Jedna z nejvýraznějších kytarových desek závěru roku 2021 vyplavala z ledových vod hamburských a my jsme se ji rozhodli pořádně prozkoumat...
 

Grundeis - Amygdala
Vydal: Undressed Records, (47 mins)

Amygdala je takové udělátko v naší mozkovně, které si zahrává s člověčími emocemi a jejich uchováváním. Díky tomu ovlivňuje naše chování, když se něčeho bojíme, případně se z něčeho radujeme. Právě tohle slovo si pro pojmenování svého dlouhohrajícího debutu vybrala čtveřice z německého Hamburku a určitě to není náhodné plácnutí dlaní do prázdné lebeční stěny. Hudba Grundeis totiž emocemi doslova vří. Těch radostných pohříchu moc není, ale to nic neubírá na její síle.

Rozhodně zbystřete, pokud patříte k milovníkům výrazných ženských hlasů. Zpěvačka Laura totiž vlastní originální hrdlo, které umí být rozechvělé nejistotou, rozčílené ukřivděností, dojaté zármutkem i rozzuřené k nepříčetnosti. V jednom z rozhovorů sama sebe popisuje jako člověka, který má problémy se sociálními vazbami a jedinou výjimkou, kdy jdou všechny osobní psychické potíže stranou, je čas strávený na pódiu. To vše lze při poslechu během skladeb cítit a to, že ona autorská rozervanost není nikterak hraná, je cítit na sto honů.

Můj další pocit či teorii potvrzenou nemám, ale celá nahrávka na mne dělá dojem, že každý z muzikantů poslouchá trochu jinou hudbu. Proto tuhle slyším zvuk kytary raných The Cranberries v úvodu „Blood to Water“, jinde se melodická linka převaluje po shoegazeových vlnách, někdy vás vzdušné kytary roztančí jako ve „Vain“, jindy překvapivě až metalové bicí srazí ze židle v nervním závěru „Run“. Nemá cenu rozpitvávat všechny vlivy, které lze zaznamenat v tvorbě Grundeis. Jisté je, že je jejich debut pestrý, propracovaný a není určen netrpělivým fans, kteří si vystačí s písničkou „sloka, refrén, sloka, refrén“. 

Spíš si tohle album představte jako deset schůzek s děvčetem, jemuž budete dělat psychologa a  vrbu v jedné osobě. Prožijete s ní nesmělé oťukávání ve zmíněném otvíráku „Blood to Water“, „Vain“ se energií dá vnímat jako uvolnění atmosféry a mírné nabytí důvěry, i když závěr tlačený mocně zboostrovanou kytarou jasně naznačuje, že to úplně snadné povídání nebude. Místy až hysterická „Run“ vás definitivně vyplaší svými výkřiky a vazbením kytar. Tuze silná výpověď.

Jenže vy máte slabost pro citlivé duše a po menší terapii dorazíte i na „Never Got Away“. Laura toho večera není tolik vyhrocená, ale má chuť vyprávět a činí tak přesvědčivě. Nejednou mi její rozechvělý hlas připomene Stevie Nicks z Fleetwood Mac a v závěru večera znovu lítají vzduchem panáky, tříská se do stolu a jako bonus slyším odkaz Dolores a jejího klasického hejkání - dej jí pánbůh věčnou slávu…

„Vex“ vám zařídí pocit pokročilé kocoviny, budete rádi za trochu klidu a ucítíte každé ťuknutí paličkou či hrábnutí do strun. Znáte ty pocity, kdy vaše přecitlivělé vnitřnosti přehnaně cítí každý nepříjemný vnější vjem. „Tormented“ taky plyne v poklidném tempu, ale cítíte ve vzduchu něco nepříjemného. Výhrůžku. Kytary jsou těžké jako bouřkové mraky, bicí do váš buší jako hromy a hledat nějakou naději je složité.

Trochu víc do života je potom tempem sezení „Bleed“, které v sobě i přes nervní riffy má kus energie, která graduje sólováním kytary a vůbec parádním finišem v režii bicích a Lauřina hlasu. Metalové kořeny by člověk vyčenichal i v úvodu „Bleach“, která si to proburací kolem jako rychlík, který je najednou fuč, aby člověk valil bulvy na málem progrockové nálady v „Rejection“, která dává vyniknout hlasovému rozsahu Laury a po předchozích nervech dovede pohladit a ukonejšit zvukem, který člověka vrátí hned několik desítek let zpátky. 

Ptáte se jak to s tou křehkou dívčinou a s vámi celé dopadne? Naštěstí si kvartet na závěr nechal pohlazení „Break“, které v sobě alespoň hudebně nese kus optimismu a náznak, že nebude zase tak zle. „Amygdala“ je kus poctivé muziky, na které si někdo dal pořádně záležet a mám tušení, že živý přednes může dostat ještě silnější grády. Zapomeňte na subžánrové škatulky, pokud máte slabost pro emocemi nabouchanou kytarovou muziku s výrazným ženským vokálem, okamžitě vyražte na rande s Grundeis. Ta společná sezení nakonec budou obohacením hlavně pro vás...  

Hodnocení: 80%
 

Tracklist:

01. Blood To Water 
02. Vain 
03. Run 
04. The Blindfold Interlude 
05. Never Got Away 
06. Vex 
07. Tormented 
08. Bleed 
09. Bleach 
10. Rejection 
11. Break 

mohlo by vás také zajímat