Po třech letech je venku nová deska rohatého tria nejen z Rakous. V některých směrech je trochu jiná, tak nám dejte vědět, jaký je váš pohled na lehké změny v tvorbě.
The Devil and the Universe - Occult Pleasures
Vydal: Swiss Dark Nights, (38 min)
Asi každý muzikant, který tvoří a hraje delší dobu, se dřív nebo později dostane do fáze, kdy začne buď vykrádat sebe sama, nebo zkouší urputně hledat nové cestičky. Řekl bych, že něco takového postihlo i Ashleyho, který prošel hned několika zvukovými proměnami ve své kapele Whispers in the Shadow a něco podobného začalo být v menší míře patrné i u The Devil and the Universe.
Začalo to deskou „:Endgame 69:“, která určitě nabídla zajímavé momenty, ale jako celek mi nějak neuvízla v povědomí a prošla mnou bez většího zásahu. Ještě náročnější jsem to měl ze začátku s albem „GOATopia“, ale tady musím uznat, že jsem po opakovaných posleších podlehl a nahrávku si dosti oblíbil. Úplně chápu, že Ashley nechce natočit „Haunted Summer 3“. Tohle bádání po něčem trochu jiném se docela výrazně odrazilo i na novince „Occult Pleasures“.
Abychom neopomněi ještě jednu změnu, proti předchozím nahrávkám nahradil Stefana Elsbachera Ezechiel, který prošel iniciačním rituálem ve videu k "Shadow Projection" a své si k nové tvorbě jistě taky řekl. Máme tedy teď v kapele špeha a to se bude určitě hodit!
Z poslechu nového alba mám tak trochu schizofrenní pocity. Na úvod je třeba říct, že TDATU vyloženě špatnou desku nenatočí, to víme. Ale tentokrát budu proti starším nahrávkám kritičtější. Ob jeden se střídají pomalejší a rychlejší tracky, což by samo o sobě samozřejmě problém nebyl. Horší je, že ty pomalejší sice zůstaly v klasické TDATU podobě, ale ty svižnější byly vylepšeny hostujícími zpěváky a hudebně doladěny tak, aby k vokálům pasovaly. „Primordial Temples“ mne tak pohltí svou děsivou a monstrózní náladou, kterou tahle skladba prodchnutá dávnými věky má, aby mne z transu jako facka probrala titulní věc, která je postavená na hlasu Alexe Svensona z Then Comes Silence a kytarové hradbě. Jakkoliv to není špatná skladba, po tom úvodu mne hodí úplně jinam a tak to bohužel mám vlastně s celou deskou.
Klasické víceméně instrumentálky s nasamplovanými hlasy postupem času plní spíš roli delších inter k jednotlivým singlům. Song „Shadow Projection“ nazpívala Çağla Güleray z Ductape a taky jí bylo na míru přimícháno trochu víc darkwave náboje. Celé to šlape, turečtina fajn, ale když poslouchám hudební podkres, vlastně bych byl hrozně zvědav, jak by mě to celé bavilo bez toho „písničkaření“ a snahy udělat všechno pestřejší a zajímavější.
„Beelzebub Unchained“ je temnějšího ražení, méně rituáluje a vícero duní. Proplouvající kytaru, ostrou jako pila, zaklíná Aux Animaux svým klasicky nezúčastněným hlasem. Asi nejvíc se mi líbí track „Something Wicked“. Ten by byl bez hostky Zsüd jasně zařazen k největším bangerům kapely a vlastně mi výjimečně nevadí ani tak jak je. Tady je zpěv nějak civilnější a nezískává převahu nad hudební složkou a vzhledem k tomu, že jde o album The Devil and the Universe a ne o přehlídku zpěváků současné goth scény, je to tak správně. Vokály jsou naneštěstí natolik výraznou složkou každé nahrávky, že se s nimi musí zacházet opatrně a s citem.
The Devil and the Universe - Shadow Projection
Závěrečný „Hadal Ritual“ pomalu burácí v kytarové tradici víc než deset let staré „Haunted Summer“, jako bych ucítil ve vzduchu čpět pravěký Black Sabbath, či v závěru black metalovou síru a právě tady se za mne trefil poměr hostujícího vokálu (opět Zsüd) a původní podoby The Devil and the Universe v ideálním poměru.
Aby to nevyznělo tak zle. Skladby v nichž hostují zpěváci nejsou špatné. Co podle mne nefunguje je celkový
koncept desky, který byl vždycky silnou stránkou The Devil and the Universe. Z alba mám spíš dojem, že jsem slyšel EP se čtyřmi rozmanitými singly, doplněnými intermezzy. Nedokážu se díky tomu zaposlouchat a ztratit se v rituálních náladách, jako tomu bylo u starších nahrávek. Navíc je třeba vzít v potaz, že jsou pro mne starší desky klenoty, atakující maximální hodnocení, i proto tahle recenze vyznívá natolik negativně. Laťka je zkrátka hodně vysoko.
Možná je to i tím, že zrovna teď většinu času trávím poslechem hororových soundtracků a produkce labelu Library of the Occult a tolik zpěvu a písniček zkrátka nepotřebuju. Určitě se nebojte si desku poslechnout, špatná určitě není a pokud vám The Devil and the Universe naopak vždy přišli až moc neuchopitelní a nemohli jste se jim dostat na růžek, třeba se vám to podaří právě teď díky okultním radovánkám, které pro někoho mohou být přístupnější. Osobně jsem však za návrat ke samplovaným hlasům a maximálně Ashleyho vokálu. To jsou pro mne The Devil and the Universe.
Hodnocení: 75%
Tracklist:
1. Primordial Temples
2. Occult Pleasures feat. Alex Svenson (Then Comes Silence)
3. Pleasures Of The Mind And The Flesh
4. Shadow Projection feat. Çağla Güleray (Ductape)
5. Ephemeral Insights
6. Beelzebub Unchained feat. Aux Animaux
7. Sonic Gnostics
8. Something Wicked feat. Zsüd
9. Hadal Ritual feat. Zsüd
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.