Již počtvrté si vzaly zombie na mušku centrum Prahy v rámci nejstaršího českého Zombie walku. Podařil se opět překonat počet účastníků? Byly položeny základy nového rekordu? Přežil to Karlův most? A jak to hodnotí organizátoři? Čtěte dále.
Pro příznivce Bčkových hororů, zombií a reality hacků se stává polovina května ostře sledovaným termínem. A po právu. Právě v tomto období totiž už čtyři roky po sobě probíhá Zombie walk, který s každým opakováním nabírá a přitahuje více a více oživlých mrtvol.
O tom nás přesvědčila hned druhá odpolední hodina, kdy jsme si v parku Kampa dali dostaveníčko s „oběťmi k sežrání“, jejichž instruktáž se zvolna zvrtla rovnou v registraci účastníků. Už tehdy se totiž začali do parku plížit z hrobnických lopat uteklí nebožtíci. Za slabou půl hodinku se tak počet zapsaných vyšplhal téměř ke stovce, a to i když registrace měla oficiálně startovat až ve tři.
Snad vůbec poprvé nám počasí doopravdy přálo a zlatavý kruh na blankytném nebi jako by k stále rostoucímu davu zakrvácených, potrhaných a zafačovaných mrtvol vůbec nepatřil. Vzhledem k takřka letním teplotám jsme byli za rozlehlé útočiště v parku rádi, neboť stromy poskytovaly nejen stín, ale ve srovnání se Staroměstským náměstí i jisté soukromí.
Mezi velmi dobrými kostýmy se zvolna začínají blyštět ty opravdu vynikající a my opět musíme hluboce smeknout před kreativitou a zručností některých tvůrců. Jen těžko se mezi nimi vybíralo pět nejlepších, neboť do nemilosrdné bitvy „O nejlepší zombii 2011“ by klidně postoupil dvoj- až trojnásobek finalistů. Ale to bychom předbíhali.
Kolem půl páté dochází registrační formuláře, odbavují se poslední opozdilci a blíží se čas vyrazit. Po krátké instruktáži k žraní obětí se masa (maso?) oživlých mrtvol dává za bručení, vrčení a mlaskání do pohybu všemi směry. Část organizátorů vede průvod ke Karlovu mostu, zatímco podpůrný tým má před sebou apokalypsu, za kterou by se ani pravé zombie nemusely stydět – poházené prázdné lahve, papírové kapesníčky, obaly od šminek. Zřejmě budeme muset příští rok mrtvolám vysvětlit kromě pravidel průvodu i funkci odpadkových košů.
Ale zpátky k defilé, jehož kroky se zpomalují spolu s prvními nemrtvými, stoupajícími po schodech na Karlův most. Civilisté fotí o sto šest, kdesi vepředu slyšíme kvílení prvních požíraných obětí a bublavé „braaaains“ – zkrátka pravý Zombie walk. Škoda, že vybuzení zombivci v prvních řadách nasadili tempo, které procesí roztrhlo, takže když se zadní voj konečně dostal na Karlův most, i přes až netypicky rychlé šourání nemohl předek průvodu dohnat a místo toho se tak musel vyhýbat turistům. Všeho do času, přátelé!
I přes náročnější průchod podél silnice, kdy nejeden rozjívený zombie vlezl do vozovky (k velké „radosti“ policistů, kteří se o ni následně nerozpakovali podělit s organizátory), bylo dosaženo poloviny trasy. Rudolfinum se svými schody poskytovalo skvělý prostor, do kterého se mohla celá ta krvavá cháska nacpat kvůli fotografování. Po občerstvení sponzorským drinkem a cvakání objektivů přichází čas vyhlásit počet účastníků, který čítá – 931 mrtvol!!! Ano, to znamená, že jsme loňská čísla překonali o neuvěřitelné dvě stovky zombivců!!!! Na tomto místě nám snad odpustíte, že na chvilku odskočíme z reportáže, abychom všem zúčastněným PODĚKOVALI!
Čím více lidí, tím je však organizace složitější, a tak se i přes veškerou snahu průvod opět trhá na menší samostatné celky, které se víceméně vytyčenou trasou konečně dostávají ke klubu. Škoda, že logistické komplikace protáhly vpouštění do útrob klubu o dobrou půlhodinu, kdy část průvodu čekání vzdala a přesunula se na vlastní afterparty.
Ale tradá do Chapeau, na horním patře se totiž pomalu rozjíždí horrorpunkové sety, o schodiště níže je možnost zakoupit oficiální trika Zombie walk a naladit se na první kapelu večera, pardubicko-přeloučské Phosgene Girls. Ti neváhali a na dnešní den předstoupili před nemrtvé publikum v tematicky totožném outfitu. Není divu, že se jim dostává ze strany účastníků letošního Zombie walku kladného přijetí, i když je jasné, že ti z drtivé většiny slyší pětici z Pardubicka poprvé v životě.
Třičtvrtěhodinka v elektropopovém až punkovém duchu uběhla jako voda a po hudební potravě nastává dlouho očekávaný čas vyhlášení „Nejlepší zombie“. Organizátoři už během registrace pečlivě skenovali příchozí zombies a vybírali z nich kandidáty na tradiční klání. Je jasné, že našim zrakům unikly i jiné, možná vypečenější kreace a u spousty z nich bylo závěrečné třídění těsnou prohrou.
Tak či tak se nakonec závěrečného boje zúčastnili: Zombie s bublinkatou tváří, surfař s kosatkou, slečna se zaprášeným parožím, Ripleyová s rodícím se vetřelcem a nakonec i intergalaktická princezna (kde se ztratila zombie se sekyrou v hlavě?). Bylo znovu na osazenstvu Chapeau Rouge, aby hlasitostí svého povzbuzování vybralo celkového vítěze, a rozdělilo i ostatní soutěžící do konečného pořadí. Pětice si nakonec odnášela hezké ceny od našich sponzorů (Nosferatu shop, Monster) i nás samotných (vstupy na koncerty, trika, placky,…). Celkovým vítězem se stal surfař s kosatkou, který se s dobře vychlazeným šampaňským vyrazil bavit do horních pater Chapeau Rouge,
A zpět do víru hudby. Za hlavní hvězdu letošní Zombie walk afterparty byla zvolena rakouská candy-billy čtveřice Kitty in a Casket. A byl to dobrý tah. Droboučká Kitty strhla publikum na svou stranu, komunikovala s mrtvolami naprosto samozřejmě a zcela je zapojila do dění na „pódiu“ (to ve skutečnosti chybělo, kapela hrála na zemi). A mohla si to dovolit. I přes garážový zvuk v klubu totiž intonovala čistě a i při pobíhání a poskakování dokazovala, že se silný a jistý hlas nemusí rodit jenom v operních hrudích. Kapela zdatně přízvukovala, a i když bubeník sem tam trochu zaváhal (jak jsme se dozvěděli, spadly mu brýle, které nemohl ve tmě najít, takže hrál většinu setu prakticky poslepu), vystoupení nechyběla kromě melodií i příjemná dravost. Ostatně fakt, že kapela musela třikrát přidat, asi hovoří za vše.
Večer však nekončí a ve dvou patrech je možno protančit noc až do brzkých ranních hodin, kdy už se zombiím nepodobají jenom účastníci průvodu, ale i cizinci, kteří do Chapeau Rouge zabloudili. To už je ale jiná historie.
Na závěr se podívejme na pár organizátorských poznatků z letošního walku
- Informovanost – je zvláštní, kolik lidí bylo u registrace překvapeno, že průvod vyráží až v pět hodin, ptalo se na trasu a podobně… buď jsme to na webu dostatečně nezdůraznili, nebo tomu účastníci nechtěli věnovat pozornost.
- Masky – vůbec poprvé v historii našeho walku jsme museli účast několika jedinců v průvodu odmítnout, neboť vůbec nebyli namaskováni jako zombie. Na příští ročník uvažujeme i o dalším zpřísnění tohoto pravidla, kdy bychom neregistrovali všechny ty v podstatě nenalíčené zombie s mikroskopickou kapkou krve v koutku úst. Je jasné, že ne všichni mají dostatek času/chuti/zručnosti vytvořit si vynikající kostým, ale u zombie by zkrátka mělo být na první pohled jasné, že jde o zombii. Stačí makeup, trochu krve, a jedem.
Samostatnou kapitolou byla i nepřehlédnutelná slečna v latexových kalhotách, která s pistolí pózovala u zombií a nechala se fotit. Kde se tam vzala a o co šlo, sami netušíme.
Na druhou stranu, jak se ale píše jinde v článku, za některé kostýmy by se nemusely stydět ani přední americké filmové ateliéry – skvělá práce, zombies! - Registrační formulář – i přes opakované prosby na webu, aby si zombíci přinesli své formuláře sami, ideálně už vyplněné, aby urychlili odbavování, jsme se nakonec pojistili a vytiskli 350 prázdných formulářů – nestačily.
- Dodržování pravidel – je jasné, že maska přes obličej a velký dav podobně naladěných lidí může jedince pořádně rozparádit, ale přesto bychom neměli zapomínat na pravidla – ať už psaná nebo ta, která jsme považovali za automatická. Všechny ty zdánlivé drobnosti, jako pohazování odpadků na zem, sahání na turisty často zakrvácenými pařáty (pravidlo ducha zřejmě musíme zdůrazňovat pravidelně), skákání do vozovky nebo dokonce polévání věcí umělou krví (majitel kdysi modrého skútru v Karlově ulici svůj stroj po průchodu zombii zřejmě jen tak nepozná) – to všechno hodně ztěžuje život nejen nám organizátorům (kteří pak budou muset řešit následky s Magistrátem), ale i ostatním kultivovaným zombiím.
- Odpadky – ano, zaslouží si vlastní bod – na Kampě i u Rudolfina totiž zůstal neuvěřitelný binec – lahve od piva (co pravidlo „bez alkoholu“?), plechovky, líčidla, papíry a další odpad, který se jaksi sám neuklidí. A tyto lokace rozhodně nedostatkem košů netrpí…
- Rychlost průvodu a roleplaying – tradiční nešvary, které se pokoušíme vymýtit, zatím bohužel marně. Přední řady je zkrátka nutné ještě daleko více brzdit, aby se průvod neroztrhal. A co se týče mrzutých fenoménů „módního mola“ nebo „jdeme si ven pokecat s kámošem, jenom se namaskujem jako zombie“ – těžko říct, jak proti tomu bojovat. Je přitom pochopitelně demotivující, když se účastník poctivě belhá, vrčí, krvácí a kolem sebe vidí jedince, vykračující vycházkovým krokem a chichotavě probírající včerejší mejdan. Napadá vás, jak to potlačit?
- Trasa – líbila se nám Kampa jako výchozí bod, celkem i Karlův most, ale pak začal být průvod se dvěma přechody přes silnici až příliš komplikovaný. Příští trasa tedy bude zase o něco jiná. Doufejme, že nám tam někdo týden před konáním nedá manifestaci odborářů nebo politický mítink.
- Trasa 2 – ještě zvláštnější byly situace, kdy se například část průvodu z nepochopitelného důvodu ocitla na druhém chodníku Křížovnické ulice (neorientovali se?) a někteří dokonce došli až na Můstek (pro což už nás vysvětlení nenapadá). Mapa sice byla na webu a u registračního stánku, ale zjevně budeme muset přímo před walkem trasu ještě jednou preventivně popsat. Dát každému účastníkovi do ruky mapu je pro nás zatím nereálné… navíc zbytečné – stačí se přece podívat na web, šetřme naše lesy.
- Prodleva před afterparty jde samozřejmě na naši hlavu a jasně ukazuje, že na příští ročník bude potřeba organizační team zase o něco rozšířit.
- PODĚKOVÁNÍ – snad předchozí body nevyzněly příliš negativně, jenom se jako zodpovědní organizátoři pokoušíme přijít na to, co ne zcela funguje, na co se zaměřit a jak Zombie walk neustále zlepšovat. I přes předchozí devítku věcí k zamyšlení v nás však zůstává a převládá pocit, že jsme si užili neuvěřitelně zábavné odpoledne, oslavu lidské kreativity a tolik potřebné narušení každodenní nudy.
Proto na tomto místě už nezbývá nic než z celého srdce a celého organizátorského teamu PODĚKOVAT všem zúčastněným, kteří nám to pomohli prožít. Speciální díky jde všem pomocníkům, srdnatým obětem, klubu Chapeau Rouge, sponzorům Nosferatu a Monster a v neposlední řadě také těm účastníkům, kteří přišli k registraci připraveni, s nádhernými maskami i kostýmy, a kteří poctivě hráli zombie, aniž by ovšem způsobovali nějaké zmatky. Přesně pro takové účastníky je totiž radost Zombie walk organizovat – tak tedy na snědenou příští rok!
Komentáře
Přidat komentář