lehce depresivní, pod jedním tónem vedený song s opakujícím se podkladem. Neuvěřitelným zlom přichází v refrénu, kde mi naskakuje husí kůže. Kdy vás sejme síla, echa, zvuky… připadáte si jako na schodech, kde skáčete z jednoho na druhý… máte chuť jen zavřít oči a myšlenkové pochody už udělají práci za vás. Když se přehoupneme do druhé půlky, malinko přitvrdíme, ale vrátíme se zpět.
Chcete něco ve středním tempu? Račte si posloužit – Deadened. Tady k vám promluví CML – centrální mozek lidstva. Portfolio zvuků je široké a nudit se rozhodně nebudete. V úplném začátku s napětím očekáváte, kam se posuneme. S každým přidáním zvuku se začínáte těšit, až to přijde. Mnou toliko oblíbený rytmus „industriální mašinky“. Hlava se automaticky začne hýbat zprava doleva a můžete si povšimnout, že už si i podupáváte. Baví vás to. Zejména stupnicový refrén je trefný. Mezihra je čistý elektronicko-zvukový skvost.
Ghosts – jeden z tracků, který byl uvolněn před samotným vydáním alba. Tudíž ho posluchači mohli zažít déle. Výsledkem byly i komentáře na sociální síti, kdy se někteří posluchači nebáli přiznat, že ho za den „otočili“ třeba 15x a pak v zoufalství raději odešli do pohostinství J. Už jen výše uvedené zhruba popisuje, že se jedná o velmi povedenou věc. Od samého začátku se pohybujeme spíše ve vláčnějším tempu, bude to hodně o subjektivním pocitu posluchače. Ač se track může zvukově jevit jako chladný, studený, necitelný a to zejména refrén (který ve mně evokoval zvukem píseň Industrial Love od ISC), není tomu tak. Má to sílu a každý tón, každý zvuk má svůj smysl.
Experiment? Úzkost? Strach? Máte ty pocity? Echogenetic, to je název dalšího tracku, podle kterého se jmenuje i celé nové album FLA. Je to cesta do hlubin elektronické duše posluchače. Odhadla bych, že tady FLA dávají znát, že neztratili svou tvář a jsou to mistři elektroniky. Ač se FLA drží pravidelného rytmu, je zde něco navíc. Rozervanost, nestálost… i tahle tvář a styl jsou oni.
Exhale – sám název písně evokuje, že tady vydechnete. Anebo ne? Svižný rytmus, samply ze strany na stranu, i když můžete čekat i rytmické zvraty. Plastičnost zvuků, ve kterých se najednou zjeví „romantický“ hlas B. Leeba. Budete mít příležitost spíš vdechovat rozmanitost hravých elektronických zvuků.
Exo – tento track je jinými slovy poklad a „majstrštykem“ celého alba. I když jsem se v úplném začátku lekla, že slyším jakousi modifikaci mně tolik oblíbené Bio-mechanic. Dovolím si tvrdit, že je to melancholický vrchol FLA tvorby. Pečlivě zvukově vrstvené aranžmá písně je skutečně neuvěřitelné. Nevíte, kterému zvuku v tomto spíše pomalejším tempu máte dát přednost. Asociace při poslechu jsou pozitivní až do času cca 4:50, kdy se postupně dostáváte do další etapy písně. Lze jen říct, že tento kousek se stane srdcovou záležitostí a to i pro drsňáky.
Prototype - Monumentální a industriální základ nemůže songu nikdo upřít. Hra s tóny opět s prvky dubstepu. Ale přitom to vůbec nevadí. Určitě má na desce své místo, ale spíše mo seděla do koncepce předešlého alba „Airmech“, které se nese v obdobném duchu. Rozhodně patří do kategorie poslechových. I bez zpěvu lze předvést, co všechno je možné a jak to umí FLA.
Heartquake – trackem sfouknete poslední svíčku na tomto pomyslném dortu. A máte pocit, že neodcházíte s prázdnou. Tady si vychutnejte všechny hudební atributy, které FLA nabízí. Nenechte se rozvrkočit měnícím se tempem písně. Úvod vás spíše vrhne do poklidné nálady a uslyšíte „vokodérový“ hlas toliko typickým pro FLA. Pak se dostanete do rychlejšího tempa, které se bude podle gradace songu měnit. Zejména poslední třetina vás celkem strhne, neboť až tam je znatelné, kam se máte poslechově posunout. S posledními tóny máte možnost ještě nasát atmosféru nového alba.
Tak – co to s vámi udělalo? Že potřebujete ještě nějaký čas na ustálení názoru? Asi ano, ale i tak, klobouk dolu před Front Line Assembly – stále mají co nabídnout!
Hodnocení: 90 %
Komentáře
Přidat komentář