Paesant: Já byla zas v pubertě pravý opak, byla jsem posedlá originalitou. Když jsem na někom viděla to, co jsem sama měla doma, tak jsem to prostě přestala nosit. Moje radikalita zašla až tak daleko, že jsem nečetla knihy, aby neovlivňovaly moje názory. Dokonce jsem neposlouchala jedno krátké období nic jiného, než skupiny, které znala jen hrstka lidí. Nějak mi časem došlo, že takhle se žít nedá(jak říká kamarádka, od narození pořád něco kopírujeme). Dodnes však žádné idoly nebo ideály nemám. Všechno jsou to jen chiméry....tak jako tak tahle diskuze byla od věci, protože stejně tu šlo o to, že hudba je to hlavní, o oč tu kráčí.
