Dvojrecenze Peter Murphy – Lion

petermurphylion sBývalý frontman gotického kultu Bauhaus před měsícem přišel s desátou studiovkou, kterou natáčel s Youthem z Killing Joke. Jak se dílo povedlo? To se dozvíte v následující recenzi.







 

Peter Murphy – Lion
Vydal: Nettwerk


Peter Murphy má za sebou rušný rok. Loni si vyrazil na turné k 35. letům Bauhaus bez Bauhaus a ještě před začátkem stihnul ve Státech způsobit bouračku, ujet z místa činu a projít si následným soudem, opepřeným údajným držením drog v autě (tohoto obvinění byl však nakonec zproštěn). Inspirace tedy bylo dost a dost a tak se není co divit, že „gotický kmotr“ oblažil koncem června své fanoušky další sólovou deskou.

I přes dostatek zážitků ale nový materiál na desáté album vznikal dost živelně – velmi rychle (za méně než týden) a tak trochu improvizovaně. Peter jej dával dohromady přímo ve studiu s další neméně zajímavou postavou hudební historie, producentem a basákem Killing Joke Youthem. A to je na zvuku „Lion“ znát. 

O tom nás ostatně přesvědčí hned otvírák „Hang up“ – zatěžkaná, členitá věc s hutnými bicími, pořádným kopákem a tepavými basovými synťáky. Je tedy těžké nevzpomenout právě Youthovo domácí působiště. Co ale zůstává typicky Murphyovské, je (pochopitelně) Peterův vynikající zpěv, který se v první pecce (a vlastně na celém albu) pouští do nezvykle vysokých hlasových poloh. Je fér dodat, že vysoké tóny „Mr. Moonlighta“ jsou už lety na turné, cigaretami, rockandrollovým životem a dost možná i věkem notně obroušené.

Ovšem ne že by byly falešné nebo uskřípnuté – jsou prostě jenom hrubé jako struhadlo a vlastně jim to tak i sluší. Možná právě proto mají „ukřičené“ pasáže takovou sílu, a když se pan Murphy téměř ochraptěle dovolává Ježíše, Mojžíše a dalších proroků, člověku zkrátka běhá mráz po zádech. Že by možná právě podle vypjatého vokálu dostala deska svůj "lví" název?

 


Peter Murphy – Hang Up



Další charakteristiku „Lion“ pěkně představí hned druhý track, příjemná "I Am My Own Name“, kde se syntetizátory mísí se smyčcovými aranžemi, položenými na tanečním podkladu a opentlenými různými zvukovými zajímavostmi. Pokud by tedy samotná „Hang Up“ nestačila, dají „I Am My Own Name“ nebo „Bowieovské disco“ s názvem „Low Tar Stars“ (a začátkem zvukově vyvolávajícím vzpomínky na "Kids in America“ od Kim Wilde) jasně najevo, že celkový sound Petera Murphyho se od předchozí desky „Ninth“ notně proměnil. A to, i když se ani tady kytarami nešetřilo a třeba zrovna takové „Low Tar Stars“ dávají zajímavý 80's feel.

Třetí hlavní polohou Murphyho desáté řadovky jsou klidnější a rozvážnější skladby jako „On Your Side“, navazující  baladická „Compassion“ nebo závěrečná valivka „Lion“. Snová „Loctaine“ nás dokonce zavede až k modernějším hranicím, střeženým kapelami jako White Lies nebo Editors. A pro změnu vyloženě epickou smyčcovou aranž dostala „The Rose“. Nicméně i tady slyšíme všudypřítomné syntetizátory, probublávající pod živými bicími v nejrůznějších podobách – jako rozmáchlé plochy, řezavé vpády i úspornou basu.

 

Peter Murphy YOuth


Ostatně, syntetizátorová basa je také jedním ze specifických rysů „Lva“. Ta ustupuje živé base snad jen ve dvou rockovějších úkrocích alba, tedy v hitovce „Eliza“, která by klidně obstála i na „Ninth“ (ač je též notně špikovaná elektronikou) nebo „Holy Clown“ s hammondkovým rozhledem a silnými refrény přelitými řádnou smyčcovou kúrou.

Podívejme se tedy na novinku jako celek. Celkově je „Lion“ o něco zasněnější, epičtější a pomalejší než její starší sestřička. Určitou rockovou vřelost „Ninth“ na novince přebarvuje syntetizátorový chlad, nad barytonovým zaklínáním převažuje odřený emotivní křik. I přes žánrovou pestrost je to ale pořád Peter Murphy – a to nejen stále velmi charismatickým hlasem s přirozeně teatrálním (ač to může znít jako protimluv) výrazem.

A to všechno v kombinaci se zajímavými aranžemi (trademark by Youth) a výborným řemeslným zpracováním dělá z „Lion“ příjemně nadprůměrnou desku, která ovšem s každým dalším poslechem funguje lépe a lépe. Navíc nahrát tohle všechno (tedy téměř hodinu hudby) za pouhých pět dnů? To je ukázka Muzikanství s velkým „M“.

Hodnocení 80 %

 


Peter Murphy – Eliza

 


 

Pohled: Pavel Zelinka


Výročí pětatřicet let od vzniku legendárních Bauhaus slaví jejich předák dvojitě. Vydává DVD se záznamem loňského sólové turné, a také desátou sólovou desku nazvanou Lion. Na rozdíl od výborného předchůdce Ninth, který bych po letech napřímen gothic rockovým směrem, o letošní novince Peter už od začátku nahrávání mluvil jako o velmi barevné kolekci. A jak slíbil, tak také splnil.

Díky produkci Youtha z Killing Joke najdeme na desce mnohem více temné elektroniky, takže kolekce má v některých momentech poměrně taneční vyznění. Na druhou stranu se pánové neostýchali jít do rockově ostrých riffových pasáží. Nejvíce času ale stejně zabere rock možná mírně obstarožního střihu, v podání strhujícího Murphyho ale nadále funkční, a v dnešní nadprodukci výrazně nadprůměrný.

Hodnocení: 80 %

 

Murphy Lion

mohlo by vás také zajímat