Filmově nadále trpíme, ale knížky nám to bohatě vynahrazují a jsme zásobení klasikou, novinkami, ale i domácím hororem a o krvavé řemeslo se dokonce zajímá také divadlo. Nestěžujeme si, ale pořád ještě může být líp. 

Doba pocovidová se v kinech zatím rozjíždí hodně pomalu. V červnu si odbude premiéru jediný snímek "Další jehňátko" a nedá se říct, že by sklízel nadšené ohlasy. A to i přesto, že se jedná o nejnovější výtvor nadějne polské režisérky Małgorzaty Szumowske. Ta zaujala třeba hořkoúsměvným dramatem "Tvář", ale zdá se, že její sektářská novinka natolik interesantní není.

"Film Další jehňátko je temný hororový příběh dívky Selah, která se narodila do alternativně žijící náboženské komunity známé jako „Stádo“. Toto čistě ženské „Stádečko“, tvořené ženami a dívkami v rozličném věku, žije izolovaně v zemědělské osadě a je vedeno jediným mužem. Svého vůdce přezdívají „Pastýřem“ a každá z dívek je buď jeho milenkou, nebo dcerou.

Náctiletá Selah je naprosto oddanou stoupenkyní sekty, současně s tím se ale spřátelí se Sarah, ženou, která pro svou skepsi vůči Pastýřově učení byla z komunity vyloučená. Přijde den, kdy se Selah dostane pocty účastnit se posvátného rituálu „rození jehňátek“. Ten se pro ní ale stává zážitkem, který ji navždy změní. Navíc se jí od té doby ukazují zvláštní vize, které zpochybňují vše, co jí i její sestry Pastýř učí…"  

 

Další jehňátko - trailer
 

U Dobrovských se pilně činí a během června by měly jít ven hnedle dvě knihy z fantasy hororové série "Temná věž" Stephena Kinga. Jak jsme už nejednou psali, celý komplet vychází s novými obálkami a nejinak tomu je u páté a šesté knihy "Vlci z Cally" a "Zpěv Susannah".

"Po vrcholném utkání ve skleněném paláci s Rolandovým dávným známým (Flaggem nebo Martenem… nebo – možná – Maerlynem) se čas opět změnil. Cestovatelé pochopili, že někdo – nebo nějaká síla – je přenesl řidinou zpátky na stezku Paprsku. Poblíž, na větvi stromu, byl připíchnutý vzkaz od bytosti, kterou Roland málem v paláci zabil. „Vzdejte se Věže. To je poslední varování.“ Opravdu k smíchu. Roland by se Věže nevzdal, stejně jako by nezabil Jakeova ochočeného brumláka a neupekl si ho k večeři. Nikdo z nich by se nevzdal Rolandovy Temné věže. Bůh jim pomoz, zůstanou v tom až do konce.

Vlci z Cally jsou pátou knihou z celkem sedmi knih tohoto dlouhého příběhu. Pistolníci se opět vydávají na cestu za Temnou věží. Nečekaně je vyhledají vesničané, kteří je požádají o pomoc a úlevu, neboť jsou sužování bytostmi, jež se nazývají Vlci. Je způsobem pistolníků z rodu Eldova, že žádost o pomoc neodmítnou. A zdánlivé zdržení může znamenat další kus po cestě Paprsku."

"Šestý, předposlední díl knihy je jako přebírání nitek těsně předtím, než je autorovy prsty umným hmatem přeskupí do zcela nového tvaru. K nitkám je navázáno mnoho světů a příběhů, které se před našima očima propojují v jediný mnohotvárný celek. Jak už název naznačuje, kniha je věnována především osudům Susannah, té, která se dělí o svou mysl a tělo nejen s Dettou a Odettou, ale také s Miou.

Zjistíme, jaké jsou důvody a cíle Miina počínání, zatímco zbytek ka-tet, Roland, Jake, Ochu, Don Callahan a Eddie, napínají všechny síly, aby Susannah zachránili a mohli pokračovat k cestě k Věži. A na této cestě nahlédneme rovněž pod pokličku jistému spisovateli z Maine."

Další důvod k radosti dostanou či dostali fans H. P. Lovecrafta. Po "Hemživém chaosu" totiž Argo vydalo další soubor autorových prací, na kterých se populární podivín podílel, či je nechal vydat pod jiným jménem. "Smyčka medúzy a jiné příběhy" jsou tedy již druhým výběrem jeho méně známějších prací.

"Mezi Lovecraftovy nejzajímavější práce patří povídky z období, kdy byl trýznivou finanční situací nucen psát pro jiné, ať už jako utajený, anonymní autor, přepisovatel nebo přiznaný spolutvůrce, vesměs rozvíjející náměty a leckdy i sny platících zákazníků. I do všech těchto děl se však otiskovaly jeho svébytné vize a styl a občas se do nich vkradly děsivé bytosti z jeho slavného panteonu.

S. T. Joshi, známý badatel a znalec autorova díla, ty nejlepší spolupráce a revize sebral do dvousvazkového vydání, v němž jsou všechny povídky opatřeny zasvěcenými poznámkami a komentáři a uvedeny do souvislosti se zbytkem Lovecraftovy tvorby. Výsledkem je dvousvazkový soubor, jenž jistě potěší všechny příznivce tohoto klíčového představitele moderního hororu."

Také další Lovecraftův výběr povídek je vlastně druhým v pořadí. "Barva z kosmu" vychází u nakladatelství Carcosa a je naopak určen spíš čtenářům, kteří s kultem Cthulhu teprve začínají. Připomeňme si, že úplně prvním počinem kroměřížského nakladatelství byl výběr "Zjevení Cthulhu". Zmínit musíme taky krásnou obálku.

"Devět povídek z pera klasika hororu. Reprezentativní průřez dílem H. P. Lovecrafta (1890–1937) je určený všem, kdo se chtějí seznámit s tvorbou slavného autora, z jehož fantazie vzešlo město Arkham (poprvé zmíněné v povídce „Rytina v domě“) a v jehož sugestivních a atmosférických textech vystupují božstva jako Azathoth, Nyarlathotep a Cthulhu.

Naprostou klasikou je povídka „Barva z kosmu“, pojednávající o důsledcích dopadu meteoritu do odlehlého údolí Nové Anglie, jakož i novela „Stín nad Innsmouthem“, v níž se vypravěč vydává do zchátralého přístavního města, opředeného řadou děsivých bájí. Lovecraft inspiroval vznik mytologie Cthulhu a z jeho díla dodnes vychází řada filmařů, hudebníků, výtvarníků i autorů počítačových her."

Další titul je jedním z nejdéle očekávaných románů u nás. Vydání hororu Adama Nevilla "Rituál" bylo Fobosem neustále odkládáno a odkládnáno, ale nakonec vše dobře dopadlo a příběh, který můžete znát z filmové podoby si můžeme přečíst i u nás.

"Čtyři kamarádi se vydávají na výlet za polární kruh. Na vysoké byli nejlepšími přáteli a teď se sešli, aby společně vyrazili za dobrodružstvím. Už to nejsou mladíci, každý má svůj život a brzy se mezi nimi objeví napětí. Frustrovaná a unavená čtveřice se rozhodne zkrátit si cestu, ale zkratka změní jejich výpravu v noční můru, která je může stát život.

Ztracení, hladoví a obklopení po tisíciletí nedotčeným lesem doklopýtají ke staré opuštěné chalupě. Uvnitř objeví hrůzostrašné pozůstatky starodávných zvyků a pohanských obětí. Na místě, jež zažilo temné rituály, naleznou prastaré předměty a neidentifikovatelné kosti. Kromě toho ale narazí i na bestii, která v lese stále přežívá. A nyní se stávají její lovnou zvěří. Zatímco se čtveřice snaží zachránit, zjistí, že smrt mezi prastarými stromy nepřichází tak docela snadno…"

Nákaza, epidemie, karanténa. Tahle slova jste už dlouho  neslyšeli, což? Tak tentokrát je to naštěstí jen v románu Karen Thompson Walker nazvaném "Snílci". Ten vyšel taktéž u Fobosu.

"V izolovaném univerzitním městečku Jižní Kalifornie Santa Lora doklopýtá studentka prvního ročníku do svého pokoje, usne – a už se nevzbudí. Spí od rána do večera, a dokonce ani její spolubydlící Mei ji nemůže vzbudit. Nedokážou ji probudit ani zdravotníci, kteří ji odnášejí, ani zmatení lékaři v nemocnici. Poté usne další dívka a pak další. Na univerzitě se rozšíří panika, která nakonec ochromí celé město. Jak se zvyšuje počet nakažených, ruší se vyučování a v obchodech začínají docházet zásoby.

Ve městě je nařízená karanténa. Mei, outsider v hierarchii kolejního života, je spolu s excentrickým, idealistickým spolužákem vržena do víru událostí. Dva hostující profesoři se snaží chránit své novorozené dítě, zatímco kdysi poklidné ulice se noří do chaosu. Otec podlehne nemoci a nechává své dvě malé dcery, aby se o sebe postaraly samy. A v nemocnici, zatímco spí, klíčí ve studentce nový život, aniž by o tom věděla. Infikovaní vykazují neobvyklou úroveň mozkové aktivity, větší než kdy bylo zaznamenáno. Zdají se jim intenzivní sny – ale o čem?"

Blok domácí hrůzy začneme trochu netradičním projektem. Zajímá vás jak může dopadnout spojení literárního hororu a divadla? Herec Národního divadla Igor Orozovič se rozhodl dramaticky načíst povídky z drabble antologie "Sto hororů ve sto slovech" a každou sobotu a neděli se tak můžete mrknout na jednu povídku na Youtubu Činohry Národního divadla. 

Igor Orozovič - Postava ve tmě (Sto hororů ve sto slovech)

Ujít si určitě nenechejte nové číslo elektronického časopisu Howard, který se tentokrát zaměřil hlavně na hororový komiks, ale v nabušeném čísle se dočtete třeba i o Karolíně Ryvolové, vzpomíná se na Stuarta Gordona, na přetřes přijde taky Bažináč, Arkham Horror Files, Junjki Itó, Tomie, studentka z Onoho světa a čeká vás hromada povídek i recenzí. To vše stahujte zdarma ZDE. 
 

Na úplný závěr jsme si nechali společnou povídkovou sbírku "Rozpolcení" dvou českých hororových autorů Ondřeje Kocába a Honzy Vojtíška. Oba autoři dali takřka rovným dílem dohromady celkem 21 povídek, některé z nich již dříve publikované na internetu, v časopisech nebo antologiích, jiné se své publikace dočkají úplně poprvé. Kniha má tedy stále čím překvapit.

"Rozpolcení člověku nasadí brouka do hlavy. Nezáleží na tom, zda ve vnitřním konfliktu zvítězí odpor či touha, finální rozhodnutí nikdy nebude zcela uspokojivé. Své o tom vědí i hrdinové povídek této sbírky. Ať už se jejich démoni skrývají v temných zákoutích mysli či reality, čeká je konečná volba. Stejně jako tebe, milý čtenáři – odvážíš se ponořit do temné mozaiky příběhů nebo jsi příliš… rozpolcený?

V knize naleznete příběhy všech různých odstínů hororového žánru, dokonce i povídky, které jeho hranice překračují, vždy však zůstávají v temných oblastech nepříjemného podivna. Čeká vás 314 stran atmosférického i syrového strachu, napětí, neuvěřitelných příběhů i temné romantiky. Když strach a uchvácení ovládnou mysl, dojde k rozpolcení. Utečete nebo vyčkáte, co se stane?"


 

Pakliže vás "Rozpolcení" zaujalo, dejte si jako bonus dvě ukázky z knhy...:

Naše nejlepší mozky
Ondřej Kocáb

Teď zpětně si připadám hloupě, že jsem se tam tehdy vracel. Jenže co jsem měl dělat? No dobře, dejme tomu, že jsem mohl předstírat nemoc. Jenomže to by problém pouze odložilo, nikoli vyřešilo. Taky to klidně mohlo být tak, že jsem se přepracoval, usnul jsem a postihla mě hodně živá noční můra. Myslím, že to jsem si také namlouval cestou do kanceláře, když se přede mnou v ranní mlze objevila budova nemocnice.
Má nervozita ještě vzrostla, když jsem ve vstupní hale zahlédl našeho recepčního. Stejně jako vždycky na mě se zachmuřeným výrazem kývl v gestu pozdravu. V očekávání, že se stane něco zlého, mě okolní normalita vysloveně dráždila. V té chvíli jsem už věděl, pro co jsem si dnes přišel do práce. Pro důkaz, že nepřicházím o rozum.
Mé napětí dostoupilo vrcholu, když jsem vstoupil do své kanceláře.
„Jdeš právě včas.“ oznámil mi Jirka. „Mimochodem, už volal pan Polanský. Domluvil jsem schůzku na deset hodin v zasedací místnosti. Nesmíme to podělat, nová technologie, kterou přináší, je zcela revoluční a může způsobit zásadní změny v oblasti –“
Nebo něco takového, nevím už přesně, co říkal. Nějakou nabubřelou tirádu o tom, jak zastaralé máme vybavení a jak by to tady vypadalo, kdyby tomu šéfoval on. Ti mladí mívají o všem zkreslené představy. Myslím, že kdybych většinu času nebyl takový kliďas, už bych se s ním dávno chytnul kvůli nějaké banalitě. Ne, neměl jsem ho rád, ale snesl jsem ho. Obvykle jsem něco zabručel a věnoval se práci. Dnes však ne.
Podívejte se na to takhle – pro mě ten člověk včera večer zemřel. Viděl jsem to, vyjmuli mu mozek z hlavy. A teď tady seděl v místnosti s haldou lejster, nad kterými jsem včera do noci pracoval, a vykládal svá moudra jako každý den. Uvnitř mi ze srdce spadl velký balvan. Byl to jen sen, nic než zlý sen.
Pak mě něco napadlo. Poslední, finální důkaz.
Jizva. Musel by mít po obvodu hlavy jizvu.
Pořádně jsem si začal prohlížet jeho čelo těsně pod vlasy. Můj zkoumavý pohled asi působil dost úchylně, protože se mě Jirka začal vyptávat, co tak divně koukám a o co mi jde. Já se však jen nervózně rozesmál. Konečně jsem měl jasno.

Přání smrti
Honza Vojtíšek

„No tak,“ zašeptal do větru přivádějícího hustší a temnější tmu. „Jen jednoho jediného vhodného.“ Lampa v dáli, takřka celá skrytá v džungli žloutnoucího listí, zablikala. „Chci toho snad moc?“
Odpověděl mu dětský smích následovaný rázným matčiným napomenutím. Než mu to v hlavě sepnulo, vyloupli se ze záhybu, jako by vystoupili přímo ze křoví. Jako vyslyšená prosba. Hubená dlouhovlasá zrzka něco přes třicet v ošoupané džísce, kožené minisukni a šedých kozačkách nad kolena. V obou rukou nákupem nadité igelitky. Kolem ní poskakoval tak šestiletý klučina. Rozkopával spadané listí a tahal ji rozpustile za těžké tašky.
„Jen počkej,“ snažila se mu domluvit. „Hned jak narazíme na nějakého bubáka – a že jich tady v parku je – řeknu mu, jak zlobíš.“
Bubák stojí blíž, než si myslíš, pomyslel si Artur, schoval se do přítmí pěšinky a nechal je přijít až k sobě.
Štěstí mu přálo.
Jako první se mu do listnatými stěnami zúženého zorného pole dostal chlapec. Vymrštil ruku jako chapadlo, drapl jej za krk a přitáhl k sobě. Rychle mu paži omotal kolem krku a prvotní pokus vzdoru uťal hlavní vraženou do dětského spánku.
„Drž hubu!“ zarazil matku chystající se křičet. „Pojď!“ rozkázal jí a začal s klukem couvat do krytého prostoru.
Následovala jej. Mlčky. Vytřeštěné oči ani jedinkrát neuhnuly z místa, kde se hlaveň dotýkala synovy kůže. Obě nákupní tašky pořád v ruce.
Větve ho škrábaly po tvářích a cuchaly jeho vlasy. Začal se potit a cítil, že se pistole začíná chvět. Mysl měl rozpolcenou. Snažil se rychle vzpomenout, zda v křoví není ukryt nějaký kmen stromu, který by se mu mohl neplánovaně postavit do cesty a poskytnout matce příležitost pokusit se syna zachránit zoufalým činem. Ohlédnout se neodvážil, nechtěl ji spustit z očí. Ve zběsilé rychlosti pak vymýšlel další část plánu. Jak dál. Co říct. Co neříct. Jak to ukočírovat. Zjistil však, že se dostal do slepého bodu. Nevěděl, jak dál.
Když se prostor rozšířil, všichni se zastavili.
Trochu kluka přiškrtil a vtlačil mu hlaveň více do lebky. Komfort letmého pohledu mu však odhalil, že je to zbytečné. Kluk prostě ztuhl. Dokonce mu po tvářích netekly ani žádné slzy. Prostě jen mlčky stál a bez mrknutí okem hleděl na matku.
Ta položila obě tašky na zem. Ani jedna se nepřevrátila. Letitá zkušenost s ukládáním nákupu podvědomě naučila mozek a ruce umístit těžiště plně naložené tašky co nejvhodněji. Vztáhla ruce. Chystala se promluvit.
Ale on nechtěl, aby promluvila. Bál se, aby se věci nezačaly ubírat jiným směrem, než si přál. A on chtěl, aby to udělala. Musela to pochopit.
„Dělej, ty krávo!“ zařval na ni. Snažil se udržet pohromadě poslední zbytky zdravého rozumu a čistého úsudku.
Zarazila se a sklapla čelisti. Vyděšený výraz nabral kontury nechápavosti. Mlčky na něj hleděla. Aspoň zjistil, po kom to kluk má.
Lehce zatlačil na kohoutek. Je tak blbá, že to nechce pochopit?
„Kurva, udělej to!“
Žena, pihovatou tvář rozplizlou rozmazaným líčením a znetvořenou strachem, se najednou přestala třást. Cosi v jejím výrazu se změnilo.
„Neubližujte mu,“ hlesla odevzdaně. Zvedla ruce. Rozevřela riflovou bundu a začala si rozepínat bílou košili. Zahlédl růžový lem podprsenky. „Budu… poslušná.“
Co…
„Co to do prdele děláš?“ zakvičel hystericky. „Myslíš, že chci tohle?“
„A co teda chcete?“
Bylo mu jasné, že už nemá moc času, protože záblesk vzteku v její tváři svědčil o tom, že se z písčité půdy pomalu dostává na pevnou zem. Že se ještě stále bojí, ale už ne tím bezradným stylem jako před pár okamžiky. A brzy se stane nebezpečnou.
„Nemůžu to říct,“ zařval bezradně. „Prostě nemůžu. Musíš na to přijít sama. Ale pospěš si. Dochází mi trpělivost.“ Pak z něj, dřív, než si to vůbec stihl uvědomit a nějak tomu zabránit, vypadlo: „Chci zabít. A zatím je k tomu tvůj kluk nejblíže.“
V ten okamžik byl najednou vyděšenější snad více než žena před ním. Nepřekročil mez, povolenou hranici? Nepokazila to ta jeho nevymáchaná huba? Posral to. Určitě to posral!
„Nezabíjejte ho,“ klekla si na kolena, „prosím.“ Sklopila hlavu a zašeptala: „Radši mne než jeho.“

mohlo by vás také zajímat

Říjnové strašání

Říjnové strašání

Říjnové strašání

Zářijové strašání