Pokud jste o víkendu pro jistotu neopouštěli klimatizované prostory, ale přesto vás zajímá, jak si klávesák z Killing Joke, jeho projekt Inertia, a z roční hibernace opět probuzení Tear vedli 30. června na Sedmičce, račte si počíst.
Kdo sobotu 30. června netrávil ukrytý v bezpečných hlubinách podzemní hrobky, stinné náručí nejhlubších hvozdů, vykachlíkovaném chladu pitevního sálu, případně po krk ve vodě, nemohly mu uniknout rekordní teploty, které vybičovaly rtuť teploměru vysoko nad 30 stupňů. Chtělo to tedy opravdu srdce, nasoukat se do černých oblečků a proskákat osamocenými oázami stínů skrz výheň pařícího slunce až na strahovskou Sedmičku. Přesto se v osm večer téměř čtyři desítky takových odvážlivců posbíralo a show tedy mohla začít.
Deset minut po osmé vyběhli na pódium Tear, osekaní na pouhou pánskou trojici členů – máme tu Rodenta za elektronickými bicími, Adama u basy a samozřejmě Zdenka na hrotu formace. V černých košilích a nezbytných oranžových kravatách (mimochodem – daleko slušivější kombinace než klasická bílá!) na nic nečekali a odpálili svůj set dynamickou peckou „Little Girl“. Vynikající zvuk dal rychle zapomenout na dříve charakteristický sound houslí, který pražské formaci propůjčil přezdívku „čeští The Crüxshadows“. To ale neznamená, že by vystoupení něco chybělo.
Kdepak. Frontman Zdeněk i do těch pár desítek lidí „šel“ naplno, a tak na parketu rozhodně mrtvo nebylo. Pomohlo tomu hlavně živelné podání aktuálních skladeb z loňského alba „Nuclear Weapons Shop“ (třeba „boyardí“ track „Not Alone“) a vzpomínání na předchozí desku „Clear Message“ skladbami jako je valivá, orientální „River of Blood“. A samozřejmě i zařazení svébytných předělávek typu trojjazyčná kraftwerkovina „Radioactivity“ nebo „Dominion“ od Sisters.
Jak tedy toto vystoupení shrnout? Dobře to hrálo, dobře to zpívalo, dobře se na to koukalo a vypadalo to, že se i sami Tear celkem dobře bavili. Když se tedy kapela pět minut před devátou loučila sebeironickou poznámkou: „Díky, tak čau zase za rok!“, člověk si říkal: „Doufejme, že to přeci jen bude o něco dřív…“
A jelikož jsme na Sedmičce, kde se v deset musí skončit s živým hraním, nebyl čas otálet, takže šup, dup, rychle sbalit, ať se můžou kapely co nejrychleji prostřídat.
I Inertiu díky vyhlášenému umu zdejšího pana zvukaře doprovázel silný, dobrý, plný sound. Dobře zprodukované elektronice a válcujícím beatům vládnul mimo jiné i skvělý zvuk kytary a bravurně zvládnuté zpěvy. Pravda, kdybyste si zacpali uši a jen koukali na pódium, měli byste díky vizáži kapely asi spíš pocit, že jste na psychobilly show. Ale na druhou stranu, nikoho, kdo četl náš rozhovor s Rezou Udhinem, to vlastně díky jejich rockabilly vedlejšku ani nemohlo překvapit.
Kromě super zvuku bychom během několika skladeb snadno našli další styčný bod mezi hlavní hvězdou a tuzemskými předskokany – a to ryzí radost z hraní. Třeba pohled na úsporně, ale přesně bubnující zpěvačku Alexys za elektronickými pady, jak se při zpěvu usmívá, člověka prostě zahřálo na černé duši. I když se smečka do svého vystoupení položila v podstatě dost nenásilně, dobré zvukové podmínky spolu se silným materiálem rychle uvedl parket do pohybu a roztančil snad všechny návštěvníky.
A aby těch srovnání nebylo málo, i Inertia dala k dobru nějakou tu předělávku. Dočkali jsme se jak „Children of the Revolution“ od T-Rex, tak charakteristickou, štěkaně-melodickou "Monarchy Now" rakouského Falca. A právě na těch se nejlépe ukázalo, že Alexys prostě umí zpívat a má poctivý, sebejistý hlas. Před desátou noční si obecenstvo, v němž jsme mohli vidět i kytaristu Killing Joke Geordieho Walkera s typickou čapkou na hlavě, vynutilo přídavek a pak ještě jeden. To už se elektronických bicích, které si Reza s Alexys po celou dobu koncertu přehazovali podle toho, kdo zrovna zpíval hlavní part, ujal pokérovaný psychobilly kytarista Kneill a ústřední pár se konečně setkal v silné, manželsko-pěvecké „přední linii“.
V deset bylo podle plánu po všem, ačkoliv set Inertie by klidně ještě pár dalších skladeb snesl, aniž by začal posluchače nudit. Zbýval tedy jen potlesk a úklona – Britové zkrátka předvedli velmi dobrý a zábavný set.
Zábava ale ještě neměla končit zcela a navzdory technickým problémům běžela v osekané verzi afterparty až k Hodině duchů, kdy nastal čas rozletět se opět do hřejivé tmy.
Pokud jste tedy dali přednost některé z lákavých chladivých možností v úvodu – vaše volba, „jen“ jste prošvihli komorní, leč řádně nadupaný koncert...
Playlist:
1. Deworld
2. Feed
3. Children Of The Revolution
4. Monarchy Now
5. Feline Fantasy
6. Anticulture
7. Alive
8. Gone
9. Repeat & Follow
Přídavek:
10. Slider
11. Johnny, Remember Me
Stručný fotoreport najdete v naší Galerii.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.