Po dlouhých pěti letech se do Prahy na koncert vrací rtuťovitý Ir Ronan Harris se svou sebrankou VNV Nation. Ještě předtím, než nám zpěvák předvede svou maximálně kontaktní show, zavolali jsme mu do studia a položili otázky táhnoucí se až k počátkům jeho hudební kariéry. Došlo i na koketérii projektu s vážnou hudbou a vysvětlení, proč na novém albu najdeme až druhý koncept, se kterým Ronan při přípravě novinky „Electric Sun“ pracoval.
ZDRAVÍM TĚ RONANE. MÁM ZA TO, ŽE LETOŠNÍ ROK JE, CO SE TÝČE VNV NATION, PROTKÁN ŘADOU VÝROČÍ. TEDY POKUD INTERNET NEKECÁ.
Informace na internetu, hahahaaa.
TAK TO ZKUSÍME. BYL ROK 1983 ROKEM TVÉHO VSTUPU DO HUDEBNÍHO KOLBIŠTĚ? NAŠEL JSEM, ŽE V TENTO ROK JSI ZALOŽIL KAPELU DIE FABRIK.
Tohle se nepovedlo (smích). Moje první kapela vznikla už v roce 1979. A je pravdou, že už jako dítko jsem si hrál s páskovými rekordéry. Co si pamatuju, vždy byla hudba mým největším koníčkem.
BYL TOU TVOU PRVNÍ KAPELOU ALESPOŇ MNOU VYPÁTRANÝ PROJEKT DIE FABRIK?
Také ne. To už byl několikátý soubor, který jsem založil se svými tehdejšími kamarády. Dnešní optikou nic speciálního. Hráč na synťáky, dva bubeníci a jeden velmi nabroušený zpěvák. Hráli jsme pouze pár koncertů a tím byla kapitola tohoto projektu uzavřena.
TAK DRUHÝ POKUS. LETOS JE TO 25 LET OD VYDÁNÍ DRUHÉHO ALBA “PRAISE THE FALLEN”. MÁM ZA TO, ŽE POMOHLO VNV NATION STÁT SE ZNÁMĚJŠÍM JMÉNEM V MEZINÁRODNÍM MĚŘÍTKU.
V tomto máš naprostou pravdu. My ho přitom natočili už o rok dříve, ale původní vydavatelství nejevilo o jeho vydání zájem. A tak trvalo dlouhou dobu, než jsme se dohodli s německým vydavatelstvím Off Beat. To ho nakonec vypustilo do světa v roce 1998. Skladba Honour se stala velkým hitem, začalo se o nás mluvit nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech.
NEBUDE KE ČTVRTSTOLETÍ EXISTENCE TOHOTO ALBA NĚJAKÁ PŘIPOMÍNKA?
Nerad pořád něco oslavuji. V roce 2020 bylo výročí třiceti let fungování projektu v té podobě, jakým se prezentuje v současné době, to ano, ale jinak se soustředím na současnost. Navíc, já písničky z desky “Praise The Fallen” stale v setlistech koncertů mám. Pro mne to není o vzpomínání, ale o přítomnosti. Jasně, že když hraju například písničku "Solitary", vzpomenu si na dobu, kterou mi připomíná. Každá písnička je taková fotografie v mé hlavě. Na turné se i z tohoto důvodu snažím hrát tracky z maxima alb VNV Nation. Aby i z tohoto důvodu byl koncertní set barevný. V mozaice mé dosavadní tvorby má “Praise The Fallen” nezastupitelnou úlohu.
POSLEDNÍ, TŘETÍ VÝROČÍ, KTERÉ TEĎ ZKOUŠÍM, JE PATNÁCT LET OD PRVNÍHO KONCERTU VNV NATION V PRAZE. PAMATUJEŠ SI NĚCO Z TOHOTO VEČERA? LUCERNA MUSIC BAR – POLOKRUHOVÉ PÓDIUM….
Hned na začátek musím říct, že jsem si vždycky přál v Praze zahrát. Je to nádherné město, a když jsem sestupoval dolů do podzemních prostor klubu, trochu jsem se náladou vracel do začátků našeho projektu. Líbí se mi galerie, která klub obepíná. Sepjetí s publikem je zde těsné. Byl to pro mne zajímavý večer. Po dlouhé době jsem hrál pro publikum, které se teprve seznamovalo s hudbou VNV Nation. Zajímavý mix mezinárodního publika reagoval jinak než fanoušci v Německu. Pamatuji se, že jsme dostali nazpět velmi silnou pozitivní reakci, za kterou jsme byli moc vděční a velmi rádi se do Prahy pokaždé vracíme.
RUKU NA SRDCE, NA VÁŠ PRVNÍ KONCERT V PRAZE NEDORAZILO MNOHO FANOUŠKŮ. BÁLI JSME SE, ŽE VÁS VIDÍME NAPOSLEDY, JAKO ŘADU PODOBNÝCH JMEN Z TEMNÉ SCÉNY. OPAK BYL PRAVDOU. POSLEDNÍ KONCERTY SE S TĚMI PRVNÍMI NEDAJÍ SROVNÁVAT (I KDYŽ VE SROVNÁNÍ S KONCERTY JINDE JSOU TO POŘÁD SKROMNÉ PARTIES). JSME ZA TO VELMI VDĚČNÍ. PODAŘILO SE TI ZA TA LÉTA VYTVOŘIT VZTAH K PRAZE? NA CO SE NEJVÍC TĚŠÍŠ, KDYŽ MÍŘÍŠ DO PRAHY?
Jsem velký fanoušek historie evropské kontinentální Evropy. A Praha je doslova prošpikována připomínkami různých historických událostí. Přiznám se, že to byl pro mne zpočátku největší tahák. Poté, co mne ta hrstka fanoušků na prvním koncertu doslova nosila na rukou, jsem si českou mentalitu oblíbil. Považuji za požehnání, že se sem mohu vracet a že počet fanoušků na našich koncertech neustále roste. Navíc, když se podíváš na složení publika, nepochází pouze z gotické scény, ale má velmi rozmanitý původ. Těch důvodů, proč nakonec fanoušci vyrazí na koncert, je celá řada. Někdo si oblíbil pár posledních singlů, někdo poslouchá VNV Nation více než 25 let a stále ho naše aktivity zajímají, někdo miluje singl "Illusion", protože viděl videoklip, který k němu vznikl. I na tuto skutečnost jsem hrdý.
OD POSLEDNÍHO ROZHOVORU JSME NEMĚLI PŘÍLEŽITOST MLUVIT O SPOJENÍ VNV NATION S VÁŽNOU HUDBOU. CO TI TATO SPOLUPRÁCE PŘINESLA?
Poslouchám klasiku od útlého mládí. Pamatuji si, jak mne jako malého zaujala Beethovenova tvorba, kterou jsem slyšel u sousedů v rádiu. Melodie, aranže… Velký vliv na mne měly i příběhy, které za jednotlivými kompozicemi stojí. Motivace vzniku řady tehdejších skladeb a opusů byla často výrazně jiná, než jaké stojí za současnou tvorbou. Řada děl tehdejší doby je jako kniha nebo velký obraz. Vine se jimi rozvětvený příběh, který umocňuje hudební zážitek.
Já vždy poslouchal velmi širokou škálu hudby. Přišlo mi nudné zaseknout se pouze v úzkém žánrovém výseku. V deseti letech jsem byl orchestrální hudbou hodně ovlivněn, když jsem začal zpívat ve školním sboru. V desíti letech jsem byl soprán a moc dobře si pamatuji na náš první koncert dohromady s komorním orchestrem, který jsme odehráli v jednom kostele. Pamatuji si, že když jsem šel domů, moc jsem si přál takový zážitek znovu zopakovat.
Dnes není jednoduché začít spolupráci s orchestrem. Většina z nich se omezuje na prezentaci hudby z „klasické“ oblasti. Naštěstí je tu pár těles, které mají odvahu se do takových dobrodružství pustit. U mne to bylo nejprve jednorázové spojení pro jeden německý festival, podruhé už jsme se podívali na hudbu mnohem komplexněji. Mám z této spolupráce velkou radost. Nejen proto, že se aranžéři stali mými blízkými přáteli, ale spíše proto, že jsem se díky této spolupráci mohl podívat na svou vlastní tvorbu z jiného úhlu. Tato spolupráce přinesla VNV Nation další typ fanoušků. Ti dávají přednost orchestrálním verzím mé hudby před původními, elektronickými verzemi písniček projektu. K této práci se chci v budoucnu vrátit. Tedy, já už lehce začal sondovat terén. Covidová pandemie mi v tomto umožnila pracovat na svých skladatelských schopnostech, a tak jsem začal psát hudbu přímo pro orchestr. Ale je to běh na dlouhou trať, vím to, a jsem v tomto ohledu trpělivý žák.
První výsledky, i když nejsou na první poslech tak zřejmé, podává nová deska „Electric Sun“. Sám jí těžko zařazuji, protože se jedná o hybridní tvar, který nepasuje pouze do jedné žánrové škatulky. Mám za to, že se jedná o zatím neorganičtější nahrávku, kterou jsem stvořil. Kdybych měl ještě tři měsíce navíc, album by dozajista mělo dvacet položek. Obsahuje řadu až filmově orchestrálních pasáží. Pokud jste tu desku už slyšeli, tak chápete, co jsem tím měl na mysli.
Z PROMO MATERIÁLŮ JSEM POCHOPIL, ŽE HLAVNÍM IMPULSEM PRO MNOHO SKLADEB BYLO NOVÉ STUDIO A NOVÉ NÁSTROJE, KTERÉ SI DO NĚJ OSADIL. JE TO TAK?
Ne tak úplně. Abych to vysvětlil. Novou desku jsem začal psát v roce 2019. V tu dobu jsem musel přemístit své studio do nových prostor. Dům, ve kterém jsem měl to dosavadní, byl určen k demolici. Vzal jsem to jako výzvu. Podařilo se mi najít nové prostory, začal pracovat na tom, abych se do něj mohl co nejrychleji přestěhovat. Jenže v ten moment nás zasáhl COVID-19 a všechno se začalo komplikovat. Všechny firmy, které jsem měl nasmlouvané na práci na studiu, posouvaly své termíny, častokrát se nic nedělo, takže ve výsledku práce na novém studiu se roztáhly do desetkrát delšího časového úseku, než jsem původně plánovat. Takže jsem pracoval na dalších administrativních záležitostech okolo VNV Nation. V ten moment ke mne začala přicházet spousta melodických nápadů, které jsem si musel hned nahrávat na mobil, abych na ně nezapomněl. A protože se práce na studiu táhla tak dlouho, natočených nápadů se nakonec sešla celá hromada. Od ambientních ploch, přes písničky, které jsem nabídl jiným interpretům, psychedelické výlety do sedmdesátek, řadu muziky inspirovanou osmdesátými roky, orchestrální pokusy, o kterých jsem už mluvil, až po EBM a techno bangery. Dohromady bych z nich seskládal snad deset alb, kdyby na to přišlo. Kdybych měl dostatek času, rád bych „Electric Sun“ natočil ve velkém studiu s celou řadou spolupracujících muzikantů, protože vedle základních melodických nápadů ke mne přichází ještě větší množství idejí pro doprovodné nástroje, bohatá aranžmá. To by se mi strašně líbilo.
V ROZHOVORU PRO RTL JSI PROZRADIL, ŽE PŘI PSANÍ NOVÉHO ALBA JSI MĚL V RUCE DVA ZÁKLADNÍ KONCEPTY. JE TO TAK?
Nejdřív jsem měl v hlavě první. K němu už vymyšlený rámec, jméno i grafický návrh. Jednalo se o poměrně filozofický příběh, podobně jako koncept k desce „Noire“. I ten se nesl mimo současné dění ve světě, politickou situaci, problémy mezi zeměmi atd. Jenže během práce na materiálu se ve světě spousta věcí změnila a já se začal obávat, že většina lidí si začne témata, o kterých v písničkách hovořím, přiřazovat k aktuální situaci ve světě. A tomu jsem se chtěl za každou cenu vyhnout. Naštěstí jsem měl v záloze ještě jeden koncept, a z něho se zrodilo album „Electric Sun“. Ten druhý koncept není hozený do koše. Jen čeká, až přijde ten správný moment k prezentaci. Tedy, jestli někdy nastane. Problém dnešní instagramové doby je ten, že platí pouze to, co na tebe křičí z obrazovky. Kdybych před rokem přišel s písničkou "Sickness", všichni automaticky budou brát, ještě předtím, než jí uslyší, že je reakci na kovidovou pandemii. Přitom může hovořit o něčem úplně jiném. Podobný problém jsem měl s jednou písničkou na desce „Noire“. Nebudu prozrazovat s kterou. Řada fanoušků na mne začala útočit, protože si jí spojila s momentálním děním ve světě. Ale ona přitom mluvila o něčem úplně jiném.
To je problém dnešní doby, že naší mysl ovlivňuje obrovské množství vjemů. My nemáme čas a prostor jít za první výklad, který nás při setkání s nimi napadne. Dal jsem jednou na sociální sítě výřez ze sto let starého obrazu, který mne inspiroval při tvorbě nového materiálu. Řada fanoušků hned začala prezentovaný detail spojovat s aktuálním děním ve společnosti. Když jsem jim prozradil, že se jedná o sto let staré dílo, neustoupili ze své interpretace ani o píď. Přitom nové umění je vždy inspirováno něčím, co vzniklo před ním. Je to přirozený proces, ale řadě konzumentů dnešního umění toto nestačí. Je to jako kdyby mluvili řečí, které nerozumím. Takže abych zbytečným dohadům předešel, dal jsem přednost jinému konceptu, který jsem původně neměl v plánu zpracovávat.
NA INTERNETU JSEM VIDĚL NĚJAKÝ VÁŠ KONCERT, KTERÝ JSTE BĚHEM KOVIDOVÝCH RESTRIKCÍ ODEHRÁLI PRO NÁVŠTĚVNÍKY V AUTECH. JAK TĚŽKÉ BYLO PRO TEBE, KTERÝ RÁD KOMUNIKUJEŠ S PUBLIKEM POD PÓDIEM, HRÁT PRO TOTO (NUCENĚ) STATICKÉ PUBLIKUM?
(hurónský smích) Víš, co? Když přistoupíš na nabídku odehrát koncert na parkovišti před nějakým supermarketem, je potřeba improvizovat tak, aby celé představení dávalo smysl. Ty víš, jak důležitá je pro mne interakce s publikem. Návštěvníky se snažím vtáhnout do nálady koncertu, aby se cítili být jeho plnoprávnou součástí. Když jsem tedy nemohl roztleskávat hlediště, poprosil jsem návštěvníky, jestli by nemohli hýbat do rytmu stěrači svých aut. A lidi na tuto blbost, a řadu dalších, které jsme během koncertu dělali, přistoupili. Prostě, i když jsme měli jasně vymezené, omezující mantinely, chtěli jsme si setkání užít. A tak jsme pro to dělali maximum možného.
VNV NATION MÁ ZA SEBOU PRVNÍ ČÁST EVROPSKÉHO TURNÉ, PRVNÍHO PO TÉMĚŘ ČTYŘECH LETECH. JAKÉ TO BYLO ZNOVU NAPLÁNOVAT A ROZJET VŠECHNY TY „NAPŮL ZAPOMENUTÉ VĚCI“ SPOJENÉ S ŽIVÝM HRANÍM?
Přiznám se, že zas tak velký náraz to nebyl. Přeci jen, i v letech 2020 a 2021 jsme nárazově koncertovali, kdy bylo třeba dodržovat všechna hygienická nařízení. Na kapelu je navázána řada osob, za které jsem se cítil zodpovědný. Zvukař, osvětlovač, hudebníci, co se mnou hrají na pódiu, všichni jsou to absolutní profíci. A co se týče příprav na aktuální turné, tak ty šly z velké části mimo mě, protože mým hlavním úkolem bylo natočit nové album. Ostatní ví přesně, co mají dělat. Po těch letech v hudebním byznyse jim není nic potřeba vysvětlovat. Takže když přišlo na to vyjet po letech na turné, všichni to vzali jako samozřejmost.
První koncerty na turné slouží k tomu, aby se vychytaly drobné chyby, které se nepodařilo odhalit během příprav. Vždycky to tak je. Jenže my v den druhého koncertu současného turné stáli ve tři hodiny na pódiu a měli hotovo. Bylo po zvukové zkoušce, všechno klapalo jak hodinky a já byl nervózní, protože tohle přeci není možné. Určitě se něco musí během dne vysypat. Ale nestalo se nic. „Pouze“ jsme odehráli skvělý koncert. Moc se těším do Prahy, protože na turné vezeme asi největší výpravu za celou dobu fungování projektu. Doufám, že se alespoň část z ní, které je koncipována pro výrazně větší pódia, podaří vtěsnat na jeviště klubu Futurum. Fanoušci si to zaslouží.
Přidat komentář