Pokud právě pročítáte náš web, znamená to, že se konec světa ("překvapivě") nekoná a spousta umělců, se kterými jsme letos na toto téma hovořili, měli pravdu. A my taky. A za to si zasloužíte druhou polovinu našeho rozhovoru s předákem Cassandry Complex. Tentokrát byla řeč o reunionu, dvouhodinové zkoušce, která rozhodla o dalším osudu kapely, o přípravě nové desky, hraní na WGT, ale i o voodoo a vůbec Rodneyho duchovních aktivitách. A samozřejmě mnohem více.
CZ SANCTUARY: PROBRALI JSME TOHO V MINULÉ ČÁSTI (zde) DOST, ALE MINULI JSME JEDNO DŮLEŽITÉ TÉMA – ZNOVUOBNOVENÍ CASSANDRY COMPLEX. MY JSME VÁS TOTIŽ VIDĚLI ROKU 2007 NA WGT V LIPSKU, COŽ BYL VYNIKAJÍCÍ KONCERT. TO BYLO PRVNÍ „REUNIONOVÉ“ VYSTOUPENÍ?
Rodney: Ano, je to tak. My jsme si dali pauzu z mnoha různých důvodů. Jedním z nich bylo i to, že jsem byl několik let dost vážně nemocný, takže jsem nebyl schopný dobře hrát nebo zpívat. Proto jsme taky nemohli po mnoho, mnoho roků jako kapela nic dělat.
Když se můj zdravotní stav začal konečně zlepšovat, měl jsem samozřejmě chuť zase začít hrát. Zavolal jsem tedy Andymu a Paulu Dilonovi, které jsem mnoho let neviděl, a zeptal se jich: „Čau kluci, nechcete si zase zahrát?“ Oba byli nadšení, takže jsem se ozval Volkerovi, který s námi taky hraje už dlouho. Takže jsme se potkali v situaci, kdy jsme s Andym a Paulem odehráli koncert naposledy před dvaceti lety. S Volkerem to sice bylo jen nějakých šest let, ale s ostatníma klukama to bylo fakt dvacet.
Sešli jsme se ve studiu a nikdo z nás neměl nejmenší ponětí, co se stane – jestli to bude znít dobře, nebo ne. Našel jsem podklady k „March“, vůbec první skladbě, kterou jsme kdy napsali, a řekl: „Pojďme začít od úplného začátku.“ Pustil jsem stopu bicích, všichni jsme začali hrát a znělo to dokonale. Od prvního tónu to bylo prostě perfektní, jako bychom měli poslední zkoušku včera a ne před dvěma desetiletími. Kamarádka, která tam byla s námi, aby pořídila pár fotek na památku, se nás po písničce zeptala: „Panejo, kluci, jak dlouho už to zkoušíte? Zní to úžasně!“ a my na to: „Noo, asi tak dvě hodiny…“ (smích). Nemohla tomu věřit, že jsme takhle hráli po nějakých dvou hodinách spolu.
Ale abych se vrátil k tématu – protože to znělo tak dobře, rozhodli jsme se zavolat našemu tour managerovi, že bychom zkusili udělat nějaký koncert. Říkal jsem si, že nějaký malý klubík by třeba mohl klapnout, i když už Cassandra Complex asi nikoho nebude zajímat.
Zavolali jsme tedy našemu agentovi Paddymu a on se ozval hned další den, že by pro nás měl vystoupení. Ptal jsem se: „No tak super, kde to je?“ a on řekl: „V Lipsku na Wave Gotik Treffen, jste jeden z headlinerů.“ A já na to: „Cože? Náš první koncert je na pozici jedné z hlavních hvězd Wave Gotik Treffen?“ (smích) Byli jsme z toho úplně v šoku a nervózní, ale na konec se to moc povedlo.
Utratili jsme hodně peněz za ohromnou světelnou show, kterou jsme si k tomu vymysleli. Chtěli jsme zajistit, že to bude po všech stránkách skvělé vystoupení, což se i zdařilo. Byly tam nějaké tři nebo čtyři tisíce lidí a všem se to ohromně líbilo, takže skvělý koncert, ze kterého jsem měl velikou radost.
Rád bych si na Wave Gotik Treffen zahrál i příští rok, takže je asi na čase začít poptávat pořadatele a domlouvat letní festivaly. To by bylo hezké. Takže pokud nás teď čte někdo, kdo má rád naší hudbu, prosím, ozvěte se na festivaly, že byste tam rádi viděli Cassandru Complex! My totiž hrozně rádi hrajeme…
The Cassandra Complex: Nightfall - WGT 2007
CZ SANCTURY: KDYŽ JSME U TOHO HRANÍ, TEĎ V PRAZE JSTE DALI DVĚ NEBO TŘI NOVÉ SKLADBY…
Rodney: To je pravda, na tomhle turné jsme představili tři nové skladby. A co byla sranda – před dvěma z nich jsme říkali, že jsou to nové pecky, ale před jednou ne, a u té to nikdo nepoznal. Každý si myslel, že je to nějaký další starý hit, který akorát nezná. To jsme udělali záměrně, abychom takhle nenápadně otestovali na lidech, jestli pořád máme ten samý feeling jako dřív. A zabralo to – nepoznali to.
CZ SANCTUARY: A V JAKÉ FÁZI TVORBY NOVÉ DESKY TEDY AKTUÁLNĚ JSTE?
Rodney: Napsali jsme osmnáct nových skladeb, což je hodně… ve skutečnosti je to dost materiálu na dvě alba. Žádná pecka ještě není úplně dokončená, máme nahranou většinou podkladů, pořád nám zbývá natočit můj zpěv, pár kytar a ještě pár písní došperkovat. Já bych tedy řekl, že jsme lehce za půlkou tvůrčího procesu nového alba.
Problém je, že všichni máme kromě Cassandry Complex ještě spoustu dalších věcí – všichni máme i jiné skupiny, zaměstnání, hudební povinnosti. Navíc Volker s Axelem žijí v Hamburku, Andy v Manchesteru a já v Irsku, takže je hodně těžké se sejít tak, aby to fungovalo. Ale realisticky odhaduju, že by deska měla být hotová na jaře příštího roku. Možná v dubnu, květnu nebo tak. Nebo aspoň doufám, tak uvidíme.
Může to totiž jít fakt rychle, ale je tu i možnost, že se to zdrží, protože to nemá smysl uspěchat. Myslím si totiž, že ty nové písně jsou ty nejlepší, které jsme kdy napsali. Mám z nich zcela upřímně ohromnou radost, a když jsme je hráli na turné živě, lidi z nich šíleli, což je vynikající. Posluchači totiž většinou velmi dobře znají naše starší skladby, a tak je těžké z nich vyrazit nějakou reakci na novinky, ale vypadá to, že si je tentokrát zamilovali. Proto si i doopravdy myslím, že by to měla být s velkým přehledem ta vůbec nejlepší deska v naší dosavadní historii.
A proto, že je ten materiál tak silný, chci si dát na čas a být si stoprocentně jistý, že výsledek bude perfektní. On tedy nikdy nebude dokonalý, ale já bych stejně chtěl, aby byl. A tím, že nejsme pod žádným velkým časovým tlakem, protože nejsme u žádné nahrávací společnosti, která by se nás pokoušela kopat do zadku, chceme desku pro naše posluchače udělat co nejlíp. Takže realisticky – pozdní jaro nebo brzké léto příštího roku by mělo klapnout, pokud vše půjde hladce. Písničky už máme, zbývá je jenom dorazit.
CZ SANCTUARY: TAK TO SE BUDEME TĚŠIT! NICMÉNĚ, JEŠTĚ BYCHOM ZKUSILI ZABLOUDIT DO TROCHU JINÝCH VOD. O TOBĚ SE TOTIŽ VÍ, ŽE KROMĚ TOHO, ŽE JSI SKLADATEL, ZPĚVÁK A VŮBEC POSTAVA ČINNÁ V HUDEBNÍM ODVĚTVÍ, JSI TAKÉ ČLOVĚK DUCHOVNÍ, A TO TAK, ŽE AKTIVNĚ. MŮŽEŠ NÁM O TOM NĚCO PROZRADIT?
Rodney: Máte pravdu, jsem člověk velmi spirituálně založený. Když řekneš, že jsem „duchovní“ nebo „kněz“, spousta lidem hned vytane na mysli představa římskokatolické církve, ale já nejsem křesťan. Ale jako člověk, kterého duchovno zajímá, studuju celý život různá stará náboženství a magické systémy z celého světa. A každý, kdo trochu sleduje kariéru Cassandry Complex, si toho asi všimnul.
Existují kapely, které se tváří velmi černomagicky a předstírají nějakou temnou/gotickou/satanskou/ blabla pózu. Tohle my neděláme. Studoval jsem spoustu systémů, třeba čínský taoismus, rosekruciánství, Svobodné zednářství, thelemu Aleistera Crowleyho, voodoo z Afriky a Nového světa – velmi úzce spolupracuji třeba s Voodoistickým chrámem v New Orleans a Sallie Ann Glassmanovou (americká autorka a propagátorka voodoo – pozn. Ez) – prostě mraky různých věcí.
Pro mne je totiž velmi důležité porozumět svému místu ve světě. A taky, alespoň podle mého, musí být na světě prostě víc než jen jídlo a pití. Chci taky víc rozumět tomu, kdo jsem vlastně já a jakým způsobem funguje moje duše a duch ve vztahu ke světu.
Myslím, že každý, kdo nás vidí živě na koncertech, pozná, že je na nich přítomná taková ryzí mystická složka. A mám pocit, že je to hlavně kvůli mně, protože se během písní často cítím tak trochu duchem jinde, výš. A mám pocit, že by se i nemálo lidí shodlo, že když slyší ty skladby, zejména živě, není to jako poslouchat nějaké klasické blablabla písně o lásce, že tu je nějaký hlubší smysl, záměr a hlubší spojení s realitou, abych tak řekl.
Je to pro mne hodně důležité i proto, že spousta lidí v hudebním průmyslu je opravdu povrchních. Všechno, co je zajímá, je jenom: „Hej, pojďme prostě hrát rock and roll“. Pamatuju si taky, jak se mne v uplynulých letech pár lidí ptalo: „ Děláte prostě jenom rock and roll, nebo chcete i změnit svět?“ a já na to vždycky říkal: „Sakra, jasně, že chceme změnit svět! Protože kdybychom nechtěli, tak by tohle celé nedávalo žádný smysl!“ Být jenom rockandrollovou kapelou prostě nestačí. Takových jsou na světě miliony a nezajímají mne.
Myslím tím – rock and roll je skvělý! Ale rock and roll je skvělý právě proto, že mi změnil život! Pomohl ze mne udělat člověka, kterým jsem. Když jsem poprvé v šestnácti slyšel punkové desky nebo Velvet Underground, X-Ray Spex, Davida Bowieho, Tangerine Dream nebo Kraftwerk – kteroukoliv z těchhle skupin – naprosto překopaly můj pohled na svět, na realitu, smysl toho všeho. A to je opravdu důležité.
Já bych hrozně rád a doufám, že to tak i je, aby někteří lidi měli tenhle pocit i z naší hudby – že mění jejich životy, že v nich vzbuzuje nějaké pocity, že se nějak dokážou spojit s tím, co děláme. Možná to zní celé trochu nabubřele nebo co, ale já si myslím, že přesně o tom celý ten rock and roll je – o propojení s něčím, co je mimo nás. O porozumění emocí jiných lidí. Z toho my jako kapela vycházíme… tak jen doufám, že to funguje…
CZ SANCTUARY: MYSLÍM, ŽE URČITĚ ANO. MOCKRÁT DĚKUJEME ZA ROZHOVORY A DRŽÍME PALCE S NOVOU DESKOU!
Přidat komentář