Původně kanadské vydavatelství Artoffact Records léta milují milovníci neortodoxní tvrdé elektroniky. Projekty jako Death When I Found Her nebo Legend jsou jedněmi z objevů Jacka Kozlowského, který label založil a stále vede. V poslední době se akční rádius vydavatelství výrazně rozšířil. Našly zde svůj domov výrazné postpunkové projekty jako Actors, Bootblacks nebo Ploho, svůj domov zde mají Islanďanky Kaelan Mikla, vydavatelství svými vydáními míří i do vod tvrdého rocku, hardcoru, synthpopu nebo avantgardy. V souvislosti s docílením mety 25 let fungování vydavatelství bylo s panem šéfem o čem mluvit!
AHOJ JACKU, JAK SE MÁŠ?
Docela dobře. Vzpamatovávám se z právě prodělaného Covidu. Už jsem skoro jako rybička.
TVÉ JMÉNO PROZRAZUJE EVROPSKÉ/POLSKÉ KOŘENY. MÁM PRAVDU?
Ano. Narodil jsem se v Polsku. S rodiči jsem se ale přestěhoval do kanadského Toronta, když mi byly tři roky.
ŘADU VYDAVATELSTVÍ VEDOU SAMOTNÍ MUZIKANTI. JE TO I TVŮJ PŘÍPAD?
Já neoplývám žádným hudebním talentem.
JAK SES TEDY DOSTAL K VEDENÍ LABELU?
Od teenagerských let jsem velkým hudebním fanouškem. Až takovým, že jsem začal sám od sebe kontaktovat umělce a dopisovat si s nimi. Z toho vyplynul nápad sestavit kompilaci zajímavých neznámých, temně elektronických kapel a projektů. To byl základ Artoffact records.
JAK TĚŽKÉ BYLO ZALOŽIT V SEVERNÍ AMERICE VYDAVATELSTVÍ ZAMĚŘENÉ NA TVRDOU ELEKTRONIKU, KDYŽ V TÉTO OBLASTI OPERUJÍ ZAVEDENÉ ZNAČKY JAKO METROPOLIS RECORDS NEBO C.O.P. INTERNATIONAL?
Ty tehdy hráli jinou ligu než já. Mými konkurenty v Kanadě byly tehdy labely jako Gashed! nebo Inception Records. Hodně jsem sledoval činnost vydavatelství Nettwerk, které pro svět objevilo Skinny Puppy. Já byl v začátcích pouhý fanoušek a jako fanoušek jsem k vydávání přistupoval prvních 10 – 12 let fungování Artoffact, než jsem se labelu začal věnovat na plný úvazek. Do té doby jsem okolo vydávání nedělal žádné plány nebo strategie.
PRVNÍM VYDÁNÍM VYDAVATELSTVÍ BYLA KOMPILACE "THE THIN EDGE OF THE WEDGE" SE ZAJÍMAVÝMI TEMNÝMI ELEKTRONICKÝMI JMÉNY VČETNĚ PROJEKTU ABUSE (DNES THE AUTUMNIST – POZN. AUTORA) ZE SLOVENSKA. KDE JSI NA NĚJ NARAZIL?
Už ti opravdu neřeknu, kde jsem konkrétně na ně narazil. Pamatuji se, že jsem na internetu hledal nějakou zajímavou hudbu a tu a tam jsem kontaktoval autory podle popisu jejich hudby, kterou často neměli ani online vyvěšenou.
JAKÉ BYLA V DOBĚ ZALOŽENÍ VYDAVATELSTVÍ TEMNĚ ELEKTRONICKÁ SCÉNA V KANADĚ? A JAKÁ JE SCÉNA DNES?
V devadesátých letech jsem byl v klubech pečený vařený. Fanoušci metalu, punku a industrialu měli k sobě hodně blízko. Na přelomu tisíciletí mé návštěvy klubů už nebyly tak časté, protože jsem se musel věnovat studiu na vysoké škole. V devadesátých letech byla temně elektronická scéna v Kanadě obecně hodně živá, i když osobně jsem z klubů postupně mizel. Jak je na tom teď nedokážu posoudit, protože už šestnáct let nežiji v Torontu, ani v Kanadě. Před Covidem jsem se sem poměrně pravidelně vracel, ale už jsem ztratil veškerá pouta s tamní scénou.
Zapomněl jsem dodat, že na rozdíl od studentských let, kdy jsem chodil do klubů, se teď s živou muzikou střetávám nejvíce na festivalech a různých hudebních konferencích. Ty jsou součástí mé pracovní náplně.
JAK JSI NARAZIL NA ÚSPĚŠNÉ PROJEKTY, KTERÉ JSI OBJEVIL PRO MEZINÁRODNÍ PUBLIKUM – DEAD WHEN I FOUND HER A SEEMING?
Dead When I Found Her je jediný projekt za celou historii vydavatelství, které jsem podepsal pouze na základě poslechu dema. Co se týče Alexe Reeda ze Seeming, toho jsem znal už z doby, kdy fungoval v kapele ThouShaltNot. Potkali jsme se v Pittsburghu ještě předtím, než jsem založil label. Když mi poslal první nahrávky Seeming, bylo jasné, že se na spolupráci brzy domluvíme.
PODLE JAKÉHO KLÍČE JSI VYHLEDÁVAL A VYHLEDÁVÁŠ PROJEKTY, KTERÝM CHCEŠ VYDAT ALBUM?
Obecně můžu potvrdit, že způsob, jakým dochází ke spolupráci mezi vydavateli a umělci se neustále mění. Pro mne osobně je nejdůležitější, jestli jsou muzikanti se kterými jednám profesionálové ve smyslu, že berou svou hudbu vážně a ne jako nezávazného koníčka. K čemu mi je spolupracovat s nejlepšími muzikanty, kteří tvoří geniální hudbu, když neví, jaká jsou pravidla hudebního průmyslu? Mým úkolem není hudebníky tyto zásady učit.
V SEZNAMU VYDANÝCH DESEK NENAJDEME ŽÁDNÉ ŽÁNROVĚ TRADIČNÍ KAPELY, SPÍŠE PROJEKTY VYBOČUJÍCÍ Z ŘADY. VZPOMENU TŘEBA NA LEGEND NEBO VALHALL. MÁŠ TENDENCI TÍHNOUT K ŽÁNRY PŘESAHUJÍCÍ HUDBĚ? JAK TĚŽKÉ JE TAKOVÉ HUDEBNÍ LAHŮDKY PRODAT?
Prodávat hudbu je vždy těžké. Já nikdy žádné žánrové hranice neměl. Už od začátku fungování Artoffact Records jsem vydával desky vymykající se klasickému kánonu temně elektronické scény. Někdo prohlásil, že prvních 10-15 vydaných nosičů definuje tvé žánrové zařazení, a já mu musím dát za pravdu. I když v posledních 5-6 letech většina vydané hudby Artoffact spadá do rockového, hardcoreového nebo avantgardního ranku, pro většinu publicistů a fanoušků je vydavatelství stále temně elektronickým domovem. Nedávno jsem si dělal s kolegy legraci, že i když následujících sto alb bude plných country muziky, stejně nás stále budou brát za gotický nebo industriální label. Ale beru to s nadhledem, jako řada kolegů z metalových vydavatelství, kteří už dlouhou dobu vydávají primárně výrazně klidnější hudbu, ale všichni je stále berou za metalová doupata.
SVÉ PROJEKTY VYDÁVAJÍ U ARTOFFACT RECORDS ČLENOVÉ SKINNY PUPPY NEBO FRONT LINE ASSEMBLY. JAK K TĚMTO SPOLUPRACÍM DOŠLO A JE SPOLUPRÁCE S TĚMITO LEGENDAMI JINÁ NEŽ PRÁCE S NOVÝMI JMÉNY?
Spolupráci jsme zahájili zhruba před šesti roky, kdy jsem zahájil vydávání řady klasických desek z temně elektronické scény na vinylu. Takto jsem se dostal do kontaktu s Cevinem Key a Billem Leebem. Od té doby se naše spolupráce přehoupla k vydávání řady jejich archivních i aktuálních projektů, a doufám, že bude pokračovat i v budoucnu. Spolupráce s nimi je logicky jiná než s nováčky na scéně. Jsou to muzikanti, kteří jsou starší než já, mají jinou perspektivu vnímání. Na jednu stranu ví přesně, co chtějí, v tom je spolupráce jednodušší, na druhou stranu nejsou často tak flexibilní jako mladší kolegové, což se dá docela jednoduše pochopit.
VÝRAZNÉ PROCENTO VYDANÝCH ALB NÁLEŽÍ REEDICÍM. PODLE JAKÉHO KLÍČE VYBÍRÁŠ NAHRÁVKY, KTERÉ CHCEŠ PO LETECH ZNOVU POSLUCHAČŮM PŘIBLÍŽIT?
Obchod s archivními nahrávkami je mnohem jednodušší než práce s novou hudbou. Starší desky totiž můžeme rozdělit na dvě hromádky. Na ty, které mají určitou známost, a pak na ty, které si už dnes téměř nikdo nepamatuje. Pokud se člověk na scéně trochu orientuje, dokáže si jednoduše vyhodnotit, která alba má smysl lidem znovu nabízet a která nikoliv. Když to přiblížím na nějakém příkladu, pokud se rozhodnu znovu vydat jakýkoliv starší nosič Skinny Puppy, patrně nebudu mít problém ho prodat, protože tihle pánové mají stále silnou fanouškovskou základnu. Pokud si ale usmyslím to samé s nějakým zapomenutým projektem z labelu Zoth Ommog nebo Kk Records, patrně narazím, protože i když se jako vydavatel budu stavět na hlavu a promo tlačit všemi kanály, stejně nebudu mít šanci na neznámosti projektu cokoliv změnit. Něco jiného jsou reedice na CD nosičích, protože tam jsou náklady mnohem nižší. Problém ale je, že většina zavedených kapel dnes chce starší alba znovu připomínat na vinylu.
V ROCE 2017 JSI VYDAL ŘADU ARCHIVNÍCH NAHRÁVEK V RÁMCI TAKZVANÉ BRAVE NEW WAVES SESSION. JAKÁ BYLA FILOSOFIE TÉTO REEDIČNÍ ŘADY?
To byl zajímavý experiment. Brave New Waves byl rozhlasový pořad, který kanadské veřejnoprávní rádio vysílalo od poloviny osmdesátých let až do roku 2007. Jednalo se o místní podobu britských John Peel Session. Já jsem se dostal do kontaktu s člověkem, který měl přístup do archívu nahrávek tohoto pořadu a zároveň měl kontakty i do kanadského veřejnoprávního rozhlasu. S jeho pomocí se mi podařilo řadu koncertů zajímavých (v řadě případů i velmi známých) kanadských kapel a projektů licencovat. Zabil jsem tak několik much jednou ranou. Rozšířil jsem spektrum prezentovaných kapel v rámci Artoffact rodiny, tím jsem přitáhl k jeho fungování nové fanoušky, a také média, která se do té doby dívala na fungování našeho vydavatelství skrz prsty.
V POSLEDNÍCH LETECH SE PŮVODNĚ TVRDĚ ELEKTRONICKÉ SMĚŘOVÁNÍ VYDAVATELSTVÍ VÝRAZNĚ PROMĚNILO SMĚREM K ROCKOVÉ MUZICE. CO ZA TOUTO ZMĚNOU STÁLO? ZNAMENÁ TO, ŽE TVRDĚ ELEKTRONICKÁ SCÉNA JE NA ÚSTUPU?
Na začátek bych chtěl zdůraznit, že jsem byl vždy velký rockový i metalový fanoušek. Led Zeppelin, Metallicu nebo Morbid Angel jsem sjížděl dávno předtím, než jsem objevil Skinny Puppy. To jen pro dokreslení mého osobního vkusu. Druhou poznámkou je fakt, že i v přísně industriálních letech vydavatelství se mezi temně elektronické interprety vklínila řada rockových projektů. Tehdy jsme ještě neuměli tento segment uchopit a nabídnout posluchačům. Utopili jsme v těchto pokusech docela dost peněz a na dlouhou dobu se soustředili pouze na tvrdě elektronickou hudbu. Během let jsem se naučil spoustu věcí ohledně hudebního byznysu a postupně začal dostávat Artoffact do pozice, ve které jsem ho chtěl vždy mít. To znamená do podoby hudebního domova bez žánrových omezení. Ruku na srdce, rockové a metalové publikum je větší než počet fanoušků gotiky a industrialu. Na druhou stranu to neznamená automaticky větší vydavatelské příjmy. Panuje zde nesmírně konkurenční prostředí, takže prorazit v metalových kruzích je opravdu tvrdý oříšek.
MEZI NOVÁČKY ARTOFFACT RODINY JSOU POSTPUNKOVÉ PROJEKTY Z ÚZEMÍ BÝVALÉHO SOVĚTSKÉHO SVAZU – RUŠTÍ PLOHO NEBO ЧЕРНАЯ РЕЧКА (BLACK RIVER), UKRAJINŠTÍ KAUAN A SOLO ANSAMBLIS Z LITVY. CÍTÍŠ, ŽE Z TÉTO OBLASTI PŘICHÁZÍ KAPELY, KTERÉ POSUNUJÍ TEMNOU SCÉNU NĚKAM KUPŘEDU?
Zcela určitě. Nejde ani tak o velikost místního trhu, který je na vzestupu (rozhovor byl dělán ještě před začátkem Rusko-Ukrajinského konfliktu – pozn. autora), ale především o obrovský potenciál, který se na místní scéně skrývá. Vezměte si jen temný projekt Ic3Peak. Každé jejich video má desítky miliónu zhlédnutí a přitom se jedná o kvalitní, alternativní hudbu. Všechny čtyři projekty, které jsi zmínil a se kterými jsme nedávno navázali spolupráci, tvoří nesmírně talentovaní hudebníci a je mi ctí s kapelami z této části světa spolupracovat.
V POSLEDNÍCH LETECH JSI VYDAL HARDCOREOVÉ, AVANTGARDNÍ, POST-METALOVÉ I DARK ROCKOVÉ DESKY. MÁ ARTOFFACT RECORDS NĚJAKÉ ŽÁNROVÉ HRANICE?
Nemá. Pokud mě hudba zaujme, po finanční stránce se bude jednat o zajímavou spolupráci, která navíc bude klapat i po lidské stránce, pak si dokážu představit cokoliv.
DOKÁŽEŠ SI V BUDOUCNU PŘEDSTAVIT, ŽE VYDÁŠ HIP-HOPOVÉ NEBO REGGAE ALBUM?
Proč ne?
V LÉTĚ PŘIVEZEME NA PRAGUE GOTHIC TREFFEN DO PRAHY ISLANDSKÉ DIVOŽENKY KAELAN MIKLA. JAK DŮLEŽITÁ JE TATO KAPELA PRO VYDAVATELSTVÍ?
Tahle spolupráce je pro Artoffact hodně důležitá. Už jsme vypravili do světa čtyři jejich desky a doufám, že v budoucnu další přibudou. I po letech je stále vidím růst. A to jak jako skladatelky, tak i koncertní jednotku. Rozhodně si je nenechte ujít, pokud se v Praze budete vyskytovat!
TRADIČNÍ OTÁZKA PRO VYDAVATELE, JAK JSOU PRO TEBE DŮLEŽITÁ VYDÁNÍ ALB NA FYZICKÝCH NOSIČÍCH?
Zásadně. Jak pro CDčka, tak pro vinyly existuje velký trh a koronavirová izolace bez možnosti návštěvy koncertů přinesla řadě hudebních fanoušků návrat k fyzickým nosičům. Teď je populární posílat CD nosiče na smetiště dějin, ale to je chyba. Stále je totiž velké procento fanoušků, které tento formát preferuje. Překvapuje mě, že i po letech je formát vinylové desky stále na vzestupu.
NEJVĚTŠÍ ČESKÝ VÝROBCE VINYLŮ TOHO V MAXIMÁLNÍ MOŽNÉ MÍŘE VYUŽÍVÁ….
GZ Loděnice znám! Necháváme u nich některé naše nosiče lisovat!
A JAK TO MÁ ARTOFFACT RECORDS S DIGITÁLNÍM PRODEJEM A STREAMOVÁNÍM?
I tyto formy distribuce muziky jsou pro nás velmi důležité. Hromada lidí už využívá ke konzumaci hudby pouze online platformy. Počty fanoušků, kteří využívají k poslechu nebo koupi náš profil na portálu Bandcamp, je výrazně vyšší než počty prodaných fyzických nosičů. Samozřejmě, že narážíme na absurdně nízké platby směrem k vydavatelstvím a samotným umělcům, ale s tím my, malé ryby v hudebním rybníku, nic nezmůžeme.
KDY SE Z VYDAVATELSKÉHO KONÍČKU STALO ZAMĚSTNÁNÍ?
Tenhle přerod byl postupný. Na začátku label vydělával opravdu nepatrné částky. Ale tím, že jsem zároveň poměrně dlouho studoval, měl jsem čas učit se ze svých chyb, postupně vydavatelství profesionalizoval, takže když jsem svá studia dokončil, Artoffact už fungovalo jako mé denní zaměstnání.
LABEL VELMI ÚZCE SPOLUPRACUJE S ORGANIZACÍ STORMING THE BASE. JAK JSTE SE DALI DOHROMADY A JAK SPOLUPRÁCE VYPADÁ?
Oba podniky patří pod jednu střechu. Nebylo tomu tak vždycky. Na začátku byl pro mne label koníčkem, stejně tak pro kamaráda Jeremyho byla zásilková služba a distribuce Storming The Base také pouze hobby, kterému se věnoval ve svém volném čase. Naše fungování se navzájem tak prolínalo a doplňovalo, že jsme nakonec naše snažení spojili dohromady. V posledních letech, jak rostlo vydavatelství, zmenšovala se role distribuce, až jsme v posledních letech oba začali pracovat pouze pro Artoffact Records.
ČTVRTSTOLETÍ FUNGOVÁNÍ VYDAVATELSTVÍ. CHYSTÁŠ K VÝROČÍ NĚJAKOU SPECIÁLNÍ AKCI? VYDAVATELSKOU NEBO KONCERTNÍ?
Ještě jsem o podobách oslav neuvažoval. Částečně i z důvodu komplikované minulosti vydavatelství. Kdybychom byli vydavatelstvím jako například Matador Records, které se zviditelnilo hned prvními vydanými deskami, pak by mělo smysl přemýšlet o velké oslavě 25 let fungování. Jenže Artoffact dlouhou dobu fungovalo spíše epizodicky. V roce 1997 jsem začal schraňovat tracky na první kompilaci, která vyšla v roce 1999. Nejméně dalších deset let pak fungovalo vydavatelství jako moje volnočasová aktivita. Za opravdový label beru Artoffact teprve posledních deset let. Tím nechci říct, že nakonec něco nespáchám. Možná dojde na uspořádání nějakého speciálního večeru nebo festivalu, možná vydám k výročí nějakou specialitku, teď ale nechci nic slibovat.
JAKÉ JSOU TEDY DALŠÍ PLÁNY ARTOFFACT RECORDS?
Letos máme vydavatelský kalendář pěkně nabouchaný. Vyjde pár zajímavých industriálních a gotických desek. Prozradit můžu, že cosi vypluje na povrch od Ayria nebo party Billa Leeba z Front Line Assembly. Gotiky určitě potěší připravované desky Actors a Leathers (sólového projektu Shannon z Actors). Z metalového ranku se chystá nová deska Cloud Rat. I v letošním roce uvedeme jako vydavatelé na scénu pár nových projektů, které zatím nemůžu prozradit.
JAK TO VYPADÁ S DVĚMA OBLÍBENÝMI PROJEKTY HISTORIE ARTOFFACT – DEAD WHEN I FOUND HER A LEGEND? MŮŽEME OD NICH V BUDOUCNU NĚCO OČEKÁVAT?
V případě prvního z nich je to pravděpodobné. Jsem v pravidelném kontaktu s Michaelem Arthurem Hollowayem, který za projektem stojí, a ten je v plném skladatelském zápřahu. Na druhou stranu, jeho nálady se často mění. Jednou tvrdí, že už s tímto projektem řekl všechno, co chtěl říct. Když spolu mluvíme podruhé, je pln energie a intenzivně zanořen do nového materiálu. Uvidíme, jak to nakonec dopadne!
Co se týče Legend, tady jsem výrazně skeptičtější. Krummi Bjorgvinsson, který projekt vedl, je velkou hudební osobností Islandu rozkročenou mezi hromadou dalších, často neméně úspěšných projektů (v době rozhovoru vede jeho nový sólový singl islandskou hitparádu – pozn. autora), a Legend mezi jeho plány už dlouhou dobu nefigurují.
Komentáře
Přidat komentář