Dirbi se za nás podíval na čtrnáctou desku elektrometalové legendy Ministry. Jaký je výsledek?
Ministry - AmeriKKKant
Vydal: Nuclear Blast (47:59)
Přiznám se, že od "Animositisominy" je můj vztah k Ministry značně ambivalentní. Nedokážu naskočit na to, co nám vlastně Al Jourgensen chce říct. Nedokážu sám sobě definovat, jestli to za něco ještě stojí, nebo jenom louhuje starý čaj. Nejednou mi přišlo na mysl, že hledá sám sebe. Napadlo mě mnohokrát, že kdyby Paul Barker nevydal desku "Fix This!", pošlu zprávu s podobným sdělením do Chicaga sám! Ne všechno mi samozřejmě přišlo jako pokus o přežití, zvlášť v konfrontaci s jejich živými vystoupeními, ale kdesi se ztratila jiskra. Ztratil se drajv. A když už člověk nedoufá a smíří se s tím, že někdo, kdo sice ovlivnil celou generaci, vstupuje do voskového nebe, přijde smršť. Myslíte si, že je konec, a najednou se stane něco neuvěřitelného. Narazí do vás tlaková vlna zvící rozjetého plně naloženého vlaku a strhne vás s sebou. Vypadá to, že Alan Jourgnensen po letech našel skutečného nepřítele. A hlavně odstup.
Od 14. studiového alba AmeriKKKant jsem příliš nečekal. Nebo čekal jinak. Spoustu nekoordinovaného hluku a politických frází nasraného seniora. Že se Al Jourgensen vždy politicky vymezoval, by mohlo být překvapením pouze pro totálního hudebního ignoranta. Že se vymezoval politicky víceméně doleva, také nikoho nepřekvapí. Co by bylo ovšem silně znepokojující, kdyby právě v této zmatené a chaotické době, kdy se k moci dostávají různá extremistická, despotická a populistická individua, mlčel. Ano, strýc Al po letech našel svého nepřítele, a i přesto, že ho našel v kulturních a intelektuálních kruzích uznaném nepříteli číslo jedna, tedy v Donaldu Trumpovi, drží si odstup, staví se nad společnost a káže jak revoltující puberťák.
Už když vám v první skladbě "I know words" na pozadí smyčců, blízkovýchodních melodií a scratchingu servíruje rozhodující mantru posledních prezidentských voleb "We will make America great again", je vám jasné, komu vystavuje účet. Nic nového pod sluncem. Ostatně účty si vyřizoval už s Trumpovými republikánskými předchůdci, a sice s oběma prezidenty Bushovými. Přesto, ať už je můj názor na Trumpa jakýkoliv, s prohlášením, že byl George Bush mladší nejhorší prezident Ameriky, byl úplně mimo.
To všechno Vás napadá během intra. Náhle se však ocitáte v "Twilight zone"! Poznáváte důvěrně známé postupy, a když se ozve harmonika, jste doma! Vybaví se vám "Lava" a celý "Filth Pig". Smyčce navazující plynule na úvodní skladbu postupně mizí a objevují se jen nenápadně, aby přidaly na dramatičnosti. Jednoznačně největší potenciál na desce. Úvodním veršem "I remember waking up on November 9, 2016 and feeling a little bit nauseous. It felt like descending into a bottomless pit on a high speed rail…" Jourgensen vzpomíná na své pocity z druhého dne po zvolení Trumpa 45. prezidentem USA a potvrzuje tím výše uvedené.
Démonická "Victim of a Clown" je postavená na různě proházených samplech jedné z nejbizarnějších a zároveň nejsilnějších scén světové kinematografie - závěrečné řeči židovského holiče v podání Charlie Chaplina z filmu Diktátor. "Victims of a system that makes men torture…, The hate of men will pass, and dictators die…, The misery that is now upon us is but the passing of greed…,“ a ještě před nástupem kytar se vám dostane lakonického poučení, že „We all want to help one another. Human beings are like that…“ Neopouští téma averze vůči Trumpovi a vystavuje analogie mezi ním a Chaplinovým projevem. “Angry man, Septic tank, Orange, Toxic lies, Rejection of reality, Cuts through like a knife.“ Jenomže, když se více soustředíte na to obrovské kvantum samplovaných frází na pozadí, vyleze vám znepokojující a děsivý vzkaz: "Then – in the name of democracy – let us use the power" a začínáte chápat, že problém není až tak jednostranný.
Na tuto myšlenku navazuje a rozvádí ji ve "Wargasm", kde se vyrovnává s ve společnosti hodně diskutovaným problémem, totiž Ameriky jako státu, který je schopen a ochoten vojensky operovat a intervenovat za hranicemi vlastní země. Je otázkou, do jaké míry v rámci obhajoby demokracie nebo vlastních zájmů. Zde přirozeně Jourgensen zastává pouze jediný, pro něj možný názor, tedy Amerika jako usurpátor a agresor. V "Antifě" pak už je pro mě ideově za hranou a říkáte si, že to už vyloženě přehání. Obě však mají strhující rytmiku, hutný zvuk a dynamický náboj, který známe z dob největší slávy. "Wargasm" má dokonce refrén, který vám zůstane dlouho v hlavě.
Ačkoliv na desce není vyloženě slabého místa, snad kromě někdy zbytečně zahuhlaných refrénů, vychází pro mě "Antifa" jako nejslabší skladba. Oproti tomu poslední dvě, tedy "Game over" a "AmeriKKKa", skutečně zúročují to nejlepší, co Ministry za svojí dlouhou historii dokázali nabídnout. Ano, neopouštějí nastavené pozice angažovanosti a rozhořčení nad stavem světa a společnosti, hudebně tomu však není mnoho co vytknout. A když v "Game over" slyšíte naléhavé volání "This is the end of human wishes, This is the end of what we made", nepříjemně vás mrazí v zátylku. Považuji to za jeden z nejsilnějších momentů celé desky. V závěrečné skladbě si ještě jednou neopomenou kopnout do země, jejíž jméno nese, a to nejen kritikou toho, co se děje za vlastními zdmi, ale také přirovnáním její zahraniční politiky k nacistické agresi v roce 1939 a také té ruské v roce 1968, což se mnohých z nás jistě osobně dotýká, ale ne všichni s tím dokážeme souhlasit. S "novou" sestavou, kterou svým hlasem doplňuje hostující Burton C. Bell z Fear Factory, neuvěřitelně plným zvukem a dynamickými aranžemi možná někteří začnou hovořit o návratu ke kořenům. Ministry ovšem zní zvukově i společensky moderně, relevantně a efektivně.
Jistě v kontextu celé Jourgensenovy tvorby lze jen těžko nezabíhat do politiky. Přestože ne se vším lze nutně souhlasit, je to v pořádku. Vyvolává kontroverze a vyvolává diskuze. Z historie víme, že v některých případech to nebývá umění nutně na škodu. Mnohdy je to žádoucí. Absurditou celé desky je, že Jourgensen nakonec nebojuje pouze s Trumpem, Jourgensen bojuje s demokracií. Svým kategorickým imperativem ad absurdum bojuje s demokracií jako takovou. S tím, kam až jsme schopní demokracií a jejími principy zajít.
Když mi na stole přistála možnost recenzovat novou desku Ministry, děsil jsem se toho, že jediné, co mi zbude, je politicky si to s Jourgensenem rozdat a jediným možným poraženým nakonec musí být nezbytně právě on. Ovšem stárnoucí matador angažovaného popu nám přichystal velké překvapení. Schytal jsem políček za svou pýchu a za své pochybnosti. Předkládá účet nám všem. Ministry jsou stále ve hře a je třeba brát je pořád vážně!
Hodnocení: 90%
Tracklist:
1. "I Know Words" (3:15)
2. "Twilight Zone" (8:03)
3. "Victims of a Clown" (8:18)
4. "TV5/4Chan" (0:49)
5. "We're Tired of It" (2:48)
6. "Wargasm" (6:19)
7. "Antifa" (4:56)
8. "Game Over" (5:01)
9. "AmeriKKKa" (8:30)
Komentáře
Díky za pěknou recenzi. Jsem rád, že to někdo slyší stejně. Na zahraničních serverech má Amerikkkant obecně velmi dobrý hodnocení, z českých vyšla nadšená recenze ve Sparku, ovšem na musicserveru naopak nadpis "zoufalá deska", což je ale spíše ostuda pro recenzenta musicserveru. Myslim si, že deska je objektivně velmi kvalitní a přesně jako hodnotitel zde na sanctuary si myslim, že od Animositisomina Ministry něco ztratili, přestali se vyvíjet, nebyla to prostě taková bomba jako v minulosti. Nová deska je pro mě zajímavá a mam jí rád de fakto od začátku do konce, což u řady předchozích desek Ministry nebylo... Opravdu příjemné překvapení.
Jinak, na Ministry se mi v minulosti vždycky líbilo, že byli invenční, což právě od Animositisomina už tolik nebylo. Animositisomina je spíše krok zpátky (i když má kvalitní songy: Animosity, Shove, Imposssible, Unsung), Houses of the molé je taková svěží punková deska s recyklací starých Ministry, moc nemam rád Rio grande blood, což je jen dobrej trash- metal, ale nic moc navíc, Last sucker pro mě podobnej, ale lepší, překvapivě mě bavila deska Relapse, která má takovou optimistickou náladu a spojení klasickejch Ministry postupů s novým typem automatických bicí funguje, no a From beer to eternity přinesla opět experimenty a Amerikkkant mi připadá skoro nejlepší za dlouhou dobu. Nejvíc v oblibě mám Psalm 69, Filth pig a Dark spoon, které nová deska sympaticky evokuje, ale ne ve stylu vykrádání.
*thrash ;)
Nový cd od Ministry je od začátku do konce hnus!!!
Nebudu nový cd srovnávat s Psalm 69 ( Nejlepší album od nich vůbec) , protože to je absolutně o něčem jiným , ale to co předvedli na AmeriKKKant , tak to je něco příšernýho. Mám rád industrial hodně , ale tohle sem od Ministry opravdu nečekal , že udělají cd který bude tak strašný od začátku do konce. Prostě pokud se to někomu zamlouvá , tak prosím , tohle je prostě jen můj názor na nové cd AmeriKKKant. Já mám rád nejvíc Metal - jakýkoliv, Rock,Industrial-EBM, Shoegaze,Darkwave atd. Dnešní doba je příšerná na jakoukoliv ''DOBROU'' muziku a najít nějakou kvalitní a zajímavou hudbu je obtížný. Dnes je bohužel už doba například pryč kdy ze Skandinávie přicházelo plno skvělejch metalovejch kapel který dokázali vždy překvapit a zaujmout něčím novým , tak dneska je taková doba kdy Industrial,EBM je úplně na dně jak metal. Pořád stejný písničky kolovrátkový který nemaj náboj a melodii a poslechnout si něco vícekrát to prostě nejde. Díky bohu je malinká hrstka kapel který tohle ještě umí. Ještě že byli 80 léta a začátek 90 let kdy vznikalo spoustu skvělých kapel který si vždy rád s chutí rád poslechnu. Ale pak to vše pomalu vše jít do kopru a kvalitní muzika se prostě vytrácí čím dál víc. Kolikrát se těším , že vyjde nějaký nový album od známých kapel a je to šílený zklamání. Dnes je metal , industrial podle mě na úplným dně. Bohužel!!!
Tot vše , mějte se fajn
Spis jenom spatne a malo hledas. :)
MINISTRY NEJSOU INDUSTRIAL!!! I kdyz to Al o sobe tvrdi, tak industrial je proste neco jinyho. Jinak recenze skvela!
Díky mistře za toto vyjádření. Dodám jen, že to že Ministry jsou spíše elektro metal s industriálními prvky nijak nesnižuje jejich kvalitu...
Viděl jsem rozhovor s Alem, kde říká, že si myslí, že Ministry nejsou industrial, že industrial jsou Throbbing Gristle, Einsturzende Neubauten apod.. Problém v těchto škatulkách je ten, že Ministry jsou crossover skoro všeho :-D, od roku 81 doposud nám namíchali synthpop, ebm, hard core, punk, doom metal, trash metal a kdo ví co ještě s prvky industriálu, no a novináři si to potřebují ulehčit a fans industriálu je berou a je to ;-)
To je vecna debata, ktera je podle me uplne zbytecna... I cely Throbbing Gristle se shoduji, ze industrial jako zanr byl vzdycky udelanej, aby prochazel evoluci... Kazdej jinej vetsi zanr ma svuj "umbrella term", tak proc ne industrial? Kdyz muzou byt Black Sabbath, GY!BE, The Strokes, Brainbombs, Beatles a Olympic vsechno rock, tak si myslim, ze muzeme prezit, ze Throbbing Gristle, KMFDM, Coil, NIN a Agonoize si rikaji vsichni industrial. :)
Hm, to je fakt. Pěkně jsi to napsal ;-)
Po pravdě tahleta škatulka "rock" pro mě nikdy nebyl žánr, vlastně ani relevantní zařazení jakékoliv kapely. Já když slyším, že někdo hraje "rock", tak ve mě to evokuje moderátora rádia Kiss tak kolem roku 96, který hází veškerou kytarovou hudbu do jednoho značně nesourodého chlívku. Uznej sám, že podoba mezi Black Sabbath a The Strokes je tak maximálně v tom, že obě kapely mají 4 členy a hrají na kytary a tím to tak jako končí... PS: Ani Throbbing Gristle nezůstali u čistě industriální hudby, což ovšem nesnižuje ani jejich, ani ničí kvalitu, jenom se dostává do jiného žánru a tím to s sebou nese jiné příznaky.
Ale vzdyt tak je to u kazdeho vetsiho zanru. Rock, punk, metal, folk, jazz, techno, vsechno ma svuj "hlavni" zanr, ktery se casem a evoluci rozradil na subzanry. Rekl bych, ze je to uplne normalni, organicka evoluce jakekoliv hudby. To, ze Sabbath a The Strokes nemaji zvukove nic spolecneho, je prave moje pointa, vsichni jsou v pohode s tim radit je jako "rock - hard rock" a "rock - indie rock", proc by jsme nemohli mit industrial rock, industrial metal a industrial - power electronics? :) Dokud lidi jasne davaji najevo, ktery subzanr maji na mysli, tak se preci neni proc hadat, ne?
Podívejte se na metal archives jaký hodnocení poslední desky AmeriKKKant mají , ted jsem se díval a je to 34% . Osobně za sebe říkám hodnocení že AmeriKKKant je 3% a já si myslím že od The Last Sucker je kvalita alb jen horší a horší a plno lidí co slyšelo AmeriKKKant tak říkají že je to to nejhorší co kdy Ministry udělali. A hodnodit AmeriKKKant na 90% to je sakra přehnaný.Asi každýmu se nejvíc líbí Psalm69 a tohle geniální dílo lze hodnodit na 90% ale ne AmeriKKKant!!!!
Sorry, děsně nudná a nezáživná deska. Nezajímavé a utahané skladby které jdou jedním uchem tam a druhým zpátky. Srovnávat tuto desku s Psalm 69 se prostě nedá (ale to ani dalších 90% desek od Ministry).
Velka škoda.
Já už se k poslednímu vydání Ministry vyjádřil a za tím si stojím.
Já jsem už trochu starší chlap a Ministry poslouchám od roku cca 1991 a musím říct, že ta čistě elektronická ranná poloha mi byla a je nejbližší. Pak ale přišel NWO a myslím, že to byla pecka ne nepodobná ve svý době Anarchy in UK, tzn. pořádnej šutrák do žabince... :-) První věci ve stylu těhle rubaček byly určitě výborný, ale pak se to začalo šinout do takovýho jednobrdózního metalu, furt to samý, furt to samý... Prostě nuda (ostatně - když už jsme na Sanctuary - podobnej osud potkal v jiném ranku moje další miláčky Fields of the Nephilim). No ale teď si myslím, že tahle nová placka má v sobě díky ďáblu zase spoustu pestrosti a rozmanitosti a daj se jednotlivý fláky od sebe rozeznat a zaposlouchat se do nich a vůbec to poslouchat i jinak než jako mlátičku. Takže za mne klidně 85 - 90%, možná i trochu z radosti, že se to zase hejblo (vrátilo) tímhle směrem!
Jo a k textům - ještě že v našich krajích většinou nevíme o čem se zpívá, protože to bychom se z těch bolševickejch keců u poloviny kapel museli pominout...! Teda alespoň lidi jako já... :-D :-D :-D Takže raději jen poslouchat hudbu!!!
Haha, to je fakt :)
Není to taková sílná věc jako The Land of Rape and Honey, The Mind is Terrible Thing to Taste, Psalm 69 nebo Dark Side of the Spoon, ale je to zajímavé elektro album a jak výše napsal Alda- radost že se vrátili k samplům a jakési pestrosti, za mne tak 70 %, v rámci jejich tvorby a 95% v rámci žánru.
Antifa-Piráti z té písně mají nepochybně mokré sny
Ha ha, vidim ze vsichni resi, kam to vlastne zaskatulkovat. Vazne podstatny? Vzhledem k tomu, ze jsou to prukopnici stylu, tak proste patri tam, co rikaj. Mimochodem album to neni moc oslnivy, ale slusny je. Treba Twilight Zone, Game Over jsou dobry skladby. A dve skladby na albu, je dneska solidni vysledek. Takze doufam, ze je Sanctuary pozve do Prahy, ale ne do Rock Cafe. Dik.
Díky za důvěru, ale letos jedou do České republiky na Brutal Assault díky Obscure a tím to asi končí....
Taky tak.Letos to už na BA nevidím.Míjet stánek fetáků z Antify tam opravdu nechci. Měl jsem za to že BA je apolitickej fest,Ale bohužel tomu tak není.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.