Report z pražského koncertu Of The Wand And The Moon, Trepaneringsritualen a Kollaps

Ještě před začátkem letních prázdnin jsme po dlouhé době naservírovali sobě i fanouškům industriálně-neofolkový večírek. A jak dopadl? O své dojmy se s vámi podělili Demi Mortuus a Pavel Zelinka.

Původně měli na turné Kollaps aTrepaneringsritualen vyrazit po boku Ordo Rosarius Equilibrio, ale Tomas Pettersson nakonec kvůli skluzu s natáčením nové desky plánovanou cestu zrušil a hledal se nový headliner. Volba nakonec padla na Of the Wand and the Moon a já jsem tuhle změnu uvítal, protože mám Kimovu tvorbu rád a ještě jsem živě neměl tu čest. Ale začněme popořadě.

Na velký nátřesk to ve smíchovském klubu Underdogs´nevypadalo a hned po příchodu jsem dostal přes ksicht krásně vlhkých mrdopuchem. Časem se naštěstí ukázalo, že to tak hrozné nebude a vzhledem k tomu, že nebylo natřískáno, se to dalo v pohodě zvládnout. Nakonec si něco přes sto fajnšmekrů cestu do klubu našlo, takže i atmosféra nakonec byla důstojná.

Kdo trochu sleduje novější tvorbu OTWATM, zaregistroval určitě sílící vlivy šedesátých let, které Kim ve své kapele prosazuje. A právě songy z této dekády příjemně vyplňovaly prostoje mezi jednotlivými projekty. Bylo rozhodně zajímavé sledovat, kterak Nancy Sinatra střídá australská trojice Kollaps, která přivezla do Prahy zbrusu novou nahrávku „Until the Day I Die“. Hned první tóny všem neopatrně se přiblíživším zvědavcům málem ustřelily hlavy a vzápětí pár lidí také nejspíš i odehnaly.

Chvilku mi to trvalo. Ale Kollaps mají rozhodně co nabídnout. Důležitý je na pódiu bez debaty Giorgio u bicích a dobře se kouká i na dredatého stylaře Andreu, který cvičil s proklatě nízko zavěšeno basou a jejím krkem i dlouhatánskými chapadly na hlavě soustavně ohrožoval pod stropem prověšený kabel. Hlavní pozornost na sebe však strhává zpěvák Wade Black, který sice vypadá, že by měl zpívat křehké vokály v popině ala Empathy Test, ale zdání klame.

Wade dává do svých uřvaných vokálů neskutečnou porci emocí. Zlost, zoufalství, nenávist – to všechno jde číst z řeči jeho těla, které se zmítá v hlukových atacích rafinovaně vrstveného noise industrialového pekla. Když je vokálů víc, malinko se ztrácí síla, ale když se do toho trojice pustí a rozjede mašinerii na plné pecky, tak vskutku láme kosti i ušní bubínky. Andrea občas vymění basu za klíč na výměnu kol  a mydlí s ním do velké proužiny. Wade se zase podívá do publika s kusem jakéhosi plechu na řetězu, kterým tříská o pódium. Celkově nihilistické vystoupení gradovalo ve chvíli, kdy hlouček fans nesměle aplaudoval trojici, aby je frontman okřikl „držte kurva huby“ a za vydatného odplivávání spustil další nenávistnou smršť.

 

 

Pestrý večer vzápětí objal odér vonných tyčinek, prozářil matný jas svíček a bylo jasné, že nás čeká rituál švédského projektu s nevyslovitelným jménem Trepaneringsritualen. Thomas Martin Ekelund se postavil k mikrofonu v klasickém pytli na hlavě, který skryje nejeden vizuální nedostatek. A nejen to. Vizuál spolu s vířícími živými bicími nás skutečně odnesl někam do Lovecraftovských světů. To se nemění ani ve chvíli, kdy si Thomas odloží a odhalí svou tvář, která dští nezemské zlo. Ve chvíli, kdy se demaskoval, jsem si vzpomněl na bubáky z osmdesátkového hororu „Mlha“. Po civilním projevu Kollaps je tohle vystoupení mnohem atmosferičtější a fanoušek hororu si musí chrochtat blahem.

Fanatické skřeky v „Salve Teragmon“ působily pekelně a já jen čekal, kdy se na scéně zhmotní nějaký démon. Nakonec jsme si vystačili i s Thomasem. Živé bicí jsou živé bicí a s jejich podporou šlo o děsivý diktát, který dupal jako vyleštěné holínky bezvadně vycvičené armády. Krev na scéně kapele u klubu neprošla, ale i bez ní se dvojici podařilo přihlížející nadchnout i rozpohybovat.

Po těchto dvou inkarnacích zla přišli Of the Wand and the Moon jako balzám na duši a hladivý vánek. Na druhý pokus rozjela čtveřice krásnou titulní věc z nové desky „Your Love Can´t Hold This Wreath of Sorrow“a všechno zlo světa okamžitě zacouvalo před melancholií a nostalgií. Kimův kmetský hlas a křehký hudební doprovod doladila i stylová černobílá projekce a vy můžete hádat, v jaké dekádě se pro ni lovily filmy.

 


Of the Wand and the Moon - Tear It Apart

 

Já se s OTWATM seznámil v době, kdy vydal první dvě desky a „Emptiness: Emptiness:Emptiness“ je mi absolutně nejblíž. Bylo mi jasné, že Kim bude čerpat zejména z posledních dvou desek a „Lucifera“ se nejspíš nedočkám, přesto nejde jinak než chválit a i když se přiznám, že mne koncert nepohltil natolik, nakolik bych doufal, musím o něm mluvit minimálně jako o tuze příjemném. Oduševnělý a moudrý projev, autentický sound, cit pro detail. Když člověk přivřel oči, přenesl se do chlácholivé dimenze, ve které člověka netrápí žádné starosti. Škoda, že na saxofonové party nedorazil Felix, ale ona by ho nejspíš vezla Dáda a to by taky nemuselo dopadnout dobře. Protože jsem sám musel vyrazit před koncem koncertu na mlžnou cestu na ves, spraví nás o svých dojmech taky kolega Pavel Zelinka…

Děkuji za slovo. Demi má pravdu v tom, že 11 let stará deska „The Lone Descent“ byla tak velkým předělem v kariéře Of The Wand And the Moon, že dnes se k předchozí etapě fungování sympatický Dán až na výjimky nevrací. Sám jsem byl zvědav, jak bude vypadat set bez akustických bicích, které jsem zažil v Lipsku na WGT a v Praze absentovaly. Přesto mám za to, že i bez nich, respektive s jejich ekvivalentem puštěným z pásu, nebyl koncert zásadně ochuzen. Vůbec zvukaři Underdogs' je potřeba vyseknout poklonu, protože jak industriální zla předkapel, tak i jemný neofolk hlavní hvězdy podtrhl plným, čitelným zvukem.

Ale zpět na pódium. Kim s akustickou kytarou v ruce, a doprovodem kláves, elektrické kytary a baskytary, jemně utahoval šrouby, aby si nakonec po právu vysloužil od velmi vděčného publika vytleskání dvou přídavků. Po dlouhé době čistě neofolkové vystoupení v Praze beru za úspěšný reunion, který si zaslouží pravidelné repete. Na to, že se jednalo o předprázdninový červnový víkend s klinčem koncertu Underworld na festivalu Metronome, který odlákal možné oldschool fanoušky, jednalo se o velmi milý večírek, který mne navnadil na blížící se Prague Gothic Treffen!

Fotogalerie

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.