Co stylovějšího mohl přinést podzim 2008, nežli premiérové vystoupení viktoriandustriální princezny a módní ikony Emile Autumn? Postřehy z akce najdete v tomto reportu.
Sepsali: Paesant, Ezechiel
Kdo by si ještě před rokem pomyslel, že aktivity gotické scény u nás dosáhnou takových měřítek, že se "černí vyděděnci společnosti" budou v tak hojných počtech scházet i uprostřed pracovního týdne. Sotva jsem si začal zvykat na pravidelný víkendový režim koncertů a parties, který nám spadnul na hlavy s příchodem podzimu a znovu pěkné vykousal díry do našich kapes a peněženek, už jsou tu i nevíkendové akce hodné pozornosti. Ve středu 15. října něco po osmé hodině jsem (značně přejedený a připravený na poklidný večer s filmem a brambůrky) obdržel od Samgarra docela prostý dotaz "Ty nejdeš na Emilku????" Ouch!?Během několika minut balím foťák a vyrážím směr Matrix, protože tuto - jednu z nejfotogeničtějších událostí roku - si přeci nemůžu nechat ujít! Na místo dorážím kolem deváté hodiny a zjišťuji, že předskokany Trunk show, jejichž fenomenologický šrot jsem ještě před týdnem objevoval a pilně naposlouchával, už jsem prošvihl. Tuto část proto přenechávám ke zhodnocení kolegovi Ezechielovi, který byl zas krapet zodpovědnější:
Trunk Show
Pamatujete si ještě na tiskovou zprávu, která poměrně specifickým způsobem lákala na vystoupení Trunk show, jako na sběr nejrůznějších podivných propriet a zvuků? Inu, přesně takhle to znělo i na živo. Podivný hudební mišmaš skotačící převážně na poli kabaretním, občas však neposedně odbíhající až někam na Balkán k tamní dechovce, prezentované námořnickými vokály, cestovatelskou image a zvlčelou vlasatou pařící bytostí. Těžko to celé nějak škatulkovat, či podrobně popisovat a upřímně řečeno, nějaké pokusy o zařazení tohoto sympatického samorostu by bylo spíše na škodu. Řekněme jenom, že i když se bláznivé vystoupení Trunk show rozhodně nelíbilo každému, živelnost, nasazení, originalita a energie, kterou Trunk show oplývali, si rozhodně zaslouží ocenit. Minimálně mne to bavilo.
Emilie Autumn
Čas, který uběhl od vystoupení Trunk Show dává tušit, že victoriandustriální performance je na spadnutí a číhá za dveřmi do backstageových šaten. Organizátorka Marika několikrát z pódia zahlásí začátek představení, který je ale ještě kvůli nutné zkoušce mikrofonů oddálen a publikum u podia už je nažhavené jak plátek sýra v toustovači. Matrix, zaplněný optickým prostorovým klamem rozlezlých skupinek, se smrskne vpředu a poprvé odhadem dostáváme počet návštěvníků, který dohromady může čítat něco kolem dvou stovek. Na rozšířené pódium, ze kterého tušíme přímý kontakt s publikem, se lepí zvědavé dívčiny. Ještě zjevně nedosáhly potřebného věku na svůj první korzet, ale přišly "tiše" obdivovat svůj dívčí idol s dokonalou vizáží.
Poprvé se odhaluje plachta skrývající nádherný naivní pohled do pokojíku jedné zvrácené slečínky, která se rozhodla pořádat ve středeční večer čajový dýchánek po boku jednookých a bezhlavých panenek, umrlčích lebek a masožravých krys. Kromě nich zde vystupuje i pětice pozvaných kamarádek, doprovodných vokalistek a často i utlačovaných otrokyň navlečených do kabaretních/korzetových oděvů. Právě ony přicházejí na podium za zvuku prvních tónů playbacku.
Emilie Autumn - Intro + 4´O clock (live in Matrix 15. 10. 2008)
Ženy na podiu se množí a neznalec spekuluje o tom, kterápak z nich je asi ONA, hostitelka návštěvy v dívčím budoáru. Z nejistoty okamžitě vytrhne nejcharakterističtější postava, která se chopí mikrofonu - majitelka několikapolohového vokálu, nadaná houslistka a královna sešitých panenek, Emilie Autumn osobně. Následuje hodně přes hodinu dlouhá show ve znamení bohaté choreografie, překvapivých vokálních a muzikantských výkonů frontmanky, nespočtu teatrálních gest a groteskní mimiky a v neposlední řadě i věnování nefalšovaného Emiliovského polibku věrným fanouškům. Jsou tu i nerjůznější gagy, převlékání/svlékání Emilie Autumn a scénky, ve které každá z dam (komtesa, nymfomanka, pirátka, dítě a tanečnice) dostane příležitost promluvit a ukrojit si tak kus performerského koláče pro sebe.
Názor Paesant
Z objektivního pohledu ale najdeme na vystoupení hodně prostoru pro kritiku - po třetí skladbě prvotní nadšení začíná upadat. Kostýmy každé z Emiliiných přisluhovaček máme do posledního knoflíku prohlédnuté, roztomilý pódiový pokojík taktéž a že hodiny visící na stěně jsou jen malované a čas se zastavil už víme také. Přichází logicky na řadu detailnější pohled na samotnou hudbu, zvuk a světla. Přestože team připravující vystoupení Emilie odvedl v jinak chladném a celkem nezáživném prostředí klubu Matrix obrovský kus práce (dekoracemi počínaje, zvukem konče) s kvalitou jejích ostatních vystoupení můžeme asi těžko srovnávat. Malé podium (navzdory umělému rozšíření) činilo show poněkud stísněnou, červená bodová světla jí omezila na chladný kabaret ve fotokomoře a nechvalně proslulý Matrixový zvuk sice vepředu dosáhl nečekaných kvalit, ale s každým metrem směrem k východu se ztrácela jeho "čitelnost".
V tuto chvíli by bylo dobré přiznat, že ačkoliv mě vizuální stránka koncertu, stejně jako asi 99% přítomných, silně nadchla, nikdy jsem neměl potřebu si Emilie pustit z desky a ani koncert mě až na dvě tři skladby nepřesvědčil k tomu, abych tento fakt změnil.
Po několika skladbách se tak koncert změnil spíš v dobrou příležitost pro klábosení s lidmi ze scény, a to netradičně již uprostřed týdne. Zpátky do hry jsem se dostal už jen ve dvou případech
1) v šoku a zpola ohlušen při pasážích s hysterickým jekotem prohnaným nezvládající technikou 2) velmi podařeným a vtipným coverem na Sponge Bob Square Pants - Theme Song
Názor Ezechiel
Narozdíl od kolegy jsem se na tenhle koncert těšil, desky mám rád a Emilii Autumn jako umělce respektuji. Je však pravdou, že po prvotním nadšení (tedy tak prvních třech, čtyřech písničkách) vystoupení jakoby ztratilo vývoj a kouzlo (alespoň pro mne). Písničky pořád zněly stejně jako na desce (což není divu, neboť zde nešlo ani o halfplayback, ale o dobrý two-thirds playback, kdy byly přepřipraveny i některé vokály) a díky stísněnosti prostoru se v porovnání se zahraničními koncerty (viz. youtube například z koncertu z Vídně dva dny před Prahou) nemohla řádně vyvíjet ani performerská stránka věci. Rovněž zvuk byl poněkud plochý, a to navzdory faktu, že téměř celá hudební produkce byla puštěna ze smyček a nebylo tedy zvukově přiliš co zkazit. A kdybych chtěl být úplný rýpal, mohl bych i jízlivě podotknout, že kvůli divoké show někdy Emilie přesně neodhadla vzdálenost od mikrofonu a tak některé nástupy byly pozdě, nebo příliš potichu (například Opheliac). Na druhou stranu si určitě zaslouží ocenit intonační přesnost, show, skvělá práce s publikem (které však házela klacky pod nohy jazyková bariéra) a instrumentální zručnost, která se pěkně ukázala při hře na cembalo a elektrické housle.
Co se týče skladeb dostali diváci ty nejlepší písničky z řadových desek, skoro celé album "Opheliac", singl "4 O´Clock", novinkové coververze "Bohemian Rhapsody" od Queen, "Girls Just Wanna Have Fun" a další. Ačkoliv pro mne osobně patřil tenhle koncert spíše mezi lehká zklamání, je mi úplně jasné, že ortodoxní fanoušci (či spíše fanynky), kteří následně stáli frontu na podpis Emilie a jejího rozjíveného doprovodu, si téměř dvouhodinový večírek ve viktoriandustriálním světě jistě užili více než skvěle. A co se taky divíme - Girls Just Wanna Have Fun...
Emilie Autumn - Girls Just Wanna Have Fun (live in Matrix 15. 10. 2008 feat. Silver)
Playlist
Intro
4 O´Clock
Opheliac
Liar
The Art Of Suicide
Shalott
Dominant
God Help Me
Unlaced
Dead Is The New Alive
I Know Where You Sleep
Misery Loves Company
Asleep / Mad Girl
Bohemian Rhapsody
Girls Just Wanna Have Fun
Thank God I´m Pretty
Fotky najdete samozřejmě v naší Galerii, celkem čtyři videa z koncertu na našem Youtube profilu.
Komentáře
Přidat komentář