Stručná historie deathrocku – díl první

deathrock_sDeathrock patří mezi základní stavební kameny toho, čemu se teď souhrnně říká "gotická subkultura". Nebude proto od věci podívat se na tento žánr v několikadílném cyklu, který přehledně zpracoval americký DJ a redaktor Oliver Sheppard a s jehož souhlasem tímto pře(d)kládáme první díl i našim čtenářům. Thank you, Oliver!





 

Zatímco se první vlna punku roztříštila a pokračovala ve vývoji v podobě hardcore, no wave, postpunku a celé řady dalších subžánrů, objevil se v jižní Kalifornii osamocený pramínek, vytékající z punkové exploze – deathrock. Temná všehochuť glamrockové image, punkem formovaného zvuku a postoje i divadelnosti shock rocku se ale od širšího regionálního punkového hnutí dala jasně oddělit až dlouho po svém příchodu. V současnosti přesto probíhá druhá vlna deathrockového revivalu, což je vlastně tak trochu ironické s ohledem na to, jak malé původní hnutí ve skutečnosti bylo. Podívejme se ale blíž.

Nejpřesnější (a tedy nejméně zavádějící) definicí deathrocku by bylo, že šlo o temný postpunkový fenomén, který působil od roku 1979 do 1985 především v Los Angeles. Nejvýznamnějšími nositeli deathrockové korouhve byli 45 Grave, Christian Death, the Superheroines, Kommunity FK a TSOL během svého nejtemnějšího období.

V těchto skupinách se často potkávaly sestavy jasně dokazující úzké propojení s tehdejším kalifornským punkem. Při zpětném pohledu tak může například původní složení 45 Grave vypadat v podstatě jako punková superkapela se členy z formací The Germs, Vox Pop, Castration Squad, The Screamers a The Consumers (klávesák Paul Roessler navíc chvíli hrál na syntetizátory s ikonickými Dead Kennedys).

Takhle to ale tehdy chodilo u punkových skupin obecně – v pevně provázaných DIY
(Do It Yourself – Udělej si sám, pozn. Ez) komunitách vznikaly kapely, které k sobě stahovaly členy z nevelkého okruhu muzikantů. To proto, že americká punková scéna tou dobou nebyla příliš velká.

 

deathrock_Shannon-Wilhelm-and-Tiffany-Kennedy-Castration-Squad


Dinah Cancer, zpěvačka 45 Grave, na to vzpomíná takhle: „První zmínky o deathrocku se objevily na začátku 80. let. To bylo předtím, než nás označili stejným pojmem jako náš další protějšek – gotika. Tady žádní gotici nebyli. Deathrockeři byli v podstatě takový odštěpek z punkové/hardcore scény, který tehdy fungovala dobře. Hráli jsme punkrock, ale milovali Halloween a vypadali jako upíři. Tak se zrodilo spojení „deathrock“. Ale když jsme tehdy s 45 Grave koncertovali, prostě jsme hráli hudbu a nepovažovali se za nějaké průkopníky žánru. Vystupovali jsme s kapelami jako Christian Death, Black Flag nebo TSOL. Až později jsme byli zařazeni mezi ‚pionýry deathrockové kultury‘.“

Deathrock obecně představoval strašidelný pohled na punkrock, který střídavě čerpal inspiraci z divadla typu Grand Guignol (podobně jako Alice Cooper, o čemž vypovídá i předělávka jeho „School’s Out“ v podání 45 Grave), raného shock rocku Screamin’ Jay Hawkinse a Screaming Lord Sutche a estetiky němých filmů a Bčkových hororů.

Většina kapel, které položily základní kameny tohoto žánru, vznikla do roku 1980, ale svůj nejlepší materiál vydala až později, v letech 1981 až 1986. Souběžný vývoj ale probíhal i mimo úrodný klín punkové scény jižní Kalifornie a dění v Evropě (a Japonsku!) se odrazilo i ve směřování kalifornského deathrocku. Ale o tom později.

 


45 Grave – School's Out 


Poušť amerického jihozápadu dala na přelomu osmdesátých let život několika důležitým deathrockovým kapelám. Třeba nevadští Theatre of Ice by si s datem založení kapely roku 1978 mohli také nárokovat titul „průkopníci žánru“. O dva roky později se v Arizoně zjevili Mighty Sphincter, jejichž zpívající kytarista Doug Clark poznamenal, že byl posedlý myšlenkou: „Vytvořit kapelu, která by v sobě nesla prvek odporu, smísený s fascinací postavami a filmy s monstry v hlavní roli.“

Ve Phoenixu začali roku 1977 hrát svůj usmrkaný punk ve stylu Dead Boys pánové The Consumers, ale poté, co jejich kytarista odešel do Los Angeles, se hodně písní z jejich repertoáru dostalo do rukou 45 Grave. Stačí srovnat seznam skladeb z desky „All My Friends are Dead“ od The Consumers s výběrem „Autopsy“ 45 Grave a hned vidíme, kolik písniček původní kapely nakonec zakotvilo v playlistech 45 Grave.

Rozz Williams, který se narodil jako Roger Alan Painter, si zaslouží zmínku i jako coby praotec image, která se později začala považovat za typický deathrockový vzhled. Ono by si ale také využití vizuálního umění, poezie a filmu androgynním zjevem Williamsem zasloužilo samostatnou knížku. Zakladatel Christian Death zanechal velmi hluboký dojem například i v Rikkovi Agnewovi z Adolescents.

„Přišly tam dva tucty lidí, kteří vypadali, jako by šli na pohřeb,“ popsal Agnew magazínu LA Weekly své první setkání s Christian Death. „Obložili pódium květinami a dalšími věcmi, vylezli nahoru a začali hrát. Koukal jsem na to s pocitem, že je to ta nejhustší věc, kterou jsem kdy viděl.“ Rikk se nakonec ke Christian Death připojil jako kytarista a kapela s Rozzem u kormidla natočila roku 1982 album „Only Theatre of Pain“ – desku, která je pro deathrock tím, čím je pro punk první album Ramones.

Kromě experimentálních projektů Heltir a Premature Ejaculation Rozz Williams založil a vedl i deathrockové kapely Shadow Project (s Evou O. ze Superheroines) a Daucus Karota. Obě měly drsný, jedovatý, na kytarách postavený zvuk, který připomínal punkové kořeny rané losangeleské deathrockové scény.

 

Rozz Williams


Vrcholným obdobím klasického deathrocku byly roky 1982 až 1984. V této krátké době vznikla většina klíčových nahrávek žánru – Christian Death vydali nejen výše zmíněnou „Only Theatre of Pain“ roku 1982, ale i vysoce ceněného pokračovatele „Catastrophe Ballet“ o dva roky později (ačkoliv už v radikálně jiné sestavě). 45 Grave povili roku 1983 debut „Sleep in Safety“, jediné album v původní sestavě (zmiňovaná „Autopsy“ z roku 1987 byla kompilací materiálu z předchozích let). O rok dříve se TSOL přidali s řadovkou „Beneath the Shadows“ (ačkoliv už jejich deska z roku 1981 „Dance with Me“ představuje neméně bravurní snoubení jihokalifornského hardcorepunku s hororovými motivy) a ve stejné době vydali Voodoo Church stejnojmenné EP. Rok 1983 přinesl „Souls That Save“ od Superheroines a „Vision and Voice“ od Kommunity FK, které si našly spoustu nadšených posluchačů. 

Tak trochu náhodný výběr raného deathrocku se dá najít na kompilaci „Hell Comes to Your House“, která vyšla na začátku osmdesátých let původně coby výběrovka losangeleských punkových kapel. Ta tedy jen znovu vypovídá o těsném propojení deathrocku a punku, kdy se kapely jako Social Distortion, Red Kross nebo 100 Flowes potkaly s Christian Death, Superheroines a 45 Grave na výběru, který měl vlastně „jen“ reprezentovat celý losangeleský punk.

Stejný životní prostor – a v duchu staré dobré kalifornské punkové tradice i stejné členy – sdílely s pravověrnými deathrockovými skupinami i kapely jako The Gun Club, The Flesh Eaters a Tex and the Horseheads. A i ty začaly do své hudby začleňovat jistý temný „noir“ prvek. U Flesh Eaters dosáhlo toto propojování vrcholu roku 1981 s deskou „A Minute to Pray, A Second to Die“, na které najdeme nejen řinčivý zvuk saxofonu (mimochodem pocházející z rukou člena legendárních Los Lobos!), ale i prvky klasickým hororem občerstveného rocku („Satan Stomp“).

 Club a Tex and the Horseheads mezitím představili svou směs whiskey nasáklého temného country amerického střihu, se kterou vdechly punku (a v širším slova smyslu i gothic rocku) ducha Johnnyho Cashe.



The Gun Club – Death Party 

Pokračování příště...

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář