Od koncertu neměcké trojky Rue Oberkampf už uplynula nějaká doba, a tak po odvysílání časti rozhovoru v pořadu Dark Wave na Radiu Hey je čas prezentovat celý rozhovor i na našich stránkách. Děkuji tímto kolegovi Nephilimovi za vedení rozhovoru v pro kapelu rodné němčině a Matějovi Pauerovi za překlad.
JAK JSTE SI UŽILI KONCERT? BYLO VŠECHNO OK?
Julia: Velice jsme si to užili, měli jsme opravdu skvělé publikum.
Oliver: Já se s dovolením připojím. Jsem unavený, což je ale vždycky dobrá známka. Ti lidé tady jsou šíleně skvělí, je to zkrátka… mimořádné.
MUSÍM ŘÍCT, ŽE TU BYLO DOST NĚMCŮ, ALE I PŘESTO BYLA PODLE MÉHO NÁZORU VELMI DOBRÁ ATMOSFÉRA. ALESPOŇ POLOVINA PUBLIKA BYLA Z NĚMECKA.
J: Jo, pár obličejů jsme skutečně poznali. To jsou lidé, které vídáme během roku častěji, což nás samozřejmě velice těší. Ale celkově to bylo skvělé publikum složené ze všech věkových kategorií. Prostě jsme si to moc užili.
O: Publikum bylo především velmi bujaré. Nedávno jsme hráli pár koncertů v Jižní Americe a tam to probíhalo podobně. Ti lidé do toho jdou s vámi. Začneme hrát a publikum s námi začne takříkajíc slavit. To je vlastně vždycky to nejlepší, když začneme hrát a ti lidé si to od prvního tónu užívají. Bylo to super.
JSTE NĚMECKÁ KAPELA, ALE S ČÁSTEČNĚ FRANCOUZSKÝM NÁZVEM. JAK K TOMU DOŠLO A CO NÁZEV ZNAMENÁ?
J: Přesně. To jméno zní nějakým způsobem německy. Oberkampf. Název kapely je vlastně jedna ulice v Paříži, kde jsem jako malá často bývala. A jako německo-francouzské dítě mne ten její název trochu iritoval. V němčině ten název zní tak tvrdě a bojovně, ale dal jí ho jeden Němec, jenž někdy v 17. nebo 18. století přišel do Francie a postavil si právě tady textilní továrnu. A na ten svůj pocit jsem si vzpomněla, když jsme hledali název pro kapelu. Něco, co se chytí, něco, co pobídne k přemýšlení. A proto jsme se po té ulici pojmenovali.
Rue Oberkampf - 89 Degrees
POCHÁZÍTE Z OKOLÍ PASOVA, DALEKO OD VELKÝCH HUDEBNÍCH CENTER, JAKÝMI JSOU BERLÍN, HAMBURK NEBO FRANKFURT. MÁTE POCIT, ŽE TENTO GEOGRAFICKÝ FAKT MĚL DOPAD NA TO, JAKOU MUZIKU NAKONEC DĚLÁTE?
O: Ano. Já myslím, že ano. Pocházíme z Pasova, v mezičase bydlíme v Mnichově. Je to ale vždycky tak, že když někde hrajeme, hned si všichni myslí, že jsme z Berlína, což jednoduše nesedí. Ten příběh je vždycky trochu složitější a děje se to velmi často i s jinými městy v Německu, třeba i s Mnichovem. A u nás si lidé myslí, že je to Berlín. Koneckonců to ale není to hlavní. Pro nás je důležitější třeba to, kde komponujeme. Nahrávat jezdíme vždycky do lesa, do chalupy. Město není důležité, důležité je, kde nahráváte, protože to konečně ovlivní tu muziku nejvíc.
V ROZHOVORECH PŘIZNÁVÁTE, ŽE VYCHÁZÍTE Z GOTICKÉHO PODHOUBÍ. VEDLE TOHO OLIVER ŘÍKÁ, ŽE ZCELA ZÁSADNÍ KAPELOU PRO NĚJ JSOU DAFT PUNK. JAK TO JDE DOHROMADY?
O: My všichni máme pravděpodobně kořeny všemožně v gotické scéně. Já jsem s muzikou začal tehdy s gotikou, pak jsem rychle zkusil techno, potom zase zpátky, chvilku grunge a zase zpátky. A myslím si, že jsem do kapely přinesl ze všeho trochu a je to na naší tvorbě částečně znát. Což platí u všech. Prostě to vychází ze všeho možného. A Daft Punk, to je opravdu něco… Je škoda, že už nehrají. Moc rád bych zaplatil, abych je mohl znovu vidět hrát naživo. Ti u mě platí za takovou „nadkapelu“. Samozřejmě existují i jiné kapely, které lze dnes jmenovat. Ale my zkrátka neposloucháme jen gotiku.
NA ELEKTRONICKÉ SCÉNĚ SE POHYBUJE HROMADA SOLITÉRŮ. I VY JSTE ZAČÍNALI SAMOSTATNĚ. NAKONEC JSTE ALE USPĚLI AŽ POTÉ, CO JSTE SE SPOJILI V RUE OBERKAMPF. V ČEM SI MYSLÍTE, ŽE JSTE DOHROMADY SILNĚJŠÍ?
J: Ano. V každém případě. Jeden člověk funguje vždycky dobře, ale pokud mu dojdou síly, musí mít někoho, s kým se může spojit, někoho, kdo ho potáhne. A proto si nedokážu představit tvořit sama. To by byla velice smutná muzika.
DEBUTOVALI JSTE V ROCE 2016 PŘEDĚLÁVKOU SKLADBY OD ABSOLUTE BODY CONTROL. PROČ ZROVNA TATO SKLADBA?
O: Protože Absolute Body Control jsou zkrátka fenomenální. Myslím, že nás tyhle dvě osoby doprovázely ve všemožných počinech skrz celou naši kariéru. Vzpomínám si, jak jsem poprvé slyšel Dive, Insekt a vůbec celou tvorbu Absolute Body Control. A pak jak jsme začali a vlastně jsme nevěděli, jestli chceme tvořit kapelu, jsme se zamysleli a řekli si, že bude možná nejlepší vzít nějakou píseň, kterou milujeme a zkusit ji nějak nově interpretovat. Chvíli jsme to zkoušeli a relativně rychle jsme přišli k "Melting Away" od Absolute Body Control. Tak jsme to zkusili nahrát, udělali jsme k tomu naše první video a šoupli jsme to na YouTube. No a další den to sdílel dokonce Dirk Ivens a tím jsme přišli ke svým kontaktům. Erik Van Wonterghem nám masteruje produkci doteď, v podstatě dělá všechno od nás.
TO BYLA DALŠÍ OTÁZKA.
O: Tam to s ním začalo. No, tehdy jsme předělali Absolute Body Control a oběma se nám to zdálo docela dobré. A od té doby se známe. A vždycky když se s těmito lidmi potkáváme, je to naprosto super. Jsou to skvělí lidé. Absolutně.
V ROZHOVORECH ŘÍKÁTE, ŽE 80% PROCENT VAŠÍ HUDBY VZNIKÁ V POČÍTAČI. PŘESTO, JAK SE ZMĚNILO VAŠE HARDWARE/SOFTWARE VYBAVENÍ OD DOBY, KDY JSTE ZAČALI FUNGOVAT?
J: Řekla bych, že jsme s digitálními syntetizátory napracovali už mnoho, ale ve studiu máme i jeden nebo dva reálné syntetizátory. Využíváme ale to, co nám vyhovuje. A snažíme se schválně nepoužívat analogové syntetizátory, namísto toho jsme inspirováni napříč všemožnými soundy. A jestli to je digitál, analog nebo VST, to je vlastně jedno.
O: To, čím jsme začínali, je už taky pár let to tam. Digitální nástroje na počítačích nebyly nejhorší, ale teď je to úplně něco jiného. Principiálně, když máte něco v hlavě, je už úplně jedno, jestli vezmete syntetizátor nebo počítač. Takže teď nemáme žádné premisy, že by to musel být jen počítač nebo jen syntetizátor, prostě bereme, na co se zrovna cítíme.
PRVNÍ AUTORSKÁ SKLADBA MĚ PŘEKVAPILA TÍM, ŽE BYLA TEXTOVĚ INSPIROVÁNA V MÉM V DĚTSTVÍ MILOVANÝM ROMÁNEM "20.000 MIL POD MOŘEM" OD JULESE VERNEA.
J: To je taková záludná otázka. Když jsme začali produkovat muziku, tak jsem ještě nikdy žádný text nenapsala. Proto jsem se tehdy nechala velmi inspirovat knihami, neměla jsem tehdy ještě svůj styl pro psaní textů. Tak jsem si brala knihy, francouzské knihy a čerpala z nich inspiraci. A jedna z nich byla právě od Julese Vernea, "20.000 mil pod mořem". Také jsem dost četla Georgese Savanta. Už to tak nedělám, teď píšu hodně texty o pocitech, myšlenkách, pozorování… Tehdy mi to ale hodně pomohlo a také se tím probudily dějiny.
JAK PŘELOMOVÉ PRO VÁS BYLO VYDÁNÍ DEBUTU "CHRISTOPHE-PHILIPPE" A SPOJENÍ S YOUNG & COLD RECORDS?
O: Řekl bych, že dost. Myslím, že u "Waveclash" je docela silně slyšet, co jsme tehdy tvořili. "Christophe-Philippe" bylo tehdy to první, co jsme si zkusili udělat sami. Zkoušeli jsme se o nikoho neopírat a vytvořit to sami. A trvalo to dlouho, než jsme "Christophe-Phillipe" dokončili. A to spojení s Young & Cold bylo super, protože jsme poprvé někde vydávali. A Young & Cold records je taky tam u nás super značka. Jsou z Ausburgu, což je asi 50 kilometrů daleko. A od té doby se to velmi pěkně vyvinulo. Také každé album se potom trochu lišilo. Takhle mi to z dnešního pohledu přijde. Základ toho, že to pořád funguje, je dost možná právě "Christophe-Phillipe". Pravděpodobně nejdůležitější album, minimálně té doby.
Rue Oberkampf - Glycine
V ROZHOVORECH PŘIZNÁVÁTE, ŽE HUDBU VYTVÁŘÍTE VŽDY MIMO DOMOV. VŽDY JSEM VAŠÍ HUDBU BRAL, ŽE JE MAXIMÁLNĚ „MĚSTSKÁ“. NENÍ TO TEDY TAK?
J: Ano, inspiraci sbíráme hodně z města a klasického městského života, ve městě bydlíme. Ale muziku potom dáváme dohromady v poklidu venkova, v lese, spolu s přírodou. Ve městě je toho totiž tolik, co se děje… nebo jak to říct. Člověka tam pořád něco rozptyluje. Ale hudbu děláme zejména pro kluby, které ale ve městě jsou.
PODLE ČEHO SE JULIE ROZHODUJEŠ, ŽE POUŽIJEŠ VE SKLADBÁCH ANGLIČTINU, NĚMČINU NEBO FRANCOUZŠTINU?
J: Snažím se to cítit, jakkoliv to teď zní hrozně ezotericky. Ale je to asi stejné jako s výběrem nástroje. Zkrátka se snažím vycítit, jaký jazyk ta píseň potřebuje. Děje se to zejména tak, že už na začátku si intuitivně zpívám melodie a z toho mi vyleze buď němčina, angličtina nebo francouzština. Občas se stane, že to potom změním. Zkrátka stejně, jako se vybírají nástroje, vybírám já jazyk.
JAK MOC SE LIŠÍ RUE OBERKAMPF Z ROKU 2016 OD STEJNÉ SKUPINY V ROCE 2019 A V ROCE 2025?
O: Velice. V podstatě jsem se to před chvíli snažil vysvětlit. Někdy jsme se rozhodli nějakou píseň dál nevyvíjet, ale naopak si říct, jaká hudba nám vyhovuje a jakou muziku vlastně cítíme. Takže když se na to kouká někdo z venku, pravděpodobně řekne, že jsme se moc nezměnili. Ale pro nás, zevnitř, je ten rozdíl obrovský. U každého alba přemýšlíme, jestli to lidi budou nebo nebudou poslouchat, protože to je jiné, než co jsme udělali předtím. Ale vždycky se nám to musí líbit. Vždycky si musíme oba říct, že je to za nás hotové. Bez ohledu na to, jestli to zní jako něco, co jsme dělali dřív. Ale také nechceme třikrát nahrávat "Glycine", ale radši něco jiného. Nebo nenahrávat "Hope and Fear", ale radši se zkusit rozvíjet. Proto myslím, že pokud si teď člověk poslechne "Essenz" a "Waveclash", je to úplně něco jiného.
V LETOŠNÍM ROCE JSTE VYDALI SINGL "ETERNITY". JE PŘEDZVĚSTÍ NĚČEHO VĚTŠÍHO, PLÁNOVANÉHO?
J: Teď pracujeme na nějakých nových písních a doufám, že na to budeme teď mít dost času. Je trochu složité si na to najít trochu času a klidu. Uvidíme.
V POSLEDNÍCH LETECH SE NA SCÉNĚ OBJEVILA CELÁ ŘADA KAPEL, KTERÉ SPOJUJÍ TEMNOTU A ZVUKOVOU ESTETIKU EBM SE STROHOSTÍ A TANEČNOSTÍ TECHNA. NEMYSLÍM HNED BOY HARSHER, ALE SPÍŠ PROJEKTY JAKO NNHMN, YEARS OF DENIAL A DALŠÍ. CO SI O TÉTO VLNĚ MYSLÍTE A JSTE S NĚKTERÝMI TĚMITO PROJEKTY V KONTAKTU?
J: Vždycky mi přišlo dobré spojovat různé žánry. A jo, NNHMN známe docela dobře a vždycky se těšíme, když s nimi máme hrát. Taky mi přijde, že jezdíme na festivaly s podobnými kapelami, protože to prostě jde dohromady, ten vibe.
O: Obecně myslím, že je fajn, když se objeví něco nového, co ale není úplně jako ten předobraz, na kterém to bylo postaveno. Ale jak bylo řečeno, NNHMN známe a Potochkine také. Je to takové, že kapely podobných žánrů se navzájem znají, protože fakt často hrají někde spolu. Principiálně je to vlastně stejně jedna scéna.
Rue Oberkampf - Eternity (live in Prague, 2025)
JAK DŮLEŽITÉ JSOU PRO VÁS KONCERTY?
O: Pro mě jsou nejdůležitější, skutečně. Vždycky rádi diskutujeme, jestli je to o tom „dělat hudbu“ nebo „hrát hudbu“. A obojí je fajn. A osobně to mám hrozně rád, když člověk dlouho dělá na nějaké písničce, na nějakém EP nebo albu a pak to vydá a lidé si to mohou poslechnout. Je to moc hezké vidět, jak jí lidé přijímají a cítí. Je to potom takové finále toho, co člověk vybudoval. A proto nechápu, jak mohou některé kapely jen nahrávat a nevystupovat naživo. Přijde mi, že se člověk pak ochuzuje o ten efekt. Mají pro to určitě důvody, ale vystupovat živě je opravdu super.
V LOŇSKÉM ROCE JSTE HRÁLI POPRVÉ V ČESKU, A TO NA FESTIVALU PRAGUE GOTHIC TREFFEN? MÁTE NA TOTO VYSTOUPENÍ NĚJAKOU VZPOMÍNKU?
J: Nám se v Praze vždycky moc líbilo, jak jsou všichni milí a mají chuť pořádat takové cool akce. A publikum mělo energii, tancovalo a prostě se bavilo. A co tam bylo také skvělé, je ta atmosféra místa.
O: Člověk může jít ven, tam posedět a pak jít dovnitř a užít si koncert. A také musím říct, jaké neskutečné množství lidí nás potom oslovilo, že nás slyšeli poprvé. Byl to pro nás také velice důležitý festival.
J: Mně ještě zůstala v hlavě vzpomínka na to, jak jsme si v hotelovém lobby mohli upéct pizzu.
TENHLE NÁZOR MÁ HODNĚ SKUPIN, KTERÉ PŘIJEDOU HRÁT DO PRAHY. JE TADY JEDNODUŠE ÚPLNĚ JINÁ ATMOSFÉRA, NEŽ NA NĚMECKÝCH FESTIVALECH.
O: Je to takové familiární. Taková srdovka.
J: Ono je to naše motto. Unite - Spojovat. Je pro nás důležité, aby lidé byli spolu, bavili se a tak. Není to jen o koncertech, ale i o tom lidském kontaktu.
V ROZHOVORECH RÁDI OPAKUJETE, ŽE CHCETE, ABY VAŠE KONCERTY BYLY VÍCE NEŽ OBYČEJNÉ HUDEBNÍ VYSTOUPENÍ. NA KONCERTECH POUŽÍVÁTE TAKOVOU SVÍTÍCÍ PYRAMIDU. KDO S NÍ PŘIŠEL, A PLÁNUJETE DO BUDOUCNA NĚJAKÉ DALŠÍ NETRADIČNÍ VYLEPŠENÍ VYSTOUPENÍ?
J: Pro nás je vždycky důležité, aby ty koncerty byly multimodální. Aby se propojovalo to, co člověk slyší s tím, co vidí. Aby naše pohyby pasovaly do muziky. Do světel. Aby to byl jeden velký zážitek. A ta pyramida… Hledali jsme něco, co by se dalo prostě jen tak postavit na pódium. Tak jsme popřemýšleli o světelných instalacích a nějak jsme přišli k téhle pyramidě, která je i v našem logu. A teď už v tomhle set-upu hrajeme docela dlouho a bylo i teď v Jižní Americe. A když jsme se vrátili, tak jsme si řekli, že potřebujeme něco nového. S přáteli jsme vymysleli například ty stromy, co máme na jevišti a teď pracujeme ještě na takové stínohře, která by právě pyramidu připomínala. A myslím, že to bude k novým písním pasovat dobře.
O: Ta pyramida se mi fakt líbila.
POSLEDNÍ ROKY JE KAPELA SPOJENA SE TŘEMI GEOMETRICKÝMI ÚTVARY, KTERÉ JE MOŽNÉ VIDĚT TŘEBA NA OBALU SINGLU "AGITATION (LÜDENSCHEID REMIX)". MAJÍ NĚJAKÝ HLUBŠÍ VÝZNAM?
J: Musím si vzpomenout, jak to vypadá. Je to prostě kombinace erbu města Lüdenscheid a našeho loga.
O: Jo, to je ono.
OMLOUVÁM SE, ŽE JE TO TAK DLOUHÝ, ALE SNAD POSLEDNÍCH PÁR SLOV: Z NAŠÍ STRANY VELKÉ DÍKY A DOUFÁME, ŽE SEM ZASE NĚKDY DORAZÍTE.
J/O: My moc děkujeme, Prahu milujeme a určitě se vrátíme, budete-li chtít.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.