Já je beru (tedy ty staré, německé) jako jistý druh historického dědictví. Proto je mám tak moc ráda. Dýchá na mě takový to kouzlo toho neznánýho, a kolikrát přemýšlím nad tím, co se asi stalo, proč ti lidé zemřeli (hlavně když jsou tam jména malých dětí) a nebo z jakého důvody ten hrob už nikdo nenavštěvuje. Občas mě tohleto dovede k zajímavým námětům k přemýšlení. A některé ty "básničky" na hrobech, napsané schvabachem, jsou úchvatné (tedy když posléze někoho poprosím, aby mi je přeložil).
