Americký král bizarro fiction se pouští na pole vyvražďovaček a činí tak tradičně šokujícím způsobem. Tedy... Zábavným způsobem. Pokud jste dostatečně máklí, ehm...
Carlton Mellick III - Magořina
Vydal: Carcosa (174 stran)
Když na český trh před pěti lety vtrhnul Carlton Mellick III, představoval jsem si, že k nám jeho výtvory přinesou vesměs podobně zvrhlý masomlýnek, jaký nabízí „Magořina“ (v originále "Apeshit"). Bylo pro mne vlastně docela velkým překvapením, jak široký má tenhle chlapík rozptyl v žánrových mantinelech, které ovšem pokaždé ještě o kus překročí a překroutí je tak nějak po svém. Někdy mi jeho bláznivé příběhy sedly víc, někdy míň, ale „Magořina“ je konečně přímočarým hororem, servírovaným ad absurdum.
Mám hrozně rád autorovy úvodníky, ve kterých naťukává pohnutky, které ho vedly k napsání toho či onoho. Tady je to opravdu jednoduché. Láska k nízkorozpočtovým filmovým slasherům. Nic víc a nic míň. V podání Mellicka to samozřejmě nebude pouhé louhování třikrát použitého pytlíku s čajem. Naopak. Carlton vám do hrníčku hodí rovnou všechny pytlíky z krabičky a čert ví, co všechno do nápuje ještě přidá. To nemluvím o fenomenálních obálkách Eda Mironiuka, které jsou samy o sobě dostatečným důvodem, proč si knížku koupit.
Krátce k ději. Šest středoškoláků vyrazí kalit na kamarádovu chatu, která je ztracená kdesi v lesích. A to je vše. Co víc by člověk taky od slasheru chtěl? Každý z party je logicky tak trochu svéráz, jinak by se do Mellickova románu stěží vešel. Co mohou dělat mladí lidé sami na chatě? Souložit, pít a fetovat. Tady se nám vyloupnou poněkud komplikované vztahy v partě, která je viditelně z jiné generace než partička z Beverly Hills 902 10.
Kdybych vám měl naznačit rozdíl mezi klasickým slasherem a slasherem Carltona Mellicka III, pak s dovolením využiju jednu pasáž z cesty mládežníků směr chata. V jakémkoliv běžném hororu by jejich auto potkalo na silnici třeba mrtvou srnku. Carlton však netroškaří. "Projedou kolem mrtvého dikobraza, mrtvé lasičky, mrtvých koz, mrtvých netopýrů, mrtvých prasat, mrtvého krocana, mrtvého bobra, mrtvého jestřába, mrtvého páva." Nu a tak to máte v „Magořině“ se vším.
Nu a pak tu máme zlo zvenčí, které je logicky jiné a přepálenější, než tomu bývá zvykem. Mellick není hororovým velmistrem. Je šampiónem bizáru a podle toho to také za chvíli v knize vypadá. Vy jen s úsměvem a otevřenou pusou zíráte, co se to v útrobách chaty a v přilehlém lesíku děje. Scéna s rozchodem je pro mne vrcholem všeho. K tomu snad jen jediné. Snažte se ukončení svých vztahů načasovat trochu šikovněji než Rick.
Už jsem někde ve starších recenzích nejspíš psal, že mám kvůli bláznivému přestřelení veškerého obsahu s knihami autora problém v tom, že se do nich nedokážu ponořit. Napětí, strach o postavy, smutek z úmrtí některé z nich... To vše jde v tomhle případě mimo mne. Ale jako zábava jeho díla naopak fungují královsky a mám podezření, že zrovna „Magořina“ jiné ambice ani nemá. Baví se Mellick a baví se i čtenáři. Alespoň já se tedy bavil a tahle šílenost se rázem vyhoupla mezi mé nejoblíbenější kousky tohototo excentrického Amíka, který si zkrátka hraje svou vlastní literární ligu.
Přidat komentář