Další z osobitých úvah "zasloužilého gotha" Boba Lučana
Autor: Bob Lučan
Zdroj: boblucan.bloger.cz
Moji drazí čtenáři! Je úterý 12. června 2007. Venku prší, tak konečně trochu mokrých vzpomínek a dalších úvah. Rozz Williams mi pěje z pokojového jukeboxu v lehce erotickém duetu s krásně pošahanou múzou Gitane Demone, která je takovým smrtelným stínem Janis.
Kdysi jsem dostal otázku, co je nebo je gothik. Tak především neexistuje žádný generální recept a já nejsem ani v nejmenším znalec toho, co tato instituce, tedy gothsubkultura, vyžaduje. Dovedu si ovšem představit, co všechno to v mnoha případech může být. Nikdy mě nezajímalo vytváření umělých komunitních shromáždění apod., ale individuální citové prožitky.
Prezentace mých slov laciným netovým způsobem pokračuje. Promiňte, trošku si zanadávám. Zasranej kýč! Ztrácím se ve vlastních myšlenkách. Nechci za žádnou cenu zvulgárnět, jak je dnes téměř pravidlem. Asi se jednou propíši přes krvavě rudou gothiku, která je je mou heterosexuální láskou, až k podstatě všeho. Všiml jsem si, že jsem jistým lidem částečně ukázal i směr a rozšířil obzory, což mě těší. S noblesou a cítěním se musí člověk narodit.. To nejde hrát.
Sedím zde a píši, co mě zrovna napadá. Na stole stojí oprýskaná váza, plná stonků vysušených neznámých květin z minulých oslav, kterých jsem se nikdy neúčastnil, protože jsem psal svůj životopis neviditelným inkoustem. Pozoruji, jak se spousta lidí snaží přiblížit dekadentnímu společenskému goth životu. Jako by to byl jen "in" styl , což je chyba, ale nic se s tím nedá dělat.. Že by to dělali, aby dřív zestárli? Už proto se vždy rád od tohoto světa vzdálím, ale ne nadlouho, zůstanu už kvůli tomu, že mi jeden tón Bauhaus zní líp než všechny ty zasraný kapely světa. Proto jsem stále zatvrzelý a neraději bych teď chvíli nepsal, protože inspirace má lepší karty než momentálně já. Mnohem jednodušší je napsat kritický komentář, jako to mnozí dělají, ale snažím se dál. Chápu, všichni chtějí dnes večer slyšet lepší zprávy. Něco jako , že svět bude fajn Možná , že i bude. Kdo ví - Bela Lugosi spí, ale tupá televize Nova je vzhůru a při své komerční účelovosti sotva odvysílá nějaký "béčkový" snímek třeba s Klausem Kinskim, protože by se naň podle nich asi nikdo nedíval. Tak to abych si raději přečetl článek o Andy Warholovi, který napsala moje spolupracovnice Jiřina, jíž si nesmírně vážím. Určitě mnohem zajímavější počtení než nějaká chronická psychická bulvární agónie redaktorů, co se živí blufy z Mc Donaldu o tom , že nějaká celebrita má již desátého milence.
V roce 1967 začali Jimi Hendryx a Janis Joplin vytřískávat peníze z kontrakultury v době, kdy se objevili Beatles. Kromě toho, že se líbili, vytvořili něco, co po nich už nikdo. Jsem kus chlapa, přesto mi bývá často smutno z určité části mládeže. V celé historii gothického rocku jako stylu nebylo za posledních třicet let tolik absurdity, kolik se za posledních pár let nakupilo na internetu. I když jsem vyrůstal na batcave scéně Bauhaus, Specimen, The Cure apod. a miluji první vlnu gothic rocku, tak díky rádoby goth komunitní nové generaci je mi svým způsobem protivná i určitá trendovost, která z toho vznikla, o módě ani nemluvě. Lidé, co jen vypisují z jiných stránek, jsou méně originální a důvěryhodní. Podobně to může být i se zmiňovanou módou. Podle mne tu vždy byly, jsou a budou režimy, které nutí ke "stádnosti" a asi dobře vědí, co dělají. Strašné! Miloš Kopecký v roce 1979 prohlásil: " Odporovat rodičům, to je příliš snadné, ale odporovat módě, nebo dokonce ještě lépe - ignorovat módu, je patrně nadlidský výkon". V principu nemusí být otročení módě o nic méně ubohé a trapné než otročení nějaké ideologii či hudebnímu stylu. Nejde si namluvit, že nezáleží na tom, co nosíte na sobě. Ukrutně na tom záleží, je to vaše vizitka, ale jen, a to podotýkám, vaše a kvůli vám samým. Poslouchejte třeba symfonický metal, který krade jako straka image z gothiky, je to vaše věc. Ale není dobré si hrát na to, co nejste. To se pozná. Já dělám vždycky to, co chci sám, a razím svobodu. A když se mi zachce, budu psát třeba o Pet Shop Boys, možná to bude dnes větší underground než ty kecy na netu o tom, co je a není originální. Kde ze sebe určitá skupina lidí dělá drsné hororové pankáče, aniž by vůbec tušili, o co tady jde. Nikdo z nich, ani já, nebyl ve své době v Anglii. V roce 1979 jsem byl zasloužilý prvňáček.
Hudbu typu Siouxsie, Dead Kennedys, Sisters apod. jsem začal vnímat až od poloviny 80. let coby puberťák, kdy jsem někde v komunistickém rádiu zaslechl ještě první verzi Temple of love (1983) a velice se mi líbila. Skladba později vyšla na výběru singlů Some girls wander by mistake (1980 - 83). Vlastnil jsem tenkrát ještě kazety The Mission, Nephilim, Bauhaus, Bolshoi, Cocteau Twins, Dead Can Dance, Siouxsie and The Banshees, Specimen, Skeletal Family, March Violets, Red Lorry Yellow Lorry... Hodně se mi tenkrát líbili The Rose Avalanche. Není mnoho lidí, kteří dnes mohou říct, já poslouchám gothic rock přes dvacet let a stále se mu intenzívně věnuji. V současnosti vlastním kompletní diskografie nejrůznějších gothických kapel v originálních nosičích a jsem na ně nesmírně pyšný. Zvláště pak na třicet originálů od Christian Death s Rozzem i Valorem. Ty jsem zaslechl poprvé prostřednictvím minidebutu Deathwish (1981) a o několik let později z MC kazety, kterou, i když mám originální CD, z nostalgických důvodů stále schovávám. Síla, vytrvalost i léta prožitků, tak to je pro mě gothika, přátelé.. Mé emoce jsou nepopiratelné a čisté, proto doufám, že mě pár lidí správně pochopilo a snad jednou někdo řekne, to tenkrát napsal Bob.Tak jako by dnes někdo vzpomínal třeba na art rock a řekl by, byla to krásná doba. Pink Floyd, Rush, Yes, Genesis. Ale dnes máme od 90. let progresívní rock Arena atd.. Nerad dělám z gothic rocku nějakou svátost , ale přijde mi nelogické, když je někdo ročník 1990 a dělá ze sebe odborníka třeba na Deine Lakaien a přitom se tomu věnuje dva tři roky. Někdo tahle slova už musel napsat, i kdybych tím dělal revoluci v revoluci. Samozřejmě, že každý má právo na svůj názor, ale ať to dává smysl. Trymův článek o gothice byl nesmyslný, ovšem jedna věc byla pravdivá. Proč ty uniformy a umělá dekadence? Mně gothic rock přináší radost, nepotřebuji vyvolávat depresivního ducha jako dnes někteří , jež jsou závislí na rodičích a uměle vytvářejí temnou auru kolem své nejisté osobnosti. Uvedu příklad. Upírské filmy mě zajímaly dávno před tím, než jsem věděl, co tenhle žánr znamená pro některé z gothických kapel. Díval jsem se na Drakulu nebo Hunger a u toho jsem "sjížděl" Bowieho, Iggy Popa nebo Billy Idola, takže přirozený punk rock´n rollový vývoj.
Líbí se mi termín goth´n roll, který se náramně hodí pro Finy The 69 Eyes. Snad na ně letos zajedeme do Malé Skály. Z novějších kapel mám rád i 13 Candles, Vandemmian, Childern On Stun apod. Myslím, že kulturu nedělají jenom ti, kteří skládají hudbu, ale také ti, kdož umožní , aby se vše dostalo k lidem. A nejlépe, aby kontakt zprostředkovávali ti, co se v hudbě vyznají. Čert by přece měl dobře znát svoje kopyto. Mělo by zase nabýt platnosti, že něco vědět a předávat dál znamená rozdělit se s lidmi o své emoce, potažmo znalosti. Což v jistém směru znamená dobrý skutek a ten si zaluhuje pochvalu. Když jsem se v minulém století něčemu přiučil, uměl jsem tomu následně i zatleskat. Pro někoho to jsou možná nicotné úvahy, protože osamocený autor je vždy podivín. Ale snad jsem v předchozích řádcích vystihl kousek pravdy a to je, že se bojím o gothiku jako o člena rodiny.
Celou pravdu vlastně ani sám neznám . Zajímavé je, že v průběhu tohoto článku jsem několikrát ztratil inspiraci a znovu ji našel. Když si člověk přečte Baudelaira nebo se z donucení podívá na nějakou Shakespearovu hru, nezamená to, že je gothik. To vše tkví v přirozeném vývoji. A když něco nevím, nechám si poradit. Sám nejsem neomylný a udělal jsem plno chyb. Moc rád bych psal krásně a moudře, ale díky systému falešné politiky a módnímu trendu neogothických posluchačů mě občas obejme pesimismus. Jsem věrným a oddaným ctitelem gothické hudby, nikoli však fanatikem, srovnatelným s tím , kdo vyznává vážnou hudbu Beethovena, Wagnera či Strausse apod. Možná se moje povídky dostanou na světlo světa díky vám. Je těžké být v přetechnizovaném světě originální a nepodléhat masovému společenskému kýči.. Můžeme uvést další příklad. Určitě se některým lidem dobře poslouchá třeba neopunkový Green Day, ale to už postrádá určitý punc originality archaismu rebelských anarchistů Sex Pistols nebo Dead Kennedys, kteří netoužili být první na MTV. Tak je to v podstatě i s "gothickým metalem", který punc originality rovněž postrádá a to se odráží i na současných fanoušcích hudby, jež si dá nálepku gothic, a tím pádem zato vlastně ani nemohou. Chudáci děti, takhle jim lhát. Ironická poznámka: Problémem dnešních gothických, nebo spípš neogothických , kapel je to, že se snaží o to , co bylo v první polovině 80.let přirozené. Obaly dnešních kapel jsou posety růžemi, lahvemi červeného vína a odvolávají se na prokleté básníky, přičemž tahle póza může zaujmout tak nanejvýš nedopělé dívky, případně méně přemýšlivé jedince. Starší desky takových Bauhaus určitě neobsahují žádné kýčovité malby, ale originální a na první pohled úžasné znaky. Lidé dnes nemusí být horší, ale jsou prostě už jiní a asi to tak má i být. Asi nemá smysl ohlížet se za tím, co bylo. Každý má jiné prožitky. Prožitky i své pocity popisuji i v mém článku Gothická zpověď, kterou jsem napsal už v 90. letech a teď už je nejspíš zveřejněná na stránkách Sanctuary. Je v ní trochu fikce, trochu poetismu i erotiky.Dokonce i něco z mého života.
Hodně lidí jmenuje nebo zná z klasických goth kapel Sisters Of Mercy atd., ale je dobré připomenout další dobové goth oldies jako jsou Gene Loves Jezebel, New Model Army, Virgin Prunes, Bolshoi, Screaming Dead, Ghost Dance, Specimen, The Rose Avalanche, Theatre Of Hate, Red Lorry Yellow Lorry.
Ti totiž rovněž psali dějiny gothického rocku. Každá doba měla a má své studenty revolucionáře, kteří chtějí obrátit svět. I já jsem takový ve dvaceti byl, avšak postupem času vás to unaví. Navíc zjistíte, že to ani nejde. V každé době vás lidé buď zbožňují , nebo poplivou. Rozhodně nejsem pesimistický, i když to tak může vypadat. Asi mě už moc neberou výrazy ´second generation´ apod.
Jako vždy jsem se zase trošku více rozepsal. Takže se s Vámi pro dnešek loučím a brzy nashledanou.
Váš Bob Lučan
Komentáře
Přidat komentář