Jak vypadá taková gotická merenda na třech palubách rezavějící lodi, ukotvené na okraji Hamburku? Čtěte sami...
Během letošního léta mi z různých důvodů uteklo hned několik fesťáků, na který jsem se vážně těšila, a tak jsem potřebovala deficit výletů za hudbou, tancem a bolestí v nohách a zádech vyrovnat nějak jinak. Už nějakou dobu se snažím vystalkovat, jak vypadá scéna jinde, kam se chodí bavit tamější netopýři a jestli je za plotem tráva zelenější. A tentokrát jsem se právě včas dozvěděla o blížícím se termínu hamburské party na staré lodi – tři paluby, tři různé taneční parkety! Mise Ghostship byla na světě.
Nočním Flixbusem z Florence na Hamburg ZOB to trvá asi 9 hodin, což je o 3 hodiny více než vlakem. Pokud se hodláte naším výletem inspirovat a říkáte si, že je určitě mnohem lepší do Hamburku letět, nenechte se mýlit. My to zkusili po cestě zpět a nakonec to byla mnohem větší anabáze než noc strávená v autobuse. Ale o tom až někdy příště. Po převlečení do světlo odrážejících kousků plastu a řádné fixaci účesů žlutým got2b Sprühkleber jsme do sebe obrátili pár startovacích pitíček a vyrazili do nové části Hafen City, kde se ještě stále staví, a tudíž tam párty na zakotvené lodi nikoho neruší.
Metro HafenCity Universität
MS Stubnitz nabídne (zejména v letních měsících) vrchní palubu jako chill-out zónu s barem, kde si za celkem fér ceny můžete dát klasické míchačky, pšeničné pivo, dva druhy patoků za pivo se vydávajících, víno i slušný výběr nealka. Dovnitř nás zahnal až studený vítr. Naneštěstí se o hned první stage pod schody nedá říct, že by gotika přivítala na palubě zrovna přátelsky. Mix žánrově ani rytmicky nesouvisejících hitů zněl jako když vám algoritmus Spotify připraví playlist Discover weekly na základě tří zcela odlišných písniček – jedné metalové, druhé od Depešáků a té třetí z náhodnýho výběru. Bohužel i tu od Depešáků ale nabídne v cover verzi. Abych jenom nehejtovala, na parketu rozhodně byli lidi a zdálo se, že se jim na Slipknoty tancuje dobře... O tom, že je DJova povinnost znát hranice žánru a na žánrových akcích pak hrát tak, aby dodržel koncept, jsme vedli debatu zahrnující přístup obhajující tradiční pohled na gothic rock jako neopomenutelné kořeny, liberální názory připouštějící existenci nově vznikajicích alternativních subžánrů, elitářství na scéně i další sprostá slova.
Kvalitě hudební produkce na první stage to ale nijak nepomohlo, tudíž jsme se přesunuli na zadní, nejrozparáděnější palubu, kde celou noc dunělo EBM, dark electro a příbuzné pecky. Moc mlhy asi nikomu neublíží, ale moc ostrých světel už může být trochu problém, pokud vás oslepují tak, že nevíte, kam na hrbolaté podlaze šlapete. Naštěstí se i ve slušně zaplněném prostoru dalo najít bezpečné místo na "skládání krabic", "zametání" i "šlapání zelí", takže spokojenosti bylo učiněno zadost.
Jak dlouho vás výběr z německých hroznů může bavit, je asi individuální. My jsme rozhodně cítili potřebu střídat tuhle nálož s prapodivnou alternativou na nejspodnější palubě. Definovat hudební produkci tady, je pro mě i s odstupem velmi těžké, ale zdálo se, že láká jen lidi vlnící se ve svém vlastním rytmu, pokud ne rovnou vlastním světě. Jako jediná, byla spodní paluba bez vlastního baru, zato disponovala nejpříjemnějším rozvržením prostoru do několika výškových úrovní.
Připisuji to únavě a přirozenému spacímu rytmu, ale přestože jsme na party dorazili okolo půlnoci, nechtělo se mi zůstat do avizovaného konce v 5 ráno. Za vady na kráse považuju nevyváženost setu na prvním parketu, monotónnost setu na druhém; jakkoli se DJs drželi hitů, které publikum zjevně ocenilo, pro mě byla úzce definovaná škatulka trochu málo na to, aby mě bavila celou noc. Navíc se v průběhu songů občas objevovaly otravně dlouhé pauzy – čekání na bass drop si užívají Molly-dancers na techno parties, tady byly docela zbytečné.
Naopak kladně hodnotím rozmanitost v řadách návštěvníků – zdá se, že pravidelně se opakující večírky jsou oblíbeným místem potkávání komunity z celého okolí, tudíž jsme mohli vidět klasické spektrum gotických princezen, počínaje v Německu tak tradičními fanynkami Queen of Darkness kolekcí z let 2004-2008, přes kočky, co konečně našetřily na Killstar kabelku, instagramové influencerky, shlukující se v dosahu přední kamery, spoustu mejkapu na obličejích nejen dámských, ale i tradiční pankáče, kytarové fanoušky v orvaných džínách a ty, kteří prostě vytáhli jediné černé triko, které vlastní speciálně pro občasné příležitosti tohoto druhu. O tom, jak moc je móda součástí toho, co podle vás “být goth” znamená, jsme už učeně rozumovali za vás, takže se klidně můžete soustředit na to, že Ghostship podle mě rozhodně za návštěvu stojí (ten další se koná na stejném místě už 30. listopadu).
Můžete prozkoumat hudební vkus německých bubáků, udělat si nový kámoše nebo si pobyt prodloužit a pojmout ho jako takovou malou dovolenou, ze které si odvezete suvenýry, které by nikdo v Německu za suvenýr nepovažoval, jelikož je u nich jejich prodej úplně všední a normální. Mám na mysli samozřejmě věci z běžnýho supermarkeru, který ale u nás ne a ne koupit :). V tom případě ale mějte na paměti, že v Hamburku je pro změnu normální platit v kavárně/restauraci za džbánek s kohoutkovou vodou 7 euro.
Závěrem asi jen to, že tráva za plotem zelenější není, ale je dobrý se tam čas od času podívat a přesvědčit se o tom. Už pro tu srandu, zážitky a rozšíření obzorů.
Přidat komentář