Ve spolupráci s kolegy z Promofabrik Vám přínášíme rozhovor s Markem Hockingsem a Richardem Silverthornem, ústřední dvojicí zavedené britské synthpopové formace Mesh. Povídali jsme si o nové desce "A Perfect Solution", odchodu Neila Tailora, o rozpadlých vztazích, významu a vzniku názvu "Mesh", hudebním vývoji a životní filosofii, ale i o nejdivnějších otázkách, na které Mesh museli odpovídat, nebo o tajemství Markovy čepice, kterou téměř nikdy neodkládá.CZ SANCTUARY: DNES SI POVÍDÁME S FORMACÍ MESH. AHOJ KLUCI, CO JE TO VŮBEC ZA DIVNÝ NÁZEV "MESH"? JAK VZNIKNUL A CO ZNAMENÁ?
Richard: Ahoj, no, bohužel je na to ve skutečnosti velmi nudná odpověď. My jsme totiž oba s Markem měli zkušenosti z předchozích kapel, že vymýšlení jména kapely většinou zabírá hrozné množství času - řeší se, aby název dobře zněl, aby nebyl ničemu podobný, a tak dále. Proto jsme to vyřešili asi za minutu kdy jsme si sedli a Mark řekl: „ Hmm..tak třeba „Mesh“ a já na to: „Jo, to je fajn“, takže název nemá žádný zvláštní smysl, jediná podmínka byla, že to musí být krátké slovo, a to „Mesh“ splňovalo.
CZ SANCTUARY: V ZÁŘÍ ROKU 2006 OPUSTIL PO PATNÁCTI LETECH ŘADY MESH NEIL TAILOR, JAK JSI TO PROŽÍVAL?
Richard: Vnímal jsem to jako šok, vůbec jsem to nečekal, ale to asi nikdo. Zrovna jsme vydali desku a chystali se na tour, a najednou se Neil prostě rozhodl odejít. Je sice pravda, že v kapele měl Neil na starosti hlavně ty „obchodní“ a organizační věci kolem, které jsou nesmírně potřeba, ale hudbu jsem dělal hlavně já a texty Mark. Možná bylo právě to důvodem, proč se Neil cítil tak trochu odcizený – stál na pódiu a hrál hudbu, na které se vlastně moc nepodílel. Navíc se také chtěl usadit a žít „normální život“, protože i když jsme s Markem oba ženatí, hudba se tím vším prolíná, zatímco Neil musel přestat s muzikou, aby si svůj soukromý život teprve vybudoval a měl čas na to stát se otcem.
CZ SANCTUARY: NEIL MĚL ALE NA STAROSTI I OBALY DESEK, NE?
Richard: Přesně tak, a proto jsme pak museli hledat někoho, kdo by je dělal místo Neila a dlouze vysvětlovat, co chceme naší hudbou sdělit, jak to má vypadat v „Mesh stylu“, jaké je hlavní téma desky, a podobně… Zkrátka věci, které jsme předtím vůbec nemuseli řešit, protože Neil byl u toho…
CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME U TĚCH TÉMAT NAHRÁVEK - AKTUÁLNÍ DESKA "A PERFECT SOLUTION" SE HODNĚ ZABÝVÁ TÉMATIKOU ROZPADLÝCH VZTAHŮ. JSOU TO JENOM VZTAHY VE SMYSLU PARTNERSKÉM, NEBO JE TAM I NĚJAKÁ REFLEXE PRÁVĚ ODCHODU NEILA?
Richard: (smích) Pane jo, vůbec nevím, jestli bych to měl říkat. Je to tak, určitý prvek téhle situace se přirozeně dostal i na nové album, ale díky tomu, jak dobře a chytře píše Mark texty, si je můžeš interpretovat různými způsoby. Nicméně ano, odchod Neila se tam dostal taky.
CZ SANCTUARY: SINGL "ONLY BETTER" ODHALUJE TVRDŠÍ A TEMNĚJŠÍ STRÁNKU MESH. NAPŘÍKLAD "SHATTERED GLASSES" JE HODNĚ POSTAVENÁ NA KYTARÁCH - ZNAMENÁ TO TEDY, ŽE SE STÁLE HUDEBNĚ OBJEVUJETE?
Richard: Na tuhle otázku jsem poslední dobou odpovídal celkem často. Nemyslím, že bychom se nějak zvlášť objevovali, spíš jsme si naopak jistější, než kdy dřív. Zpočátku jsme se setkávali s takovým tím „Ty máš hlas jako tenhle“ a „tahle písnička je podobná téhle kapele“, ale po čase jsme si vytvořili svůj zvuk. Zrovna s těmi kytarami je to ale úsměvné, protože ty jsme používali od samého začátku naší tvorby, a stejně tak živé bicí - jenom jsme je zamíchali (nebo dá se říci „schovali“) do výsledného zvuku tak, že tyhle nástroje nebyly hned na ráně. Postupem času ale získáváme sebedůvěru, víme, že umíme hrát na kytaru a další nástroje, tak je dáváme více do popředí. Totéž platí i o živých koncertech, kdy jsem vyšel z bezpečí kláves a začal hrát na kytaru, máme i živého bubeníka a podobně. Samozřejmě to mnoho těch elektronických puristů otrávilo a začali nám říkat, že se z nás stává rocková kapela, ale není to tak. V podstatě jediné, co se za celou tu dobu změnilo, je poměr jednotlivých nástrojů ve výsledném mixu.
CZ SANCTUARY: A CO SE TEDY SKRÝVÁ ZA NÁZVEM "A PERFECT SOLUTION"?
Richard: To je celkem legrace, protože většinou název desky vymýšlíme doslova jako úplně nejposlednější věc v celém procesu. Dokonce jsme tím už nechvalně známí u nahrávacích společností, které dostávají název alba až na poslední chvíli. Tentokráte jsme se ale zkusili polepšit a vymysleli jméno desky už předem. Zajímavé na tom bylo, že spolu se stanovením názvu jsme měli daleko jasnější představu o tom, jaká by deska měla být. Přemýšleli jsme například o tom, že kolikrát když se lidé do krve pohádají, může být právě ta hádka tím dokonalým řešením („A Perfect Solution“ – pozn. přek.) situace, jak najdete třeba v písni „Who Says“.
CZ SANCTUARY: TO JE ZAJÍMAVÝ NÁMĚT, KTERÝ OVŠEM PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE VŠECHNO V ŽIVOTĚ MÁ SVŮJ SMYSL. TY SÁM MÁŠ TAKOVOU OSOBNÍ FILOSOFII? NIKDY JSI NECHTĚL NĚCO ZPĚTNĚ ZMĚNIT?
Richard: Určitě se někdy dostaneš do bodu, kdy si říkáš „měl jsem vzít tu práci“, nebo „měl jsem to udělat takhle a takhle“. Jsem šťastný za to, co mám a kým jsem a ani si neumím představit, že bych byl spokojenější, ale jedním dechem dodávám, že někdy přemýšlím, co jsem mohl v minulosti udělat lépe. Na druhou stranu vidím, že kdybych se v určitých momentech svého života rozhodl jinak, dost možná bych vůbec nedělal hudbu. Je to určitý sled událostí, které mne dovedly až tam, kde jsem teď. I když tedy někdy uvažuji, co jsem mohl udělat odlišně, vždy nakonec zvítězí: „A proč? Vždyť jsem spokojený s tím, kam mne to zatáhlo“ Je to komplikovaná otázka, na kterou tedy musím odpovědět „ano“ i „ne“ (smích).
Mesh - Who says CZ SANCTUARY: TAK SE RADŠI VRÁTÍME ZPĚT K DESCE. V PÍSNI "WHO SAYS" SLYŠÍME I HOSTUJÍCÍ VOKALISTKU, COŽ JE U MESH VELMI NEZVYKLÉ - CO VÁS K TOMUTO NÁPADU PŘIVEDLO? BYLO TO HLAVNÍ TÉMA ROZPADLÝCH VZTAHŮ?
Richard: Ne, ve skutečnosti to bylo tak, že jsem udělal kus hudby a poslal jej Markovi. Ten přišel s textem, ale jelikož ho ještě neměl celý, opakoval některé věty dvakrát po sobě a mne napadlo, že by to byl velmi dobrý duet - hádka, kdy jeden řekne jednu věc a dostane podobnou odpověď. No a protože Julia Beyer z německých Technoir, kterou tam slyšíte, je moje dlouhodobá kamarádka, zavolal jsem jí a řekl: „Ahoj, prosímtě, jsme opravdu v časovém skluzu, ale když bych Ti poslal skladbu a text, mohla bys svůj part nazpívat u sebe ve studiu a poslat mi to zpátky?“. Julia nejenže souhlasila, ale poslala mi vše v průběhu asi dvou dnů, a když jsem to pak zapojil k sobě, měl jsem opravdu radost. Znělo to, jako kdyby na sebe ti dva lidé doopravdy mluvili. Opravdu inspirující.
CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ JSME U TĚCH INSPIRACÍ, KAM NA NĚ CHODÍŠ, MARKU?
Mark: Může to být spousta věcí, klidně najednou. Nejčastější je ale poslouchání hudby, kterou Richard udělal - při něm mi samy vyskakují v hlavě různá slova a fráze, které mi melodie napoví. Pak se k tomu vracím a ty náměty rozpracovávám. Vím, že je to divné a spousta lidí asi píše jiným způsobem, ale já se snažím spíše naladit na to, co sděluje už sama hudba. Ten pocit, kdy najednou pochopíš, kam směřuje, je strašně zvláštní. Určitě se v tom ale projevují i lidé a události, které znám. Pokouším se také nepsat příliš doslovně, protože si myslím, že pokud napíšeš něco úplně otevřeně a přímočaře, lidé nemají dostatek prostoru, aby si text doopravdy poslechli, nebo o něm přemýšleli. Líbí se mi, když se zeptáš tří různých lidí o čem je ten který song, a každý Ti dá úplně jinou odpověď. Podle mého když dáte hudbu a text dohromady, vznikne něco víc, a to je moje hlavní úloha v Mesh.
CZ SANCTUARY: NOVOU DESKU JSTE VYDALI NA LABELU DEPENDENT - PROČ JSTE SE ROZHODLI PRO ZMĚNU VYDAVATELE?
Richard: My jsme měli smlouvu se Sony Columbia, ale ta vypršela po desce „We Collide“, a protože jsme už nechtěli nic dalšího podepisovat, řekli jsme si, že nejprve uděláme desku, a teprve pak seženeme label. Když už byly práce skoro hotové, a my začali hledat vydavatele, přihlásili se čtyři nebo pět eminentních zájemců. Netrvalo ale dlouho a zjistili jsme, že nejde o to „být popstar a vyrazit z labelu co nejvíc peněz“, ale hlavně o lidi, se kterými spolupracuješ. Proto jsme nakonec zvolili Dependent Records, protože jejich ředitel Stefan je opravdovým fanouškem Mesh – věděl o nás všechno, znal všechny nahrávky, a netajil se tím, že nás sleduje po celou dobu naší kariéry. Dokonce věděl, že oba s Markem máme i své normální práce, a řekl: „To, kam až jste se dostali, aniž byste byli kapelou na plný úvazek, je zkrátka něco neuvěřitelného.“ Byl k nám hodně otevřený, upřímný a navíc je to velmi chytrý člověk s velkým rozhledem po scéně a hudebním průmyslu obecně.
CZ SANCTUARY: NAVÍC, DĚLAT DESKU, ANIŽ BYSTE JI MUSELI KONZULTOVAT S VYDAVATELEM, MUSELO BÝT O DOST SVOBODNĚJŠÍ, ŽE?
Richard: Ano, určitě, i když na druhou stranu jsme nikdy neměli label, který by se nám do nahrávání příliš pletl. Většinou se do toho vložili až ke konci se svými návrhy, jak třeba některou věc udělat „rádiovější“. Nicméně ta svoboda, dělat si naprosto co chceš až do úplného konce, byla příjemná a tak je mi například nové album nejbližší ze všech, které jsme kdy udělali.
CZ SANCTUARY: NENÍ TAJEMSTVÍM, ŽE MÁŠ RÁD KAPELY TYPU DEPECHE MODE, NEBO NITZER EBB, KTERÉ JSOU OSTATNĚ I JEDNÍM Z INSPIRAČNÍCH VLIVŮ MESH - CO TĚ NA NICH ZAUJALO?
Richard: V době, kdy tyhle kapely začínaly, to byla úplně nová hudba. Já jsem poslouchal spoustu muziky, ale myslím, že jsem ji začal doopravdy vnímat až s příchodem Garyho Numana – zněl tolik odlišně od všeho, co jsem kdy slyšel. Pak začaly přicházet formace jako Depeche Mode a podobně, které mne uchvátily tím, že měly duši a občerstvující nový zvuk. Tou dobou už totiž bylo příliš mnoho rockových kapel, které zněly v podstatě stejně. Pak jsem hltal i kapely jako DAF, nebo Portion Control, které tou dobou ještě skoro nikdo neznal a tak měli jen velmi, velmi málo fanoušků.
CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ JSI NAČAL OTÁZKU FANOUŠKŮ, ZDÁ SE, ŽE JE PRO VÁS HODNĚ DŮLEŽITÉ MÍT KE SVÝM PŘÍZNIVCŮM BLÍZKO...
Richard: Ó, to ano…za ta léta jsme získali skvělé loajální publikum, které často cestuje z místa na místo, a jezdí tak s námi někdy i celé turné. Je to úžasné, miluji to, moc rád se s nimi setkávám po koncertech, jsou skvělí. Myslím, že „popstars“, které z podstavce mezi své fanoušky nikdy neslezou, o hodně přicházejí, a proto se snažíme o ty své starat.
CZ SANCTUARY: TO JE VIDĚT, OSTATNĚ, VAŠI FANS MAJÍ NAPŘÍKLAD MOŽNOST KAPELE POSÍLAT OTÁZKY, KTERÉ BY JE ZAJÍMALY, A VY NA NĚ ODPOVÍDÁTE. CHODÍ JICH HODNĚ?
Richard: Ano, chodí jich spoustu, a to nejen přes naše oficiální fanstránky, ale především přes MySpace, což je vynikající médium pro interakci s lidmi. Můžou věci komentovat přímo a zároveň vidí, jak komentují ostatní…to je paráda.
CZ SANCTUARY: A PAMATUJEŠ SI NĚJAKOU POŘÁDNĚ DIVOKOU OTÁZKU OD FANOUŠKA?
Richard: (smích) Bylo jich dost, ale teď se nám nedávno ozvali tři chlapíci nezávisle na sobě s tím, že jsou velkými fanoušky Mesh a že by chtěli na našem koncertě veřejně požádat své přítelkyně o ruku. Nikdy se nám nic takového nestalo a najednou hned tři lidi, kteří se vzájemně ještě ani neznali. Chodí nám úžasně zvláštní věci.
CZ SANCTUARY: BYLA TAKY NĚJAKÁ OPRAVDU OTRAVNÁ, NEBO INTIMNÍ?
Richard: No, chodí nám i různé návrhy od dívek, které se nás snaží ukecat…víš, jak to myslím. To je divné a někdy nepříjemné. Taky se stane, že odpovíš na jednoduchou otázku, a tazatel Ti jich začne posílat stovky, píše Ti každý den a čeká, že mu taky budeš každý den odpovídat… Za chvíli to dojde do toho stádia, že už nejde o otázku a odpověď, a zbláznil by ses, kdybys měl odepisovat úplně na všechno - jen bys seděl u internetu a odpovídal. Někdy je to podobné tomu pocitu, jako když se člověku nechce ráno do práce. Ale přesto se snažím odpovídat každému, protože jsem tak milý člověk (smích).
CZ SANCTUARY: KDYŽ SROVNÁŠ ZAČÁTKY MESH SE SOUČASNOSTÍ, JAK BYS POPSAL VÝVOJ KAPELY? JAKÉ TI TO DALO ZKUŠENOSTI?
Richard: Myslím, že hlavně živé hraní je velká škola. Mám pocit, že jako kapela jsme si s každým turné jistější a víme přesněji, co děláme. A jako lidi… když začínáš, jsi velmi naivní, zkoušíš všechno možné a posloucháš každého, ale v průběhu let zjistíš, že nejlepší je následovat své srdce - dělat to, co považuješ za správné a doufat, že se to lidem bude také líbit. To je i naše aktuální pozice, a přesně proto mám i naše nové album nejraději ze všech – protože vznikalo v souladu s touhle filosofií. Nemuseli jsme sledovat trend, hitparády, ani nikoho kopírovat – a to by měly podle mého dělat všechny kapely, hlavně na téhle scéně. Slyšel jsem totiž spoustu současných kapel, jejichž CD se mi dostalo do ruky, a všechny znějí stejně. Každý z nich se snaží dělat tenhle future/synthpop podle zajeté šablony – to je špatně. Přestaňte poslouchat, co letí, dělejte svoje věci a doufejte, že si to své posluchače najde. My se tímhle heslem řídíme, a proto jsme vždycky byli „Mesh“ a ne nějaká kopie.
CZ SANCTUARY: K NOVÉ DESCE JE I TURNÉ, JSOU NA NĚM NĚJAKÉ SPECIALITY?
Richard: Ano, ano, máme něco v hlavě a tak se budeme modlit, aby to nakonec fungovalo, protože je to technicky poměrně složité. Byli jsme jedna z prvních kapel, která začala využívat na koncertech video ve velkém, ale protože to dnes už dělá každý, chceme zkusit něco jiného. Technologie je také o něco levnější, a tak jsme se rozhodli využít několika obrazovek na různých místech. Je to komplikované, ale pokoušíme se to nějak vymyslet. Taky nás ještě napadlo vyfotit každého, kdo přijde na koncert, obrázky naházet do jednoho adresáře, a ten pak celý promítat na pozadí koncertu. Myslím, že lidi budou vážně překvapení, až uvidí sami sebe na velkém plátně za kapelou. Kromě toho samozřejmě hrajeme nové písně a předělávky starých. Myslím, že by to mělo být zábavné.
CZ SANCTUARY: MARKU, MYSLÍM, ŽE OD ZAČÁTKU VAŠÍ KARIÉRY JSME TĚ NA KONCERTECH NEBO FOTKÁCH NEVIDĚLI BEZ ČEPICE. NENÍ TI V NÍ NA PÓDIU VEDRO?
Mark: Jo, je to špatný, ale už je příliš pozdě to měnit. Teď už to tak musím dělat navždycky (smích). Ale je pravda, že zvlášť nepohodlné je to třeba v létě ve Španělsku, nebo v Řecku – naopak v zimě v Německu se to celkem hodí, takže myslím, že to zvládnu (smích). Celá tahle věc začala pravděpodobně v období, kdy jsme často jezdili hrát do Norska nebo Švédska, kde mají strašnou zimu. Na aktuální turné mám také slušnou sbírku pokrývek hlavy, takže bude legrace.
CZ SANCTUARY: A CO ZA TOU ČEPICÍ VĚZÍ? NIKDY JÍ NESUNDAVÁŠ...
Mark: Vlastně ani nevím. Samozřejmě ji doma nenosím, ale je to něco, co prostě v kapele mám na sobě – asi image, nebo poznávací znamení. Možná jsem blázen, duševně nemocný, ale čepice je zkrátka jedna z věcí, bez které si neumím představit, že bych vylezl na pódium – divné (smích).
CZ SANCTUARY: MYSLÍŠ, ŽE JE TO NĚJAKÝ SPÍNAČ, ZAPÍNAJÍCÍ V TOBĚ ZPĚVÁKA MESH?
Mark: Asi máš pravdu, bude to něco jako….jak tomu říkají…alter ego.
CZ SANCTUARY: TAK NÁM JEŠTĚ ŘEKNĚTE, CO CHYSTÁTE DO BUDOUCNA...
Richard: Vlastně zatím ani nevím. Radši se díváme do budoucna v horizontu týdnů než let. Dodělali jsme desku, teď se soustředíme na turné a potom máme v hlavě pár nápadů ohledně singlů a tak podobně. Chystáme toho spoustu, ale neumím myslet tolik dopředu, takže abych byl upřímný, zatím se konkrétněji zabývám hlavně věcmi v blízké budoucnosti.
CZ SANCTUARY: DOBŘE, DĚKUJEME ZA ROZHOVOR A PŘEJEME PŘÍJEMNOU TOUR.
Richard: Díky, mějte se krásně.
Mesh - Only better (živě v Berlíně 2009)
Komentáře
Přidat komentář