Report z XIII. století a Children on Stun v Akropolis

Rok se s rokem sešel a co by to bylo za sezónu, kdybychom ji nevítali už tradiční koncertní kombinací nestorů české gotiky XIII. století s nějakou kultovní britskou gothicrockovou kapelou. Letošní "přestupný den" byl tak důležitý nejen v životě jednoho z členů naší bandy (gratulujem, Same!), ale i pro britsko-skotský band Children on Stun.

Důležitá formace druhé vlny anglické gotiky, která se po sedmnácti letech koncertního ticha dala opět dohromady, dorazila do Paláce Akropolis s pozitivními vibracemi a pořádným nápřahem. Řekli byste si, že formace s klasickým gotickým obsazením zpěv/kytara/basa/bicí automat nemůže předvést živelnou show? Pokud jste byli v 19:30 v hlavním sále, přesvědčili jste se o opaku.

Kapela do toho totiž šla hned od prvních not naplno. A to doslova, protože už během úvodní šlapavky "Building Boxes" si zpívající střízlík Neil vyrazil mezi diváky, aby jim to řekl pěkně face to face. A to prosím neměl bezdrátový mikrofon, takže za sebou táhl asi desetimetrovou šňůru. Takhle hladce prolomit ledy mezi kapelou a diváky, z nichž 95 % slyšela Children On Stun vůbec poprvé v životě, to se nevidí jen tak.

 

Children on Stun - Beginning of the End

 

Ale není se co divit. I přes zdánlivý hendikep bicího automatu (a občasné pozlobení kabelu od basy) to kapele hrálo skvěle, na čemž měl nemalý podíl nejen punkovou energií tryskající frontman, ale i jeho táhlé, lehce nakřáplé, ale intonačně přesné řezavé tóny. A samozřejmě kytarista Gordon, který s naprostým přehledem sypal jednu klasickou gothrockovou vyhrávku za druhou. Není divu, že si pánové snadno získali sympatie čím dál víc narůstajícího kotle.

Byla z toho cítit zkušenost, nesmrtelná láska k tvorbě a hlavně upřímná, nefalšovaná radost z hraní, ze které šlo na člověka místy mrazení po zádech. Hodně samozřejmě pomohl i skvělý zvuk, rozdováděná světla a klasické gotické hitovky jako "Hollow", "Choices", "Sidelined" nebo "Overland". Nicméně ani novinky "Echoes" nebo "All the Pain of Love" se v setu neztratily. Obzvlášť monstrózně však (pochopitelně) zněla hlavně  hitovka "Celebration", během které se předák naposledy vydal do davu omotávat lidi mikrofonní šňůrou a donutit ostatní ji přeskakovat jako švihadlo na hřišti. Táhlé, velké (čisté!) tóny "the celebraaaaaaatiooooooon..... druuuuuuuuug" prořezávaly vzduch a táhly atmosféru k vrcholu.

 



Pak už nezbývalo než nechat zkreslenou kytaru sjíždět tři povědomé akordy a rozloučit se spolu s klasiky  The Stooges "Noooow I Wanna Be Your Doooog". Skvělá energie, skvělá show a skvělá gotická nakládačka, která byla ryzejší než leckterý současný spolek s divadelní výpravou a hlasem položeným sice o dvě oktávy níž , ale zato mrtvým na spodek. Krásná práce, Children on Stun! Teď už ale rychle přestavit scénu a vytvořit prostor pro domácí legendy.

Přesně v půl deváté se ozývá klasické zvukové intro XIII. století, které se na chvíli téměř utopí v řevu téměř pětistovky hrdel. Opona jde od sebe, promazaná rytmická mašina Pavel-Palda tlakuje a buší napětí do sálu. Po balkóny narvaná Akropolis vítá své hrdiny (ex-nové fronty) a Kaberette Voltaire otvírá. A zase jim to prostě hraje. Sehrané, energické, bez zaváhání. Petr hned v prvním tracku komunikuje s publikem a vydává se mu s kytarou v ústrety. Jo, tohle bude dobrý. A bylo. Fanoušci se chytli na první dobrou a bez zaškobrtnutí přešli zpěvem i na o trochu méně "provařený" válec "Černé slzy", který v live soupisce nebývá častým hostem. 

 

XIII. století - Elizabeth

 

Co do nasazení si XIII. století s Chidren on Stun nezadali. Vlastně v mnohém byl jejich přístup podobný – obě formace zcela evidentně vyrůstají z punkových srdcí, které skladbám dávají tolik potřební vnitřní "smah". To nenamarkýrujete, ani nenatrénujete v posledním ročníku konzervatoře. Buď to tam máte, nebo prostě ne. Tenhle oheň musí hořet v člověku a pak je úplně nepodstatné, kolik mu je. Stačí při hraní pozorně sledovat bratry Štěpány a uvidíte to na vlastní oči. Pavel do bicích řeže, jako by na každé ráně měla záviset další existence vesmíru, a nemenší vnitřní tenze dává takovou živou intenzitu Petrovým kytarovým sólům, plným "přetékajících" tónů, pazvuků a vazeb. Žádné akademismy, žádné přesné, leč sterilní tóny. Tady jdeme z podstaty k podstatě, která přesahuje formu. To je to, proč výsledek zní tak živě. On je.

Slova chvály, kombinující muzikantský um s poctivým nasazením ale samozřejmě platí i pro Paldu s Katkou, všechna čest. Bez naladění na tento "feel" by totiž jejich výkony a nástroje trčely ze zvuku XIII. století nepatřičně jak růžová mašle z vlkodlačího kožichu. A když jsme už u těch vlkodlaků, "Transylvanian Werewolf" byl v sobotu taky mocný. Ústřední hudební chorálovitý motiv zněl v narvané Akropoli jak nešpory padlého mnišského řádu. Není divu, že se sál otřásal v základech. Pořádně klenuté portály staví taky ústřední motiv titulního tracku nejnovější desky "Frankenstein". Kolik blesků, tolik ran! Sešívanou studiovku reprezentovala ještě do žlutých světel laděná "Evropa", která se s vážnou tváří textově vypravila do úplně jiných dimenzí, než kde jsou doma všichni upíři a vlkodlaci.

 

 

Po rozvláčnějším a majestátním pochodu přišel vhod maximálně taneční kvapík "Upír s houslemi". Ten protančil snad každý (včetně Petra, který na chvíli odložil kytáru) a zpívat se nepřestalo ani vzápětí, protože na párty dorazila i rozverná "Justina". Principál narazil na hlavu i klobouk a show pomalu dospěla do finále.

Přídavek nakonec všemu nasadil pomyslnou korunu. V současné formě jihlavských suverénů je prostě "Fatherland" jistotou, kterou bez problémů odehrají i bez zpěvu, protože jej za ně odtáhne publikum. A "Elizabeth"? Před koncertem jsme vzpomínali na jedno vystoupení pár let zpátky, během nějž na tuhle klasiku vůbec nedošlo. Tentokrát tomu bylo přesně naopak. Intro vyšperkovanější než obvykle a místo na tom nejhonosnějším piedestalu, který byl vystavěn jako tečka celého koncertu, která byla tím nejenergičtějším souzněním kapely i fans. Těžko říct jak to tahle parta dělá. Jsou tu každý rok a pořád baví tím, že to zkrátka umí. Klobouk dolů.

Fotogalerie

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.