Ashley Dayour, frontman Whispers in the Shadow, není klasický "party" muzikant. Přemýšlivý až introvertní, ale přesto velmi milý chlapík daleko víc naslouchá, než sám mluví, a tak jsme rádi, že se nám jej po telefonu podařilo alespoň trochu rozhovořit. Můžete si tak přečíst nejen o nové desce "The Rites of Passage", orientálních motivech, kabale nebo spolupráci s Vic Anselmo, ale i o působení v Coma Divine (vedlejšáku L'Âme Immortelle), konci světa, Ashleyho osobních "přechodových rituálech" i jeho čerstvém dark ambient/neofolk/drone projektu, o ukončení alchymického cyklu Velkého Díla, "gothicrockových Dead Can Dance" nebo třeba situaci kolem Nachtmahr.
CZ SANCTUARY: AHOJ ASHLEY, MY TĚ SICE ZA PÁR DNŮ UVIDÍME V PRAZE, ALE I TEĎ TI VOLÁME NA CESTY – PROZRAĎ NÁM, KDE VLASTNĚ JSI A CO TAM DĚLÁŠ?
Ashley Dayour: Ahoj, momentálně jsem v Glauchau, což je nedaleko Drážďan, a čekám na začátek zvukové zkoušky. Včera jsme byli v Berlíně a předtím v Rostocku, jsme na takovém turné po celém Německu.
CZ SANCTUARY: TAM ALE NEJSI S WHISPERS IN THE SHADOW, ALE S JINOU KAPELOU, ŽE?
Ashley Dayour: Jojo, to je pravda, jsem tu teď s Coma Divine, což je kapela, kde hraju na kytaru.
CZ SANCTUARY: A MOHL BYS O TÉHLE KAPELE ŘÍCT NĚCO VÍC, NEŽ SI ZAČNEME POVÍDAT ČISTĚ JEN O WHISPERS?
Ashley Dayour: Jasně. Coma Divine jsme založili před nějakými dvěma, třemi lety a celé to vzešlo z živé kapely kolem L'Âme Immortelle. Iniciovala to právě Sonja Kraushofer z L'Âme Immortelle a Persephone… a co bych tak ještě řekl… podle mého nám to šlape (smích). A taky je to spousta legrace – hlavně pro mne, protože tu nejsem centrem pozornosti, takže se můžu soustředit jenom na kytaru, což je úplně jiná situace než ve Whispers in the Shadow, kde to nesu na zádech hlavně já.
CZ SANCTUARY: KOLIK JSTE S COMA DIVINE VYDALI DESEK?
Ashley Dayour: Jenom jednu, která vyšla jako debut loni. Teď jsme začali pracovat i na novém materiálu, který bychom měli vydat někdy v průběhu příštího roku.
CZ SANCTUARY: A CÍTÍŠ TEĎ JAKO GOTICKÝ UMĚLEC V OBDOBÍ NADCHÁZEJÍCÍHO PODZIMU NĚJAKÝ ZVÝŠENÝ NÁRŮST INSPIRACE?
Ashley Dayour: Ano, to rozhodně. Se mnou je to pokaždé stejné – jakmile se léto rozloučí, začínám být aktivnější, kreativnější a mívám daleko víc nápadů. Proto hned po návratu z Prahy začnu pracovat na nových písních pro další desku Whispers in the Shadow. A když to dobře dopadne, možná bychom se koncem roku vypravili do studia. Záleží na tom, jak rychle nám to půjde. Ale ano, určitě moje kreativita s příchodem podzimu narůstá.
CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME U TĚCH ROČNÍCH OBDOBÍ – SPOUSTA LIDÍ (DOKONCE I UMĚLCŮ) JE PŘESVĚDČENO, ŽE PRVNÍ ZIMNÍ DEN 21. PROSINCE NASTANE KONEC SVĚTA. CO ČEKÁŠ TY, ŽE SE STANE?
Ashley Dayour: No, já vlastně nečekám vůbec nic, protože si myslím, že se vůbec nic nestane. Vlastně ani nevím, odkud se tyhle řeči o armagedonu berou, ale rozhodně si nemyslím, že svět 21. prosince dospěje svému konci. Nebo aspoň doufám, protože máme na rok 2013 domluvené koncerty (smích).
CZ SANCTUARY: BUDEME SI VŠICHNI DRŽET PALCE. ALE KDYŽ JSME U TĚCH RŮZNÝCH PROROCTVÍ A TAK, TVOJE HUDEBNÍ PRÁCE JE HODNĚ PRODCHNUTA OKULTISMEM, THELÉMOU, CROWLEYM, CHAOS MAGICK A PODOBNÝMI DUCHOVNÍMI SMĚRY. JEDNA Z OTÁZEK, KTERÉ SE TEDY SAMY NABÍZÍ, ZNÍ – POUŽÍVÁŠ VŠECHNY TYHLE VĚCI JENOM JAKO JAKÉSI UMĚLECKÝÉ SYMBOLY, NEBO SE JIMI I SÁM AKTIVNĚ ZABÝVÁŠ?
Ashley Dayour: Ano, věnuju se jim i aktivně. Ono totiž všechno, co z hlediska hudby dělám, je inspirováno tím, co dělám ve svém osobním životě mimo pódium. Čili ano, o tyhle věci se opravdu zajímám, žiju jimi a angažuju se v nich.
CZ SANCTUARY: JEDNA Z TĚCHTO NARÁŽEK DOKONCE OTEVÍRÁ I VAŠI POSLEDNÍ DESKU „THE RITES OF PASSAGE“. INTRO SE TOTIŽ JMENUJE „PATH 29“ A TOTO SLOVNÍ SPOJENÍ ZMIŇUJEŠ I NA KONCI PRVNÍ SKLADBY. CO JE TAHLE „CESTA 29“?
Ashley Dayour: No, Cesta 29 je tunel mezi dvěma sefirotickými body na kabalistickém Stromu života. Když se na tenhle strom s deseti sefirami podíváš, uvidíš, že jsou mezi nimi takové cesty – a Cesta 29 je právě jednou z nich.
CZ SANCTUARY: CELÉ ALBUM JE I PO HUDEBNÍ STRÁNCE HODNĚ PESTRÉ, POUŽILI JSTE TAKY MNOHO EXOTICKÝCH NÁSTROJŮ. CO VÁS K TOMU VEDLO?
Ashley Dayour: Já jsem měl v úmyslu vytvořit u některých skladeb opravdu orientální atmosféru, a proto jsme použili všechny ty východní bubínky nebo třeba kladívkový dulcimer.
Chtěl jsem zkusit něco jiného, a proto na tomhle albu vlastně není až tolik kytar. Myslím, že tam máme asi čtyři skladby, na které kytary nejsou vůbec, což je pro nás úplně nová věc. A je také zábavné tyhle věci znovu vytvářet na pódiu – samozřejmě, že používáme nějaké podkresy, ale většinu těch nástrojů hrajeme živě. Máme k tomu zvlášť bubny navíc a spoustu dalších podivností.
Whispers In The Shadow – The Rites of Passage
CZ SANCTUARY: A JSOU VŠECHNY NÁSTROJE NA DESCE OPRAVDOVÉ, NEBO JSTE POUŽÍVALI SAMPLY?
Ashley Dayour: Vlastně obojí – některé jsou živé, některé jsou samply.
CZ SANCTUARY: NĚKTERÝM SKLADBÁM, TŘEBA „BACK TO THE WOUND“ NEBO „THE TEMPEST“ NAVÍC PŘIDALA ÚŽASNÉ ZPĚVY VIC ANSELMO. JAK TAHLE SPOLUPRÁCE VZNIKLA A JAKÝ Z NÍ MÁŠ POCIT?
Ashley Dayour: Já jsem Vic potkal před pár lety, když jsme spolu hráli v Polsku, a padli jsme si do noty. Navíc se mi moc líbí její hlas, tak jsem se jí prostě zeptal, jestli by byla tak hodná a zazpívala na naší nové desce. Už od prvních náčrtů jsem totiž v těchhle písních chtěl mít ženský zpěv a nenapadl mne nikdo jiný, kdo by to dokázal lépe než ona. Vic souhlasila a dopadlo to perfektně.
Ale ona nám vypomáhala už dřív – před tou aktuální deskou jsme vydali EP „The Lightbringer“ a kromě jiného jsme tam měli i předělávku klasiky od Leonarda Cohena „First We Take Manhattan“. A v ní zpívala taky, takže to byla naše první spolupráce. A pevně doufám, že to nebylo naposledy (smích).
CZ SANCTUARY: MY TAKY, TENHLE SOUZVUK TOTIŽ WHISPERS MOC SLUŠÍ. MIMOCHODEM, PODLE ALCHYMICKÉ TRADICE BY PO TÉHLE TŘETÍ FÁZI „CITRINAS“ MĚLA PŘIJÍT „RUBEDO“, KTERÁ UKONČÍ CYKLUS A VŮBEC CELÉ VELKÉ DÍLO. ZNAMENÁ ÚSPĚŠNÉ ZAVRŠENÍ PRÁCE, TAKŽE – CO BUDE POTOM? JAKÝ BUDE DALŠÍ KROK PO VYDÁNÍ PŘÍŠTÍHO ALBA? DOUFÁM, ŽE TO NECHCETE ZABALIT…
Ashley Dayour: (smích). Ne to ne. Ale jinak se přiznám, že vlastně nevím, co bude dál. Já ve skutečnosti ani nepřemýšlím v časovém horizontu o moc dál než k dalšímu albu – nikdy jsem to tak nedělal. Když jsme začínali celý tenhle čtyřalbový koncept, neměl jsem žádnou představu, jak ho asi dokončíme. A pořád to nevím. Možná, že se všichni povzneseme do dalšího vesmíru nebo tak něco, kdo ví (smích).
Nejdřív se ale chceme soustředit na tu novou desku, což podle mého bude dost obtížné. Mám totiž nějakou niterní potřebu, vnitřní hlas, který mi říká, že tohle musí být naše úplně nejlepší album, jinak celý ten konceptuální cyklus vůbec nebude dávat smysl. Tak uvidíme…
CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ SE TEDY BAVÍME O TĚCH ALBECH Z HLEDISKA MYŠLENKY. JAKÝ JE TVŮJ OSOBNÍ „RITE OF PASSAGE“ – PŘECHODOVÝ OBŘAD?
Ashley Dayour: Panejo, to je dobrá otázka… těch bylo spoustu. No, ve skutečnosti i tohle album bylo poměrně dost přechodovým obřadem, protože nás posunulo do nové úrovně. Myslím zkrátka, že sama hudba je mým přechodovým rituálem.
CZ SANCTUARY: A MÁŠ UŽ NAPSANOU NĚJAKOU HUDBU NEBO TEXTY NA TU NOVOU DESKU? NEBO TŘEBA NÁZEV…?
Ashley Dayour: Jo, jméno pro album máme už od začátku celého cyklu, ale neřeknu vám ho, bude to překvapení (smích). A co se písní týče, ne, ještě jsem nenapsal vůbec nic, protože jsem si řekl, že až do podzimu nezačnu, abych měl dostatečný odstup od poslední desky a abych tedy dokázal vytvořit něco nového. Někdy totiž musíš od něčeho odejít, abys mohl dojít k něčemu novému. Ale jak už jsem říkal, hned po návratu z Prahy se na to vrhnu.
CZ SANCTUARY: KROMĚ VYSTOUPENÍ VÁS A XIII. STOLETÍ PROBÍHÁ TENTO TÝDEN V PRAZE JEŠTĚ JEDEN ZÁSADNÍ KONCERT, A TO JSOU DEAD CAN DANCE, KTERÝCH JSI, JAK VÍME, VELKÝM FANOUŠKEM. A PODLE NAŠEHO NÁZORU JSOU NĚKTERÉ POLOHY „THE RITES OF PASSAGE“ URČITĚ TAK TROCHU INSPIROVÁNY PRÁVĚ TOUHLE KAPELOU. SOUHLASIL BYS S TÍM, NEBO JSME MIMO?
Ashley Dayour: Přesně tak, máte naprostou pravdu. Jedním z mých přání na novou desku bylo udělat takovou gothicrockovější verzi Dead Can Dance. A některé skladby jako „Wormwood Star“ nebo „Transmutation Babalon“ jsou jimi hodně ovlivněné – jen jsme se tuhle inspiraci pokusili posunout do gothic rockové roviny a ne jen prostě tupě zkopírovat styl DCD.
Zrovna před pár dny jsem je viděl ve Frankfurtu, večer před začátkem turné, a byli úžasní. Jedno z nejlepších vystoupení, které jsem za svůj život viděl. Vážně přemýšlím i o tom, že bych se na něj vyjel podívat podruhé, do Budapešti, pokud jsou ještě lístky… Musím to promyslet, až se dostanu zpátky domů, ale pohrávám si s tou myšlenkou vyrazit znovu, protože byli neuvěřitelně dobří.
CZ SANCTUARY: TAK SE JEŠTĚ NAPOSLEDY ROZHOVOREM STOČÍME K TÉ AKTUÁLNÍ DESCE. TA TOTIŽ NEVYŠLA NA VYDAVATELSTVÍ ECHOZONE JAKO JEJÍ PŘEDCHŮDKYNĚ, ALE NA LABELU SOLAR LODGE. CO VÁS PŘIMĚLO K TOMU ZMĚNIT VYDAVATELE?
Ashley Dayour: Těch důvodů je víc, ale hlavně rozhodlo asi to, že si opravdu dobře rozumím z Artaudem z Merciful Nuns, který label Solar Lodge provozuje. Všechny myšlenky a pozadí za naší hudbou totiž vycházejí z podobných kořenů a jdou tedy dobře dohromady. A navíc nám udělal velmi slušnou nabídku, takže jsem se té příležitosti chopil. Navíc naše smlouva s Echozone už stejně zhruba tou dobou vypršela. A funguje nám to spolu velmi dobře, takže mám pocit, že to bylo správné rozhodnutí.
CZ SANCTUARY: TAK A TEĎ Z JINÉHO SOUDKU – PROTOŽE JSI Z VÍDNĚ A HRÁVAL JSI S L'ÂME IMMORTELLE, NEMŮŽEME SE NEZEPTAT, JESTLI JSI ZACHYTIL TU NEDÁVNOU KAMPAŇ PROTI PROJEKTU THOMASE RAINERA NACHTMAHR. NĚKTERÝMI UMĚLCI BYLI NAŘKNUTI Z XENOFOBIE, ZAČALY SE DOKONCE DĚLAT TRIČKA „GEGEN NACHTMAHR“… CO SI O TOM VŠEM MYSLÍŠ?
Ashley Dayour: Ano, část toho jsem zachytil na Facebooku a na internetu a upřímně je mi to vlastně celkem jedno (smích). Nechci se nechat zatáhnout do tohohle plivání ze strany na stranu. Myslím, že jsem dost starý na to, abych se účastnil přestřelek typu „já jsem lepší než tenhle, takže vám řeknu, co dělat“. Čili – nezajímá mne to. Stejně to můj druh hudby, tak proč to řešit (smích).
CZ SANCTUARY: KDYŽ JSME TAK NAKOUSLI TY VEDLEJŠÍ PROJEKTY, MÁŠ KROMĚ COMA DIVINE JEŠTĚ NĚJAKÉ SVOJE HUDEBNÍ VEDLEJŠÁKY?
Ashley Dayour: Ano, ano, zrovna nedávno jsme založili nový projekt nazvaný podle dvou tarotových karet „The Devil & The Universe“. Je to velmi experimentální dark ambient/neofolk až téměř s metalovými prvky. Pomalý, temný a divný (smích). A jsem si poměrně jistý, že s ním stihneme do konce roku vydat desku. Co se nahrávání týče, jsme už za půlkou, takže teď už záleží jen na tom, jestli se nám podaří najít někoho, kdo by album vydal.
Ale je to zábavné, pomáhá mi to získávat odstup od ostatních projektů, ve kterých hraju. Dělám tu hudbu jen pro hudbu samotnou, víš jak to myslím… a to je asi to, co se mi na tom nejvíc líbí.
CZ SANCTUARY: TAKŽE SE MÁME PŘIPRAVIT NA NĚJAKOU DRONEMETALOVOU DESKU VE STYLU SUNN O)))?
Ashley Dayour: Možná některé kousky tak trochu budou znít, ale především to bude dark ambient s opravdovými nástroji, abych tak řekl. Ale nějaké vlivy drone tam asi najdete taky.
CZ SANCTUARY: TAK SE NECHÁME PŘEKVAPIT. TAK, A JSME S ROZHOVOREM U KONCE, TAKŽE JEN OBLIGÁTNÍ OTÁZKA NA ZÁVĚR – JE NĚCO, CO BYS CHTĚL VZKÁZAT NAŠIM ČTENÁŘŮM A POZVAT JE NA KONCERT?
Ashley Dayour: Jo. Bylo by skvělé, kdyby se hodně z vás objevilo na koncertě a… prostě doufám, že si to užijete.
CZ SANCTUARY: TO URČITĚ ANO. DĚKUJEME ODPOVĚDI A TĚŠÍME SE V PÁTEK NA VIDĚNOU A SLYŠENOU…
Přidat komentář