Lasombra se vydala omrknout upírský ples v 15 Minut Music clubu.
Foto: Lasombra, Piškvorek
Důkaz toho, že i na Moravě žijí upíři a chtějí se družit, jsem zažila poslední březnovou sobotu. Měli jsme co do činění s 1. ročníkem Vampire ball Olomouc a moc jsem se na tu sebranku vampýrů těšila.
Sobotní ráno se ohlásilo SMSkou s informacemi o vstupném a s vtipnou poznámkou, že Slunce vychází v 5:53. Okey, dám si na to pozor :). Tak – jde se na to, sbalit si svých pět viktoriánských švestek a zamířit do olomouckého království. Před akcí ještě stíháme obdivovat skvosty místní gotické katedrály a nasávat nostalgickou náladu klikatých uliček centra.
Netopýři se začínají slétávat ke klubu asi hodinu po setmění a my se přidáváme k nim. Sestupujeme dolů do katakomb 15 Minut music clubu. Brány se nám s vrzajícími tóny otevírají před 20:00 hod. U vstupu jsme obdařeni kromě stylových vstupenek do tomboly i „krvavým“ welcome drinkem, což potěšilo nejednoho krvelačného tvora. Klub je útulný, zdobený rudými svícny, možná by mi nevadilo se více zamotávat do pavučin a sem tam zahlédnout na stěně nějakého netopýra či kostlivce. Po nalezení šatny si ulovíme stoleček a netrpělivě usrkáváme rudou číši. Šmátrám po nějakém večerním programu kapel, ale kde nic, tu nic. Můžeme se nechat překvapit, kdo bude otvírák.
Po pár chvílích se rozezní první tóny brněnského bandu Derias & Spars. S černým vějířem a dalšími bledými tvářemi se proplížíme k pódiu. Pětičlenná kapela, která si letos střihla koncert třeba i s XIII. stoletím, nakopává klub do tónů výpravného rock/metalu. Živou vodu nemrtvým pak přináší zhruba v polovině koncertu divotvorná rusalka a líbeznými tóny doprovází frontmana. Snad jen škoda špatného nasvícení, které nedotváří potřebný feeling, ale světla spíš jen chaoticky blikají.
Osvěženi krvavým drinkem, proplouváme k vlnám ambientu s blackovými a folkovými ozvěnami. Z těchto temných vod se noří čerstvě zrozený projekt Epadun. Krvavě rudé světlo se odráží na latexovém oděvu zpěvačky, kterou na klávesy a vokály doprovází okultní černokněžník. Nejedno nemrtvé srdce zaplesá, když zpěvák skřeky předčítá rituální texty z magické knihy. Snad jen trocha té mlhy pro umocnění atmosféry, jež by se dala rituální dýkou krájet, by neškodilo, Ale za mě má tento projekt našlápnuto, sama jim pak po vystoupení osobně gratuluji a přeji spoustu dalších odehraných koncertů.
A jelikož je večer zhruba v polovině a bál se dostatečně plní dekadentní sebrankou, je čas přivítat stálici české gotické scény Alvárez Peréz. Kapelu nejspíš není třeba představovat. Tvoří hudbu již od roku 1993, mají za sebou mraky koncertů nejen u nás ale i v zahraničí (například Castle party nebo WGT). Hned úvodní písní dokáží rozhýbat boky sličných upírů z prvních řad. A po zbytek večera nám hrají tóny zamilované i snové, které zahřeji nejednu temně romantickou duši. Temperamentní a osobitá zpěvačka Ellen Alvarez nás burcuje a vytváří úsměv na mých špičácích; je skvělé zazpívat si česky. Musím přiznat, že mě live mile překvapili. A jak sami říkají: „Hudba je jakýsi nosný prvek pro jediné…vaší fantazii.“ A přesně to se jim povedlo.
Po tanečním koncertě se z nás vytvoří hlouček zvědavých „čumilů“ a kocháme se vystoupením uhrančivé upírky. Ta svou magickou silou a pohyby zhypnotizuje nevinného smrtelníka do svých spárů. Je to pěkný flirt dance, ale přesto se neubráním dojmu, že tak nějak nezapadá do místní nálady – a to mám tanec fakt moc ráda. Následně necháme svá roztančená těla nabírat síly u baru a napjatě očekáváme další interprety.
Ze stínu se rovnou do mlhy připlíží elektroničtí mágové BloodPact. A přejeli k nám ze stejného směru jako ostatní kapely, tedy zcela překvapivě z Brna. Když jsem před chvílí na parketě narazila na zpěvačku a jejího hudebního partnera, přišlo mi, že dresscodem příliš nezapadají mezi osazenstvo, ale spíš do temných street vln. Jsem tedy zvědavá, jak se hudebně projeví. Ale nutno dodat, že to má říz a skvělý rytmus (konečně MLHA a dobré NASVÍCENÍ)! Elektronika se synťáky šlapala tomuto páru jak Bathory po krvavé lázni.
Ovšem, co hrabě Dracula nechtěl, čas se naplnil a již na nás čeká poslední kočár do Ostravy. Čili nestíháme celé vystoupení BloodPact, natož pak poslední kapelu Stoker, na kterou jsem si brousila nehty. Celý večer pak měl být zakončen dark diskotékou, ale o tomto čase si již doma steleme své rakve.
Brněnská akce, která se přesunula do olomouckého klubu, dopadla vcelku dobře. Jen bych organizátorům do budoucna určitě přála přilákat více krvelačných účastníků. A možná lépe zviditelnila program a foto-koutek, na který jsem za celý večer nenarazila. Stylově nemám co vytknout, upírské setkání v Čechách a obzvlášť na Moravě je vzácné. A třeba příště zaletím i do Brna.
Ave Nosferatu!
Přidat komentář