Jen těžko bychom na území našeho státu hledali akce, které svou tradici pořádání živých koncertů drží již několik let, aniž by přitom upadávaly do stereotypu, nebo šly dolů s kvalitou. Ve výčtu večírků, specializovaných na hudbu libou uchu příslušníka gotické subkultury, by určitě neměl chybět ani Night Side, který převzal pochodeň po dvou Prague in Dark festivalech a s tvrdošíjností, pravému fanouškovi scény vlastní, každoročně přiváží českému divákovi kus zahraniční scény i do naší domoviny.

Po třech ročnících mezinárodní ztemnělé hudební přehlídky, na kterých jsme mohli vidět formace z celé Evropy (a ještě větší dálky), došlo loni v organizátorském teamu ke změně. I z tohoto důvodu bylo čtvrté pokračování festivalu sledováno pod drobnohledem a s otázkami, jaká sestava kapel se v Exitu objeví a zdali akce s nálepkou „pod novým vedením“ udrží svůj slušný standard uplynulých tří let. Nyní, po skončení Night Side 4 můžeme směle říci, že se tento ročník předchozím nejen vyrovnal, ale v mnohém je i překonal – zejména díky záživnému lineupu a organizační složce, která běžela jako na drátkách. Program šlapal nejen na čas, ale i malinko před ním, což je pro české festivaly obecně věc téměř nevídaná.

Právě to však mohlo některým návštěvníkům notně zamíchat harmonogramem – zvyklejší, tuzemskou běžnou praxí prodlev zkažení diváci totiž nevzali varování z tiskové zprávy vážně a namísto v půl osmé dorazili třeba až kolem deváté – tedy v době, kdy pódium patřilo již třetí kapele Two Witches. Ale držme se časové posloupnosti.

Hudební večírek načalo přesně v půl osmé finské duo Jyrki Witch & Zynthexia. Zpívající frontman gothic rockových Two Witches si v něm pohrává s elektronickým soundem, podporovaným řádně vystylovanou Zynthexií za elektronickými pady. Ta svůj účel splnila, držela se rytmu, ačkoliv byla viditelně nervózní, což se nejvíc projevilo při jediné skladbě, kterou sama zpívala, a kdy ani notně přehnaný val efektů nezamaskoval nejistotu vokálu. Pravda, kombinaci poměrně základních elektronických zvuků a Jyrkiho u většiny skladeb dost podobného protáhlého frázování zachraňovala zejména image a celková sympatičnost. Na druhou stranu, pokud by Jyrki Witch & Zynthexia hráli jako poslední pro již trochu napité publikum, určitě by nejednoho účastníka strhli k tanci.

Od zběsilého tance tu ale rozhodně není další, geograficky i jazykově nám nejbližší formace – slovenská L‘ahká Múza. Ta může díky dobře naplánovaným přestavbám začít již před osmou hodinou večerní, kdy vidíme na pódium nastupovat ústřední dvojici Gudrun (zpěv) a 677 (kytara, elektronika), v české premiéře i s novou hostující performerkou Erewan. Velmi dobrý zvuk i světla poskytly Múze naprosto funkční odrazový můstek, ze kterého mohla darkwave ceremonie skvěle vyznít. Ani tentokráte nepřišli zkrátka milovníci osobité stylizace kapely, kterou umocnila sličná Erewan nejen svou vizáží, ale i evidentním pohybovým nadáním, které dávalo vystoupení podle potřeby tu ladnost, tu chladnou strnulost, tu zase připomínku tanců japonských gejš. Nová posila tedy Múze rozhodně prospěla. O výborné hlasové kondici Gudrun a celkovém profesionálním výkonu netřeba mluvit, stává se standardem, který by mohli leckteří slavnější kolegové závidět. Znalci navíc jistě ocenili, že z celkových osmi tracků patřila celá polovina novinkám, které se objeví na chystaném novém albu.

Krátkou přestavbu tentokráte naštěstí neprokládalo „dvacet fláků od Kaťáků“, ale příjemné zvukové plochy, které (až na ohlášku sponzora) nic nerušilo a udržely tak návštěvníky v náladě. Je jen dobře, že se tentokráte podařilo ohlídat i tyto zdánlivé detaily, které však přispívají k pozitivnímu dojmu z celku.

Ale zpět ke kapelám. Ambientní plochy zvolna přecházejí v asi desetiminutové intro, během kterého se vrací na pódium Jyrki Witch, tentokráte však jištěn dvěmi kytarami na stranách (vlevo Marco, vpravo HayDee). I přes ne zcela dotažený poměr v podkresech (jenž zvukař evidentně nemohl příliš ovlivnit), kdy se někdy basa utápěla v kytarách nebo hutných klávesových vrstvách, se do show předák vrhl po hlavě. Na rozdíl od projektu, se kterým Jyrki večer zahajoval, zněl zpěvák ve Two Witches o poznání tvrději, občas připomněl Rogera Waterse, jindy zase skřehotavý metalový vokál. Ostatně, metal jako žánr tvorbou finské smečky nezřídka probleskl i hudebně (dvojšlapka, apod.), ačkoliv se nezdálo, že by to někomu ve vlnícím se davu vadilo. Necelé hodince s (opět) příjemným frontmanem v čele tedy nejvíce šlapal na nohavice sound podkresů, který by si zasloužil trochu poladit.

Hlavní hvězdě večera se však nedotažený zvuk kapely naštěstí vyhnul obloukem, což bylo jasné téměř ihned, když trojice po atmosférickém intru nastoupila a spustila song „Strangers“. Po bleskovém přepočítání zjišťujeme, že Clan of Xymox dorazili do Prahy jen v sestavě Ronny – zpěv, kytara; Mojca – basa; Yvonne – klávesy, tedy stejně jako na Castle Party bez kytaristy Maria (ovšem není třeba se obávat, jak jsme se dozvěděli z následného rozhovoru s Ronnym, který vám na stránkách CZ Sanctuary přineseme, Mario nebyl vyhozen z kapely, jenom trpí dlouhodobými zdravotními problémy). S Castle Party mělo vystoupení v Praze společný i podobný playlist a i nějaké ty zvukové lapálie. V jednom okamžiku totiž náhle v aparátech zapraskalo, luplo a limiter ztlumil výsledný sound o notnou dávku decibelů dolů. Clan of Xymox se však nenechali zaskočit a chvíli tak hráli v podstatě a capella jen s lehkým podmazem kytar. Od té doby byl již celkový zvuk o poznání vlažnější a lépe tak vyzněly spíše pomalejší, tišší a zatěžkanější skladby typu předělávka „Heroes“ od Davida Bowieho. Přesto zazněly snad všechny zásadní písně kapely – od těch z aktuální desky „In Love We Trust“ až ke starým hitovkám. V jedenáct hodin je po všem, přichází jeden skromný přídavek v podobě 24 let staré „Louise“ z alba Medusa a už se stage uvolňuje pro poslední kapelu.

Polské duo Red Emprez rozjelo svůj set ve čtvrt na dvanáct poměrně zostra – šlapavé tvrdé beaty, syntetizátorové stěny, kvalitní řvaný vokál. Po zamyšlenějších Nizozemcích porce elektroniky opět rozproudila krev v žilách tanečníků a vytvořila naprosto přirozený most mezi koncertem a následnou taneční afterparty. Příjemné žánrové občerstvení opět přitáhlo obecenstvo pod pódium, na kterém dvojka zombivců (které umělci připomínali ne snad mrtvolným makeupem, ale vtipnou, myslivce evokující image) ve složení klávesy a zpěv obhospodařovala svůj rozhýbaný revír.  Navzdory problémům byla navíc spuštěna projekce, takže vše fungovalo podle plánu. Pravda, po čase se začaly jednotlivé skladby mezi sebou trochu slévat (což párkrát zachránil úkrok k synthpopu), ale jako přípravka na party Red Emprez určitě zafungovali.

Po půlnoci již tedy zbývalo jenom vyhlásit tombolu (což trvalo vzhledem k velmi štědré nadílce déle než půl hodiny) a nechat trojici DJs Fakír/Cassiel/MXL dělat svou práci. Ti po zvukových potížích začali tvrdým elektronickým nátěrem, který zbývající hromadu lidí rozdělil na ty, kteří se vrhli na parket a ty, kteří se vrhli k východu. Zajímavou glosu měl k tomuto vývoji kolega Pavel Zelinka, který poznamenal, že je zajímavé, nakolik se tolerance a vnímání tvrdé elektroniky na české gotické scéně posunulo, neboť kdyby někdo pustil takový set po podobné akci před pár lety, byl by nemilosrdně vykelímkován.

Ale zanechme úvah a řekněme si, že navzdory drobnostem (zvuk u některých kapel, v půl deváté došel na baru Morgan a pár dalších oblíbených lihovin) se Night Side 4 vydařil a „dusno“ tak bylo v sále jenom ve smyslu klimatickém, nikoli přeneseném. Pokud v takto kvalitativně stoupající tendenci bude festival pokračovat, máme se rozhodně na co těšit. Nezbývá, než napjatě očekávat datum a soupisku Night Side 5.

Videa najdete na našem Youtube profilu, dvojitý nášup fotografiíí od Paesanta a JiSeho najdete v CzS Galerii.

mohlo by vás také zajímat

Recenze: Clan of Xymox - Exodus

K exodu svolávají dystopickým prologem darkwave klasici Clan of Xymox

Gotičtí nezmaři Two Witches jsou na nové desce nemrtví

Report: Poprvé na Castle Party