Rozhovor s Nitzer Ebb

Nitzer EbbJak už jsme Vás na CZ Sanctuary informovali, podařilo se nám proniknout do zákulisí lednového koncertu Depeche Mode v Praze a (jako jedinému médiu) vyzpovídat kompletní sestavu Nitzer Ebb. Spolu s Bonem Harrisem, Douglasem McCarthym a Jasonem Paynem jsme si povídali nejen o znovuobnovení aktivit Nitzer Ebb a nové desce "Industrial Complex", ale i o dopadech krize hudebního průmyslu, vydávání písní na soundtracích, předskakování Depeche Mode, humoru, hostování Martina Gorea na albu a dalších zajímavostech.

CZ SANCTUARY: AHOJ KLUCI, JAK SE MÁTE?

Bon:
Máme se velmi dobře, díky.

CZ SANCTUARY: TAK PŘEJDĚME ROVNOU K PRVNÍ OTÁZCE - KDYŽ JSTE PŘED ČTYŘMI LETY VYJÍŽDĚLI NA VZPOMÍNKOVÉ TURNÉ, ČEKALI JSTE, ŽE BUDE O NITZER EBB TAK MASIVNÍ ZÁJEM?

Bon: Nemyslím, že bychom si od tour slibovali příliš mnoho. Jenom jsme se sešli, popovídali si o možnosti vyrazit zase na cesty a rozhodli se to udělat – zpočátku jsme si stanovili jen poměrně malé cíle a žádná zbytečná očekávání. Proto jsme byli velmi mile překvapení, když jsme zjistili, že po Nitzer Ebb je stále poptávka, která navíc rychle rostla.

CZ SANCTUARY: ANI TŘI ROKY PO TÉTO ŠŇŮŘE ZÁJEM NEUSTÁVÁ, BA CO VÍC, VYCHÁZÍ VÁM NOVÁ AUTORSKÁ DESKA "INDUSTRIAL COMPLEX". KDY V PRŮBĚHU REUNIONU DOŠLO K TOMU, ŽE JSTE ZAČALI PLÁNOVAT PRÁCI NA NOVÝCH PÍSNIČKÁCH?

Douglas:
Tahle myšlenka se v celém procesu znovuobnovování Nitzer Ebb objevila relativně brzo. Před vyjetím do světa jsme v Los Angeles dělali různé nahrávky, abychom věděli, jak budeme živě znít a jak představit staré písně v trochu novém světle. Při tom ale vznikaly i nové nápady, a protože jsme za ta léta každý dělal trochu odlišnou hudbu, byli jsme zvědaví, jak by znělo kdybychom všechny tyhle vlivy dali dohromady. Ne snad s pocitem, že bychom hned museli něco vydávat, spíš jsme chtěli vyzkoušet, jestli se dá zachytit ta pozitivní energie, kterou jsme cítili během vzpomínkového turné a transformovat ji i v kreativní partnerství.

CZ SANCTUARY: A S JAKÝMI PŘEDSTAVAMI JSTE TEDY ŠLI DO STUDIA?

Douglas:
Hodně jsme přemýšleli, než jsme začali nahrávat, protože máme za sebou spoustu alb, a všechny jsou dost jiné, navíc od vydání toho posledního uplynulo už hodně času.  Bylo by velmi jednoduché, nechat se strhnout očekáváním, a představami, jak by správně Nitzer Ebb měli znít v současnosti. Místo toho jsme se rozhodli jít hluboko do historie, až k našim základům, téměř k prapočátkům Nitzer Ebb, kdy jsme měli jeden syntetizátor, elektronické bicí a mikrofon. Tehdy jsme nic extra neřešili, prostě hráli a pokoušeli se v téhle sestavě pokaždé udělat trochu jinou náladu. Proto jsme i novou nahrávku chtěli udržet co možná nejpřirozenější. Tenhle přístup prvních pár týdnů fungoval velmi dobře a dal vzniknout spoustě nového materiálu, který zůstává velmi věrný našim základům. Na ty jsme pak experimentálně zkoušeli nasadit další nástroje jako piáno, baskytara nebo akustické bicí, čímž jsme i dali dostatečný důraz na hudební složku. Pak už bylo lehké vzít tuhle emocionální, hudební vrstvu a smíchat s těmi základy, aby to pořád znělo jako Nitzer Ebb.  

CZ SANCTUARY: JAK SE ZMĚNIL ZPŮSOB PRÁCE PŘI TVORBĚ VAŠÍ HUDBY? PŘECI JEN, TECHNOLOGIE V MUZICE SE OD ZAČÁTKU FUNGOVÁNÍ NITZER EBB NESKUTEČNĚ VYVINULY...

Bon: Ta hlavní věc, kterou Ti moderní technologie umožňují, je daleko větší mobilita. Můžeš vyzkoušet mnoho postprodukčních nápadů ještě během procesu tvorby a zjistit, jak by to ve výsledku přibližně znělo – to kdysi bývalo o mnoho těžší. Musel jsi jít do speciálního studia, což stálo spoustu času a peněz, zatímco současné možnosti Ti dávají trochu větší volnost- můžeš pracovat kdekoliv a kdykoliv s poměrně dobrými výsledky.

Douglas: To ano, kdybychom museli pokračovat v práci postaru, dostali bychom se do nepohodlné a "neNitzer Ebbovské" situace kvůli použitým akustickým nástrojům. Potřebovali bychom skvělé mikrofony, běhali bychom kolem piana a přemýšleli, jak ho nejlépe nazvučit, zatímco takhle přišel Bon s tím, že na to našel celkem dobrý softwarový plugin. Díky tomu můžeš v podstatě jen s notebookem najít dobře znějící řešení toho, co hledáš, aniž bys strávil dny a týdny zkoumáním, jak toho nejlépe dosáhnout. Sice softwarem většinou neuděláš přesně to, co se dostane až do finální nahrávky, ale dá Ti velmi rychlou a poměrně jasnou představu o tom, jaký zvuk vlastně hledáš a jak se mu přiblížit.

CZ SANCTUARY: NA VAŠEM MYSPACE PROFILU JSTE ANONCOVALI DOKONČENÍ ALBA UŽ OD KONCE ROKU 2008. CO SE STALO, ŽE DESKA VYCHÁZÍ AŽ V DNEŠNÍCH DNECH?

Bon:
No, hlavně je to vinou situace ve světě a obzvlášť v hudebním průmyslu, který bojuje o přežití, a jenž byl jako první vážně zasažen pirátstvím, digitalizací médií a podobně – na to zkrátka absolutně nebyl připravený. Stejně tak se mění i úloha, jakou hudba plní v životě jednotlivce, a ani tohle nemohla tahle průmyslová odnož předvídat. Vzhledem k této situaci se teď kapelám otevírá několik možností, jak se k vydávání desek postavit – můžete si všechno dělat sami, můžete se pokoušet podepsat tradiční nahrávací smlouvu…každý si musí najít, co mu nejlíp vyhovuje. Nám celkem trvalo, než jsme si ten svůj způsob našli, a uprostřed toho přišla ta globální finanční krize, takže postupně mizely různé společnosti, se kterými jsme jednali o nové desce. To bylo velmi úmorné, protože jsme vždycky vstoupili do nějakého jednání, a když už jsme byli skoro domluveni, společnost se položila, takže jsme museli začít zase od začátku.  Všechny tyhle věci desku zdržely, a my ji ani nechtěli vydávat, dokud jsme si nebyli jisti, že všechno bude jak má být.

Douglas: Měli jsme také štěstí, že se nám podařilo uchytit i na jiných médiích jako je film, televizní seriály, počítačové hry a podobně. Předělávali jsme například některé znělky z počítačových her a píseň "Let Your Body Learn" se objevila ve hře "Grand Theft Auto", pak jsme měli tracky na soundtracku třeba k seriálu „Národní vyšetřovací služba“, taky nám pomohla účast na "Saw VI" – skoro jako kdyby nás to, že nemáme label, inspirovalo k tomu, dostat se k co nejvíce lidem. A paradoxně jsme nakonec došli téměř ke stejnému počtu, jako kdybychom label měli. Zároveň to jasně ukázalo jednu velmi zajímavou věc a to, že minimálně stejně důležité, jako mít vydavatele, je prezentovat se i jinými cestami, jako jsou ty výše zmíněné. Pokud máš totiž skladby ve hrách, televizi, nebo filmech, dostanou se k nim posluchači mnohem snadněji, a i ta forma je pro ně přístupnější, než album jako celek. To by ostatně potvrzoval například i současný stav iTunes a podobných stahovacích platforem, kde lidi nekupují celé desky, ale jednotlivé písně. Zejména u mladších lidí vidíš, že je pro ně daleko schůdnější postup - posluchač slyší ve svém oblíbeném seriálu song, zalíbí se mu, jde na internetové stránky seriálu a koupí si track – nebude stahovat celé album, natož chodit do krámu pro CDčko. On vlastně ani nezbytně nepotřebuje celou desku…



Nitzer Ebb - Promises (také NVS soundtrack)


CZ SANCTUARY: ALE PŘESTO JSTE NOVINKU JAKO ALBUM I CD VYDALI, TAKŽE JSTE MUSELI MÍT POCIT, ŽE TO MÁ SMYSL...

Douglas:
To je zajímavá otázka, ale máš pravdu. Hlavní důvod vydání je ovšem především to, že v době, kdy jsme desku dělali, to ještě smysl mělo, a teprve když jsme jí dokončili, zjistili jsme, že už to zas tak růžové není. Motivovalo nás taky to, že předprodeje "Industrial Complex" byly velmi dobré, což nás opět příjemně překvapilo. Přesto jsme se ale před vydáním ptali sami sebe, jestli má význam album vydat. Situace a náš postoj se během procesu zkrátka hodně změnil, a na konci už opravdu byly úvahy typu: „Možná jsme ty písničky vůbec neměli dělat jako album…“

CZ SANCTUARY: MNOHO UMĚLCŮ NAPŘÍKLAD VNÍMÁ DESKU HLAVNĚ JAKO REKLAMU NA KONCERT...

Douglas:
To určitě, ale i tady došlo k velkým změnám. Není to tak dlouho, kdy podle nahrávacích společností byl singl reklamou na nadcházející album, zatímco dnes, přesně jak říkáš, je celé album spíše reklamou lákající na živé představení. My si teď pohráváme s myšlenkou, jestli se vyplatí vydávat 10-12 písní najednou na desce, nebo jestli je lepší za ten rok, který kapela věnuje nahrávání, postupně vydávat čtyři tracky jednou za čtvrt roku. Odpadnou Ti tím stresy s datem vydání, výroba singlů a další věci, které v současné době už nemají smysl.

Bon: Na druhou stranu je to tady pořád tak zažité. Když jsme plánovali vzpomínkové turné, tak první věc, kterou jsme od promotérů slyšeli, bylo: „Vy ale nemáte žádné nové album!“. Zejména v Evropě je si bez čerstvě vydané desky velmi těžké zahrát, což trochu komplikuje praktikování naší nové nevydavatelské filosofie.

Douglas: Ale na druhou stranu systém ve Státech je zase daleko víc ekonomicky zdecimovaný než Evropa.

CZ SANCTUARY: DOBŘE, TAK SI TEĎ POVÍDEJME ZASE TROCHU O HUDBĚ JAKO TAKOVÉ. NOVÉ ALBUM SE JMENUJE "INDUSTRIAL COMPLEX" - CO ZA TÍMTO NÁZVEM STOJÍ? SLYŠEL JSEM, ŽE MÁ NĚKTERÉ AŽ POLITICKÉ KONOTACE...

Bon:
Jako pokaždé u Nitzer Ebb, je několik způsobů, jak číst naše texty a názvy. Zpočátku, když jsme na desce pracovali, byla u vlády Bushova administrativa, což se do textů určitě dost promítlo – trochu jako návaznost na výstrahy po druhé světové válce, varující před rozvojem vojenského průmyslu, který jsme mohli ve velkém měřítku znovu vidět v USA. To byl první aspekt – komentář doby, ve které žijeme. A tím druhým byl fakt, že v Americe se téměř veškeré tvrdší elektronice říká „industrial“, takže nám bylo jasné, že ať naše deska bude znít jakkoliv, stejně tomu budou říkat „industrial“ a nic s tím neuděláme. Proto jsme se rozhodli udělat si tak trochu legraci sami ze sebe a desku rovnou pojmenovat „Industrial Complex“ – tedy označit se za „industral“ dřív, než to média udělají za nás.

CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ JSME TAK U TOHO VTIPKOVÁNÍ, NEMŮŽU SE NEZEPTAT - JAK MOC JE PRO VÁS A VAŠI HUDBU DŮLEŽITÁ IRONIE?

Douglas:
Myslím, že to vždy byla jedna z nejdůležitějších věcí u Nitzer Ebb. Ono je téměř nepředstavitelné být Angličanem, navíc z Essexu, a nemít ironický, sarkastický pohled na svět. V takovém prostředí už vyrůstáš, vidíš tento přístup i u rodičů a prarodičů, je to způsob interakce s okolím, a tak dále. Navíc, jak zmiňoval Bon, jsme měli vždycky trochu svůj přístup k médiím, které o nás musela psát, protože se lidem líbila naše hudba. Díky tomu jsme například dělali rozhovor pro NME, když nám bylo takových 16-17, ve kterém jsme mimochodem byli extrémně arogantní – částečně i díky naivitě. Poté jsme začali sledovat, jak nás vnímají i jiná média a zjistili, jak lehce se s nimi dá manipulovat – stačí používat slogany a military oblečení, čili přesně ty opačné věci, které se od nás čekaly a chtěly. To na druhou stranu vyvolalo jejich zpětný odpor, díky kterému jsme se cítili ještě lépe. Brali jsme to, že svým způsobem oceňují metody, které používáme, že to funguje. Kdykoliv to vypadalo, že bychom mohli být vnímání jako „přijatelní“, záměrně jsme udělali něco, abychom se z této škatulky vymanili, a tak jsme si rádi hráli s koncepty a způsoby, jakými kapela působí. Takže ano, ironie je velmi důležitá (smích).

CZ SANCTUARY: VE SKLADBĚ "ONCE YOU SAY" HOSTUJE MARTIN GORE Z DEPECHE MODE. PROČ JSTE SI VYBRALI ZROVNA JEHO? BYL JASNOU VOLBOU UŽ OD ZAČÁTKU?

Douglas:
Když jsme tenhle song dělali, měli jsme několik různých verzí, ale ten blues-gospelový refrén byl už v jedné z prvních. Sice jsme ho málem vyhodili, ale nakonec jsme zjistili, že je to přesně ten pravý „háček“, který písnička potřebovala. Zkoušeli jsme s Bonem různé verze doprovodných vokálů, ale pořád to nebylo ono, až jsme došli k tomu, že by bylo skvělé mít tam takovou tu tradiční poctivou macatou černošskou zpěvačku, a tak jsem zavolal Martinovi… (smích)

CZ SANCTUARY: CHUDÁK MARTIN… (smích)  

Bon:
Jo, a navíc bydlí nejblíž… (smích)


Nitzer Ebb - Once You Say (plus Martin Gore)


CZ SANCTUARY: TAK RADŠI ZMĚŇME TÉMA - JAK BYSTE POPSALI VAŠE PUBLIKUM V EVROPĚ A AMERICE? JSOU MEZI NIMI NĚJAKÉ ROZDÍLY?

Bon:
Velké a malé, v tomhle pořadí (smích). Ne, dobře, dobře…je tu samozřejmě spousta podobností, a patříme mezi ty kapely, které mají opravdu štěstí na fanoušky. Myslím tím, že tvrdé jádro našich příznivců je opravdu oddané, a obě ta jádra fungují v Evropě i Státech velmi podobně – kupují merchandise a desky, chodí na koncerty, což je pro nás velmi dobré. Ale jak už řekl Doug, hudební průmysl v Americe byl těžce zasažen, zejména proto, že tamní vydavatelé nebyli, na rozdíl od evropských, zvyklí fungovat v malém měřítku. Proto, dostat v této době fanoušky na koncert je docela výzva, a tak se v některých městech stává, že jsou koncerty dokonce menší, než v Evropě – nemyslím, že by to bylo až tolik nedostatkem fanoušků, ale spíš nedostatkem komunikace a prostředků.

Douglas: Moc jsme se taky těšili na středo-východoevropskou část tour s Depeche Mode, protože pokaždé, když jsme přijeli do Prahy, byly to úžasné koncerty. Ale to skoro v každém východoevropském hlavním městě…fanoušci se o muziku zajímají, takže mezi nimi vidíš jak ty staré známé, tak i poučené mladší. Trochu mi připomínají naše pubertální doby v Anglii, kdy jsme si sice hudbu pečlivě vybírali, ale neřešilo se, jestli má kapela kytary, nebo syntetizátory. Místo toho nás zajímalo, jestli má skupina co říct, a jak se prezentuje živě – to byly pro nás ukazatele dobré kapely, které jsme souhrnně označovali pojmem „alternativa“. Myslím, že východoevropské publikum reaguje na hudbu podobně emocionálně s velmi humanistickým přístupem.

CZ SANCTUARY: NAKOUSLI JSME PŘEDSKAKOVÁNÍ DEPECHE MODE...NENÍ PRO VÁS ROLE PŘEDSKOKANŮ TAK TROCHU DIVNÁ?

Bon:
Ne, ani ne, jsme zvyklí na všechny možné pozice kapely, a spíš je to fajn změna a opět trochu ten návrat ke kořenům. Část návštěvníků totiž třeba Tvou hudbu neposlouchá, nebo vůbec nezná, takže je musíš přesvědčit, což je příjemná výzva. Je to i nečekanější, než když hraješ jako hlavní hvězda, a každý ví, co od Tebe čekat. Svým způsobem je to vzrušující, přinutit tyhle lidi k tomu, aby měli rádi Tvou hudbu.

Douglas: Navíc se s Depeche Mode známe přes dvacet let, takže je to trochu jako opětovné setkání s rodinou, i když to zní jako strašlivé klišé. Nicméně je to pravda, a je skvělé cítit, že jsi na cestách s vynikající kapelou, která navíc respektuje Tvou hudbu. Navíc, jak řekl Bon, je motivující snažit se skrze svou show nedat lidem pod pódiem, kteří čekají na hlavní hvězdu, jinou možnost, než se zamilovat do Nitzer Ebb.

CZ SANCTUARY: ALE DEPECHE MODE MAJÍ ZCELA SPECIFICKÉ FANOUŠKY...

Bon:
To ano, ale máme štěstí, že nás poměrně značná část těchto fanoušků respektuje, částečně i díky naší propojenosti s Depeche Mode.

CZ SANCTUARY: CO ŘÍKÁTE NA VLNU KAPEL, OBRACEJÍCH SE K HUDBĚ, KTEROU JSTE TVOŘILI V POLOVINĚ 80. LET, JAKO K ZAKLÁDNÍ INSPIRACI PRO JEJICH VLASTNÍ TVORBU? VELKÁ ČÁST Z NICH JE ZE SKANDINÁVIE...

Bon:
Kdysi se mne někdo ptal na podobnou otázku, ale já na tom nevidím nic špatného. Stejně tak my cítíme velký dluh vůči kapelám, které zpočátku inspirovaly nás…

CZ SANCTUARY: KTERÉ TO JSOU?

Bon:
Jak je asi jasně poznat z desky „That Total Age“, byli to hlavně DAF. Ale abych se vrátil k předchozí otázce - řekl bych, že na tom, že Tě někdo inspiruje něco dělat, není vůbec nic špatného – naopak. Samozřejmě, má to i svá rizika, kdy dáš například dohromady desku, která je podobnější Tvým vzorům víc, než by měla, ale pokud se přes to přeneseš a začneš hledat vlastní cestu, je to to nejlepší, co můžeš udělat. Tím jsme si prošli i sami, a s další deskou jsme si to už moc dobře uvědomovali, začali hledat nové úhly a začleňovat další prvky. Pokud tedy někoho inspirujeme k tomu, aby byl sám kreativní, je to dobré, a pokud vycházejí z našich kořenů a obohacují je o své cesty, mohl by být výsledek opravdu zajímavý.

CZ SANCTUARY: CO JE NOVÉHO, DOUGLASI, OHLEDNĚ TVÉ KOOPERACE S TERENCE FIXMEREM?

Douglas:
Chystáme nějaké koncerty v severní Americe, začínáme na jednom festivalu a končíme v Mexico City. Koncem minulého roku jsme taky pomalu začali pracovat na novém albu, které by oproti předchozím surovějším a agresivnějším nahrávkám mělo být melodičtější, dalo by se říct popovější. No, zase takový pop to nebude, a vlastně ani moc taneční... (smích). Zkrátka ano, na něčem pracujeme, mělo by to být hotové a vyjít koncem tohoto, maximálně začátkem příštího roku.

CZ SANCTUARY: A CO TVŮJ PROJEKT MAVEN, BONE?

Bon:
No, Maven jsem teď tak trochu přeložil na vedlejší kolej, protože jsem měl hodně práce s Nitzer Ebb. V obou kapelách mám hodně podobnou roli při skládání hudby i produkci a zjistil jsem, že se nemůžu dobře věnovat více projektům současně. Tvorba „Industrial Complex“ mi vzala dost času a teď jsme na turné, takže se spíš v mezičase věnuji malému experimentálnímu projektu, který jsme založili tady s Jasonem a který bychom rádi jednou vzali ve velkém, s divadelní produkcí. Pravděpodobně se tedy budu věnovat tomuhle, než se vrátím k práci na Maven, ale když se podíváš do kalendáře Nitzer Ebb, je jasné, že to hned tak nebude, a Ebb jsou teď u mne na prvním místě. Mohl bych taky udělat nějaké rychlé lo-fi album, ne ani tak kapelní, jako sólové...tedy pokud přežiju tu hromadu koncertů před námi (smích).

CZ SANCTUARY: A TY, JASONE, MÁŠ JEŠTĚ NĚJAKÝ "VEDLEJŠÁK", KROMĚ PROJEKTU S BONEM?

Jason:
Na nic jiného vlastně není čas. Přesně jak říkal Bon, Nitzer Ebb jsou teď priorita, a o něčem dalším můžu uvažovat až po skončení této části turné – tedy zhruba za tři měsíce.

CZ SANCTUARY: DÍKY ZA ROZHOVOR A DRŽÍME PALCE!

Bon:
I my děkujeme! 


Nitzer Ebb

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář