Český horor jde kvalitativně nahoru a je moc příjemné být u toho. Jedním z nejžhavějších želízek v tuzemské výhni je dítě tmy z Českých Budějovic. Tady je jeho novinka. Recenzi jsme si v období nákupního ticha trošku šetřili, ale lid se pomalu vrací k běžnému fungování a je tedy na čase si knihu připomenout. A nezapomeňte. Autor, nakladatel a nakonec i my čtenáři budeme mít nejlepší prospěch z toho, když nakoupíte přímo u vydavatele.
Miroslav Pech - Dítě tmy
Vydal: Golden Dog
Hororový debut Miroslava Pecha mne před pár lety zastihl absolutně nepřipraveného. „Mainstream“ však byl v mých očích spíš vztahovým dramatem, které špatně skončí a horor tu byl zákeřně zastoupen zejména tím, jak se všechno tragicky zvrtlo. Vlastně tak autor navázal na svou předchozí tvorbu, která hororová nebyla a nabízela víceméně každodenní osudy hrdinů i antihrdinů běžných životů. Novinka „Dítě tmy“ je v tomhle úplně jiná. Je přiznaným vyznáním lásky k hororům, devadesátkám, dětským strachům i složitosti dospívání. Moment překvapení, jako u předchozího titulu, už zákonitě fungovat nemůže, přesto je novinka dostatečně zábavná i svou jinakostí.
Jestliže Mirka z krvavé prvotiny známe jako vyspělého autora, který je stručný a věcně sleduje hroutící se životy svých postav, z novinky lze vytušit taky věčně mladého kluka, který si zachoval i v dospělosti lásku k výstřednostem, nad kterými většina populace zvedne obočí a zakroutí hlavou. Dan by ho nejspíš nazval magorem. Odráží se to i v textu, který není tolik strohý jako dřív a naopak se tu zřejmě odrazil fakt, že autora tohle dílo nejspíš tuze bavilo psát.
Spousta odkazů na časy, kdy jsme si vybírali hororové filmy podle obalů v místních videopůjčovnách a sjížděli akčňáky s rychlodabingem jsou pak pro pamětníky milou třešničkou na nostalgií plněném dortu. Snad s tím rozdílem, že já nekoukal s Vaškem, ale se Standou. Jako včera vidím „Amerického ninju“ s rychlodabingem a nikdy nezapomenu na tenkrát viděný horor „Narušitel“, který mi tehdy přišel naprosto bestiální a budu si ho muset ihned běžet pustit.
Ale zpět k „Dítěti tmy“. Kryštof je vcelku normální klučina, který se bojí matematiky a zbožňuje krváky. Prožíváme s ním školní dramata, první pletky s děvčaty i všední klukoviny. S těmi je však záhy ámen, protože Kryštofův nejlepší kamarád Vašek mizí za poněkud děsivých okolností. V Kamenných Stromech se děje něco podivného, ztrácejí se další lidé a zdá se, že spirála děsu se stahuje kolem staré a opuštěné továrny. Kryštof krkolomně zapadá do nové party, a jestli se poněkud nesourodé skupince výrostků podaří přijít celé věci na kloub, to už je otázka, kterou určitě rozluštíte sami.
Miroslav se tentokrát nebojí pracovat s nadpřirozenými motivy a nevědomky hladce navazuje na předchozí titul nakladatelství Golden Dog „Mízožravci“ Petra Bočka. Jeho dětští hrdinové však vystřídali osmdesátky za devadesátky a celkově je znát o chlup mladší optika. Což vůbec nemyslím zle a naopak je zajímavé sledovat, kterak si s námětem poradili oba borci, a já jásám, protože mne baví oba, i když každý po svém. Logicky pak oba pánové nejspíš potěší čtenáře, kterým učarovali dětští hrdinové klasik „To“ Stephena Kinga nebo „Temné léto“ Dana Simmonse. Řekl bych, že velká část kouzla podobných románů (nebo povídek) s dětskými hrdiny bude v tom, že si autoři dosyta užili lovení v paměti a vzpomínání na vlastní dospívání. Petr je ve svém románu trochu dobrodružnější, zatímco Mirek opravdu vykřísl do oldschoolových hororů zaláskovaný kousek.
Přesto k jeho předposlednímu románu lehce odkazuje postava profesora Koutného, která je ve své opravdovosti jedovatější a děsivější, než všechny na větvích hřadující příšery světa. Jestli jsem po dočtení „Mainstreamu“ zůstal chvíli sedět na letišti v hale bez dechu, abych to celé vstřebal, tady jsem se při čtení celou dobu blažené usmíval a užíval si poctivě, fortelně, ale hlavně s láskou k žánru napsanou knížku, kterou můžu doporučit každému, kdo v sobě má pořád kus kluka, který nesnáší matiku, ale k smrti miluje krváky.
Přidat komentář