Demi Mortuus | 17.07.2025 15:25

Koncem tohoto roku se do Prahy vrátí projekt Rue Oberkampf a tahle recenze by vám měla zabránit jejich koncert v momentální formě minout.

Rue Oberkampf - Essenz
Vydal: Young and Cold Records, (25 min)

Projekt Rue Oberkampf ušel od konce roku 2016, kdy dal posluchačům všanc cover klasiků EBM Absolute Body Control – na „Le Train“ přetextovaný track „Melting Away“ – pořádný kus cesty. Od chvíle, kdy se dala dohromady trojice DJs, kteří se znali z akcí v německém Pasově a později se potkávali u pultíků při hraní na akcích po Bavorsku, až padl nápad, že zkusí tvořit vlastní hudbu, uplynula dekáda a dnes patří již jen dvojice Rue Oberkampf k nejvyhledávanějším jménům pořadatelů koncertů a festivalů.

Rue Oberkampf - 89 Degrees

Není to náhoda. Na každé z nahrávek člověk vidí posun. První EP „Waveclash“ bylo klasickou sbírkou prvních pokusů, které byly často až electropunkově přímočaré. Debutové album „Christophe-Philippe“ překvapilo porcí zvukově vybroušené analogové EBM jízdy a druhá velká deska „Liebe“ ukázala, že Rue Oberkampf umějí pracovat i s náladami. Zpěvačka Julia si hraje s hlasem jako nikdy dřív a minimalistický sound se místy rozvíjí do málem soundtrackově strhujících rozměrů. Není divu, že aktuální EP „Essenz“ zastihlo dvojici v tom nejlepším rozmaru.

Vše startuje track „89 Degrees“, který si vás od první chvíle zaháčkuje okouzlujícím retro zvukem analogových mašinek. Potom do vás začne bušit svižná rytmika a Julia je se svým „bezbranně“ klidným hlasem zkrátka neodolatelná. Nesnaží se exhibovat a je jakousi klidnou silou v celku, který je přes zdánlivou křehkost pořádně hot. Ke skladbě kapela natočila klip, v němž po svém zpracovala tragický příběh nešťastnice Echo, jejíž láska k Narcisovi nebyla z nejšťastnějších. I v něm je hezky vidět, jak se může dávná báje propojit s uměleckým světem a dnešní alternativní scénou v jeden působivý celek.

„Allein“ směřuje na klubový parket, kde ještě stupňuje svou sílu. Minimalistický základ zůstává, ale dvojice šikovně vrství nápady, které jsou stejně tak chytlavé, jako živelné. Jak už je u Rue Oberkampf zvykem, střídá se v lyrice angličtina, francouzština i němčina v naprosto přirozené symbióze. V podobně energickém duchu tepe i skladba „Solitude“, která kašle na křehkost a ukazuje, jaké vzrušení může člověk cítit uprostřed parketu, ve chvílích nejsilnějšího opojení hudbou, všemi možnými zlepšováky a sexuálního napětí v zamlženém vzduchu všude kolem sebe.

„I Won¨t Surrender“ je poklad. Tahle věc by klidně mohla putovat do nějakého z netflixáckých seriálů, které se s oblibou umisťují mezi nejbohatší smetánku a v těch nejluxusnějších kulisách ukazuje zhýralé orgie na parketech, kterým by tahle hymna náramně slušela. Absolutní a návykový banger, který geniálně vykvétá do krásy a podmaní si tanečníky na každém večírku.

Rue Oberkampf - I Won´t Surrender

„Soror“ pokračuje v podobném duchu, jen je melancholičtější a postupem času do tepající rytmiky prosakuje tragický podtón. Představte si soundtrack k nějakému bijáku, který vás v závěru donutí k slzám a do něj si dosaďte tepající mašinu, která vás nutí ze sebe tuhle depresi vytančit a vy přesto rozhodně nechcete skončit. „Aeterna“ vás nakonec nechá bez rytmiky utonout a Julia vám v tom všem spolu s klavírem vymáchá pusu a nechá vás vyčerpané čekat na další desku.

Po všech stránkách dokonalá nahrávka, která Rue Oberkampf zastihla na vrcholu. Předchozí studiové zkušenosti se podařilo vybalancovat a dotáhnout k dokonalosti. Přitažlivé, přemýšlivé, mystické, energické… Vše od jména kapely, přes texty po videa jednoznačně ukazuje, že tvůrci přemýšlejí a do toho co dělají, vkládají pořádný kus vlastní invence, což je v konečném důsledku jejich hlavním triumfem. Jestli jste to ještě neudělali, právě teď je ta nejlepší chvíle podlehnout Rue Oberkampf!

Hodnocení: 90%