Recenze Merciful Nuns - A-U-M

Po nějaké době jsme si zase jednou posvítili na každoroční studiové dovádění neúnavných gothrockerů Merciful Nuns...

Merciful Nuns - A-U-M
Vydal: Solar Lodge, (43:17)

Tak jako je Aum slabikou, kterou začínají téměř všechny hinduistické texty a mantry, tak i novinka gothrockových božstev Merciful Nuns, v níž se Artaud a spol vypravili na dálný východ, nemůže začít jinak. Německá trojice občas bývá kritizována, že vydává nahrávky zbytečně často a že se tím pádem logicky opakuje. I proto musí kapela hledat nové vlivy, kterými se pokouší všem pochybovačům zavřít nevděčná ústa. 

Zvonečky a mrazení v zádech nahánějící troubení člověka srazí na kolena do chrámového prachu a rozvážný start „A-U-M“ atmosférou mocně připomene spíš Artaudův boční projekt Near Earth Orbit. Nikam se nespěchá, basa tvrdě drnčí a vokál deklamuje nad pulzujícím kolosem, který vás provází notně zachmuřeným spirituálním světem.

 


Merciful Nuns - Eternal Decay


 
Vzhledem k tomu, že před postapo rejdy NEO upřednostňuji tvorbu Merciful Nuns, logicky mne start novinky poněkud zneklidnil. „Beyond Nirvana“ je už však naštěstí klasickou gothic rockovou vypalovačkou, která si onen východní punc zachovává už jen několika detaily v textu či v zacházení s vokálem. Jinak má v refrénu moc pěknou akustickou kytaru. 

To samé se dá říct o „Eternal Decay“, která je však ještě lepší a je mým favoritem alba. Tady mi refrén náladou připomíná „kjůrácký“ hit „Pictures of You“, i když samotný song zní jako celek úplně jinak. Ale v okolní temnotě je to prostě paprsek světla a silně pozitivní energie, který navíc skvěle graduje.

 


Po nekompromisním nášupu „Cremation“ přichází zlom a druhá polovina desky plyne v mnohem poklidnějším tempu. Song „Kundalini Express“ mi svou rytmikou okamžitě připomněl parního slona, na kterém cestovali Indií hrdinové románu Julese Vernea „Zemí šelem“. Robotická hajtka supluje odpouštění páry z kovového chobotu tohoto monstrózního vynálezu a člověk pod zadnicí málem cítí pohupování neživého elefanta, klestícího si cestu zdánlivě neprostupnou džunglí.

„Discloser“ si víceméně vystačí s basou, vydrnkáváním kytary, synťáky a meditativní náladou, které vévodí tuhle poklidný a tuhle zase vypjatý vokál. Jinak vlastně navazuje na předchozí sloní píseň, jen má světlejší náladu. A jakoby ta cesta do světla byla záměrná, následuje „Lightwaves“, která už je vlastně místy čistokrevnou dreamy záležitostí, která vás dostane do rozjařeného tranzu a duševní rovnováhy.

 


Merciful Nuns - Lightwaves


Na úplném konci alba je potom temná a pomalá hymna „Lost Chord of the Sun“, která připomíná svou stavbou mocné kusy „Down by the Sea“ či „Babylon Rising“ z dílny rakouských Whispers in the Shadow (i když se je nedaří napodobit v genialitě), čímž se NEO kruh v souvislosti s Ashleym symbolicky uzavírá. Muzikanti opět vzali do rukou elektrické kytary a jejich mocné burácení přivádí v poklidném tempu novou desku do finiše, na jehož konci je opět slovo – AUM.

Znovu by se, jako už tolikrát předtím, dalo namítnout, že kdyby Artaud trochu víc stříhal a vyzobal jen to nejlepší z posledních dvou alb v jedno, byli bychom všichni nejspíš nadšení víc. I tak se však znovu bude jednat o jedno z nejlepších gothic rockových alb roku a za to Merciful Nuns určitě uznání zaslouží. I když novinka kvalitou nikterak nevyčnívá nad předchozími výtvory kapely, stejně nezbývá, než vám doporučit nastartovat parního slona a vyrazit na dalekou cestu za sebepoznáváním spolu s Artaudem, Jawou a Jónem.

Hodnocení: 75%

 

 

Tracklist:

01. A-U-M    
02. Beyond Nirvana    
03. Eternal Decay
04. Cremation    
05. Kundalini Express    
06. Disclosure    
07. Lightwaves    
08. Lost Chord Of The Sun

 

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Souhlasím s recenzí , málokdo dělá tak geniálně koncepční alba jako Artaud , málo co je tak dotažené k takové " dokonalosti " jako MERCIFUL NUNS a NEO . Dovolím si nesouhlasit že se MN opakují v jednotlivých albech rozdíl mezi METHEORA - THELEMA - AUM je citelný .

Přidat komentář