Ezechiel | 23.09.2009 07:39
Nejen pro ty, kdo chyběli na třetím ročníku festivalu Night Side, přinášíme report, opět okořeněný videoukázkami jednotlivých kapel.Sobota 19. září 2009 přinesla další pokračování jednoho z největších tuzemských žánrových festivalů, který si za tři roky získal početný zástup oddaných návštěvníků. O tom se mohl přesvědčit každý, kdo šel po půl osmé večer kolem klubu Exit Chmelnice, před kterým netrpělivě přešlapovalo několik desítek černooděnců, vyhlížející vpuštění do klubu. Na to si však museli ještě chvíli počkat, neboť Night Side (jako každý pořádný festival) nabral vinou pozdě dorazivších kapel zpoždění.
Po ukončení poslední zvukové zkoušky již nebyl důvod návštěvníkům bránit ve vstupu, a tak něco po osmé večerní klub zalil příliv příznivců potemnělé hudby. Sálem korzovaly zasíťované, krajkové, ale i lackem blyštící postavy, které vzbuzovaly uznalé pokyvování hlavou - ani Ti nejmladší návštěvníci Night Side (zejména slečny) zkrátka vizuální stránku věci nepodceňují, a co je ještě pozitivnější, v drtivé většině k ní přistupují vkusně. Vypadá to tedy, že se v tomto ohledu snad začínáme přibližovat úrovni v zahraničí.
Ale nechme kochání, je půl deváté a za zvuku filmového intra se na pódiu chystá spolek domácích electrometalistů Galactic Industry. A podle reakcí publika soudě jsme nebyli jediní, kdo se nad zařazením této formace do lineupu gothic festivalu pozastavoval. Divoká kytarová sóla, dvojšlapka prokládaná téměř blackovými „sypačkami“, metalová stěna zvuku, kníratý harmonikář měnící syntetické zvuky, to vše doplněné projekcemi s pentagramy a fotkami padlých andělů. Je sice vidět, že kapela má nahráno mnoho hodin, a George je skvělý kytarista, ale rozpačitý potlesk mezi písničkami nejlépe ilustroval reakci publika. Galactic Industry výrazněji potěšili snad jen dvojici headbangerů pod pódiem, a nezachránily to ani předělávky osmdesátkových hitů od Black („Wonderful Life“) a Sandry („In The Heat of The Night“). Žánrový experiment se tedy příliš nevydařil.
Galactic Industry
Návštěvníci ožili až o něco později, kdy se na stage začaly míhat bílé košile s charakteristickými oranžovými kravatami. Jejich nositelé, pražští Tear, jsou známí především svou energickou pódiovou show, a hned po odpálení setu bylo jasně, že ani Night Side jim pověst nezkazí. Celá čtveřice (s novou posilou za bicími) se vrhla do koncertu po hlavě, a dav se nechal ochotně strhnout. Nesmělé pohupování boků se postupně měnilo v regulérní tanec, a nakonec i ti nejdrsnější z drsných vytleskávali do rytmu a nepokrytě se bavili. Svou zásluhu na tom má nejen zmíněný tah kapely a celkem dobrý zvuk (pravda, vokálu bylo možná trochu moc, a i s tím hallem se mohlo šetřit), ale i sehranost, čistá intonace, a vizuál podepřený lasery. K tomu si přidejte sympatickou komunikaci s davem, kdy se Tear s dostatkem zdravé nadsázky označili za „tu věčně zaskakující kapelu“, a podělili se s diváky v předních řadách o lahvinku sektu.
Tear - Photographic (Depeche Mode cover živě na Night Side 3)
Každý taneček ale musí někdy skončit a tak je čas zabloudit do zamlženého kytarového hájemství příborských Greedy Invalid. Ti si pódium dozdobili nejen standardní plachtou za bubenicí, ale i poměrně efektivními vlaječkami s logem po stranách. I v setu „Gríďáků“ bychom mohli poměrně lehce vysledovat metalovou stopu, ovšem v daleko umírněnější podobě, nežli u Galactic Industry. Tvrdší kytarová melancholie, podpořená klávesami, se snažila polapit Exit do svých osidel, ale publikum, rozdováděné předchozím electro rockovým nátěrem Tear, se nejprve nechtělo dát. I přes dobré instrumentální výkony, slušný hlasový projev Storma, a písňovou přístupnost (často spojovanou s HIM) se prostě set Greedy Invalid propojil s diváky jen tak nějak napůl - dokonce i když si frontman sundal svršek. Alespoň měli fanoušci možnost udělat si exkurzi do nových písní GI, a to včetně minimálně zajímavé (ve všech případech ovšem ne už zcela šťastné) odbočky k mateřskému jazyku.
Greedy Invalid - Anna (?) (živě na Night Side 3)
Během přestaveb kapel se na třetím Night Side projevila i důležitost na první pohled malichernosti – skladeb pouštěných v pauzách. Jelikož vzhledem k časové tísni nebylo možné zapojit DJský notebook, oblažoval zvukař Exit svými hitovkami od Pavla Vítka, Divokýho Billa, a podobných interpretů. To sice část publika pobavilo, našlo se však spoustu těch, kterým to kazilo požitek z akce.
Ale všechno se dá přežít, pokud se člověk těší na některou ze svých oblíbených kapel, a podle shromáždění u pódia bylo poznat, že Expretus mezi takové pro mnoho návštěvníků patří. Možná i proto, že André Alabaster a jeho německá parta už navštívili ČR zhruba sedmkrát, a vypěstovali si tak jistou fanouškovskou základnu. Škoda, že natěšené očekávání rychle zchladil syčící, prskající a šumící zvuk, který naprosto přehlušoval basu a další melodické složky. Jako obviňující prst trčel ze soundu obnažený vokál (opět přeefektovaný hallem) a bicí, nepříliš přesně trefující předtočené rytmické smyčky. Ani progresivní kytarista, ani dobře zvládnutý vokál nemůže jen v tomto složení zachránit celkové vyznění kapely, zprzněné zvukem. Navíc navzdory koňské dávce mlhy se Expretus nedařilo navodit atmosféru, kterou známe z uplynulých vystoupení či z desek, a dokonce ani Alabasterovo charisma jako by nebylo v sobotu v Exitu přítomno (a zřejmě se to nedá svést jen na přistřihnuté vlasy). Zkrátka a dobře, o vítězi pokřivené soutěže „největší zklamání Night Side 3“ bylo bohužel i přes mírné zlepšení zvuku ke konci setu (nebo jsme si opět jen zvykli) rozhodnuto.
Expretus - Goddess (živě na Night Side 3)
Ještě stále ale není pozdě na zlepšení nálady, chystá se totiž hlavní hvězda, polští Deathcamp Project. Už během příprav na pódiu je vidět, že se původní dvojice Betrayal a Void rozšířila o nového klávesistu/loopaře, a tak se na troskách zklamání přeci jen formují zbytky zvědavosti. Ve čtvrt na dvě se začíná hrát, a po pár tónech víme, že ani teď nás nečeká zvuková extáze, neboť se Voidův zpěv ve vrstvách kytar a samplů místy poněkud ztrácí (že u DP téměř nikdy není slyšet basa, jsme si už zvykli). Nasazení ale kapele i přes noční hodinu nechybí, a tak je jenom škoda, že dav posluchačů poněkud prořídl, a odhadem necelá stovka věrných černých už vykazuje známky únavy. Přesto některé hitovky z aktuálního debutu „Well Known Pleasures“, jako „Another“, nebo nejslavnější „Rule and Control“ dokáží dav alespoň částečně probrat. Za pozornost stojí i celkem zdařilá projekce Deathcamp Project, která však vzhledem k svému nešikovnému umístění vedle pódia neměla příliš valný efekt - člověk přeci jen raději sleduje přímo kapelu.
Deathcamp Project - Rule and Control (živě na Night Side 3)
Závěr večera se odehrává ve stylovém křižování od kytar k electru (huštěným do hlavy DJem Werem z No Name Desire) a zpět, ačkoliv avizovaná DJane Ari se svým oldschool setem vlivem okolností nakonec nevystoupila. Kolem půl šesté ráno se ale i poslední odvážná třicítka tanečníků hýbe spíše ze setrvačnosti, stejně jako obsluha klubu - je tedy čas na závěrečnou „Intermezzo Bright Violet Euphoria“ a odchod vstříc surovému svítání, které rozptýlí poslední zbytky „Noční strany“.
Pokud by vás na závěr zajímala čísla, tak vězte, že na třetí Night Side dorazilo přibližně 170 platících návštěvníků, což bohužel nebylo dost. Budoucnost festivalu jako takového je tedy velmi nejasná, a zákulisní informace hovoří o tom, že pokud vůbec Night Side 4 příští rok proběhne, bude jej pravděpodobně mít na starost zcela nový organizátorský team. O dalším vývoji vás samozřejmě budeme informovat na stránkách CZ Sanctuary.
Fotky najdete v galerii, videa na Youtube profilu.
Komentáře
Přidat komentář