Říká se, že každý zaslouží druhou šanci. Ne každý s ní však dokáže naložit tak šikovně, jako finský autor, který se svým třetím do češtiny přeloženým románem, trefil přímo do černého.
Marko Hautala - Architekt temna
Vydal: Golden Dog, (311 stran)
Marko Hautala u nás dostal druhou šanci a stejně tak jsem s ním znovu od začátku začal i já. Po přívalu oslavných recenzí jsem byl kdysi na jeho debut v češtině „Bába Motyka“ zvědavý nadmíru, ale moje očekávání nenaplnil a druhý titul „Šeptající dívka“ jsem po této zkušenosti ani nesháněl. Knižní klub s finským autorem vzápětí ukončil spolupráci a zdálo se, že mu naše luhy a háje nebudou nakloněny. O to víc mne překvapilo, když nakladatelství Golden Dog oznámilo, že tohoto sympatického chlapíka na český trh vrátí. A je to dobře, protože „Architekt temna“ za to stojí a konečně ukázal, co v Hautalovi vězí.
Příběh mladíka Joniho se vesměs odehrává v ohyzdném betonovém činžáku. Tohle první bydlení mu zařídil tatík, který by rád, aby synek trochu dospěl a naučil se býti zodpovědným. Jenže už makléřka při předávce klíčů chlapci oznámí, že se ve sklepě domu kdysi stala vražda. Jsou zkrátka domy, které mají svou pohnutou historii a tohle je jeden z nich. Joni po večerech poslouchá rozvrzanou klimatizaci, která jej nakonec vyprovokuje do akce, která mu dá šanci alespoň trochu poznat několik svérázných sousedů. Je zajímavé, že se ledy vlastně nikdy úplně neprolomí. I přes sblížení se s několika sousedy mají vztahy nadále poctivou skandinávskou teplotu. Tedy nic extra vřelého...
Velkou devízou knihy je její atmosféra. Představte si libovolný skandinávský film s jeho alternativním vzezřením a podivínskými, do sebe uzavřenými, postavami, které jsou dokonalým protikladem všem prsatým a nasvaleným postavám amerických bijáků. Právě tohle totiž dýchá i ze stránek „Architekta temna“ a má to rozhodně svoje kouzlo. Vypíchnout musím Matildu, která bydlí pod Jonim a poslouchá darkwave. Pro našince milý detail. Ale zpět k Jonimu. Naneštěstí je tenhle klučina senzitivní a křehký, co se vnímavosti na negativní vlivy týče a sužuje jej také myotonická dystrofie. Zdá se však, že nové prostředí má opravdu pozitivní vliv. Joni se snaží vést vlastní domácnost, pustit se do školních povinností a začlenit se do chodu nového domova…
Jak asi tušíte, je tahle snaha pouhým nádechem nad hladinou před ponorem do hlubokých a temných vod hrůz, které na Joniho v chladné barabizně čekají. Mám hrozně rád, když se v hororech pomalu odhalují tajemství minulosti a v „Architektovi temna“ si čmuchání nahánějícího husí kůži užijete až až. Postupně se noříte do znepokojivých útržku, aby se ve finiši ono znepokojení transformovalo v až Lovecraftovskou hrůzu.
Marko Hautala z námětu vytěžil maximum. Podařilo se mu na stránkách knihy doslova zhmotnit dům, ve kterém sami uslyšíte vrzání ventilační jednotky i dupot na chodbě. Přistihnete se, že Jonimu přejete, aby v životě konečně našel řád a klid. Už proto, že je to hodný klučina, který se pere sám se sebou. Ale zároveň je vám jasné, že právě tenhle cíl je v jeho novém domově odsouzen k nezdaru a škola je prkotinou proti tomu, co Jonimu reálně hrozí. Marko v opravné zkoušce uspěl na výbornou a já si rád zpětně seženu i „Šeptající dívku“ a počíhám si na další autorovy překlady do češtiny.
Přidat komentář