Report z pražské zastávky The Dark Circus

6R5C9396smallMinulý týden jste mohli v Praze a Bratislavě zahlédnout putovní festival The Dark Circus. Položek na menu bylo hodně, a tak se naši reportéři vydali obhlédnout situaci. Jak to v pražské Chmelnici vypadalo? Jaké to je, když pět (z avizovaných šesti) kapel odehraje své sety za čtyři hodiny? Přečtěte si sami...
 
 
 
 
 
 
 
Na místo konání dorážím přesně v půl osmé s tím, že třeba ještě stihnu pár věcí od domácích The Crypt. Nechci být zlým prorokem, ale myslím, že podobnou kalkulaci měli v hlavách i někteří další návštěvníci této akce. Dlouho se ale nic neděje, a tak zakupuju pár excelentně vodových Géček, načež nastupují Demoncast z Izraele – zpěvák s lahváčem v ruce se ještě dal, ale uječená holka v kostkované sukni už teda ne. Pár metrů od nich pak postával vypasený tramp s kytarou a kloboučkem na hlavě a vedle něj posedával ospalým dojmem působící bicmen, jehož škopky po celou dobu vyluzovaly děsivý čvachtavý zvuk, tak jako tomu bývá při zvukovce před samotným vystoupením.
 
6R5C9166
 
Následovala šílenost možná ještě větší, a to Kissin‘ Black ze Švajcu se svým country metalem, vizáží zastydlých heavíkářů a texty typu „sex, drugs and rock’n’roll“ – obě tyhle formace jsem, přiznávám, spíš přetrpěl a jen po očku sledoval až od baru.

Demi: V tuhle chvíli se dostávám na místo dění i já a i když zmínění rockoví hrdinové alespoň hráli, což tento večer nebylo samozřejmostí, vše pohřbil přeřvaný zvuk, který mě okamžitě odmrštil k nejvzdálenějšímu barpultu a ani u něj jsem neslyšel vlastního slova. Asi nějaká "manowar manýra" zvukařova.
 
Kissin Black

Já na rovinu přiznávám, že Stoneman je metal. Možná trochu šmrncnutej tzv. neue deutsche härte (čili by se dali označit za takový tvrdší Eisbrecher), nicméně s žánrem/žánry „gothic“ tady vidím spojitost pramalou – možná tak hadry. Kapela sama pak používá v poslední době čím dál populárnějšího spojení „dark rock“ – no budiž. Nicméně musím přiznat další věc, že jsou to moji oblíbenci (snad proto, že zní tak trochu i jako hospodská verze Deathstars) a na tuto akci jsem šel z devadesáti procent právě kvůli nim.

V momentě, kdy jsem od bedňáka Stonemanů a prodavače merche v jedné osobě zjistil, že tento večer budou hrát odshora až dolů pouze a jenom z nového alba "Goldmarie", moje nálada byla o poznání horší. K tomu ani neměli triko disponující zřejmě jediným normálním designem, totiž vpředu kapela plus logo a vzadu seznam štací z aktuálního turné. Taky mohli něco nechat vyrobit, když je ještě čekalo (minimálně) šest koncertů a o „tour triko“ byl evidentně zájem. Odmítl sem teda ostatní trika, pobral pár roztomilých drobností a nechal Stonemaňáky ve spárech brněnských holek, které s nimi úspěšně navázaly panákovou kooperaci. Když už jsem si říkal, že si ona děvčata nic nekoupí, tak jsem přece jen zahlédl v sále jednoho člověka, pyšně si vykračujícího v apartních stonemaních brejličkách á la Rammstein.

K samotnému vystoupení asi tolik. Kluci se fakt snažili, zejména bicmen Rico pařil jako o život, moc pozadu nezůstávali ani úchylně se šklebící frontman Micki Chixx a basák Dee. Jedině kytarista Jadro na jakémsi vyvýšeném stupínku působil, jako by si odskočil z nějakýho (klidnějšího) Rammstein revivalu – za celý koncert snad neudělal ani jeden krok kamkoliv. Na druhou stranu – celý koncert netrval příliš dlouho. Kluci ze Švajcu odehráli cca 45 minut, což bylo asi nejvíc z celého večera a taky asi tolik, kolik první a poslední kapela téhle akce dohromady. Nějakého výraznějšího ohlasu se myslím dočkala zejména "Mord ist Kunst", singl z nejnovějšího alba s líbivým videem a "Wer ficken will", což je ale tak trochu off topic, jelikož tahle píseň pochází už z doby druhého regulérního alba "How to Spell Heroin" (na nejnovějším albu je jen lehounce upravená).
 
Stoneman - Mord ist Kunst (The Dark Circus)

Mně osobně se asi nejvíc líbily pomalejší věci jako "Es brennt ein Licht" a "Der rote Vorhang" plus asi největší vypalovačka na albu "Goldmarie" – "Liebe, Liebe". A i když se JiSe spolu s pár holkama pokoušeli rozeřvat Zugabe, kapela se uklonila a zmizela v propadlišti dějin…aby se za chvíli objevila tak nějak po celém sále. Vtipné bylo pozorovat zpěváka, jak sedí u stolu s notebookem a něco škrábe na FB – představuju si to asi nějak takhle: „Ta Praha je supr, hezký holky, pivo za euro, panák za euro pade, jo a je tu celkově asi padesát lidí i s našema bedňákama, no supr mejdan…"

Demi: Stoneman si odvedli svoje. Pokusili se dát nevelkému publiku kus zábavy, leč celá nálada akce v kombinaci s jejich pózami, které by se hodily spíš pro dav o několika stovkách hlav, celou snahu poněkud srážela. Zvuk opět nebyl dokonalý, ale nakonec se na něj zvyknout dalo. I tak se jednalo o průměrnou zábavu, která neurazila, ale ani nenadchla. 

Ruská záležitost Otto Dix je na scéně docela pojem, nicméně zatím se mi tahle muzika dost vyhýbala, tak snad se to povede alespoň částečně napravit v budoucnu. Sami se nazývají elektronickou avantgardou, někdo je zase označuje za darkwave s lehkou příměsí EBM a industrialu. Btw. lepší prý bývali, když jezdili ve třech (i s bicíma), nyní tedy pouze s keyboardy, za nimiž stál znuděný dlouhovlasý týpek, který vypadal, že čeká na tramvaj – týpek si mimochodem říká Marie Slip (no aby ne, když jeho pravý jméno je Sergej Slobodčikov), zatímco zpěvačka je vlastně chlap jménem Michael Draw s velmi, ale opravdu velmi neobvyklým kontratenorem.

I když jsem měl takový pocit, že Michaelovi jako chlapovi něco chybí…no nic, každopádně iluze způsobená makeupem a kontratenorem byla, myslím, hodně povedená a přispěla tak ke zvláštnímu úkazu, a to že cca 15 lidí udělalo „půlkruh“ kolem zpěváka a doslova mu odezírali ze rtů. Při některých písních prováděl kreace á la Atai Omurzakov z československého talentu, pak se objevil s bičem za účelem sebemrskačství a nakonec zapěl i se sovětskou vlajkou, které se následně zmocnil fotograf JiSe a nadšeně s ní obíhal klub – to by jeden nevěřil, co může někomu udělat radost. 
 
6R5C9441
 
 
Jakkoliv lze jejich muziku obecně označit za originální, skladby samotné jsou si většinou dost podobné a nebýt pohybových kreací a ostatních kulturních vsuvek, člověk by si i zívnul, přesto (nebo spíš právě proto?) je jejich muzika naživo daleko zábavnější, než když si ji pustíte z kompu. Nejvíc se mi asi líbila skladba "Antichrist", nicméně žádnou vyloženě špatnou skladbu nepředvedli, a to asi právě proto, že si je všechno navzájem dost podobné.
 
Demi: Otto je pro nezaujatého pozorovatele zajímavým zjevením. Minimálně na několik songů. Žehná fanoušky krví, sám se s ní matlá a celkově je to zkrátka figurka. Rozhodně musím ocenit jeho pohybové nadání. Pokud však člověk není fanouškem jeho tvorby, začne se po čase vkrádat nuda. Na druhou stranu však přišel se zvukem, který měl (i přes občasné vazbení) místy jakés takés parametry. Ne úplně rozumným tahem se ukázalo být zrušení přepáleného vstupného. Kolem pódia se vzápěti začal motat hlouček opilých "rednecků" a když Otík vytáhl prapor, bylo vymalováno. Cirkus to tedy opravdu byl. Jen tu temnotu jsem hledal tak trochu marně. 
 
V momentě, kdy měli začít norští EBMkaři Substaat, se stalo něco „neočekávaného“ – bylo totiž možné spatřit, kterak je na pódium vlečen náhrobek s nápisem The Crypt, tedy neklamný znak toho, že původně první „předkapela“ večera tak obsadila lukrativní čas kolem jedenácté hodiny a stala se kapelou závěrečnou. Basák Pavel však ke své a možná i naší smůle zapomněl strčit kabel od basy do zdroje proudu, u kláves těžko posoudit, alespoň že zpěv nějakým způsobem fungoval. Po cca 20 minutách se kytara i zpěv ztratili v mlze a po několika minutách se v osamocených klávesách ozvala nějaká podivnost, dost připomínající zkrat, čímž byla hudební produkce tohoto večera zakončena. 
 
The Crypt - Audrey (The Dark Circus)
 
Demi: Takhle se to prostě nedělá. Dejme tomu, že za to spolupořádající kapela The Crypt nemohla a byla postavená před hotovou věc. Ale z prvního supportu "festivalu" za 400 korun českých na místě je náhle hlavní hvězda a řekněme si na rovinu, že na tuhle pozici zatím kluci nemají.  Nehledě k tomu, že proti sympatickému vystoupení v Basementu, z něhož jsem měl docela dobrý pocit, byla tahle divadelní párty zkrátka slabší. Hodně rekvizit a málo hudby. Vše ztracené v chmelnických prostorách, které jsou studené jak psí čumák. Kluci se snažili zaujmout, ale co je to platné, když to není podložené muzikantstvím. Na místě "krypty" bych si dal chvíli pauzu s focením a epickým úváděním každého nového, či staronového člena a zkusil bych zkoušet a pilovat. Potom to bude mít nějaký smysl. Tohle cesta není. 

A tak i když sovětská vlajka asi té noci zažila ještě leccos, pro mě nemělo valného smyslu zůstávat dál v klubu a ničeho dalšího jsem tak svědkem nebyl. Nutno dodat, že Nová Chmelnice je klub takřka bez atmosféry a pro akce podobného typu je nevhodný. I proto, že k neúčasti Substaat se nikdo nikde nevyjadřuje, lze akci až na pár pozitivních drobností hodnotit jako nevydařenou – zejména z hlediska pořadatelského.

Demi: Od samého začátku jsem byl skeptický, co se vyznění večera týče, protože osobně nemám moc rád akce, kde je šest průměrných kapel a žádný headliner. I tak však chápu, že si kapely prostě chtějí zahrát a bylo vidět, že Stoneman a Otto Dix u nás přeci jen svoje fandy mají. Ale aby většina vystupujících hrála 20 - 30 minut a jeden z headlinerů byl vyměněn za lokální kapelu, bez jakéhokoliv vysvětlení (byť třeba aspoň na FB eventu), to už je věc jiná.  
 
Fotky od JiSeho najdete v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář