Kootcha opět vyjel na cesty do zahraničí, aby vám přivezl report...

Po dlouhé době jsem vyrazil na akci, která svou hlavní hvězdou zrovna nebuší do mého srdce, ale byl jsem zvědavý, jak se to majitelům velmi známých kapel podaří prodat. Takže čtyři šulini a jedna prasklina v autě, vzhůru na Dresden! Po nákupech ve městě jsme chtěli pořídit nějaký merch, ale nabídka obou kapel a jejich side projektů byla takřka obludná. Nejlevnější čínská trika a potisk, za který by se T-Shirts4U styděl už v devadesátých letech. Přál bych vám vidět merch jakéhokoliv průměrného amerického hip-hopera – to jsou trika, která vás přežijí a mikiny, které neztratí tvar ani po deseti letech nošení. To, co nám nabídli v E Strasse, bylo hnusně vytahané ještě před tím, než jste si to koupili. Chápu, že potřebují vydělat, ale mělo by to mít nějakou úroveň. Nevěřím, že cokoliv, co prodávali, by si někdo z kapely vzal na sebe.

Jelikož jsem nechtěl být zpruzený už v Praze, radši jsem se nepodíval, jaký set přivezou prvotní hvězdy labelu Zoth Ommog s sebou. Dobře jsem udělal, protože k mému smutku to byl „normal set“ a né mnou modlený „vintage set“. V podstatě se dá říct, že bych mohl zkopírovat své minulé reporty z koncertů In Strict Confidence, protože to bylo na chlup stejné.

Takřka neviditelný Jörg Schelte za keyboardy, skvělý Dennis Ostermann za mikrofonem a zcela příšerná Haydee Sparks na kytaru. Píšu to pokaždé, ale co mám dělat? Vždyť ta holka celou kapelu posílá neskutečně do prdele. Toho si musí všimnout i totální hudební analfabet, že ta blondýna nehraje, nikdy nehrála a nikdy hrát nebude. Na začátku čapla barré na prvním pražci a s blbým úsměvem se ho do konce nepustila. To jsem fakt ve svých šesti letech před zrcadlem s koštětem místo kytary vypadal uvěřitelněji než ona. Nechápu, proč si na Ferrari přidělávají zadní křídlo z Wartburgu. Přeci nejsem sám, kdo to nemůže vystát? Tentokrát to nezachránila ani Nina de Lianin, která byla přítomna pouze na projekcích. Dennis prostě tyhle koncerty bere jako „kolbenku“ a chce vyjít vstříc uslintaným chlapům v kotli, jinak si přítomnost Haydee neumím vysvětlit.

Playlist byl tradičně nabušený osvědčenými hity jako „My Despair", "Seven Lives" (Nephi, ty bys tančil se mnou), "Forbidden Fruit", "Kiss the Shadow", "Set Me Free", "Morpheus", "Engelstaub a Zauberschloss“. Samozřejmě zazněly i nejnovější songy „Used and Abused" a "Mercy“ s výborným klipem na pozadí, ve kterém exceluje Nina. Když nad tím přemýšlím, tak já je viděl na tak neskutečně dobrých koncertech, že teď prostě vyžaduji, aby to tak bylo stále, ale to asi nejde. Může to vyznít tak, že se mi to nelíbilo, ale to ne, jenom jsem nebyl nadšený tak jako vždy pod hlavičkou „vintage set“. Trochu se mi zdá, že by Ostermann potřeboval nějaký nový impuls, aby se něco stalo, aby se to někam posunulo. I když jsem tentokrát neřval blahem, jako support to bylo dobré.

Úderem deváté hodiny, se na oddělených plátnech objevují čtyři písmena Coma a Alliance přichází na pódium. Je to naprosto čerstvý projekt, který vyrazil na své první německé sedmikoncertní a ruské dvoukoncertní tour. Core projektu jsou dvě muzikantská esa z Německa. Hlavním strůjcem je Adrian Hates (Diary of Dreams, .Com/kill, Garden of Delight) a Torben Wendt (Diorama). Tihle dva se přes třiadvacet let potkávali na koncertech a při produkční práci na cizích kapelách, až si v půli roku 2016 řekli:  „Hovno, uděláme něco svého a dohromady." V roce 2017 připravili a loni vygenerovali desku „Weapon Of Choice“, kterou nám přijeli naživo představit.

Každý z nich si přivedl do kapely svého souputníka. Hates dodal sice mladého, ale značně vyhraného klávesáka Maxe (Diary...) a Wendt přivedl špičkového kytaristu jménem Zura Nakamura (Diora…). V přímém srovnání s In Strict Confidence – najednou po Katapultu přišli čtyři filharmonici. Bože ti hráli a zpívali, to byla slast! Nebojím se napsat, že Nakamura je jeden z nejlepších kytaristů, kteří se na electro scéně pohybují. Takovou barevnou paletu zvuků a zcela odlišných kytarových postupů a rifů najdete u málokterého kytaristy v EBM/dark electro/synth pop ani v jiných elektronických šuplících. A přitom jsou Coma v drtivé většině synth kapela, ale ta kytara je prostě skvostná.

Jinak umělecky je jednoznačně největší hvězdou Torben. Jeho hra na klavír a zpěv jsou opravdu na té nejvyšší možné úrovni. On je nesmírně muzikální, je to nejenom slyšet, ale i vidět, jakým způsobem hudbu prožívá a co to s ním dělá. Kdybych musel srovnat, tak „sekce Diorama“, hudebně dost výrazně převyšuje „sekci Diary of Dreams“. Sakra, už teď vím, jak to schytám, ale co... Pojďme na koncert. 

Vyprodaný sál a vpředu převážně rozdychtěné Adrianovy fanynky. Hned po intru „Unsual“ přichází pro moje slechy největší hit desky „Royd“. Oba dva frontmani mají absolutně odlišný hlas a způsob zpěvu. V některých písních mi to trochu drhne, ale tahle pecka je silná od začátku do konce. Večerem se prolínalo deset songů od Comy, sedm od Diary a čtyři od Dioramy. Já nejsem velký milec Diary of Dreams, hlavně kvůli těm tupým kytarám, ale jejich covery od Coma jsou těch kytar zbavené, je to daleko víc synth. A když už tam kytara je, tak nově vymyšlená Nakamurou a je to neskonale lepší než originál. Tím chci říct, že „Decipher Me“ mě v tomto podání fakt baví. Hned po ní nasazují moji nejvíc oblíbenou Dioramu „Ignite“. Vůbec jsem nepředpokládal, že si na headlinera zazpívám a úplně jsem zapomněl na tuhle hitovku „come right out of the dark, ignite the light with a spark, this is your time, Your Time, YOUR TIME“. Takže jsem samozřejmě hulákal jak protrženej, bohužel ten večer naposled, budu to muset víc naposlouchat.

Celý projekt mi díky své temnotě a použitým výrazovým prostředkům přijde trochu jako pokus o jiný Covenant. Kupříkladu „Sepia“, „Trembler“ nebo „Coma Supreme“ by se mohly objevit na jakékoliv švédské desce. Poslední pecka před přídavky „Ca2“ mi dokonce přijde, že je to cover od Covenant (možná i proto mě tak baví). A tady se musím zastavit. Když se někdo o něco takového snaží, tak já mu to musím věřit. Eskilovi věřím naprosto všechno, každý jeho pohyb, každé gesto, každý úsměv je pro mě pravda, ale u Adriana to tak nemám, sorry. Jeho časté pózy ala ukřižovaný ježíš, věčné roztleskávání, neustálé zdvihlé palce (jakože jste jedničky), pohledy na sto metrů vzdálené ochozy jako ve Wembley – sorry nevěřím, to je jen hra, póza, jenom jako…. A to je můj jediný problém s tímhle koncertem. Jim chybí "to něco", co Švédi mají. Vůbec mi nevadila mírná nervozita, která je u nových jmen naprosto pochopitelná. Já jim to prostě potřebuju sežrat i s navijákem a to se nestalo. Torbenovi snad, ale Adrianovi ne…..

Pánové se za námi dvakrát vrátili z přídavkem a E Strasse bylo evidentně nadšené. Já si musel počkat na konec, abych mohl naplno ocenit i Diary, protože konečný song celého koncertu je megahit „Traumtänzer“. V coveru od Coma Alliance je to úžasná píseň a díky celým sálem zpívanému konci to byl opravdu zážitek. Tohle dělají na svých koncertech Mesh a já jsem z toho pokaždé naměkko. Když si dá celý sál acapella několikrát po sobě „wirst du mich nie verstehen? Wirst du denn nie verstehen? hast du noch nie gesehen? wie meine augen glitzern?“, tak je to vskutku nepřekonatelné!

Pro co jsem přijel, jsem dostal. Muzikantsky to byl rozhodně nadprůměrný koncert, ale ten dopředu hlášený, nový, moderní, inovativní sound, jsem nějak neobjevil. Přeju jim jen to dobré a doufám, že časem najdou ten malý kousek čehosi, co je pustí na hvězdné electro nebe.

COMA ALLIANCE

1. Unsual
2. Royd
3. Decipher Me (Diary of Dreams)
4. Ignite (Diorama)
5. Endless Night (Diary of Dreams)
6. Sepia
7. Retaliation (Diary of Dreams)
8. Trembler
9. Startfruit
10. Son of a Thief (Diary of Dreams)
11. Kein Mord (Diorama)
12. Miracle
13. Coma Supreme
14. Butterfly:Dance! (Diary of Dreams)
15. Child of Entertainment (Diorama)
16. Ca2

encore

17. Her Liquid Arms /HLA/ (Diorama)
18. She (Diary of Dreams)

encoreII

19. Buttons
20. Dark Vibes
21. Traumtänzer (Diary of Dreams) 

mohlo by vás také zajímat

Čtvrtstoletí debutu připomínají In Strict Confidence rozšířenou reedicí

Joachim Witt a Adrian Hates vyrazí na turné v doprovodu orchestru

Coma Alliance představují první videoklip

Debutové album Coma Alliance má název i termín vydání